Mlhavý úsvit - 2.část

Čistě oblečený Qui-Gon tiše vstoupil do postranní meditační besídky na padesátém druhém podlaží Mistro-Padawanského křídla Chrámu. Ještě než zahnul za roh, vycítil přítomnost Mistryně S'lenyi. Nechtěl ji rušit při meditaci a tak se u vstupu do besídky zastavil a tiše sledoval klečící postavu.
Síla kolem proslulé vyjednavačky proudila a vířila téměř hmatatelně. Bylo to tak silné, že si Qui-Gon pomyslel, že její ozvěnu vnímá celý Chrám.
Rozrušen vnímáním Síly kolem sebe, zavřel Qui-Gon oči. Rychle zachytil jeden z pramenů Síly a nechal se jím unášet k mocnému proudu. Cítil, jak jeho tělo reaguje pádem na vedlejší stěnu. Skoro ten náraz nezaregistroval - byl téměř ozvěnou v koutu jeho mysli.
Téměř okamžitě se Síla vypařila. V tomto Síly prostém tichu Qui-Gon cítil, že pomalu přichází k sobě a uvědomil si, že ho pálí rameno od toho nárazu na stěnu. Třel si ho. Jeho svaly namožené z předchozího tréninku protestovaly proti jeho současné poloze, posunul se, aby se mu pohodlněji stálo. Jakmile tak učinil, ucítil na svém rameni lehký dotek: Mistryně S'lenya tišila bolest v jeho rameni tím, že na chvíli použila Sílu.
Ačkoli neměla takovou moc jako Mistr Yoda, S'lenyina síla a mistrovství braly Qui-Gonovi dech. Bylo jeho toužebným přáním mít jednou tak dokonalou kontrolu, jakou právě předvedla S'lenya. Potrvá to však léta výcviku, než získá takovou disciplínu.
Bolest v rameni po chvíli ustoupila. Qui-Gon otevřel oči. S'lenya stála tváří k němu a usmívala se. Byla stejně vysoká jako on, tedy necelé dva metry. Její jantarové oči vypovídaly o toleranci a smyslu pro humor, zatímco její chování bylo důkazem silné vůle a duševní i fyzické disciplíny. Působila vznešeně dokonce i ve skromné jediské tunice, její chování vyvolávalo respekt. Její nakrátko střižené hnědé vlasy měly téměř stejný odstín jako její pleť. Nenosila žádný šperk ani ornament.
„Omlouvám se, Padawane Qui-Gon Jinne," řekla. „Obávám se, že zítra ráno tam budeš mít modřinu."
Qui-Gon se uklonil, jak se slušelo na Padawana, vědomého si Mistrovy pozornosti. „Mistře S'lenyo," řekl, „byla to moje chyba. Neměl jsem se nechat unést a ztratit kontrolu. Ale děkuji za vaši pomoc."
„Nemusíš se omlouvat, Padawane Qui-Gone," řekla S'lenya a položila mu ruku na rameno. „Většina učedníků tvého věku by upadla na zem, kdyby bez dovolení vtrhli do Mistrovi meditace tak jako ty."
Qui-Gon pozvedl obočí, dočasně ztratil řeč nad tou pochvalou a pokáráním zároveň. S'lenya se kolem něj provlnila. Rychle se vzpamatoval a spěchal za ní, jak rázovala dolů chodbou.
„Mistře-" začal.
S'lenya ho pokynutím ruky umlčela.
Mistryně během chůze nepromluvila. Qui-Gon ji následoval, netuše, kam mají namířeno. Cestou si uvědomil svou chybu - připojil se k její meditaci a to směl Padawan pouze se svým Mistrem a jedině s jeho svolením. Qui-Gon se lítostí kousal do rtu; to co provedl, bylo velmi troufalé, ale nemohl si pomoci. Její projev ho naplňoval úctou a reflexivně se připojil. Ale Mistryně S'lenya zarazila jeho omluvu. Sklopil hlavu, aby skryl své zahanbení.
Zahnuli za roh a nastoupili do čekajícího výtahu. „Osmdesáté třetí podlaží Hlavního Chrámu," udala S'lenya cíl jejich cesty a výtah se s vysokým zakvílením rozjel.
Qui-Gon si opožděně uvědomil, že Mistryně S'lenya nejspíš také cítí zahanbení. Rozhodl se, že o tom pomlčí, dokud o tom nezačne sama mluvit.
Když vystoupili z výtahu, vedla S'lenya Qui-Gona známými chodbami. Jeho podezření se potvrdilo, když se zastavila u dveří do kartografické místnosti. Když se otevřely dveře, S'lenya se zamračila. V místnosti byli dva mladí studenti. Pomocí Síly pohybovali holografickými modely sluncí, planet a měsíců, které se kolem nich vznášely jako miniaturní galaxie. Qui-Gon se při tom pohledu usmál.
Úsměvy studentů však rychle pohasly, když si uvědomili, kdo vstoupil. Hologramy zablikaly. Studenti tiše připažili a oba najednou se uklonili. S'lenya jen přikývla. Qui-Gon na sobě cítil jejich zvědavé pohledy, když opouštěli místnost.
„Qui-Gone," pravila S'lenya bez okolků, když vstoupila dál do místnosti. „Řekni mi, co víš o Abregadu."
Qui-Gon stál u dveří. Již dříve toho dne Yoda řekl, „Více znalostí z diplomacie můj Padawan potřebuje," a rázně mu přikázal prostudovat historii a současnou politickou situaci abregadského systému. Qui-Gon byl rád, že to stihl ještě před tréninkem v tělocvičně.
Odkašlal si a začal. „Jedná se o systém v Andimském sektoru, jižní kvadrant, proti vnějšímu okraji Jádra," odříkával zpaměti. „Planeta je středně osídlená, má mírné podnebí, převažují dvě rasy - lidé a Gadové."
„A jejich vláda?" S'lenya stála zády k němu a hleděla nad sebe na tisíce malých holografických obrazů systémů Republiky, jichž byla místnost plná.
„Vláda oligarchie padla před devíti lety po smrti Ministerské předsedkyně Telly-"
„Teily," opravila jeho výslovnost S'lenya.
„Teily Astinant," pokračoval Qui-Gon. Poté, co hlavní město Abregado-Rae a jeho nejbližší okolí zasáhla série pumových útoků, se znovu zformovalo sedm dávných politických frakcí a ty zahájily občanskou válku. Od té doby žádná z nich nezískala převahu."
„A příčina trvání války?" pobídla ho S'lenya, když se Qui-Gon odmlčel, aby se nadechl.
„Dávné spory o práva na využití země."
Qui-Gon sledoval S'lenyu, která si dala ruce za záda a pomalu přecházela po místnosti přikyvujíce. Přesvědčen, že se ubírá správným směrem, pravil, „Dvě strany reprezentují dvě hlavní protichůdná stanoviska - Loharretové a do určité míry i Jeyratinové věří, že nedůležitější je využívat mírných oblastí k pěstování Fast-Ridu, biologického urychlovače růstu, který se dá pěstovat pouze na Abregadu a je možné ho velmi výhodně prodávat do celé Republiky. Od počátku občanské války však produkce Fast-Ridu velice poklesla."
S'lenya přikývla. „A následkem toho desítky triliónů řádných občanů Republiky zemřelo hlady z nedostatku produkce potravy na svých planetách." Dotkla se jednoho z holografických obrazců. Qui-Gon poznal abregadský systém. Holografický model planety zazářil a vrhal modrý stín na tvář Mistryně Jedi. „A jejich oponenti?" pobídla ho.
„Sielkové spolu s dalšími dvěma stranami podporují starobylé principy využití jejich země tak, jak je to zakotveno v Hamakritské dohodě, staré téměř dva tisíce let. V ní se uvádí, že všichni obyvatelé Abregada mají právo využívat zemi k zajištění své vlastní existence."
„Jinými slovy…" holografický model planety spolu se svými pěti měsíci kroužil kolem svého hlavního slunce.
„Sielkové chtějí, aby jejich země byla k dispozici abregadským občanům, kteří by na ní pěstovali plodiny pro svou vlastní obživu, místo aby se na ní pěstovala nepoživatelná substance k vývozu, což ironií osudu vyžaduje, aby se na Abregado potraviny dovážely z jiných planet," dokončil tiše Qui-Gon.
„Dobře, Padawane Qui-Gone," řekla S'lenya a obrátila se k němu s mírným úsměvem na tváři. „Je to velmi banální, ale vleklý spor."
„Ano, Mistře S'lenyo a Nejvyšší Rada vás pověřila jeho vyřešením - nesnadný to úkol."
S'lenya se náhle zarazila a svižně se otočila zpět ke Qui-Gonovi. „Proč je tolik důležité, abych tak učinila, Padawane Qui-Gone?" zeptala se.
Qui-Gon se dlouze zamyslel, svraštil obočí. „Protože další válečné pustošení by mohlo učinit planetu neschopnou produkce jakékoliv potravy, včetně Fast-Ridu."
„Výborně," pravila S'lenya se zvláštním výrazem ve tváři. Obrátila se k němu zády a upřeně hleděla na stále ještě rotující model planety, pokynula rukou. „A teď, proč se tě na to vlastně ptám?"
Qui-Gon se na chvíli odmlčel a zamyslel se. „Minulý rok se vám podařilo zosnovat sezení s každou stranou až na Sielky a s využitím svých schopností jste započala s plánováním úplně prvního summitu, na němž bude mít každá strana rovnocenné zastoupení v pečlivě střeženém prostředí. Každá strana pronese svou řeč, s podmínkou, že budou všichni souhlasit, že se podřídí rozhodnutí Republiky a Jediů. Cílem je nekonečný mír."
S'lenya přikývla jeho slovům.
Qui-Gon se napřímil. „Domnívám se, že jelikož nemáte vlastního Padawana a Mistr Yoda mi řekl, že musí na přání Kancléře zůstat na Coruscantu, dohodli jste se, že by se hodilo, abych vám na summitu dělal společnost.."
„Mistr Yoda tě dobře vycvičil, mladý Qui-Gone," řekla Mistryně S'lenya a dotkla se jeho ramene. Úsměv, který mu věnovala, rozhodně stál za ten čas strávený studiem Abregada. „Povedeš si na této misi dobře."
„Děkuji, Mistře," řekl Qui-Gon s mírnou úklonou. „Těším se, že budu svědkem takové historické události."
S'lenya se obrátila a naznačila Qui-Gonovi, aby ji následoval. „Pak tedy už déle naše přípravy neodkládejme, Qui-Gone."
„Ne, Mistře," řekl Qui-Gon, ale ani se nepohnul.
S'lenya se pozvedla obočí nad jeho tichou otázkou. „Copak?"
Qui-Gon využil příležitosti a zeptal se, „Bude mi ctí s vámi pracovat, Mistře. Jak vám ale budu ku pomoci, až tam dorazíme?"
Očekávaje její odpověď ucítil, že S'lenya rozechvívá Sílu. Bylo to jako kdyby se od ní k němu odrazil míč a byl jím absorbován. Takovou techniku ještě nepoznal. Zamračil se, jak se snažil rozeznat důvod. Zmatený přeslechl její první slova, když opět promluvila.
„ …jak již řekl Mistr Yoda, Padawane. Není to snadné. Ale protože se tvůj Mistr zajímá o tvé diplomatické schopnosti, mohu s určitostí říci tyto tři věci. Za prvé, pamatuj si, že jako diplomaté musíme uvažovat o pohnutkách každého činu všech jednotlivců, kteří zasednou u jednoho stolu. Za druhé, nezáleží na tom, jaké máš ideály a k čemu chceš každou stranu přimět, nakonec musí být dosaženo kompromisu. Za třetí, využij veškerých prostředků, které máš k dispozici, abys splnil úkol. K mé veliké lítosti to někdy znamená i lhát a porušovat sliby."
Qui-Gon zamračeně přikývl. Poslední její prohlášení ho překvapilo; kdysi slavnostně přísahal, že vždycky dodrží to co slíbil. Cítil, že je to jeho jediská povinnost. „To bude těžké …Mistře."
S'lenya přikývla. „To je pravda." Obrátila se k odchodu. „Náš život není vždycky snadný."
Když Mistryně a Padawan opouštěli kartografii, holografické hvězdy jedna po druhé blikly a zhasly.


* * * O týden později * * *

Kostky ledu zachrastily ve sklenici, když Kejonen zakroužila svým nápojem. Opřela se o stěnu za svými zády a povzdechla si.
Místnost byla plná, v davu bylo těsno a nepřehledno. Kejonen si volnou rukou odhrnula pramen svých jako uhel černých vlasů ze zpoceného čela a znovu upila ze své sklenice. Studený nápoj ji neosvěžil, ale zanechal na jejím jazyku přeslazenou a lepkavou chuť. Rychle polkla a snažila se neudělat grimasu, pak zatahala za tuhý límec svého společenského oděvu a potlačila touhu rozervat ho. Slíbila Felanovi, že se bude chovat slušně.
Konverzace kolem ní se stávala hlasitější a hlasitější, slyšela smích, který však zněl příliš nuceně. Její výcvik v pozorování se automaticky přihlásil, zvedla hlavu a jak se koncentrovala a zklidňovala svůj dech, rozhlížela se znovu po místnosti.
Kruhová síň byla plná hostů, stráží a stolů se širokým výběrem lahůdek. Kejonen se zdálo, že polovinu místnosti zabírají stráže, vyslané na Abregado-Rae vyslanci Republiky. Vysocí, statní tlustokožci Cubreani byli vysoce inteligentní a neuznávali žádné protislužby či protekci, alespoň tak to o nich Kejonen slyšela. Připadali jí suroví a tak rychle odvrátila pohled od trojic, které hlídkovaly v místnosti, ke známější i když nepříliš uklidňující přítomnosti svých nepřátel.
Skupiny, reprezentující jednotlivé politické strany, stály v těsných hloučcích tu a tam podél celé Síně Galanisu, nemaje nejmenší chuť se sdružovat. Za šest let, co se Kejonen přidala k Sielkům, seznámila se i když ne vždy osobně s podobou ministrů každé strany na Abregado-Rae. Ačkoli se tváří v tvář setkala pouze se dvěma, poznávala je všechny.
Kierhit, ministr Pakleninů, byl zavalitý Gado. Rodilí Abregaďané byli vysocí a štíhlí s velmi ohebnými končetinami a dlouhými, štíhlými, jakoby červovitými hlavami, ale vlastní vzhled Kierhita usvědčoval z toho, že si neodpírá veškeré chutné lahůdky. Jako u ostatních Gadů byla jeho kůže slabě ochlupená; její bílá barva naznačovala oblast původu. Stál, široce se usmíval a hlasitě hovořil, v jedné ruce sklenku s nápojem a v druhé pocukrovanou sladkou kouli. Kejonen považovala za nezdvořilé, že si před vstupem do Síně nesundal svou hedvábnou Dozhetskou čapku.
Vedle Kierhita stáli další Pakleninové, jak lidé tak Gadové, každý vyšňořen ve svém vlastním horalském plášti zářivých barev. Kejonen toho o Pakleninech ze severního Tieru příliš mnoho nevěděla, ale rozuměla barvám, znázorňujícím jejich příbuzenské vztahy. Ze svého místa u zdi ve středu místnosti neměla žádné potíže se zachycením útržků jejich hovoru. Kierhit mával svým nápojem, ukusoval z moučníku a velkodušně rozprávěl se svými společníky o počasí. Drobky moučníku se rozlétávaly do vzduchu s každým jeho rozmáchlým gestem. Kejonen se znechuceně zašklebila a rychle odvrátila zrak.
Naproti Pakleninům stála moderní skupina Drekaolů a Astinaků. Kejonen nepřekvapilo, že stojí pohromadě, neboť jejich smýšlení bylo podobné a během občanské války, která stále ještě zuřila po celé planetě, se spolu spíše spolčovali než válčili a to i navzdory tomu, že jejich území byla od sebe téměř půl světa vzdálená. Vůdkyně Drekaolů, Bela Rakalt, držela v jedné ruce drink a její druhá ruka vlastnicky spočívala na rameni jejího společníka; Kejonen ho nepoznávala, ale byl oblečen ve stylu Astinaků. Bela Rakalt smíchy zvrátila hlavu dozadu a obdařila své společníky úsměvem, v němž zazářily její bílé zuby. Astinaka, Gado, ji poplácal během hovoru po zádech a ona opět hlasitě vypískla. Kejonen se s Belou Rakalt setkala, když jí bylo deset let a tehdy si myslela, že vůdkyně Drekaolů je velice záhadná osoba. Nyní však, po posledním střetnutí, si Kejonen jedině přála, aby u sebe měla svou zbraň.
Vedle Drekaolů stála menší skupinka, všichni lidé. Tiše stáli, bok po boku, čelem do místnosti, zády ke zdi, jakoby zezadu očekávali něčí útok. Kejonen polkla, aby se zbavila náhlé hořké pachuti v ústech, jak Loharrety studovala. Jednoduše oděni, avšak v drahých látkách, vypadali stejně zpupně jako opravdu byli. Jejich ministryně Wayren zírala do davu, jakoby si vybírala živou oběť k večeři. Kejonen odolala náhlému popudu vypláznout na ni jazyk.
Jak opět očima bloudila po místnosti, její pohled ulpěl na malé tiché skupince čtyř lidí. Pestré oděvy dvou z nich, Loharreta a Paklenina, kontrastovaly se strohou hnědí rouch zbývajících dvou. Prostě oděný pár kupodivu oproti svým mnohem pestřeji oděným společníkům vynikal. Náhle se gadští poklonili a ponechali cizince, kteří jim svorně poklonu oplatili, osamotě. Oba se pak obrátili a jali se procházet místností.
Kejonen soustředila svou pozornost na ty dva, které ještě neznala. Zatímco se procházeli, pozorně zkoumali místnost, chvílemi se mračili, jejich pohledy se zastavily jen na chvíli, aby se zase rychle přesunuly dále. Tichá připravenost je obestírala jako plášť a Kejonen bylo jasné, že ta žena je tím starším a zkušenějším z dvojice, zatímco muž je ještě chlapec. Říkala si, ke komu asi příslušejí; myslela si, že zná příslušníky všech stran.
Postoupila vpřed a poklepala na rameno Gadovi, který stál před ní. On i jeho lidský společník se k ní obrátili současně. "Co chceš, Kejonen?" zeptal se.
Kývla směrem k postavám v hnědém oděvu, které teď, když došly na vzdálený konec Síně, stály zády k ní. "Tare, Priate, ke komu patří? Ti dva támhle. Ty neznám."
Tare rychle pohlédl směrem, jež naznačila, pak se opět obrátil k ní a rozesmál se. Priat se k němu přidal. "Ach Kejonen, někdy jsi ve své nevědomosti vážně legrační."
Kejonen se naježila zlostí. "Cože?!" Zoufale si povzdechla nad smějící se dvojicí.
"To jsou vyslanci Republiky, Kejonen, ty hlupáčku!" řekl Priat skrze výbuchy veselí. "Je v jejich zájmu nemít na Abregado-Rae žádné konexe!"
Kejonen se obrátila zády k jejich smíchu a dopochodovala zpět na své místo u zdi. Nenáviděla tuhle recepci, nenáviděla, jak tu chutnalo občerstvení, nenáviděla, že u sebe nemá své zbraně, nenáviděla, že musí být v jedné místnosti se svými nepřáteli a ze všeho nejvíc nenáviděla, když vypadala jako hlupák před svými přáteli. Rozhodla se, že odejde; nemělo smysl tady dál setrvávat a pomáhat chránit Felana, když u sebe nemohla mít své zbraně a byla ke všemu ještě unavená. Chtěla se vrátit domů.
"To se cítíš tak mizerně uprostřed takové naděje, Kejonen?" ozvalo se tiše za jejími zády.
Kejonen nadskočila a otočila se. "Ne, Felane."
Felan se omluvně dotkl jejího ramene a pak ho jemně stiskl. "Od té doby, co jsem tě našel coby špinavé a hladové děcko, jsi mi nelhala."
"Omlouvám se, Felane," řekla Kejonen a prudce se jí rozbušilo srdce.
"Kejonen," řekl tiše vůdce Sielků. Kývl hlavou a popošel blíže ke zdi, stranou od ostatních. Dívka ho plna zmatku následovala.
Rozhlédl se, pak se sklonil a pohlédl jí zpříma do očí. "Je velmi důležité, Kejonen, aby naše srdce bila jednotně. Musíme vyslancům ukázat jednotnou tvář a ostatním stranám také, jen tak nás bude slyšet. "Jeho úsměv tlukot jejího srdce nezklidnil ani trochu. "Nedokážu ti říct, jak moc jsou pro mě tyto diskuse důležité a jak moc doufám ve výsledek. Tento summit může být přesně tím, na čem jsme všichni celá ta dlouhá léta pracovali."
Kejonen se hryzala do rtu a mračila se. "Všichni jsme plni té velké naděje, o níž mluvíš."
"To jsme, Kejonen," řekl tiše Felan, "a právě v tom mi můžeš pomoci."
Kejonen se téměř zadrhnul dech v hrdle. "Ano?"
"Ano, drahé dítě." Felanův tichý smích byl osvěžující jako letní vánek.
"Jak?" zašeptala Kejonen.
Felanův obličej náhle zvážněl, když se k ní naklonil a mluvil jí do ucha. Když skončil, Kejonen přikývla a přísahala, že udělá, co jí řekl. "Slibuji," řekla mu, "že udělám, co bude v mých silách."
"Teď buď opatrná," varoval ji Felan. "A zůstaň ve střehu." Zvedl pravou ruku dlaní s roztaženými a uvolněnými prsty k ní. Kejonen zvedla levou ruku a prst po prstu se vzájemně dotkli, pomalu své prsty roztahuje. "Věřím ti." řekl s úsměvem.
"A já tobě," pronesla s pocitem, že ta rituální slova pro ni poprvé skrývají mocný význam.
Felan odešel a nechal ji stát u zdi samotnou. Zamyšleně se zamračila. Už dávno zapomněla na své sobecké odhodlání vrátit se domů a to ve chvíli, kdy se rozhodla, že ho poslechne.
Rozhodnutá, obrátila se opět čelem do interiéru Síně. Natahovala se, až znovu zahlédla dvě postavy v hnědých rouchách, jak přicházejí z balkónu do Síně. Kejonen sledovala, jak vyslanci Republiky pomalu kráčejí, jakoby rozjímali o každém detailu recepce. Kejonen musela neochotně uznat, že narazila na osobu hodnou obdivu za úsilí, jež jistě vynaložila k tomu, aby přiměla všechny strany k souhlasu, že se spolu poprvé od Astinatiny smrti setkají.
Pohlédla za stráže, které nepřestávaly rázovat místností, a pokračovala ve sledování vyslanců. Mladík vypadal, že visí na každém ženině pohybu. Je to asi jen nějaký sluha nebo přitakávač, usoudila Kejonen. Jeho oči téměř neustále těkaly po místnosti, jako by byl nervózní nebo sám sebou nejistý.
Stále pokračovala v opětovném prohlížení místnosti; nic než Kierhit, ministr Pakleninů, hovořící žoviálně s Natriankou. Pokrčila rameny. Takové věci nebyly přirozené.
Rychle se obrátila zpět k Republikánům a téměř nadskočila. Pátrala po vyslancích vedle procházejících stráží, když vtom se ten přitakávač záměrně střetl s jejím pohledem, jako kdyby věděl, že je sleduje. Znovu nabyla své soustředěnosti, uvědomila si, že nemá na vybranou a musí ho vzít na vědomí. Oči se jí zúžily, když sklonila bradu a přikývla. Neodvrátil pohled, nýbrž jeho rty se zkroutily do nuceného úsměvu a mírně se jejím směrem poklonil. Kejonen se rozhodla, že nechce mít nic společného s někým, kdo si vynutil tyto diskuse, ani s jeho hloupými přitakávači. Sevřela rty a odvrátila se. Nastal čas věnovat se Felanovým instrukcím.