Druhá strana 8. část

Indec potichu odemkla dveře Benova pokoje váhaje na prahu. Ležel na zádech, hlavu stočenou na stranu. Jeden z jeho spánků, tvář a část hrudi pokrývala zaschlá krev. Levá paže se mu napůl svezla z lůžka. Skousla si ret a zamračila se, náhle plna strachu, že je ten muž mrtev nebo ještě hůře, vzhůru. Když nakoukla do pokoje a zjistila, že ani jedno z toho, vydechla úlevou.
Nedokázala pohlédnout do jeho nehybné tváře; v baru byl tak plný života. Jak tam tak stála a pozorovala ho, uvědomila si, že poprvé ve svém životě má na Gherina zlost; na jeho příkaz toho muže zranila. Šokována svými pocity pohřbila je hluboko uvnitř. Gherin byl jejím poručníkem a učitelem a zasloužil si úctu, nikoli kritiku.
Sebrala všechnu svou odvahu a vešla do pokoje a posadila se na okraj lůžka. Zvedla ruku, která tam ležela. Chvíli zkoumala dlouhé prsty, pak se natáhla a dotkla se chomáče jeho krátkých blonďatých vlasů. Byly na dotek měkké, až na místa slepená krví. Zápasila se smutkem a se slzami, jež se v ní nashromáždily, ale pak své pocity zahnala; byly pro ni cizí. Na chvíli zatoužila z místnosti utéci, ale jeho tvář ji přiměla zůstat.
Potřeboval lékařskou péči. Přemýšlela o tom, co provedl v Terase; nikdy předtím neviděla nikoho použít Sílu k léčení. Množství energie, jaké použil, ji ohromilo. Nedokázala by totéž co on, ale uvědomila si, že už kvůli sobě se o to musí pokusit.
Opatrně, s třesoucíma rukama se k němu natáhla a jednou rukou mu jemně podepřela hlavu. Opatrně rozpustila jeho vzadu svázané vlasy a pohladila je. Přitom si všimla, že jeho bledá pleť ztratila svůj lesk a z jeho rtů vyprchala barva. Jeho slabý dech ji hřál na předloktí. Uvědomila si, že mu zbývá málo času, a zamračila se nad tou ironií osudu, že jedinou jeho nadějí je právě ona.
Chvíli oběma rukama držela jeho hlavu, potom se zhluboka nadechla a napodobovala vše, jak to viděla v baru, a položila dlaně ze strany na jeho tvář. Zavřela oči, přivolala k sobě Sílu a vyslala ji do svých rukou. Trhla sebou, jak byla zasažena jejím proudem. Bylo to jako by jí zápěstí sevřely silné ruce a připojily je k jeho hlavě. Do Bena z ní proudila energie Síly. Potlačila známky paniky, když zjistila, že si z ní dokáže vzít jen tolik, kolik mu sama dá.
Po několika minutách, které se zdály být hodinami, proud energie začal pomalu slábnout, až ustal docela. Jemně položila jeho hlavu zpět na polštář. Ruce jí brněly, jako by je měla ztrnulé a její prsty byly ztuhlé. Třela si ruce a zkoumala ho. Do jeho tváří se vrátila barva a rty mu opět zčervenaly, jeho dýchání se prohloubilo a ustálilo.
Indec tiše stála a s uspokojením pokývala hlavou. Natáhla se, aby ho pohladila po tváři, palcem přejela po jeho lícní kosti až dolů k čelisti, toto impulzivní gesto ji samotnou překvapilo. Bude dokonalý. Povzdechla si a přes svou únavu se dokázala usmát. Ačkoli ji stále bolelo Gherinovo zklamání z ní, byla šťastná, že se jí podařilo objevit pro něj tohoto žáka. Usadil se v ní nezvyklý pocit klidu, spokojeně ho pozorovala, jak spí. Chtěla ho vidět umytého, vstala, že si dojde pro misku s vodou a kousek plátna, ale ztuhla, když ucítila, že se blíží Gherin.
„Cos to dělala?" zavrčel Gherin ode dveří.
Zavrtěla hlavou. „Nic, já – „ Poprvé v životě nemohla Gherinovi říci, co chtěl vědět. Gherin ji udeřil. Úder ji srazil do strany a na kolena. Rukou se chytila za bolavou tvář, pohmožděnou již od jeho předešlé rány. Rychle potlačila pocit nevole, že Gherin zničil pocit klidu, který nabyla poté, co pomohla Benovi.
„To už nikdynedělej! Celé roky jsem tvrdě pracoval, abych ti pomohl a ty se to v jednom zbytečném okamžiku snažíš zničit!"
Indec zápasila s rostoucím hněvem; z toho, co se stalo, se naučila mnohem více, než by ji mohl naučit Gherin. Jeho slova jí však řekla, že s ním své pocity nikdy nebude moci sdílet; poprvé v život si uvědomila, že on nikdy něco takového , co udělala, nezažil. Začala se sama sebe ptát, kolik ji toho ještě nenaučil.
S očima upřenýma do země potichu řekla, „Nechtěla jsem, aby zemřel. Chtěla jsem, abys dostal učedníka, po jakém jsi vždycky toužil a jakým já pro tebe nemohu být, Gherine." Téměř nedýchala.
Gherin přistoupil k lůžku. Indec cítila, že použil Síly k mužovu vyšetření, a opatrně pozvedla hlavu. Gherin náhle tok Síly přerušil a obrátil se zpět k Indec. Než stačila opět sklonit hlavu, Gherin se shýbl a pomohl jí vstát. Uchopil ji za bradu.
„Vím, že ses snažila pomoci, má chloubo, ale příště se mě, prosím tě, nejdřív zeptej," řekl mírně. Když se dotkl její tváře, vyslal do ní svou rukou slabý paprsek Síly. Bolest ustoupila. „Mrzí mě, že jsem tě udeřil, ale to, co jsi dělala, mohlo přilákat nežádoucí pozornost."
Indec se neubránila úsměvu, jak ji znovu zaplavila vlna lásky k němu. „Už to neudělám," řekla jen.
„Dobrá. Tak dokonči, cos začala a umyj ho," přikázal Gherin na odchodu.
Když se vydala pro misku s vodou a měkký kousek plátna, vydechla Indec úlevou. Vrátila se do pokoje a začala smývat veškeré stopy zápasu, po každém namočení látky se voda zbarvovala do temnější a temnější rudé. Když byl jeho obličej čistý, rozepnula horní část jeho košile, aby umyla krev i na jeho krku a hrudi. Když ho myla, její prsty klouzaly po svalech, rýsujících se pod jeho hladkou pokožkou, a po tmavých chomáčcích chloupků na jeho hrudi. Nádhera, pomyslela si.
Prsty projela skrze černé a blonďaté vlasy, odděluje od sebe zacuchané pramínky. Nebylo to nic obtížného, dokud se nedostala k místu nad jeho pravým uchem; její prsty se neustále v delších pramenech zachytávaly. Opatrně obrátila jeho hlavu doleva a prsty se po pramenech pustila. Ke svému překvapení zjistila, že několik delších pramenů bylo pečlivě omotáno kolem jeho copu a zastrčeno v kratších vlasech vzadu na jeho hlavě, jako by je tam chtěl někdo schovat. Opatrně je uvolnila. Dalo to trochu práce. Když je konečně rozmotala, jejich délka ji překvapila. Sahaly až do poloviny jeho hrudi.
Indec se zamračila. Osvítil ji záblesk poznání, jež ji rozechvělo. Odtáhla od Bena ruce, neboť si vzpomněla na varování, jež kdysi před lety, krátce poté, co začala ve svých třinácti letech žít s ním, vyslovil Gherin. „Dávej si pozor," řekl, „na ty, kteří si říkají Jediové, jsou to vysávači myšlenek. Pokud jim to dovolíš, ukradnou ti duši." Varoval ji před hnědými rouchy. Ti mladší, jsou-li lidského původu, nosí na pravé straně úzký copánek. i>Ale tohle není copánek, pomyslela si, když si však prameny prohlédla zblízka, znovu o tom zauvažovala. Zachvěla se; prameny byly nastavené.
Vstala, prostřednictvím Síly se spojila s Gherinem a vyburcovala ho.
O několik vteřin později do malé místnosti opět vstoupil Gherin. „Co se zase děje?"
Indec ignorovala podráždění v jeho hlase. Sedla si na okraj lůžka a řekla, „Myla jsem ho a podívej." Zvedla pramen černých vlasů a doufala, že jí Gherin řekne, že je směšná, když ji vyděsí pouhý nezvyklý účes.
Z Gherinova přetrvávajícího mlčení její nepříjemný pocit jen vzrostl.
Konečně promluvil. „Jakže jsi říkala, že se jmenuje?" zeptal se tiše.
„Jeho přátelé ho nazývali Ben," odpověděla, překvapena jeho otázkou.
„A je oblečen jako mladý alderaanský šlechtic." Gherin se na chvíli odmlčel a přemýšlel. „Nevzpomínám si mezi šlechtou na žádného Bena v jeho věku. Ale stejně prověřím záznamy." Obrátil se k odchodu.
Indec se náhle plna strachu zeptala, „Co to znamená?"
Gherin se ve dveřích zastavil, obrátil se a plně se ovládaje na ni pohlédl. „Může to znamenat, že v naší síti uvízla velmi nebezpečná ryba, která nám buď dá obrovskou moc, nebo nás oba zničí." Pokrčil rameny. „Nebo to nemusí znamenat vůbec nic." Opět se odvrátil a odešel.

Aliya vedla Qui-Gona k místu, kam zaparkovali vznášedla. Velmi silně si uvědomovala postavu, jež kráčela za ní, sleduje každý její pohyb. Tak tady mě má, jen mě. Jak bych já mohla pomoci Mistrovi Jedi? Nedokázala se ani volně nadechnout a horoucně doufala, že neudělá nějakou hloupou chybu, která by zabránila Obi-Wanovu nalezení.
Při pomyšlení, že má Obi-Wan potíže, jí srdce bilo až v krku. Stále si vybavovala útržky ze společně strávených chvil: jeho hezkou tvář, když žertoval s Ruslenem o tom, jaké to je být učedníkem Jedi; jeho láskyplný úsměv, když vyprávěl osobní zážitky se svým Mistrem; vášeň v jeho očích, když ji při jejich prvním společném tanci držel těsně u sebe; jeho něžné a hladové rty, když se líbali.
Aliya klopýtla.
Qui-Gon ji zezadu zachytil za ramena. Opatrně ji k sobě obrátil a upřeně se jí zadíval do očí, s rukama stále na jejích ramenou. Když se zadívala jinam, neschopna setkat se s jeho pohledem, řekl, „Aliyo."
Přinutila se vzhlédnout k němu, mrkáním zaháněla slzy.
„Cítím, že jste si byli v uplynulých hodinách s Obi-Wanem blízcí, je to tak?"
Aliya se zmohla pouze na přikývnutí.
„Tak Obi-Wanovi pomoz, potřebuji, aby ses soustředila," řekl mírným ale rozhodným hlasem.
„Ano, pane," vydechla těžce Aliya, zápasíce sama se sebou. Jestli dokáže být Obi-Wanův Mistr takhle klidný, dokáži to i já. Nedokázala však zklidnit svůj dech; začalo ji bolet na prsou.
Na chvíli, když se zadívala na Qui-Gona, postřehla v jeho tváři, ještě než je skryl, soucit s ní samotnou a starost o Obi-Wana, a dech se jí opět zadrhnul v hrdle. Vždycky jsem si myslela, že Jediové nemají žádné emoce. Pak si za tak hloupou myšlenku vyčinila; viděla přece Obi-Wanovu vášeň a energii, a ten byl Jedi. Uvědomila si, že je toho mnoho, čemu na nich nerozumí, a začínala mít dojem, že některé z všeobecných poznatků o rytířích Jedi jsou nesprávné.
Nevědomky se o Qui-Gona opřela. Ovinul kolem ní své paže a něžně ji k sobě přitiskl. Zasunula ruce do jeho roucha a sevřela je kolem jeho svalnatého těla a pak přitiskla tvář k jeho hrudi, slyšela pomalý a pravidelný tlukot jeho srdce. Jeho teplo se jí vlévalo do rukou a do hrudi. Když se přes ni přelil klid, který hledala, povzdechla si a zjistila, že je opět schopna normálně dýchat, tlak na jejích prsou povolil.
Chvíli nehybně stáli, dokud Qui-Gon neuvolnil své sevření; ruce položil zpět na její ramena a Aliya ucítila, když ji políbil na čelo, jak se jí o tvář otřel jeho plnovous. Znovu se zadíval do jejích očí. „Tvé city ti dělají čest," řekl tiše a oči mu se mu leskly. „Co kdybychom jich využili k Obi-Wanovu rychlému nalezení?"
Ztracena hluboko v jeho modrošedých očích zmohla se Aliya pouze na přikývnutí.
S Qui-Gonovým polibkem, chladícím její čelo, se Aliya obrátila a vedla ho zbývající cestu ke vznášedlům, za sebou hřejivé Qui-Gonovo ujištění.
Zatímco Mistr Jedi řídil, Aliya seděla za ním a pokoušela se na toho muže, kolem něhož měla ovinuté paže, nemyslet.Obi-Wanův učitel. Mistr Jedi. Muž, který zachraňuje celé planety. Zahnala své myšlenky a snažila se soustředit.
Letěli vnitroměstskými uličkami Aldery a pátrali v půlkruhu, jehož ohniskem byla Terasa na mořském pobřeží. Aliya si nebyla jistá, jakou stopu to vlastně Qui-Gon hledá, ale jak zdolávali různé oblasti Aldery, cítila pod rukama, že je jeho tělo napnuté. Jak ho naváděla ulicemi města, začínala pomalu propadat beznaději z toho, jak málo pokročili.
Zrovna, když se chystala navrhnout jiný způsob, ucítila, jak sebou Mistr Jedi mírně trhnul. Zastavil vznášedlo a napřímil se.
Aliya se zamračila. Trochu chápala, co Jediové dokáží. Když se Qui-Gon uvolnil, zeptala se, „Co se děje?"
„Nejsem si jistý," řekl obezřetně. „Je i není to Obi-Wan…" Chvíli čekal, pak obrátil vznášedlo a rozletěl se nejkratší cestou zpět k Terase. V jejich současné rychlosti se odráželo Qui-Gonovo znovunabyté odhodlání.
Když se prořítili temnými ulicemi, proplétaje se řídkým půlnočním provozem, Aliyiny naděje narůstaly. Na každé následující křižovatce se Qui-Gon krátce zastavil a pak pokračoval k další. Když jich několik přejeli, Qui-Gon zabočil za roh a zastavil před vysokou budovou, o níž Aliya věděla, že v ní sídlí několik prodělečných obchodních společností. Byli pět bloků od Terasy.
„Qui-Gone?" zeptala se tiše Aliya, nechtíce narušit jeho soustředění.
Neodpověděl jí hned. „Bylo to někde tady," řekl spíše sám pro sebe. Na chvíli se zarazil, potom zacouval do uličky mezi vysokou budovou a další s ní sousedící, a zaparkoval v jejich stínu. Sesedli a sejmuli helmy.

Gherin vrazil do malé místnosti, v níž přebývala Indec a bezvědomý Ben. Indec si k jeho lůžku přisunula židli a spícího mladíka pouze sledovala. Její vlastní neklidné myšlenky byly pravým opakem Benovy spící dětské tváře. Polekaně vstala.
„Indec, musíme se přestěhovat hned," řekl.
„Co se děje?" zeptala se Indec, žaludek jí těžkl balvanem obav.
Gherin se zamračil. „Udělej, co říkám, rychle, žádné otázky!"
Zatím do pokoje vešli Trurac a Yelik, Yelik mírně kulhal. Svázali Benovi ruce a nohy, pak chytili pod rameny, zvedli ho a odnášeli pryč z pokoje, jejich svaly sténaly pod tíhou břemena.
„Velmi silný Jedi je na cestě sem. Cítím, že se blíží."
Indeciny ruce vylétly při Gherinově zmínce o ničitelích mysli, před nimiž ji kdysi varoval, vyplašeně k ústům. „Jedi? Tady?" zalapala po dechu. Její nohy jakoby přimrzly k podlaze.
„Mlč a poslouchej!" Gherin ji popadl za rameno. „Musíme dostat Bena pryč odsud. Pojedeme na naše druhé stanoviště. Trurac a Yelik ho nakládají do transportéru. Chci, abys šla dolů a přinesla naše zásoby. Rychle!" Pustil její rameno a vyběhl z pokoje.
Strach přiměl Indec k pohybu. Rozběhla se ke dveřím, ale zarazila se, když na podlaze zpozorovala drobný předmět. Sehnula se a zvedla kamínek protkaný rudými žilkami. Byla jím přitahována, přejela po něm palcem a málem ho upustila, jak byl na dotek teplý. Když si ho vkládala do kapsy, zdálo se jí, že cítí, jak z něj vyzařuje slabý paprsek Síly. Zavrtěla hlavou. To musí být jen má představivost. Zapnula si kapsu a vyběhla z pokoje.
Ověšena několika taškami se v garáži setkala s Gherinem. Gherin hodil do kabiny transportéru několik nádob. Když byl hotov, hodila dovnitř své tašky a šla za ním ke dveřím.
Když se vyšplhal na sedadlo pilota, Gherin se na chvíli zarazil a zvedl hlavu, aby se podíval čelním oknem. „Je pozdě," zašeptal. Jeho slova zamrazila Indec u srdce. „Už je tady."
Indecina mysl se náhle vzpamatovala; věděla, co musí udělat. „Gherine," řekla, jak mluvila, zaplavovalo ji odevzdané odhodlání. „Vezmi jeho i ostatní a odjeďte. Já tady zůstanu a než se dostanete pryč, tak toho Jediho zdržím. Zavedu ho opačným směrem."
Gherin na ni pohlédl a zavrtěl hlavou. „Je to příliš riskantní."
„Už jsem svedla lidi z tvé stopy." Sevřela odhodlaně rty.
Přelilo se přes ni náhlé Gherinovo ocenění a ona se toho pocitu nemohla nabažit; nezažívala ho moc často. „Buď opatrná," řekl a položil jí ruku na rameno. „Zbytečně neriskuj. Drž se od něj co nejdál." Gherin se jí zahleděl hluboko do očí; Indec vždycky milovala jejich temnou hloubku. „Ať už máš v plánu cokoli, nedovol mu dostat se k tobě moc blízko nebo dokonce vztáhnout na tebe ruku. Tehdy mají největší moc."
Indec se při tom pomyšlení zachvěla. „Nenechám," slíbila.
Gherin vrhnul pohled na přední část garáže. „Musíme jet hned, nebo už neodjedeme," řekl. Naposledy pohlédl na Indec, když vystupovala z transportéru. „Dej nám tři hodiny."
„Ano, Gherine." Indec ustoupila od transportéru. Dveře plavidla se zavřely a to se zvedlo ze země, proud vzduchu jí rozcuchal vlasy.
Sledovala, jak ji její zachránce, učitel a ochránce po šesti letech opouští a nechává v garáži samotnou, znovu se zachvěla, náhle jí byla strašná zima, rukama se pevně objala. Obrovská vrata se hlučně zavřela a jejich ozvěna se hlasitě nesla garáží.
Indec osaměla a poprvé v životě čelila nepříteli, o němž věděla, že ho nepřemůže. Věděla, že pokud to nepřežije, což bylo pravděpodobné, její oběť pro Gherina nebude marná. Alespoň se mu podaří dostat se pryč. Ale já přece nemusím vyhrát, řekla si. Stačí mi jen přežít.

Aliya následovala Qui-Gona, který pomalu kráčel k budově, s výrazem soustředění ve vousaté tváři. Přede dveřmi se zastavil a pootočil se na Aliyu. „Drž se při mně," řekl, „a budeš v bezpečí. Ale buď ve střehu, budeme muset jednat rychle."
Qui-Gon vytáhl svůj meč, nastavil spínač a aktivoval ho. Aliya byla překvapena, když se objevil úzký zelený paprsek, ne delší než její prst. Qui-Gon vnořil paprsek do štěrbiny mezi zámkem a dveřním rámem a pomalu jej táhl o několik centimetrů dolů. Paprsek roztavil kovové okolí jako máslo. Potom Mistr Jedi meč zhasl, znovu přenastavil spínač a připnul si meč zpátky k opasku. Učinil posuněk; Aliya uslyšela slabé cvaknutí, jak se dveře odsunuly. Qui-Gon vrazil dovnitř s Aliyou v patách.
Holé stěny a podlaha uvnitř odrážely každý Aliyin krok. Navzdory Qui-Gonově výšce a rychlosti Aliya nezaznamenala, že by jeho pohyb působil sebemenší hluk. Marně se snažila napodobit jeho kradmý pohyb, ale byla nucena běžet hlučně a téměř svou nejvyšší rychlostí, aby mu stačila.
Když proběhli několika chodbami, byla si Aliya jistá, že už nikdy nenajde cestu ven. Ale zdálo se, že si Mistr Jedi, jak se před ní míhal, žádné podobné starosti nedělá.
Aliya následovala Qui-Gona dolů po několika schodištních křídlech, snažíce se neupadnout za ním. Když se na konci odpočívadla zastavil, aby ho mohla dohnat, zaplavila ji úleva.
Dveře vedoucí ven ze schodiště byly zamčené. Qui-Gon opět vytáhl světelný meč. Tentokrát použil celý paprsek a roztavil celý zámek jedním dobře mířeným zásahem. Dveře se skřípáním zaprotestovaly a otevřely se. Aliya věděla, že až jimi projdou, už se nezavřou.
Vynořili se v jeskyňovité garáži, v níž se jejich kroky rozléhaly. Na protější straně garáže stála žena v modročerném, objímající se rukama. Na chvíli zaváhala, a pak s výkřikem umocněným ozvěnou prázdných studených zdí vystartovala k nejbližším dveřím.
Qui-Gon zaváhal, ohlédl se na velká výjezdová vrata.
Aliya chytila Qui-Gona za paži. „Tu jsem viděla v Terase!"
Jak se rozběhl za ženou v modrém, Qui-Gonovy oči se zúžily, Aliya poskočila, aby mu stačila. Když žena v modrém přiskočila k pootevřeným dveřím, Qui-Gon proti nim vymrštil ruku. Dveře se na místě zastavily, ale žena se jimi protáhla a zmizela. Qui-Gon zasykl a zrychlil, vzdálenost mezi ním a Aliyou se zvětšila. Když se přiblížil ke dveřím, znovu mávl rukou a dveře se klouzavě otevřely. Sotva jimi proběhl, zase se za ním zasunuly.
Když Aliya dorazila ke dveřím, musela se zastavit. Neotevřely se jí. Horečnatě pátrala po způsobu, jak je otevřít, věděla, že každá vteřina navíc snižuje její šanci na dostižení Qui-Gona. Když zjistila, že otevírací mechanismus je na opačné straně dveří, zoufale vykřikla. Byla odříznuta.
Tloukla do dveří holými dlaněmi, dokud ji nerozbolely. „Qui-Gone! Nechoď tam, kam za tebou nemohu!" volala zoufale. Opřela se hlavou do dveří a jak marně zápasila, stékaly jí po tvářích slzy.
Indec překvapilo, jak rychle po Gherinově odjezdu se ten Jedi objevil. Také nečekala, že budou dva, ale už předtím si poradila se dvěma protivníky a věděla, jak je rozdělit. Snažila se nemyslet na to, že jí jsou možná v patách dva Jediové.
Když je spatřila, jak se objevili v garáži, zasáhl ji neurčitý pocit, že toho muže v hnědém rouchu zná, a její zaváhání ji stálo několik drahocenných vteřin. Rychle se však vzpamatovala. Aby odlákala pozornost od transportéru, schválně vykřikla jako by zpanikařila. Zabralo to, věděla, že se ten vyšší ihned pustil za ní a doháněl ji, svého společníka nechal za sebou. Vzdálenost mezi nimi se dostatečně zvětšila, aby jejich rozdělení bylo hračkou. Konečně mi přeje štěstí, pomyslela si Indec.
Když se přiblížila ke dveřím do chodby vedoucí ven, použila k jejich otevření Sílu, byla však zastižena nepřipravena na druhou vlnu Síly vyslanou vysokým mužem, která zcela zastavila otevírání dveří. Když se jimi protáhla, věděla, že má obrovské štěstí, že je tak drobná, že se do té úzké mezery vešla. Tep se jí nad mocí, jíž ten vysoký disponoval, zrychlil. Není divu, že z nich má Gherin strach.
Na druhé straně dveří Indec pomocí Síly stiskla ovládání zámku a pak seběhla úzkou chodbou.
Nemusela se ohlížet, aby věděla, kdo z těch dvou stihl dveřmi projít. Ten druhý určitě není Jedi, pomyslela si Indec s úlevou. Teď, když byli rozděleni, byl její úkol jednodušší. Možná, že to nebude zase až tak těžké, jak si Gherin myslel, uvažovala, když vešla na schodiště a brala schody po dvou. Možná to i přežiju.
Qui-Gon tu ženu pronásledoval mnoha chodbami a po několika schodištích. Byl přesvědčen, že pro Aliyu je bezpečnější zůstat tam, kde byla, než být s ním, doufal, že se vrátí ke vznášedlu a informuje ostatní o tom, jak postoupili. Rychlost jeho protivnice mu nedovolovala se s Aliyou spojit vysílačkou.
Když vstoupil do garáže, rozluštil polovinu záhady toho, co cítil předtím, ono narušení Síly, jež obojí byl i nebyl Obi-Wan. Část, která nebyla Obi-Wan, byla ta žena z garáže. Dokonce ještě než na ni Aliya ukázala, cítil na ní něco povědomého.
Nouze a odhodlání ho v běhu poháněly; její stopa byla nyní, když se k ní dostal natolik, že ji prostřednictvím Síly cítil, zřejmá. Kluzká podlaha mu bránila dosáhnout maximální rychlosti, byl však přesvědčen, že ji neztratí.
Vyběhl po dalším schodišti do chodby, jejíž podlaha byla kryta kobercem a jež ústila do několika kanceláří. Zastavil se jen, aby tu ženu zahlédl mizet v jedné místnosti, dveře se za ní zasunuly.
Qui-Gon aktivoval svůj meč a běžel ke dveřím. Byly zamčené; jediným úderem je přeťal a meč si připnul zpět na opasek, vykopl dveře a vstoupil do místnosti.
Byla prázdná.
Qui-Gonovi to netrvalo dlouho a našel ventilační šachtu, do níž žena vlezla, aby mu unikla. Byl příliš široký, aby se tam vešel. Cítil, že se mu rychle vzdaluje, obrátil se a vběhl zpátky do chodby.

Aliya se vzpamatovávala z toho, že ji Qui-Gon opustil, seděla opřená zády o dveře, v nichž zmizel. Nejspíš si říká, že je lepší, že s ním nejsem, pomyslela si a musela souhlasit. V tomto ohledu bych ho jen zdržovala.
Usoudila, že zůstávat dál v garáži není nejlepší nápad, pro případ že by se ta žena vrátila. Vstala a zamířila k vratům, dost širokým na to, aby jimi projel transportér. Na pravé straně nalezla ovládání, jímž je otevřela, potom vyběhla strmou, dlouhou a točitou chodbou, která ji po několika zatáčkách vyvedla ven na ulici.
Aliya se vrátila ke vznášedlu a nasadila si helmu. Předjela před budovu a rozhodla se tam zůstat pro případ, že by se Qui-Gon objevil a potřeboval vznášedlo. Během svého čekání stačila dát o jejich pokroku zprávu Kejonen a Ruslenovi.

Indecino sebevědomí pomalu sláblo. V běhu zvažovala své možnosti a plánovala únikovou cestu ulicemi. Jedi ji nemilosrdně pronásledoval všemi pastmi v budově a v žádné neuvíznul. To však Indec nepřekvapovalo. Od počátku jejich hry na kočku a na myš uplynulo dvacet minut. Indec zaúpěla, když si představila, že musí vydržet nejméně další dvě hodiny, než bude Gherin v bezpečí. Už neměla v zásobě žádný další úskok a musela se tedy nyní spolehnout pouze na improvizaci a svůj výcvik.
Podařilo se jí dočasně se Jediho zbavit; ventilační šachta pro něho byla příliš úzká. Ale těsné stěny šachty zpomalily její postup a když dorazila ke svému vytouženému východu, už na ni čekal. Jen stěží se jí podařilo uniknout tak, že se stejnou cestou vrátila. Ale několik vteřin poté, co opustila ventilační šachtu, Jedi vstoupil do chodby, přiléhající k místnosti, v níž se nacházela a štvanice znovu započala.
Jelikož ji už nenapadalo žádné jiné místo, kam by měla běžet, zamířila do ulic.

Když už Aliya čekala více než půl hodiny, usoudila, že Qui-Gon přední částí budovy nevyjde. Doufala, že skutečnost, že se jí neozývá znamená, že je blízko Obi-Wanovu nalezení, ale ve svém srdci věděla, že je to nepravděpodobné. Se srdcem plným smutku vytáhla vysílačku a spojila se s Ruslenem.
„Vrátím se k Terase a počkám na vás," řekla.
„To bude asi nejlepší," odpověděl Ruslen.
Když vypnula vysílačku, slabě se zachvěla. Její obavy o Obi-Wana se nyní rozrostly o obavy o jeho Mistra. Jejich bezstarostný vpád do nočního alderaanského života skončí, zdá se, pohromou. To jsou ale narozeniny, Ruslene, pomyslela si nešťastně.