Mlhavý úsvit - 5.část

Autor: Shan Taish
Překlad: Yanna

Když už Kejonen pronásledovala Lyarin téměř věčnost, proklínala rozlehlost místnosti. Bylo nemožné uhlídat Lyarin a zároveň upoutat Felanovu pozornost. Ke Kejoneninu zděšení Lyarin kroužila směrem pryč od Felana, zpět do zadní části Síně.
Natrianka se zastavila u stolu s občerstvením. Kejonen si zklamaně povzdechla a sledovala, jak do sebe Lyarin jedním hltem obrátila sklenici vína. Určitě se k něčemu chystá, říkala si v duchu Kejonen. Nikdy neviděla opilého Natriana. Lyarin si znovu nalila a se sklenkou v ruce se opět obrátila tváří do místnosti. Upřela oči na jednu určitou skupinu.
Kejonen se vmáčkla zpět do davu a sledovala Lyarinin pohled. U všech pěti! zaklela. Kierhit. Doufala, že se mýlí, že Natrianka není tak troufalá, aby se pokusila zavraždit vůdce druhé nejvlivnější strany na Abregado-Rae. Znovu se soustředila na Lyarin. Ta už vypila skoro polovinu vína ve sklenici. Volnou vsunula do vesty a vytáhla malý hranatý a plochý čip a držela ho ve svých třesoucích se prstech. Sunula se jako opilá a vylila na chip trochu vína. Lyarin se ohlédla přes rameno, rychle vytáhla malý válec a připevnila k němu čip.
Kejonen se zamračila a na chvíli se zamyslela. Když si uvědomila, co má Lyarin v plánu, přelila se přes ni vlna hněvu. Zoufale se rozhlížela po poslední nezbytné součásti ke zbrani.
Zaměřovací krystal. Kdo ho má? ptala se sama sebe Kejonen a opět pohlédla na Lyarin, která zírala na válec, jakoby se divila, jak se jí dostal do rukou. Pak očima vyhledala Kierhita, který stál na protější straně místnosti a živě hovořil k uzavřené skupince Pakleninů a Loharetů, jeho rozmáchlá gesta způsobovala, že se jeho společníci krčili nebo ustupovali, aby je náhodou nepraštil.
Jako na povel se Kierhit obrátil Lyarininým směrem, aby pozdravil Felana, dalšího Natriana a vyslankyni, kteří se k němu blížili zleva. Všichni se na sebe usmívali. Kejonen měla dokonalý výhled na to, jak Kierhit natáhl své hadí paže, aby si s Felanem potřásl rukou.
Čas se pro Kejonen zpomalil, jak její myšlenky uháněly jako o závod.
Teď všechno záleželo na ní. Věřila skutečně v mír, který se vyslankyně pokoušela ukovat? Pokud ne, měla by nechat vraha být. Kierhit by byl zabit, Sielkové a Natriané obviňováni, hovory by nevyšly a válka by se přiostřila. Tisíce by zemřely, aby pomstili pakleninského vůdce.
Kierhit se obrátil na Natriana, který pozvedl paže, jakoby chtěl Kierhita pohltit ve svém nadšeném objetí.
Jestliže věřila v nabídku Republiky, že nastolí mír, měla by strážím odhalit vraha, stát se tak domnělým zrádcem mezi svými a dát v sázku už tak křehké spojenectví mezi Sielky a Natriany.
Od prstenu na Natrianově levé ruce se odrazil záblesk světla. Kejonen si Natriana pamatovala z jejich setkání před dvěma měsíci. Byl to muž středního věku. Jmenoval se Danen.
Kejonen se znovu vybavila Felanova slova. Nedokážu ti říct, jak jsou pro mě tyto hovory důležité… Tento summit může být přesně tím, na čem jsme všichni celá ta léta pracovali.
Kejonen pohlédla zpět na Lyarin, která pozvedla válec a namířila jej na Kierhita.
Podrobím se tvým příkazům celým svým životem. řekla Felanovi.
Kejonen se vrhla na Lyarin. Když dopadla vedle druhého Natriana, natáhla se a chytila Natriančinu ruku s válcem. Právě, když její prsty hrábly po válci, vystřelil z něj laserový paprsek na Kierhita a druhého Natriana, který upadl a zmizel v zástupu.
Místnost naplnilo volání a výkřiky, jak hosté padali na zem, nebo se tlačili sranou.
„Ne!" vykřikla Lyarin, když zápasila s Kejoneniným sevřením.
Kejonen celou svou silou tlačila na Lyarin a snažila se vykroutit malý válec z jejího železného sevření. Lyarin se stočila a Kejonen ztratila svůj stisk. Její noha explodovala bolestí, když ji Lyarin přišlápla botou. Kejonen vykřikla a upadla. Válec vyletěl z jejích rukou a kutálel se k Lyarin.
Lyarin stála nad Kejonen, na tváři výraz poctivost sama. Úmyslně pomalu šlápla na válec a rozšlápla ho na malé kousíčky. „Byla jsi poslední, kdo se ho dotkl," řekla tak, aby to slyšela jen Kejonen. „Najdou tvojí DNA a otisky."
„Vražedkyně!" vykřikla Lyarin a prstem ukázala na Kejonen. Místnost pohltil chaos. Dvě trojice Culreanů se prodírala zástupem a snažila se dostat k Lyarin a Kejonen. V postupu jim bránili hosté, kteří, když si uvědomili, že smrtelné nebezpečí pominulo, se zvedali ze země a natahovali krky, aby viděli, co se děje.
Kejonen, zápasící se svou bolestí, vyskočila zpět na nohy. „Nesnaž se to hodit na mě, ty mrcho!" vyprskla, ale věděla, jak to celé vypadá; svědci budou na straně Natrianky před Sielkou. Záleželo na Kejonen, aby ospravedlnila své činy. A když byl válec rozdrcen, jediný rozhodující důkaz spočíval na prstě druhého Natriana.
Ignorovala Lyarin i bolest v noze a vyskočila na stůl, kde převrhla několik skleniček a rozšlápla několik moučníků. Zahlédla Natriana běžícího ke dveřím na druhém konci Síně a okamžitě jí došlo, kam jde.
Mezi ní a potřebným důkazem ležela Síň plná hostů a šest Culreanů. Kejonen byla nucena vydat se jinou cestou. Seskočila ze stolu a rozběhla se k balkónu.

* * *

Qui-Gon poznal, že si nedal dvě a dvě dohromady včas, aby zabránil pokusu o atentát, ale nyní byla jeho cesta jasná. Měl by zadržet rádoby-vraha.
Vynořil se z davu právě ve chvíli, když ta sielkovská dívka zápasila s Natriankou, v níž poznal Lyarin. Ze spleti jejich rukou vystřelil směrem ke S'lenye, Kierhitovi, Felanovi a jednomu natrianskému vůdci, který mu byl již předtím představen jako Danen, smrtící paprsek.
Výkřik „Vražedkyně!" přilákal Qui-Gonovu pozornost zpět k zápasící dvojici. Dívka odstrčila Natrianku stranou, pak vyskočila na stůl a zpřevrhala tam sklenice s pitím a talíře s dezerty. Poté, co se kolem sebe divoce rozhlédla, seskočila se stolu a hnala se ven dveřmi na balkón.
Qui-Gon zaváhal, podivoval se Sielčinu zvláštnímu chování. Vybavila se mu S'lenyina slova. /Jako diplomaté musíme objevit příčinu jednání každého jednotlivce/ Uvědomil si, že tu jde o mnohem víc a proto se rozhodl tu dívku pronásledovat.
Než se do toho pustil, rozhlédl se s nadějí, že zahlédne Mistryni S'lenyu, obával se, že by mohla být zraněná. Místnost byla plná volání a výkřiků. V té směsici lidí, Gadů a Culreanů ji ke své úlevě konečně spatřil, jak se zvedá ze země – patrně se okamžitě vrhla na Kierhita a Felana těsně předtím, než byl paprsek vypálen. Šťasten, že je všechny tři vidí živé a zdravé, rozběhl se Qui-Gon za rádoby-vražedkyní.
Objevil se na balkoně, uklouzl, jak prudce zastavila, právě včas, aby zahlédl Sielku na půli cesty ze schodů, přeskočila přes zábradlí do křoví, které lemovalo břeh jezera. Rychlý pohled dolů ho zneklidnil, stráže byly pryč. Doufal, že se také připojí k pronásledování té dívky.
Shromáždil kolem sebe Sílu, vyšplhal na zábradlí a z té výšky seskočil. Přistál měkce, ale vzápětí se zapletl do trnitých větví a hustého křoví. Poté, co se spěšně vymotal – později si bude muset nechat spravit svůj plášť a tuniku – se rozhlédl.
Astinantinu budovu obklopovala přirozená scenérie domorodé a mimozemské zeleně. Většinu z ní naštěstí tvořily nízké křoviny a rostlinný podrost. Trvalo mu to jen chvíli najít tu dívku, běžela podél budovy směrem k přední části.
Qui-Gon se soustředil. Posílený Sílou spěchal k ní.
Když dobíhal k přednímu rohu budovy, zpomalil. Zeleň skoro parková se svažovala dolů k cestě. Prchající vražedkyně byla jen o pár metrů před ním. Po Qui-Gonově pravici se z postranního vchodu zrovna vynořili tři strážní. Qui-Gon je přivolal a ukazoval na dívku.
Culreani se ihned pustili za ní, aby ji zadrželi. Qui-Gon zpomalil, věděl, že stráže udělají svou práci. Díval se, jak ji obklíčili a chytili za paži. K jeho úžasu se vytrhla z jejich ocelového sevření, uskočila stranou, pak se vymrštila do vzduchu a vykopla. Dva robustní Culreani se zapotáceli. Dívka znovu vykopla a třetí z nich zařval bolestí. Opět volná uháněla pryč ke skupině stromů.
Jeden z Culreanů ležících na zemi vymrštil svou ruku s blasterem a zamířil dívce na záda. Než stačil Qui-Gon cokoliv udělat, strážce vypálil. Vražedkyně upadla a zmizela v podrostu. Qui-Gon chvátal ke strážím a položil ruku na blaster a odstrčil ho. „Já se o to postarám. Vy tři běžte informovat Mistryni S'lenyu." Aniž by čekal na odpověď, spěchal dolů s kopce.
Ztratil ji z dohledu, věděl ale, že se zraněním od blasteru se daleko nedostane, pokud je ovšem ještě naživu. S ohledem na to, že by ještě mohla mít zbraň, zpomalil, pak si všiml polehlé trávy a polámaných větviček v místě, kde upadla. Se skloněným mečem opatrně postupoval kupředu, odstrkuje levou rukou porost.
Nebyla tam; ztratil ji. Qui-Gon si v duchu spílal – měl dávat větší pozor. Vůbec se netěšil, až bude vysvětlovat takovou jednoduchou chybu Mistryni S'lenye.
Jak vedl sám se sebou rozhovor o tom, jak by bylo nejlepší postupovat dál, všiml si před sebou další zlomené větvičky. Znovu si v duchu vynadal za to, že už myslel na nejhorší, a pečlivě si prohlédl podrost pod sebou.
Stopa byla zřejmá. Vražedkyně přežila a byla nepochybně nablízku.
Série zlomených větviček a ohnuté listy vedly mezi stromy opodál. Qui-Gon se pohyboval tiše a pečlivě zkoumal každou stopu a rozhlížel se, aby se ujistil, že nic nepřehlédl. Ačkoliv pronásledování bylo čím dál obtížnější, jak byly stromy vyšší a dál od sebe, Qui-Gon neměl potíže sledovat cestu, jíž se vydala.
Po padesáti metrech uslyšel vzdálené hlasy. Ztuhnul a tiše naslouchal. Nebyl schopen rozlišit slova, skrčil se, zavěsil si meč za opasek a tiše se plížil k nim. Když se po rukou a po kolenou protáhl křovím o dalších deset metrů, hlasy byly zřetelnější. Potichu odhrnul dvě větve a vyhlédl ven.
Sielka a ten Natrian, Danen stáli proti sobě na malé mýtině. Ačkoliv jim stín zakrýval tváře, Qui-Gon nepotřeboval pravé polední slunce, aby poznal, že spolu ti dva nevedou přátelský rozhovor. Síla se ježila jejich hněvem.
Danen mluvil tiše ale hněvivě. „Není to marné! Copak to nechápeš?" rázovali kolem sebe v kruhu.
Dívka se zlobila. „Lyarin je blázen a ty taky."
Qui-Gon tiše nahmátl komunikátor a otevřel tichý kanál k Mistryni S'lenye. Neuslyší je ale mohla by je vystopovat podle signálu. Tiše seděl a zatímco čekal, poslouchal.
„Felan je blázen," opáčil Danen. „Přes své ušlechtilé ideály nevidí a nechápe, že jeho hledání je beznadějné. Skončí na kolenou a mrtvý před Loharrety s ytrayenskou dýkou v zádech, jestli bude takhle pokračovat."
„Ne!" zvolala dívka. „Felan zvítězí, my zvítězíme. Ostatní poznají jeho moudrost a budou ho následovat."
„Copak si nevidíte na špičku vlastního nosu?" řekl Danen. „Republika má v tom všem prsty od chvíle, kdy tohle všechno začalo, ještě než byla zvolena Astinant. Každý vyslanec, kterého pošlou, bude na straně Loharretů a Pakleninů! Když zvítězí, Republika dostane svůj tučný podíl z výdělku na Fast-Ridu, což je jediný důvod, proč se zajímají o systém tak vzdálený od Coruscantu! Ti z nás, kteří jsou proti takovému zákeřnému zamoření naší planety, budou jimi rozdrceni, pokud necháme Summit pokračovat tak, jak nám to vyslankyně diktuje!"
/To není pravda!/ Qui-Gon téměř vyskočil, aby hájil Mistryni S'lenyu a vysvětlil, že Jediům jde jen o to zmenšit krveprolití a pomoci těm, kteří hladoví, vypěstovat potraviny. Nikdy neslyšel o podílu za Fast-Rid. Rozrušený Danenovým obviněním Qui-Gon měl co dělat, aby zůstal potichu.
Dívka zuřivě zavrtěla hlavou. „Tomu odmítám věřit. Čemu ale skutečně odmítám věřit je, že Varteyen schvaluje to, co děláte." Qui-Gon poznal jméno natrianské vůdkyně.
„Kdo říkaá, že ano?" řekl Danen. „Na tom stejně nezáleží, dokonce ani na tom, jestli byl Kierhit zabit nebo jen zraněn. Díky tobě a tomu, cos udělala, padne vina na Sielky a ti budou zdiskreditovaní, a Felan ztratí podporu svých stoupenců."
Qui-Gon vydechl překvapením. Zřejmě mu něco uniklo.
„Tak to nebude! Ti, co tam byli, poznají, že jsi to byl ty a Lyarin!"
Danen snížil hlas. „Opravdu? Tvoje ruce byly na Taletu ve stejnou chvíli jako Lyarininy, když vyšel výstřel. Proč by vinili Natriany, když Sielkové, jak každý ví, jsou příliš idealistické horké hlavy, příliš zaujaté svou vlastní spravedlností, než by je vůbec napadlo natolik se snížit a začít jednat s Pakleniny a Loharrety, jsou mnohem zřejmějšími viníky? Obzvláště takoví s tvojí pověstí, Kejonen."
„Ty!" zavrčela Kejonen. „Já tě zabiju!"
Danen se usmál. „Felan ponese veškerou vinu a lov pro něj skončí. Do týdne bude mrtvý." Vytáhl malý předmět a zamířil jím na dívku. Qui-Gon natahoval krk, ale neviděl, co to je. „Proto to nebude marné," řekl Danen a jeho ruce se pomalu pohybovaly.
„Ne!" Kejonen stála ztuhle, ruce podél těla, svírala ruce v pěst a opět je otvírala.
„Vinu můžeš připisovat jen sama sobě. Je to celé jen a jen tvoje chyba. Neměla ses plést do toho, do čeho ti nic nebylo."
„Nenechám vás zničit všechno, na čem Felan pracoval!" řekla Kejonen a přiskočila k němu. Danen ustoupil a uhnul doleva. Kejonen neodhadla jeho reakci, pak se ve vzduchu otočila naprázdno, aby se vyrovnala. Přistála tvrdě na zemi a minula svůj cíl. Zakymácela se, sehnula se před Danenovou pěstí a podrazila mu nohy.
Danen upadl na záda, ale rychle se překulil a postavil se na kolena, pohled soustředěně upíral na předmět, který svírala v rukou. „Vrať to."
Kejonen přitiskla ruce k hrudi a ostražitě Danena sledovala.
Oba se pohnuli najednou. Kejonen vyskočila do vzduchu; Danen uhnul stranou. Udeřil a Kejonen uhnula na špatnou stranu. Jeho pěst ji s křupnutím zasáhla a ona upadla. Když Danen pozvedl pěst podruhé, Kejonen se znovu postavila na nohy a tentokrát se sehnula včas, pak se na něj vrhla, pevně svíraje límec jeho bundy. Danen se rychle překulil a odhodil Kejonen.
Kejonen chňapla po Danenovi a znovu ho popadla za límec. Uprostřed úderu ztuhla a zírala na Danena se široce otevřenýma očima, pak ho pustila a pomalu ustoupila. Qui-Gon vstal a snažil se zahlédnout, co má Danen v rukou, že to Sielku zchladilo. Zavřel oči a pomocí Síly se snažil spatřit to, co zůstalo skryto jeho zraku.
„To neuděláš," řekla dívka mezi trhaným nádechem a výdechem. „Víš, jaký to má dosah? Nedostaneš jenom nás, ale všechno v dosahu jednoho kilometru, včetně Síně." Upustila předmět, který držela v rukou. „Vem si ten emitor. Nebudou tě obviňovat, jsou na něm moje otisky. Jenom dej pryč ten detonátor, Danene."
Qui-Gon zaskřípal zuby při jejím výroku; nesměl dopustit hromadnou destrukci, kterou by detonátor způsobil. Síla ho varovala; Danen to myslel vážně.
„Tak mě vyzkoušej, Kejonen." Danen pomalu vstal a nespouštěl z dívky oči. „Zabiju toho tvého milovaného Felana i s tím ostatním svinstvem."
Qui-Gon se zhluboka nadechl a shromáždil kolem sebe zbytky Síly v těsné kouli. Na jeden úder srdce ho zadržel, nechávaje růst jeho energii a pak ji poslal směrem k dvojici.
„Ty to nechceš udělat." Kejonen k němu přistoupila blíž.
Danen zavrtěl hlavou a varovně přivřel oči. „Co ty můžeš vědět o tom, co já chci?" vyprskl.
Síla začala kolem Danena vibrovat.
Obezřetný Qui-Gon tiše odepnul meč z opasku.
Kejonenin hlas přešel v šepot. „Tak mi to řekni. Co chceš, Danene?"
Vibrace, vyzařující v Síle z Danena neustále rostly. Qui-Gon tiše postoupil vřed, upomínaje se, že musí být trpělivý a vyčkat, dokud si nebude jistý svou příležitostí. Tohle nebylo cvičení, kde selhat znamená jen Mistrovu výtku. Musel uspět na první pokus.
Danen posměšně vyštěkl. „Čestný politický postup? Jídlo pro celou planetu, aby už nikdo nehladověl? Konec těchto prokletých válek? A selhat? Novou planetu?" Zleva obcházel Kejonen, ruce přitisknuté k hrudi. „Chci toho příliš?"
Qui-Gonovi se nechtěně vybavila slova jeho Mistra. „Naučit se využít takových příležitostí musíš, které jako první se objeví, nebo poražen budeš!" Qui-Gon se snažil uklidnit a dovolil Síle, aby mu jeho příležitost ukázala.
Kejonen se obrátila, aby zůstala k Danenovi čelem. „Nedaří se to Danene? To je to, co si myslíš?"
„Ty to prostě nevidíš, viď? Ty hloupá. To, cos udělala, to všechno zničilo." Danenův tón ztrpknul, když pokračoval v obcházení. „Už mi nic jiného nezbývá."
Síla mu nařídila čekat, Qui-Gon se netrpělivě držel zpátky a zoufale se snažil spatřit svou příležitost. Už si nemohl dopřát ten luxus jako předtím a přehlédnout sebemenší náznak. Pokud ji nevyužije hned, jak ji spatří, stovky lidí, včetně něho a Mistryně S'lenyi zemřou.
"Danene-" Kejoneniny paže byly svěšené podél jejího těla, volné a připravené.
Vibrace v Síle nyní obklopily také dívku.
„Čas pro plán B," zasyčel Danen.
„Prosím, nedělej to," prosila dívka.
Jak Abregaďané kroužili kolem sebe, Qui-Gonovi se rozostřil zrak. Viděl, jak se nad jeho hlavou ve vzduchu zakřivuje malá koule, pak ho oslepil výbuch světla. Qui-Gon zatřásl hlavou, aby prohlédl.
„Je příliš pozdě," zamumlal Natrian.
Vibrace Síly náhle ustala, zanechávaje po sobě ohlušující ticho. Teď! vyskočil do vzduchu.
Danen pozvedl paži, kulovitý detonátor držel vysoko nad hlavou, jeho palec se posunul.
Qui-Gon ve vzduchu aktivoval svůj meč a mávl jím, jeho pohyby byly v Síle lehké a nenucené.
Danen vykřikl. Detonátor se v paprsku z meče roztříštil a jeho části spolu s konečky Natrianových prstů odpadly. Několik kovových úlomků dopadlo do trávy. Danen klesl na kolena a levou rukou si svíral pravačku. Do okolních stromů se ozvěnou nesly jeho výkřiky.
Qui-Gon lehce přistál. S mečem ve střehu se rozhlédl. Sielka nebyla k nalezení. Za sebou uslyšel, jak Danen vstává. Když se Natrian dal na útěk, Qui-Gon si uvědomil, kdo je jeho skutečným cílem. Vyskočil a dal se do pronásledování pravého vraha.
Třemi skoky Natriana dostihl a srazil ho k zemi. Danen zalapal po dechu, když ho Qui-Gon škubnutím postavil na vlastní nohy, namířil na jeho obličej čepel svého meče. „Ani hnout," řekl chladně.
Mistryně S'lenya se v doprovodu tří Culreanů vřítila na mýtinu za Qui-Gonem. Po své pravici Qui-Gon slyšel další stráže, pronásledující mezi stromy Sielku.
„Díky, Padawane," řekla S'lenya, navzdory vzdálenosti, kterou uběhla, nebyla vůbec udýchaná. „Vezměte ho zpátky do Síně." Protála se podél Qui-Gona a pokračovala směrem, kudy prchala dívka.
„Ano, Mistře," pravil poslušně Qui-Gon, když ho míjela. „Mistře - "
„Později, Qui-Gone!" zavolala na něj S'lenya přes rameno.
Dva Culreané pomohli Qui-Gonovi s jeho břemenem. Danen vstal a tvářil se samolibě. „Máte nesprávnou osobu, stačí, když se zeptáte svědků."
Qui-Gon nic neříkal, když nabíral několik kousků detonátoru. Jeho pohled upoutal záblesk a když prohledal trávu, objevil střep krystalu. Zastrčil si ho do váčku na opasku spolu s kousky detonátoru.
Culrean ovázal Danenovi ruku kusem látky a s Qui-Gonem v čele ho odvedli na ošetřovnu v suterénu Síně. Droidi se hemžili kolem, jak se snažili ošetřit pahýly Danenových prstů. Za chvíli dokončili jeho ošetření a propustili ho ze své péče. Qui-Gon ho doprovodil zpět nahoru a nechal ho hlídat strážemi v jednom z předpokojů Síně.
Když rychle prošel hlavní sál Síně, aby se ujistil, že hosté jsou relativně v klidu, vyšel před hlavní vchod a čekal, až se vrátí s mladou Sielkou.