Mlhavý úsvit - 4.část

Autor: Shan Taish
Překlad: Yanna

Ach ne, pomyslela si Kejonen, když se znovu ohlédla po tom Velvyslankynině přisluhovači. Jde sem. Udělala chybu, když upoutala jeho pozornost. Teď si myslí, že s ním chci mluvit. Jestlipak se jí podaří uniknout? Rozhlédla se kolem sebe téměř v panice a snažila se nalézt cestu ven. Jestli je vytrvalý, mohl by jí překážet v uposlechnutí Felanových instrukcí. Možná bych se mu měla ztratit, pomyslela si a zamířila na balkón.
Venkovní vzduch pod temnějící oblohou Kejonen ochladil. Když vyšla ze dveří, zahnula doprava, k okraji balkónu a vklouzla do stínů v závětří u vnější zdi. Vyhrnula si rukávy své černé haleny a vyšplhala na dvametry vysoké zábradlí. Za rohem zdi zahlédla tři centimetry široký dřvěný okraj, vyčnívající půl metru nad vrchol zábradlí a pověsila se za prsty dvacet metrů nad zem.
Centimetr za centimetrem posunovala své prsty vlevo a lezla pryč z dohledu pátravých očí. Po dvou metrech se zastavila a prsty u nohou se zapřela proti zdi, pak zavřela oči a pravidelně dýchala, používaje cvik na snížení únavy prstů a paží, které jí ukázal Felan. Věděla, že kdyby spadla, nedožila by se konce Summitu. A co víc, uvrhla by Sielky do hanby a opovržení.
Aby odpoutala své myšlenky od vynaložené námahy v prstech, tiše si prozpěvovala ukolébavku Siela-la-la-Ruan.

* * *

Když Qui-Gon dorazil ke dveřím na balkón, zpomalil. Obrátil se čelem do Síně, aby se ujistil o rozmístění stráží, pak vstoupil na balkón, zastavil se a rozhlížel se. Nikde tu dívku neviděl. Zamračil se, přešel přes balkón a podíval se dolů. Z jeho výhodné pozice byl omezený výhled; musel by sejít dolů na protější břeh jezera, aby provedl kompletnější průzkum. Na opačné straně jezera hlídkovala jedna z trojic Culreanů, byli příliš daleko, aby dívku zahlédli.
Zamířil po schodech dolů. Dole se k němu obrátili čtyři strážní. Když ho poznali, uctivě ustoupili a nechali ho projít. Když tak učinil, popsal dívku a zeptal se jich, jestli ji viděli. Strážní zavrtěli hlavami.
Qui-Gonovy kroky skřípaly na směsici stěrku a písku, když pátral pod balkónem. Zklamaně vydechl. Nebyly tam žádné skrýše a pro obyčejného člověka to bylo příliš vysoko na seskok. Obrátil se zpět ke schodišti.

* * *

Kejonen tu písničku třikrát přezpívala, pak otevřela oči a natáhla krk směrem na balkón. Chlapec se blížil do spodní části schodiště. Rychle se přitiskla zpátky k balkónu zdi. Vydechla úlevou, když její nohy našly zábradlí, tiše vyskočila zpět na balkón a pak zavrtěla prsty na nohou i na rukou, aby uvolnila napětí v nich. Špehovala chlapcova záda v dolní části schodiště, strčila si pěst do pusy, jak ji málem přemohl vlastní chichot.
Chtěla proběhnout k zábradlí a sledovat chlapcovo marné pátrání po ní. Ale její škodolibá radost by jí moc nepomohla v uposlechnutí Felanových příkazů. Raději se tedy otočila a zamířila zpět do Síně.
Když se blížila ke dveřím, zahlédla náhle nějakou Natrianku, stojící těsně u nich, pravou ruku držela proti hrudi, dlaní ven. Kejonen se zamračila nad tou neobvyklou pózou. Natrianka směřovala svou pozornost přes jezero.
Kejonenino podezření vzrostlo. Otočila rychle hlavu, právě včas aby zahlédla záblesk světla, přicházející z druhé strany jezera. Záblesk byl tak krátký, že si nebyla jistá, jestli ho vůbec viděla. Ohlédla se zpět na Natrianku, ale ta už mizela v přeplněné Síni.
Kejonen rázemm zapomněla na své hrátky s chlapcem z Republiky. Přeběhla na druhou stranu balkónu a spěchala ke dveřím. Úplně nejdříve ji napadlo, že to oznámí Felanovi, ale jakmile se ocitla uvnitř, uvědomila si, že je nemožné nespouštět oči z Natrianky a zároveň najít Felana. Změnila své plány, zpomalila, vmísila se do davu a sledovala svou podezřelou.
Snažila se protlačit přes několik Jeyratinů, kteří tvořili živou hradbu mezi ní a Natriankou. Jeden z nich, neobyčejně vysoký Gado, jí zastoupil cestu.
„Nevěděl jsem, že sem pouštějí i divokou zvěř, Lakhiaku," řekl svému lidskému společníkovi.
„Zdá se, že nevyhazují ani doprovod, postrádající sebemenší kousek inteligence," zasyčela na oplátku Kejonen, v níž to vřelo nad tím zdržením. Sotva vzala na vědomí propuknuvší smích.
„Nech ji jít, Mruaku," řekl Lakhiak s uštěpačně. „Zřejmě má nějaké důležité poslání. Sielkové jsou vždycky příliš zaneprázdnění, aby s námi mluvili, vška víš."
Kejonen po tom hrubém člověku střelila pohledem a nechala si kousavou odpověď pro sebe. Mruak neustoupil, zíral na ni, své ohromné hromotlucké ruce v bok. Už podruhé za večer si přála mít u sebe zbraň.
Neviděla ze své prekérní situace žádné jiné východisko, a tak řekla úsečně, „Nazdar." Když Mruak neodpovídal, dodala, „Teď jsem s tebou promluvila, tak mě, prosím, nech jít!" Cítila se špinavá a chtělo se jí zvracet, nesnášela, když je musela o něco prosit.
Když Mruak nedokázal odpovědět, vrhla prosebný pohled na Lakhiaka. Jeho obličej zjihl, když se setkala s jeho očima. Na jeho rtech pohrával náznak úsměvu, když řekl, „Myslím, že je to přijatelné, prozatím." Loktem dloubl do svého společníka. „Nemám pravdu, Mruaku?"
Gado věnoval svému společníkovi planoucí pohled, ale ustoupil stranou. „Jen kvůli úctě k summitu můžeš tentokrát projít, Sielko. Příště ti to tak snadno neprojde."
„Příště se ujistím, že mám s sebou nějaké zbytky," odplivla si Kejonen.
Mruakův krátký krok jí udělal sotva dostatečný prostor, aby prošla. Vtěsnala se mezi Jeyratiny a zklamaně mumlala.
Jakmile se dostala za tu obtížnou skupinku, postavila se na špičky a rozhlížela se v zoufalé snaze znovu najít svůj cíl. K její úlevě se Natrianka nacházela nedaleko.
Kejonenina podezřelá se zastavila a zkoumala zástup, momentálně obrácená tváří ke Kejonen. Kejonen se rozšířily oči, když spatřila její tvář.Lyarin! V duchu zasténala. Sielkům by neprospělo, kdyby Natriané narušili jednání. Coby občasní spojenci byly tyto dvě strany obvykle dávány kvůli svým podobným názorům do spojitosti. Felan dal všem Sielkům jasně najevo, že jakákoliv akce, která by pro Sielky ohrozila výsledek summitu, nebude tolerována. Trestem za takový čin by bylo vyhoštění z jejich řad. Kejonen věděla, že všichni Sielkové se podrobí Felanovým příkazům, ale nezdálo se, že by Natriané cítili tu samou povinnost.
Kejonen využila Lyarininy chvilkové zastávky, aby se podívala po Felanovi. Postavila se na špičky a vypátrala ho na opačné straně s Tarem a Priatem po boku, jak hovoří s vyslankyní Republiky. Všichni byli příliš daleko, takže nemohla riskovat, že by ztratila Lyarin.
Natrianka se dala znovu do pohybu. Kejonen opatrně, aby se nedostala moc blízko, ji nenápadně sledovala.

* * *

Qui-Gon kývl na Culreany, když procházel kolem nich a pak rychle stoupal po schodech. Věděl, že by měl o podezřelém chování té Sielky informovat Mistryni S'lenyu, chtěl se však ujistit, že je skutečně pryč. Rozhodl se, že se předtím ještě podívá do Síně.
V půli schodiště se najednou zarazil v náhlém poznání. Obrátil se a pohlédl zpět ke strážím. S určitostí viděl jen tři, vydechl úlevou, když napočítal čtyři.
Když se vrátil zpět na vrchol schodiště, koutkem oka zahlédl záblesk. Čekal několik vteřin, doufaje, že ho zahlédne znovu, ale záblesk se neopakoval. S podezřením vyběhl rychle schodiště a prozkoumal oboje dveře do Síně. Ve dveřích napravo se mihl něčí stín – Sielka. Qui-Gon spěchal za ní, byl si jistý, že narazil na spiknutí, které i na vlastní oči spatřil.
Uvnitř zahlédl Sielku, právě když se prodírala skupinkou Jeyratinů. Přešel v normální krok a sbíral svou jediskou důstojnost, zatímco kráčel zástupem, kýval a usmíval se.
Sielka se zastavila na druhé straně malé skupinky Jeyratinů, postavila se na špičky a rozhlížela se po místnosti. Qui-Gon viděl, že její oči ulpěly na Mistryni S'lenye a Felanovi, pak bloudily místností.
Znovu se soustředil na Sielku – právě včas, aby ji zahlédl, jak znovu mizí v davu. Qui-Gon rázem zapomněl na svou jediskou důstojnost a spěchal za ní.