Druhá strana 9.část

Qui-Gon pohlédl na ženu, krčící se před ním. Nejdříve ho překvapilo zjištění, že ovládá Sílu; někdo s takovými schopnostmi a výcvikem, žijící mimo Chrám byl vzácností. I když nebyla tak silná jako Jediové, měla dostatek schopností, aby mu tři hodiny unikala. Zkrátka, Qui-Gon si říkal, kdo ji asi vycvičil. Nebylo pochyb o tom, že ji cvičil někdo znalý Síly; její mysl reagovala na jeho stejně připraveně jako mysl kteréhokoliv Padawana; jedině tím, že ji fyzicky uštval, se k ní dostal natolik blízko, že ji přesvědčil, aby se vzdala.
Jak ji pln lítosti pozoroval, zachmuřil se. Seděla zhroucená u zdi na konci slepé uličky, ruce zkřížené před obličejem, aby ho od sebe odvrátila, jako by byl démon. Její reakce na jeho přítomnost se v něm hořce rozlévala.
Zlehka se dotkl její mysli a okamžitě se opět stáhl; neměla daleko k pominutí smyslů, jako vesmírná loď balancující na okraji černé díry. Qui-Gon s obrovským úsilím potlačil potřebu nalézt Obi-Wana; věděl, že od ní informaci ohledně Obi-Wana nezíská, dokud nevyšplhá z propasti své mysli, do níž právě nahlédl. Samotná jeho přítomnost zvyšovala její paniku a on s ní musí jednat velmi opatrně. Ovládl rostoucí hněv vůči osobě, která záměrně vyvolala v mysli té bytosti, vnímavé na Sílu, takový strach. Učitelé v Chrámu činili extrémní opatření, aby se vyhnuli vyvolání strachu ve svých žácích, protože chtěli zabránit jejich pádu k Temné straně Síly. Netušil, kdo mohl být natolik zhnusen rytíři Jedi nebo je natolik nechápat, že úmyslně poškodil mladou mysl.
Qui-Gon ji musel vzít zpátky s sebou; byla jedinou Obi-Wanovo nadějí.
Nejdříve ji bylo potřeba odvézt na bezpečné místo, kde by ji mohl nerušeně sledovat a zabránit jí v dalším útěku, až si uvědomí, že je stále v její přítomnosti.
Qui-Gon vytáhl vysílačku.

Aliya vjela Kejoneniným transportérem do uličky, jež Qui-Gon popisoval. Všichni si oddechli, když se jim po třech neklidných hodinách čekání na zavolání Mistr Jedi ozval. Když v Terase zavřeli, rozhodli se, že se vrátí domů ke Kejonen, ale poté cestou obdrželi Qui-Gonovu žádost o odvoz. Aliya, řídící transportér, se dobrovolně nabídla, že se do Aldery vrátí. Ostatní pokračovali na vznášedlech domů ke Kejonen, aby se připravili na Qui-Gonova 'hosta'. Zaparkovala na začátku uličky. Pátrala po Qui-Gonovi na jejím konci, když ho uviděla v naprostém pořádku, zaplavila ji úleva.
Qui-Gon Aliye poděkoval za přivezení transportéru a potom zvedl ženu a přenesl ji do zadní části vozidla.
„Spí?" zeptala se Aliya, když ženu pokládal na podlahu transportéru.
„Je v bezvědomí," řekl Mistr Jedi.
Aliya se posadila na sedadlo pro spolujezdce a přenechala řízení Qui-Gonovi. Když nastartoval protestující motory, zeptala se, „Kdo je to?"
Qui-Gon zavrtěl hlavou. „To nevím." Transportér se odlepil od země a Qui-Gon ho pilotoval do rušných ulic, vedoucích k okraji města.
„Ví ale, co se stalo s Obi-Wanem?"
„Očividně ano," řekl Qui-Gon.
Aliya se ohlédla dozadu na jejich pasažéra a zamračila se. Příliš se jí nezamlouvala představa, že ta žena bude v Kejonenině domě. „Je nebezpečná?"
Qui-Gon se ohlédl přes rameno a povzdechl si. „Cítím, že by mohla být, ale nemyslím, že by doopravdy chtěla."
Pokračovali mlčky dál, Qui-Gon pilotoval transportér pryč z Aldery do výše položených tras, které je měly dovést zpátky do Crevasse City. Cesta samotná nebyla ani tak dlouhá, ale Aliye, vyčerpané a patřičně vyhládlé, se zdála dvakrát tak dlouhá.
Zrovna začala podřimovat, když za sebou zaslechla tlumený zvuk. Otevřela oči právě včas, aby viděla, jak se Qui-Gon na sedadle obrátil a pohlédl za sebe. Za nimi zazněl ostrý výkřik a temnou kabinu na okamžik rozzářil proud energie. Aliya zaslechla, jak Qui-Gon zamručel a pak překvapeně sledovala, jak náhle přeskočil dozadu do prostoru pro pasažéry. Na sedadlo pilota dopadl blaster. Zadní dveře se otevřely, do kabiny náhle vnikl prudký noční vítr. Když se transportér zakymácel a klesl, Aliya přepnula na autopilota a loď se sama vyrovnala. Pohlédla dozadu a spatřila Qui-Gona vrhat se k otevřeným dveřím, jako by se rozhodl vyskočit z transportéru. „Qui-Gone!" vykřikla, pak s úlevou sledovala, jak Mistr Jedi zarazil svůj pohyb vpřed tím, že se zezadu zachytil za sedadlo pilota. Visel napůl ven ze dveří.
„Aliyo, teď prosímtě, s tím transportérem klesni!" volal na ni skrze hukot větru.
Aliya si přitáhla řízení k sobě, vypnula autopilota, potom s transportérem sjela z dopravní trasy blíž k bahnitým pláním pod nimi. Neustále se ohlížela přes rameno a když si všimla, že ruka svírající sedadlo pilota každou vteřinu sklouzává níž a níž, přidala plyn.
„Aliyo, prosím, pospěš si," řekl.
„Mám přistát?" zeptala se, pátraje na obzoru po vhodném místě.
„Ano." Navzdory kvílení větru a motorů rozeznávala v jeho hlase napětí. Rozsvítila vnější světlomety a potom rychle klesala k zemi, hledaje vhodné místo k přistání. Zrovna, když jedno objevila, zaslechla, že Qui-Gon opět zamručel. Když se ohlédla, viděla ho, jak vstává na kolena a rukou mává do vzduchu.
Po chvíli tiše řekl, „Alespoň je stále na živu," a spustil ruku.
Ještě než posadila transportér na bahnitou zem, Qui-Gon vyskočil ze dveří. Aliya vystoupila z lodi, ale nevzdalovala se od ní. Jak sledovala Qui-Gonovu nachýlenou postavu, její pozornost upoutalo blýskání na zemi několik yardů od ní. Když přiblížila, viděla, že je to vysílačka. Zvedla ji, dala si ji do kapsy a vrátila se k lodi. O několik vteřin později se vrátil Qui-Gon se ženou v náručí.
„Co se stalo?" ptala se Aliya.
Qui-Gon položil ženu na podlahu dozadu do transportéru. „Našla Kejonenin blaster. Když jsem jí ho sebral, vyskočila zadními dveřmi. Zachytil jsem ji za ruku, ale vyklouzla mi. Podařilo se mi zmírnit její pád."
Aliya si najednou všimla ošklivé černé spáleniny vzadu na Qui-Gonově rameni. Ještě nikdy neviděla ránu od blasteru; obracel se jí žaludek. Nedokázala si představit, jak mohl s takovým zatížením svého zraněného ramene udržet tu ženu ve vzduchu, divila se, že to vůbec vydržel. „Jste v pořádku, Qui-Gone?"
Pohlédl na ni a mírně se usmál. „Jsem rád, že jsi tak skvělý pilot. Není snadné přistát s tímto transportérem, když jsou otevřené dveře a na jedné straně visí váha dvou lidí. To nám všem zachránilo život." Shlédl dolů na ženu. „Ačkoli ona si nemyslela, že má cenu žít," řekl tiše, „Já stále doufám, že má naději."
„Je zraněná?"
Qui-Gon si ženu chvíli prohlížel. „Při pádu si zlomila kotník a nejspíš má slabý otřes mozku."
„To nám při hledání Obi-Wana moc nepomůže, viďte?"
Qui-Gon se zachmuřil. „Zdrží nás to." Opět pohlédl na Aliyu. „Budeš muset řídit po zbytek cesty, jestli ti to nebude vadit."
Aliya zavrtěla hlavou a posadila se na sedadlo pilota. Podala blaster Qui-Gonovi, který ho vrátil na místo pod předním sedadlem. Když Aliya opět zvedla transportér ze země, tiše pravil, „Neměl jsem tušení, že s sebou Kejonen vozí zbraň."
„Mistře Qui-Gone," řekla Aliya, „já jsem hlavně vděčná, že vás s ní nezastřelila."
Qui-Gon zavrtěl hlavou. „Nepokoušela se mě zabít, jenom se snažila utéci ode mě." V jeho hlase byla patrná lítost.
Aliya vytáhla vysílačku, kterou nalezla, a ukázala ji Qui-Gonovi. „Tohle jsem našla na zemi kousek odtud. Myslím, že je to její."
Qui-Gon si vysílačku prohlédl a přikývl. „Děkuji ti, Aliyo."
Qui-Gon zůstal po celý zbytek cesty do Crevasse City vzadu u ženy, ale ta nenabyla vědomí. Byl zklamán, že její čin nepředvídal. Výstřel z blasteru měl odvrátit pozornost a málem se to podařilo. Qui-Gon si přísahal, že kvůli Obi-Wanovi z ní nespustí oči. Nesměl dopustit, aby se ta žena zabila; byla jediným vodítkem k nalezení jeho Padawana.
Kejonen se s nimi setkala u domovních dveří a uvedla je dovnitř. Podle Qui-Gonových instrukcí pro tu ženu připravila postel v malé místnosti, náležející ke Qui-Gonovu pokoji. Místnost měla původně sloužit jako velká šatna, ale léta se nepoužívala. Droidi v ní rychle uklidili, donesli do ní postel a dvě židle. Místnost byla sice malá, ale zvenčí se dala snadno zamknout.
Qui-Gon, následován ustaranými Ruslenem a Kejonen, odnesl ženu dovnitř a uložil ji do postele. Když ji zajistil, vyšel z místnosti ven a krátce si pohovořil s Ruslenem.
Když Ruslen odešel, obrátil se Qui-Gon na Kejonen. „Omlouvám se, že jsem zatáhl tvou domácnost do svých problémů."
Kejonen se na něho zamračila. „To je potřetí a naposledy, co se omlouváš, Qui-Gon Jinne, opakuji: tvé starosti jsou i mými starostmi."
Qui-Gon vděčně přikývl.
Kejonen se otočila, aby si prohlédla jejich 'hosta'. „Tak tohle je ta, která způsobila tolik potíží?"
Qui-Gon přikývl. „Mám zato, že ví, kde je Obi-Wan," řekl tiše. „Ale nebude snadné od ní tu informaci získat."
Kejonen vydala cosi jako zavrčení. „Když mě s ní necháš o samotě, Qui-Gone, já z ní tu informaci dostanu."
Qui-Gon si svou přítelkyni prohlížel. „Z téhle stránky jsem tě už mnoho spoustu let neviděl, Kejonen," řekl smutně. „Dlouho jsme se snažili zbavit tě jí; myslel jsem, že takové myšlenky už patří minulosti."
„Když se jedná o někoho, na kom ti záleží, Qui-Gone, a o někoho, kdo je téměř součástí rodiny," pravila Kejonen, „potom se mé instinkty vrátí stejně silné jako zamlada."
Qui-Gon si povzdechl a ztěžka se posadil na židli. „Tak daleko to nezajde."
„Jsi si jistý?"
„To nemohu být nikdy." Unavenýma očima studoval bezvědomou ženu. „Nepomohlo by to." Ten pohled v ženiných očích, než ji upustil, když viseli z transportéru, ho bude pronásledovat ještě dlouho. Zhluboka se nadechl, soustředil se na Sílu a potom řekl, „Ještě jedna otázka, drahá přítelkyně." Qui-Gon už nedokázal nadále potlačovat svou únavu a ta nyní zazněla v jeho hlase. „Nemáš v této místnosti schované žádné zbraně, že ne?" zeptal se jí s náznakem úsměvu.
„Ne, nemám," řekla Kejonen vrtíce zamítavě hlavou, ve tváři výraz lítosti. „To s tím blasterem mě mrzí, Qui-Gone. Kdybych byla jen tušila, k čemu bude použita, nikdy bych ji tam nedala.
Qui-Gon upřeně hleděl na svou přítelkyni. „Je to už dávno, Kejonen, co jsi cítila potřebu mít po ruce zbraň."
„Starých zvyků se těžko zbavuješ, Qui-Gone, to víš stejně dobře jako já," řekla Kejonen a pak se sklonila nad ženu. „Co s ní máš v plánu udělat?" zeptala se.
„Nejdříve ji uzdravím." řekl Qui-Gon a pak dodal, „No, alespoň fyzicky. Až se vzbudí, budu vědět víc."
Kejonen se na něho zamračila. „Ne však dřív, než prohlédneme tvé zranění od blasteru, příteli."
Qui-Gon zavrtěl hlavou. „Už jsem utrpěl horší. Vyléčím si ho, až se postarám o svého hosta."
„Ne v mém domě, Qui-Gon Jinne," trvala na svém Kejonen. „Nejdříve jsi na řadě hlavně ty, pak teprve tvůj host."
Qui-Gon si nahlas povzdechl, pochopil, že tenhle spor nemůže vyhrát. Po chvíli přikývl.
Kejonen se vítězoslavně usmála. Obrátila se k zásobám, které tam navozili droidi, ještě než všichni dorazili domů z Aldery, a přinesla malou nádobku s baktou, čističem ran a dezinfekcí. Ujistila se, že má plnou, leč neochotnou Qui-Gonovu spolupráci, a dala se zkušeně do ošetřování jeho zranění. Teprve až když ho zcela ošetřila, dovolila mu opět věnovat svou pozornost té ženě.

Aliya, Slian a Duncan se sešli s Ruslenem v jeho pokoji. Navzdory vyčerpání nedokázali ti čtyři, když měl jejich přítel potíže, na spánek ani pomyslet. Seděli se zkříženýma nohama na zemi, zády se opírali o křesla a pohovku.
„Co teď hodlá Qui-Gon dělat?" zeptal se Duncan Ruslena.
„Čekat, až se ta žena vzbudí, řekl bych," zamumlal Ruslen. Svíraly se mu vnitřnosti; byla to jeho chyba, protože trval na tom, aby jel Obi-Wan s nimi. Nemohl téměř mluvit. „Nevím, co by mohl dělat jiného."
Slian se zamračila. „Musí přece existovat něco, co bychom mohli udělat. Vážně," rozhodila rukama, „Byli jsme s Obi-Wanem, když se to stalo."
„Řekl mi, co bychom mohli udělat," pravil tiše Ruslen.
Ostatní na něho s nadějí upřeli své pohledy. Když Ruslen opakoval Qui-Gonovy instrukce, svraštil čelo v divokém odhodlání.
Když skončil, všichni se zvedli a vyšli z pokoje, jejich cíl jim dodával energii.

Aliya cestou do Qui-Gonova pokoje narazila na Kejonen. Ta jí podala talíř s jídlem pro Jediho a nařídila jí, aby dohlédla na to, že ho sní a potom ho přesvědčila, aby se prospal. Sdělila jí, že Mistr Jedi nespal už od své první noci na Alderaanu před třemi dny a na svatbě toho ani moc nesnědl.
„Co chcete dělat?" zeptala se Aliya obezřetně. Nikdy neviděla v očích své tety tak temný pohled.
„Udělám, co je třeba," řekla Kejonen ponuře. Když se na ni Aliya zamračila, dodala, „Qui-Gon a já jsme se na takových věcech nikdy neshodli. Myslím si, že je na tu holku moc měkký." Povzdechla si a zachmuřila se. „Qui-Gon si nejvíce ze všeho potřebuje odpočinout. Ale ty musíš dohlédnout na to, aby nejdříve snědl jídlo; nebudu tu, abych se o tom přesvědčila."
Aliya přikývla a sledovala Kejonen, jak odchází, pak došla ke Qui-Gonovu pokoji a zazvonila. Dveře se klouzavě otevřely. Vešla dovnitř a našla Qui-Gona, jak sedí v hlubokém křesle u krbu s elektronickým záznamníkem v rukou.
Vzhlédl a usmál se. Jeho pohublá tvář ji šokovala.
„Mistře Qui-Gone, přinesla jsem vám jídlo," řekla.
„Děkuji, Aliyo," odpověděl a opět se věnoval záznamníku.
Nervózně v tom tichu přešlapovala. „Kejonen říkala, že mám dohlédnout na to, že to sníte."
Qui-Gon opět vzhlédl a upřeně na Aliyu hleděl. „Budu jíst jedině, když se ke mně přidáš," řekl a naznačil jí, aby se posadila.
Aliya položila talíř na nízký stolek před Qui-Gonovým křeslem a přisunula si druhé křeslo naproti němu. Společně mlčky jedli.
Aliya se konečně zhluboka nadechla, dodávaje si odvahy. Qui-Gon k ní vzhlédl a ona se zeptala, „Co jste o ní zjistil?" Stejně jako Kejonen i ona si myslela, že je na tu ženu Qui-Gon příliš měkký; ona chtěla vědět, kde je Obi-Wan, hned a chtěla ho najít a vrátit Qui-Gonovi, kam patřil. Nechápala, proč Qui-Gon, Obi-Wanův Mistr, je tak trpělivý, když je Obi-Wanův život ohrožen. Není klidný, pomyslela si. Je osamělý. Jak tak znovu uvažovala o Obi-Wanově vztahu s jeho učitelem, nemohla se zbavit pomyšlení na to, že s každou další minutou je Obi-Wanův život ve větším a větším nebezpečí.
"Aliyo," řekl tiše Qui-Gon a vytrhl ji z jejích úvah. „Obi-Wanův život ještě není ohrožen."
Aliya na Jediho překvapeně zírala. „Jak jste věděl, na co myslím?"
„Protože starosti a netrpělivost lze z mladé tváře snadno vyčíst," řekl mezi dvěma sousty. Když rozžvýkal kousek tenabijanského rýžového chleba, pokračoval, „Když jsem byl tam venku v ulicích, podařilo se mi zjistit pár informací. Ona ve skutečnosti pomáhala Obi-Wana léčit, což znamená, že ať už ho drží kdokoliv, nezabije ho. Alespoň zatím ne."
„To vám řekla?"
„Dokážu vycítit, že byla s Obi-Wanem ve styku a používala Sílu, stejně jako jsem to předtím dokázal vycítit u tebe."
Aliya se zamračila. „Kdo je to? A co se stalo Obi-Wanovi?"
„To je něco, co z ní nemohu dostat a ani se o to po jejím probuzení nehodlám pokoušet."
„Jak to?" zeptala se Aliya a přemáhala podráždění.
Do Qui-Gonovy tváře se na okamžik vrátil smutek. „Protože v ní někdo zakořenil strach z rytířů Jedi tak hluboce, že cokoliv udělám, ji nejspíše dožene k šílenství a ta informace bude nadobro ztracena."
Aliya se, chroupaje proslulé alderské sušenky, zeptala, „Nemůžete si prostě jen přečíst její myšlenky?"
Qui-Gon se na ni zvláštně zadíval a na rtech se mu objevil slabý úsměv. „Zvěsti o jediském čtení myšlenek jsou skutečně poněkud přehnané."
„Ach," řekla Aliya a cítila zvláštní směsici úlevy a zklamání. „Už se vzbudila?"
Qui-Gon zavrtěl hlavou.
Aliye se nelíbil smutný výraz jeho obličeje, ale chápala, v jak složité situaci se ocitl. Ta žena by ho mohla dovést k Obi-Wanovi, ale její strach jí bránil říci Qui-Gonovi, co potřeboval vědět. Zaplavilo ji odhodlání; chtěla mu pomoci více, než jak tomu bylo v Aldeře.
„Qui-Gone," řekla a opět upoutala jeho pozornost, „mám nápad."
Měřil si ji s pozdviženým obočím.
„Kejonen říkala, že se potřebujete prospat a já s ní souhlasím," dodala rychle, s vědomím, že riskuje, že ho urazí. Honem pokračovala. „Co kdybych tady zůstala a jestli se vzbudí, pokusím se s ní promluvit a zjistit, co se dá, když vás se bojí. Když se něco dozvím, vzbudím vás." Aliya věděla, že poslední věta je lež; měla totiž v plánu počkat, až se vzbudí sám; vroucně doufala, že nedokáže číst její myšlenky, přesně jak tvrdil.
Qui-Gon rychle zavrtěl hlavou a vstal. „Nemohu riskovat, že Tě zraní, Aliyo. Tahle žena je možná nebezpečná, alespoň teď. Pokud by ti měla–"
„Nic mi neudělá," řekla Aliya. Vstala a položila mu ruku na paži. Její pohled se setkal s jeho a ona neuhnula, její vlastní odvaha ji překvapila. „Chci vám pomoci Obi-Wana najít, Qui-Gone, prosím! Když jsme objevili tu ženu, moc užitečná jsem nebyla; dovolte mi pomoci vám teď."
Qui-Gon opětoval její upřený pohled a měřil si ji. Pak přikývl. Vstal ze židle a položil ruku na její rameno. „Jsem vděčný za tvou starost i za tvou pomoc."
„Tak, prosím, nedovolte, aby se na mě Kejonen zlobila, že jsem vás nepřesvědčila, abyste se trochu prospal."
Qui-Gon se pousmál. „To bych opravdu nerad, aby se na tebe kvůli mně Kejonen zlobila."
„Dobrá," řekla Aliya a oplatila mu úsměv. „Hezké sny."

Aliya stála na prahu malé místnosti a několik minut studovala schoulenou ležící ženu v bezvědomí. Čekala, že ji bude nenávidět, ale zjistila, že to nedokáže. Ležela zde žena, která pochopila, že udělala chybu, přemýšlela Aliya; proto se pokusila během cesty transportérem ukončit svůj život.
Aliya k ní necítila nenávist. Litovala ji.
Vstoupila do místnosti, přisunula si k posteli jednu ze dvou židlí a dívala se. Žena nepřipadala Aliye nebezpečná, její tvář byla ve spánku uvolněná. Působila spíše jakýmsi zvláštním způsobem zranitelně. Aliye víc než cokoli jiného připomínala její přátele a nedokázala v ní vidět nic víc než spící nedospělou ženu.
Říkala si, za jak dlouho se asi probudí; uvelebila se na židli a připravila se na dlouhé bdění. Uplynula již více než hodina a žena se ani nepohnula. Navzdory svému předsevzetí, Aliyu přemohla únava a nakonec upadla do dřímoty.

Indec se zdálo, jako by šplhala po nekonečném schodišti. Pronásledovala ji neustále se opakující noční můra: přemáhala ji změť zubatých a zlovolných bytostí, probouzela hluboko uvnitř ní paniku, jež uvěznila její vlastní uvědomování si sama sebe. Bojovala, seč jí síly stačily, aby ty obrazy a myšlenky zahnala a opět nad sebou získala vládu. Konečně ten dlouhý zápas ustal a ona po určité době opět ovládala své myšlenky a pocity.
Otevřela oči a okamžitě toho zalitovala; zasáhla ji vlna bolesti, silnější než Gherinova pěst, rychle vymrštila paži a zaclonila si oči před světlem z místnosti, byť jen slabým. K její úlevě pocit závratě, jež jí způsoboval nevolnost a jež cítila pokaždé, když se pohnula, slábl, dokud nehýbala hlavou.
Nemajíc tušení, kde se nachází, reflexivně zavolala mentálně Gherina; když se jí nedostalo odpovědi, cítila se ztracená a prázdná.
Změnila polohu na lůžku, rukama zapátrala v kapse po kameni. Bez přemýšlení ho vyndala a sevřela v dlani. Znovu ji přepadla nevolnost, vzdala to a usnula.

Aliya upadla do podivného snu, trhané obrazy zaplavovaly její mysl. Viděla sebe samu na Coruscantu, děcko objímající své rodiče a mávající jim na rozloučenou, když se vraceli k malé lodi. Přátelští cizinci, odění v hnědých pláštích, ji utěšovali, když plakala. Poté se ocitla ve známém pokoji, rozbalovala dárky od obou svých rodičů, od těch nepřítomných a vzdálených cizinců i od těch v hnědém, které tolik milovala. Potom ji ti v hnědém přivedli na úřad, kde ji nějaký dospělý se smutnou tváří oznámil cosi o jejích nepřítomných rodičích; neznámý cizinec v místnosti ji objal a odvedl ji pryč od rodičů v hnědém. Netišil její pláč. Žila na nevlídné planetě, kde převažovala poušť. Později se dozvěděla, že to bylo na Malasteru. Její bratr a jeho žena se stali jejími novými rodiči. Když byla v pubertě, z jejího bratra se stal netvor, jež ji obtěžoval svými nočními návštěvami a vyprávěl jí, že lidi jako je ona zabíjejí, a proto musí to, čím je, držet v tajnosti. Měla přátele, i mezi muži, ale ti ji nevyhnutelně opouštěli, jakmile objevili její vnitřní zkázu. V hlavě jí zněla slova jejího bratra: „Vidíš, jak bezcenná jsi? Já jsem jediný, kdo s tebou spí a potom tě neodkopne." Byla příliš nečistá, příliš chmurná, než aby se o ní zajímal někdo jiný, než její bratr. Pak se objevil Gherin. Pamatovala si, jak ho spatřila, když vstoupil k nim domů. Neřekl ani slovo, jen tiše jako duch vešel. Aniž by se rukama dotkl jejího bratra a švagrové, před jejíma očima je uškrtil; oči jim téměř vylezly z důlků, jak lapali po dechu, a zhroutili se na zem k jejím nohám. Hrůzou od toho ducha utíkala, až se nakonec ocitla v koutě a schovala se pod postel. Ale místo aby jí ublížil, jen se posadil na zem a promluvil k ní. Řekl, že je její strýc. „Indec," pravil, bůhví odkud znal její jméno, „Omlouvám se, neměl jsem nejmenší ponětí o tom, co ti tvůj bratr provádí, jinak bych pro tebe přišel už dříve." Jeho hlas byl vlídný a laskavost v něm nepoznaná. „Neslibuji Ti mnoho, ale máš mé slovo, že tě naučím, jak se bránit, aby se tě nemohl nikdo proti tvé vůli dotknout." Jeho hlas zněl klidně a přesvědčivě; zaujal ji. Nabídl jí ruku. „Půjdeš se mnou?"
Aliya otevřela oči plné slz, ta slova jí doznívala v hlavě, „pojď se mnou, pojď se mnou." Stála zády ke zdi v malé komůrce s rukou nataženou před sebe. Pozvedla zrak. Indec seděla na okraji lůžka, oči upřené na Aliyu. „Vypadni z mojí hlavy!" řekla. Ale nebyla to její slova, co upoutalo Aliyinu pozornost; byl to pohled jejích očí, z čeho ji zamrazilo u srdce.

Indec upadla do zlého snu, plného starých vzpomínek; její život se jí znovu míhal před očima, jako když byla nemocná. Tentokrát však nemohla ty vzpomínky zastavit, vymkly se její kontrole. Něco ji drželo a neústupně propojovalo s druhou osobou v místnosti. Otevřela oči a ihned poznala, kdo to je.
Byla to ta žena z garáže, ta žena z baru, se kterou Ben tančil a kterou léčil. Nějak se nabourala do jejích myšlenek, do jejího soukromí. Nedokázala to snést, posadila se a od toho okamžiku se Indecin život měnil. Poprvé dala průchod emocím, které tak dlouho zadržovala v sobě. Navzdory Gherinovu pobízení a týrání jejího bratra, Indec nikdy nepropadla hněvu, pohřbenému hluboko uvnitř. Ale jak hleděla na tu ženu u svého lůžka, ovládl ji nekontrolovatelný a zaslepující vztek. Ta zeď uvnitř Indec se otřásla a roky potlačovaného hněvu ji přemohly.
V mžiku byla na nohou, její strach a nevolnost se vytratily. Už ji unavoval věčný strach a uštvanost z něj; naplnila ji obrovská zášť – vůči Jediům za to, co jí udělali, vůči Gherinovi, že jí opustil. A jakmile vyprchala veškerá hrůza, jež ji ovládala od chvíle, kdy se zhroutila na konci slepé uličky, Indec projela žhavá vlna hněvu a ona se jím opájela. Náhle rozuměla tomu, co se v ní Gherin znovu a znovu snažil probudit: „Hněv je silný spojenec, dá ti sílu ve chvíli, kdy už si myslíš, že žádnou nemáš." Nikdy předtím jeho slova nechápala. Nyní celou svou bytostí cítila pravdivost toho, co jí říkal, a doufala, že to pochopila dostatečně. Měla v plánu toho využít.
Zelektrizovala ji nová nezadržitelná síla, vyžadující okamžité uvolnění, její pohled potemněl. Ignorovala šokovaný výraz ženiny – ne, nepřítelovy tváře a soustředila všechny své schopnosti. Její ruka se vymrštila rovnou od ramene, jak ji plnila a přetékala v ní Síla. Shromáždila chuchvalec energie – pouhý zlomek toho, co měla ještě v sobě – a odrazila ji od sebe. Nepřítel byl vržen proti zdi, půl metru nad zemí, a narazil do ní s hlasitým a uspokojivým žuch! Indec pouze litovala, že rozměry místnosti nedovolují vyšší okamžitou rychlost, která by způsobila silnější náraz.
Držela nepřítele proti zdi a smála se. Prostřednictvím Síly cítila, jak se svíjí, jeho tvář byla směsicí šoku a hrůzy. Začala experimentovat s jeho dýchacími schopnostmi.
Dveře se otevřely a ohromná postava zaplnila vchod a její mysl. Pusť ji! přikázala.
Indec nechápala, o kom to mluví, ale jeho úmysly byly zřejmé. Než mohla zareagovat na novou hrozbu, Síla se obrátila. Bolest hlavy se jí vrátila čtyřnásobně a před očima se jí roztančily hvězdičky. V kotníku jí zacukalo.
Zápasila s vracející se nevolností, že zapomněla na nepřítele visícího na zdi; spadl na zem a zmizel za novým nepřítelem, za bytostí disponující Sílou. V zorném poli se jí objevila převrácená židle, nedbaje nepříjemné bodavé bolesti v hlavě do ní pomocí Síly strčila a mrštila jí vzduchem proti dvěma postavám, bránícím jí v úniku. Židle zasáhla nepřítele a roztříštila se.
Indec se rozhlížela po další zbrani; i druhá židle letěla na nepřítele, ale místo aby se o něj rozbila, odrazila se. Všimla si, že třísky z první židle jsou pěkně ostré, a už už se po nich pomocí Síly natahovala – aby náhle ztratila kontrolu; Síla se rychle rozplývala ve vzduchu jako kouř. Bez náboje pro její hněv se Indec vracela slabost; její paže i nohy se chvěly a hrozily, že se pod ní podlomí. Znovu ji přepadla nevolnost. Padla na kolena a snažila se, seč mohla, aby nezačala zvracet.
Zdálky slyšela hlas říkající, „Běž, Aliyo," a jedna bytost opustila místnost.
Hvězdičky se vytratily a Indec se opět pomalu navracel zrak. Když se uklidnila, všimla si, že se postava ve dveřích ani nepohnula. Zrovna když si uvědomila, že je na zemi, znovu se přes ni přelila vlna Síly a zahalila ji jako teplá přikrývka. I když jí pomáhala zastavit třes, její přítomnost ji urážela a ona se opět začala dávit. Přikrývka byla rázem pryč.
Zaplavovala ji slabost, vzpřímila se do sedu a pohlédla na postavu ve dveřích, znovu bojovala se strachem, jenž ji sužoval.
„To bylo velice ošklivé," řekl Jedi a upíral na ni ledový pohled.
„Nemůžete mi dát pokoj?" zachroptěla. Koncentrovala se na hluboké dýchání, snažíc se opět získat vládu nad svým hlasem a svalstvem.
„To právě nemohu," řekl Jedi. „Máš informaci, kterou potřebuji."
V Indec se opět vzedmula vlna hněvu; marně se však snažila rozdmýchat ji v plameny. „Tak si ji ode mě prostě vezměte! Gherin mi říkal, že dokážete vyrvat myšlenky z našich hlav!"
Jedi si povzdechl a zdálo se, že jeho ramena mírně poklesla. „Ty víš, že to není pravda."
Indec se rychle navracela síla. „Slyšela jsem už mnoho o takových jako jste vy, jak olupujete druhé o myšlenky a manipulujete s nimi!" Nechápala, proč už si od ní dávno nevzal to, co chtěl. Že by to pro ně nebylo tak snadné? divila se. Zocelila se a připravila se na jeho útok. Věděla, co chtěl, ale nikdy mu tu informaci neposkytne dobrovolně; nikdy nezradí muže, který ji vzal k sobě a vycvičil ji.
Sklopila hlavu a čekala. Ale útok, invaze do její mysli, se nedostavil. Jen tam stál a nic nedělal.
Najednou už to čekání nemohla vydržet. „No tak, zabijte mě, nebo mě proměňte v bezduchého blázna, nebo cokoliv co to vlastně děláte! Je to jediný způsob, jak ze mě tu informaci dostanete, Jedi," vyjela na něj.
„Takové věci my neděláme. Raději budu trpělivý. Stejně nikam neutečeš," řekl. „Je mi líto." Obrátil se a odešel. Dveře se za ním klouzavě zavřely.
Indec zmateně seděla. Ten Jedi lže. Gherin ji naučil mnoho způsobů, jak přinutit lidi mluvit; při pomyšlení na ně všechny se otřásla. Ale Jedi nepoužil ani jeden z nich. Nechápala to. Lhal jí Gherin o rytířích Jedi? podivila se náhle Indec, potom ale honem takové myšlenky zahnala. To není možné! Její strýc by ji záměrně neklamal, tím si byla jistá. Dospěla k závěru, že ten Jedi s ní musí hrát nějakou hru, aby ji unavil.
Její situaci to však příliš neprospělo. Frustrovaně se snažila vymyslet, jak uniknout.

Qui-Gon za sebou zamkl dveře a pak se rozhlédl po Aliye. Dívka seděla skrčená na podlaze u krbu s rozcuchanými vlasy a pomačkanými šaty, rukama si objímala kolena. Prázdnýma očima, v nichž se leskly neprolité slzy, hleděla do vyhaslého krbu. Qui-Gon cítil, že v jejím nitru ještě doznívá ten otřes a zalitoval, že musela být u toho. Přešel po pokoji a posadil se na zem vedle ní.
„Jsi v pořádku?" zeptal se tiše.
Aliya se zhluboka nadechla a přikývla. „Mrzí mě to, Qui-Gone. Nevím, co se stalo." Vyprávěla mu o snech, o výjevech, které viděla. „Spala jsem," zakončila své vyprávění a zahanbeně potřásla hlavou. „ale mé sny, mé myšlenky, nebyly mé vlastní." zašeptala. „Z nějakého důvodu patřily jí," povzdechla si.
Qui-Gon vedle ní chvíli tiše vyčkával. „Není tady nic, čeho bys měla litovat, Aliyo." Složil své dlouhé nohy pod sebe a dotkl se její paže. „V životě hodně riskujeme. Často i zbytečně, to však není tento případ."
„Čeho jsme tedy dosáhli?" zeptala se Aliya a vzhlédla k němu.
Qui-Gona potěšilo, že se konečně setkala s jeho pohledem. Cítil, že nyní už bude v pořádku, a usmál se. „Máme teď informace o Indec. Možná je to vše, co potřebujeme, abychom našli Obi-Wana."
„Tyhle informace?" Aliya pustila svá kolena a rozhodila rukama. „Jak by to mohlo být vše, co potřebujeme? Dozvěděli jsme se jen její jméno a jméno jejího strýce."
„Ze snů, které jsi měla, můžeme zjistit spoustu věcí," řekl jemně. Vstával.
„Qui-Gone," řekla Aliya mírně, ruka jí vylétla k hrdlu, „proč takhle reagovala? Co se stalo?"
Qui-Gon se zarazil. „Její cesta je složitá, Aliyo. Když zjistila, že nechtěně vydala informace, které skrývala hluboko v sobě, rozhněvalo ji to.
Když se ujistil, že se Aliya fyzicky i psychicky zotavila z Indecina útoku, přiměl ji, aby se na chvíli prospala. Potom zatopil v krbu a posadil se na židli vedle něj s elektronickým záznamníkem v rukou – dal se okamžitě do práce. Zdálo se mu, že jméno Gherin už někdy zaslechl; vyťukal přístupový kód informační databáze jediského Chrámu na Coruscantu a začal s hledáním. Ačkoli si nebyl zcela jistý, kde začít pátrat, byl přesvědčen, že ho Síla povede.

Gherin rázoval lůžkovou částí transportéru. I přes výcvik, jímž v mládí prošel, nikdy nepatřil mezi trpělivé lidi. Jeho učitelé mu řekli, že je to jeden z jeho největších nedostatků. Zavrčel při tom pomyšlení; netrpělivostí v životě získal mnohem víc než nějakým čekáním. Jeho nedostatečná trpělivost však byla nyní těžce zkoušena. Už to bylo několik hodin, co opustil Alderu a nechal Indec napospas tomu Jedimu výměnou za to, že si mohl ponechat svou novou kořist. Navzdory svým výbuchům nálad vůči Indec, čekal, že už bude zpátky. Skutečnost, že se ani nepokusila s ním spojit, ho rozčilovala; i když se snažil přesvědčit sám sebe, že se z ní nikdy nestane to, v co doufal, zjistil, že mu na ní stále záleží, ale obával se, že ji poštvou proti němu a že až se s ní znovu setká, bude se na něho dívat stejně jako Rada, když ho vyháněli z Chrámu. Zklamaný pohled jeho bývalého Mistra ho i po dvaceti letech stále pálil.
Osoba na sedačce za ním tiše zasténala. Gherin se k ní obrátil. Nesvázal toho jediského Padawana; Keraten bude pro něho dostatečnou ochranou před čímkoli, o co by se mladík případně pokusil. Uspávací prostředek spolu s drogou, tlumící Sílu, bude bohatě stačit k tomu, aby na Bena, nadaného schopností Sílu vnímat, seslal spolehlivý proud nočních můr. Gherin se stejně jako kterákoliv jiná bytost, narozená se schopností vnímat Sílu, otřásl při pomyšlení, že by mu byla odepřena její uklidňující přítomnost.
Gherin cítil, že mladík upadl do drogami navozeného spánku a zápasil a obzvláště ošklivými nočními můrami. Ta představa ho potěšila; pomáhala mu vidět v Benovi spíše představitele jediské Rady než pouhého učedníka ve stejném věku jako byl on sám, když ho Rada vyhnala.
Jakmile Indec objevila jeho padawanský copánek, Gherinovy plány s ním se změnily. Než by chlapce, jež mu byl vydán na milost, cvičil, rozhodl se, že raději zjistí, jak by se prostřednictvím jeho těla a mysli mohl pomstít Chrámu. Jestliže chlapcův mistr přijde za ním, podnikne potřebné kroky, aby již učedník nebyl vhodným kandidátem Rytířství.
Mladík opět zasténal a Gherinovy rty se zkřivily v slabém úsměvu. Nastal čas dát se do díla.