Krystal jako předzvěst

Autor: Shan Taish
Překlad: Yanna

Qui-Gon seděl na stoličce u pracovního stolu. Skláněl se, bradu v dlaních a v nepravidelném rytmu kopal do nohy od stolu. Nadechl se, ale přerušil svůj podrážděný povzdech, když naslouchal Mistrovi před sebou. Takový záměrný projev zklamání na konci jeho plánovaného pohrdání by mu pouze vysloužil další směnu vytírání podlahy v jídelně.

Místo toho se soustředi na úžasné zářící odstíny šupinaté pleti Mistra Taprofa, který ukazoval svými čtyřmi chapadly na Qui-Gona. Hlas vycházející z překladače zněl skřípavě a lidským uším poněkud podrážděně, ale Qui-Gon místo toho raději naslouchal harmonickým bezeslovým hudebním tónům Mistrova skutečného hlasu.

Qui-Gon si musel přiznat, že Mistr má právo se zlobit. I ve svých sedmi standardních letech rozuměl Qui-Gon nutnosti i těch nejuznávanějších Mistrů v Chrámu poslouchat nařízení Nejvyšší rady. Nebo, říkal si Qui-Gon pro sebe, alespoň vzbudit takové zdání. A bylo úkolem každého Mistra vštěpovat podobnou úctu i studentům.

Ačkoliv bylo pravdou, že choval k Radě největší možnou úctu, necítil Qui-Gon nikdy nutkání absolutně příjímat jejich nařízení. A proto byl také docela dobře obeznámen s používáním kbelíku a mopu a s podlahou jídelny.

V současné chvíli to byl také důvod, proč seděl o samotě s Mistrem Taprofem v dílně na výrobu mečů a napjatě poslouchal – tedy alespoň napůl ucha – zatímco mu Mistr vyprávěl o přednostech těch nejprvotřídnějších krystalů do světelných mečů, jednotlivě vybíraných a pečlivě hodnocených všemi členy Nejvyšší rady, kteří byli nejlepšími znalci takovýchto věcí, samozřejmě – ke zvláštnímu využití studenty u příležitosti sestrojení jejich prvních mečů.

Zatímco jeho palce nepřestávaly tiše narážet do nohy stolu, Qui-Gonovy oči bloudily nepořádkem na stole před ním. No, nebyl to vyloženě nepořádek. Jeho cvičný meč byl všechno jen ne dokončený. On a jeho spolužáci na nich pracovali už víc než tři měsíce. Chránič emitoru teď seděl přesně – i když zrovna v tuto chvíli ležel vyjmutý vedle hlavní části jeho meče – dobíjecí článek už byl připojen. Qui-Gonovi spolužáci už dávno ve vzrušeném hovoru a svíraje nové meče opustili místnost a vydali se na svou první hodinu ladění krystalů do mečů. Všichni až na Qui-Gona.

Když Qui-Gonovy oči už asi po sté zkoumaly myriádu krystalů všech barev před ním, hlasitě si povzdechl a pak neústupně zatnul zuby.

"Posloucháš mě vůbec, studente Qui-Gone?" Hlas Mistra Taprofa dosáhl nového, vyššího podrážděného tónu.

"Samozřejmě," opakoval klidně Qui-Gon. Narozdíl od ostatních studentů jemu autorita nenaháněla strach. Síla mu vždycky – tedy skoro vždycky – řekla, že jeho počínání je správné. Nebylo jeho chybou, že to tak ostatní neviděli. "Říkal jste, že dokonce i Mistr Yoda strávil mnoho hodin, aby pomocí Síly zajistil přiměřenost a pevnost každého krystalu, který byl nám studentům nabídnut. A jak bychom, vzhledem k času, který tomu věnoval, měli být vděční a poctění, že máme tu čest vybírat si právě z této sbírky."

Všechny paže Mistra Taprofa se spustily podél jeho těla, známka toho, že se blíží ke konci své litanie. "Tak mi pověz, Qui-Gone Jinne, proč jsi je všechny odmítl?"

Qui-Gon si znovu prohlédl krystaly citlivé na Sílu ležící před ním. Vybrat si krystal do svého prvního meče byla velice slavnostní a významná událost v životě mladého jedijského studenta, na kterou se těšil už od chvíle, kdy poznal, co je to světelný meč a co znamená pro Rytíře Jedi. Jeden po druhém si jeho spolužáci vybírali své krystaly, stáli přesně tam, kde nyní on a nořili se do slabé meditace a jejich ruka nebo chapadlo nebo jiná končetina napřáhla nad krystaly, aby vycítila, který jim byl předurčen. Poté popisovali, jak určili svůj krystal: Síla jim za zavřenýma očima dala znamení. Vybraný krystal se potom vznesl a pomocí Síly vplul do sevření jejich napřažené končetiny. Qui-Gon si dobře pamatoval výraz naprostého blaha, když každý z jeho spolužáků otevřel oči a poprvé pohlédl na krystal, aby zjistil, jakou barvu bude mít čepel jejich meče po zbytek života.

Byl to pocit, který ještě nezažil, i když už se o něj několikrát pokoušel. Nedělal si kvůli tomu starosti, ale Mistr Taprof zřejmě ano – dost na to, aby o tom informoval Nejvyšší Radu.

Podle toho, co bylo Qui-Gonovi řečeno, krystal měl na něho prakticky vyskočit z hromádky na stole. Ale žádný se ani nepohnul. Stane se to, Qui-Gon to věděl. Ale ne tady. Ne tam, kde to chtěla Rada. Navzdory všem nařízením, které dali nebohému Mistru Taprofovi.

Místo odpovědi na Mistrocu otázku Qui-Gon pouze pokrčil rameny.

Taprof poněkud hlasitě vydechl a zamával před ním chapadlem. "Radu tvé odmítnutí nepotěší."

Qui-Gon nad tím zauvažoval. To na Mistrově reakci na jeho 'problém' Qui-Gona mátlo ze všeho nejvíc. Že Síla nemůže být k ničemu jaksi nucena. Alespoň Qui-Gonem Jinnem ne. Ale mladému studentovi se začínalo zdát, že přesně to členové Nejvyšší Rady celou dobu dělají, nutí k něčemu Sílu. Qui-Gon zavrtěl hlavou a opřel si ji o zaťatou pěst. Nechápal to. Ve svém krátkém životě to vždycky cítil tak, že on je tím sluhou, ne Síla, a říkal si jestli to tak vůbec nějaký Jedi a zvláště pak ti v Radě cítí stejně. Na základě svých zkušeností s nimi o tom pochyboval.

Do dneška byl vždycky označován za mladého a nezkušeného – díky Radě. Takže se jim vždycky podvoloval, čili jednal proti vůli Síly, avšak v souladu s přáními Mistrů. A pokaždé za to byli Mistři i Rada rádi, ale on se pokaždé cítil poskvrněný, nesvůj a zkrátka hrozně, ten pocit tolik nenáviděl, že když se to stalo naposledy, přísahal si, že už to nedopustí.

"Už nikdy," řekl si Qui-Gon pro sebe tiše. Už nikdy je neposlechne, když mu Síla bude říkat něco jiného. Vzepřel se, navzdory jejich nátlaku a rozpakům. Ani v této drobné záležitosti s krystalem, která byla ve skutečnosti ze všech nejdůležitější, neboť ten krystal bude připomínkou jeho jedijského života, nestane-li se něco nepředvídaného nebo neztratí-li ho.

Ne, opakoval si Qui-Gon v duchu, když kopal do nohy od stolu. Už nikdy.

Mistr Taprof vyrušil Qui-Gona ze zamyšlení. "A kde chceš najít svůj krystal, mladý Qui-Gone, když ne mezi těmito vybranými a schválenými vzorky, které očividně pro tebe nejsou dost dobré?" Qui-Gon věděl, že Mistr Taprof se blíží ke konci své rozumné trpělivosti, protože při hovoru začal opět rozhazovat svými končetinami.

Qui-Gon zvedl hlavu ze zaťaté pěsti. "Tak to není, Mistře," řekl pomalu a tiše. Snažil se, aby ho Mistr pochopil. "Jenom mě žádný z nich neoslovil."

Mistr si znovu zhluboka povzdechl. "Nevím, co si s tebou mám počít, Qui-Gone."

Qui-Gonovi zacukaly koutky; to byla slova, která ve svém mladém životě slýchával až příliš často.

Mistr na něho zamával jedním ze svých chapadel. "Myslím, že můžeš dál používat svůj transplazový meč, než dorazí další dávka." Odevzdanost a marnost v Mistrově hlase skoro Qui-Gona přiměly vybrat si prostě nějaký krystal a vyhnout se tak způsobení dalšího trápení, ale nechtěl už dále ignoroval, co mu říkala Síla jen proto, že mu Mistr řekl něco jiného.

"Děkuji vám, Mistře," řekl Qui-Gon a slezl ze stoličky. Posbíral součásti svého nového meče a strčil si je do kapsy, pak se Mistrovi poklonil. "Nějaký si najdu," řekl a pohlédl na Taprofa, jeho dětský hlas zněl tak vážně a přesvědčeně. "Síla mě povede."

Mistr Taprof se na něho zamračil, pak zavrtěl hlavou a usmál se. "To vskutku povede, Qui-Gone. O tom já ani Rada nemáme žádných pochyb."

Qui-Gon se zakřenil a opustil dílnu.