|
|
Jak mistři Jedi tráví svůj volný čas
Autor: Dashing Daylight
Překlad: Yanna
2.
Pletení
Mistr Yoda, malý, zelený mistr Jedi s velkýma ušima a chápajícím pohledem, seděl na malé růžové židličce, mumlal si pro sebe směšné, neřku-li nesrozumitelné věci, a zápolil s klubkem vlny. Vedle sebe měl položené dvě pletací jehlice neonově zelené barvy s jasně růžovými puntíky. Tyhle byly jediné, které zelený mistr Jedi dokázal ve Walmartu sehnat.
Jeho vysoký podivínský smích se rozléhal prázdnou místností a odrážel se od stěn. Jakmile Yoda zaslechl svou ozvěnu, vzhlédl. "Vysmívá se mi tu někdo, hmm?" Odhodil klubko stranou, chopil se pletací jehlice a držel ji u ramene v pohotovosti, jako se drží světelný meč. Opět se zasmál a znovu mu k uším dolehla ozvěna. Nikoho neviděl ani necítil, opatrně odložil pletací jehlici a zaujal původní pozici.
Zatímco rozmotával vlnu, veškeré své myšlenky upíral k dnešní lekci. 'Nyní takto zvedněte jehlici a tímto způsobem na ni naviňte vlnu...' Nebo tak nějak. Yoda se dnes učil plést. Měl v úmyslu uplést si zvláštní polštářek, kam by na noc odkládal svůj světelný meč.
Konečně rozmotal pestrobarevné klubko vlny. Klubko pestrých neonových barev. Zatrachtilý Walmart. Yoda vzal pletací jehlice a pokusil se srovnat si je v rukou. Nedařilo se mu to, ošklivé jehlice o sebe zazvonily, jak dopadly na podlahu. "Nemožné tyto jehlice jsou!" zvolal hlasitě. Konečně ho napadlo, co udělá. Prohledal šuplík a se smíchem něco vytáhl.
To něco byla kobercová páska. A co měl na mysli, bylo přilepit si pletací jehlice k rukám. Provedl to a jeho ruce už nebyly zelené. Byly stříbřitě šedé. Začal plést. Zpočátku to dělal správně, poté se jal vyvářet vlastní, jedinečný a přímo božský polštářek pro svůj drahý meč. Brzy už pozvolna dělal pokroky a splétal vlnu do propastí jasných barev a strašlivých uzlů.
Nakonec po několika hodinách práce, pocitu marnosti, výbuchů smíchu, a dokonce i několika slziček, mistr Jedi dopletl povlak na polštářek. Chtěl ho vycpat, když si vzpomněl, že má přes celé ruce pásku. Pak Yoda udělal obrovskou chybu. Nejdřív to nebolelo, protože se páska nedotýkala přímo jeho pokožky. A potom se dostal ke spodní vrstvě. Ano, mistr Yoda si strhl z rukou lepící pásku. Ne že by si ji v prvé řadě byl měl vůbec nalepovat. A zavřískl. Ne, nebylo to veselé zavřísknutí, ale zavřeštění z plných plic, hlasité jako siréna. Naštěstí nebyl na blízku nikdo, kdo by ho slyšel, ale ozvěna mu ten výkřik naplno vrátila.
Podařilo se mu však pásku strhnout. Bylo to bolestivé, ale podařilo se. A pak vycpal špatně upletený povlak vatou. Vata z něj všude vyčuhovala, protože pletené věci mají otvory a nejsou nepropustné. Bylo už pozdě, skoro půlnoc. Yoda položil svůj krásně zelený meč na polštářek, vyškrábal se do postele a šel spát.
|
|
|
