Poslední z růží

Autor: Shan Taish
Překlad: Yanna

Qui-Gon zvedl hlavu, ale jeho oči neviděly stromy a větve nad ním, které se slabě kývaly v lehkém vánku, ani jak sluneční světlo vytváří na chvějících se listech světle- a tmavězelené stíny. Nevnímal ani měkkou, studenou půdu pod koleny.
Jeho vnitřní zrak se za zavřenými víčky upíral do budoucna, k temnotě před ním a rostoucí nerovnováze. Polekal se, když před sebou vycítil zlo. A poprvé v jeho životě bylo mimořádně zosobněno. Spolu s úlekem se dostavil pro něho ojedinělý pocit: strach.
V koutku mysli k němu šeptala Síla a tiše na něho naléhala: Už je čas.
Musím odejít tak brzy?
Síla, jeho průvodce a utěšitel, které toužil sloužit každou buňkou svého těla – a on jí opravdu desítky let sloužil – po něm nyní žádala něco mnohem složitějšího než kdy předtím.
Mnoho věcí drahých jemu srdci spělo ke svému konci. Cítil to. Ne, zaprosil, nenuť mě účastnit se jejich zániku.
Poprvé za svůj dlouhý život si pomyslel, že nedokáže splnit, co se po něm žádalo. Vůbec poprvé si nebyl jist, jestli se mu chce. Útroby mu svíraly pochybnosti a jeho víra v Sílu zakolísala. Tento pocit, krize, byl pro něj něčím novým.
Ve tváři se mu zračilo rozrušení. Vždy se snažil jednat tak, aby to bylo v souladu se Sílou, aby byly věci v rovnováze, jak si to Síla žádala. Teď se pravidla změnila a Síla od něho žádala mnoho: Vyvést věci vědomě z rovnováhy. Postavit se zlu přímo a prohrát.
Je to v zájmu vyššího dobra, šeptala k němu vytrvale Síla.
Váhal, samotný ten argument mu svíral útroby a činil mu i dýchání bolestivým.
Konec konců, co je smyslem života Rytíře Jedi, když ne snažit se sloužit vyššímu dobru? To bylo tvrzení, které za svého dlouhého života často zdůrazňoval.
S námahou vydechl. Správně, říkal si.
Nezáleží, kolik je toho třeba obětovat? Qui-Gon se zarazil. Opět se namáhavě nadechl a pomalu vydechl.
Nezáleží, zařekl se. Přesto se nedokázal zbavit svých pochybností. Musel se hádat, bylo to součástí jeho žití, dýchání. Ruce zatnuté v klíně byly jedinou vnější známkou jeho vnitřního sváru. Ale co svobodná vůle? Kde přijde ke slovu ta?
Síla ho tam zavedla, tak jako ho provázela po celý jeho život; už dávno zasvětil svou vůli jejím požadavkům. Uvědomil si, že existují věci mnohem větší, než toto jeho současné poslání. S náhlostí, která mu vyrazila dech, poznal, že se nedokáže vzdát své celoživotní služby Síle, ne teď na konci všeho.
Nezvána v jeho mysli vyvstala slova: Udělat nemožné. Bez lítosti a výčitek… Rozevřel ruce a dodal: Bez otázek.
Zarazil se, myšlenky uháněly. Volba byla na něm; cesta byla jasná. Nakonec se podvolil a zašeptal: “Sloužím Síle.” Jako záplava vody protékající čerstvě otevřenou branou se mu vrátila jeho odvaha a odhodlání. Skličující tíha se zvedla z jeho ramenou a dech se zklidnil.
Zhluboka se nadechl a otevřel oči. Cítil kolem sebe čerstvý vánek a pod koleny měkkou, chladnou půdu.
Vycítil, že se k němu blíží Obi-Wan, ještě než promluvil. “Mistře, královna je připravena vyložit nám svůj plán. Čekají s kapitánem u speederu.”
Qui-Gon přikývl. Pak vstal a protáhl si nohy, aby z nich vyhnal ztuhlost. Napřímil se a naposledy se zhluboka nadechl a ještě jednou se rozhlédl po stromech Naboo.
Listy byly ve slunečním světle skutečně nádherné.