Druhá strana 7.část

Qui-Gon se pohodlně opřel o polštáře na vystlané podlaze, jeho dlouhé svalnaté nohy se natáhly podél Kejoneniných. Se zavřenýma očima a uvolněným tělem naslouchal uklidňujícímu monotónnímu chvalozpěvu. Kněžka Yatastského náboženství, celá oděná v kožešině a hedvábí v zemitých odstínech přerušovala své fráze hlasitým 'cink' na malý stříbrný zvonek. Na Qui-Gona udělalo dojem, že kněžka dokázala skoro dvě hodiny vydržet s rukou zdviženou nad hlavou. Nejdřív měl trochu potíže porozumět zpívanému textu, ale po půlhodině zvláštnímu skloňování přivykl a fascinovaně naslouchal sáhodlouhé historii Yatasty a její víry. Nevtíravá melodie chvalozpěvu a nepravidelné frázování spolu s vůní kadidla uvedly Qui-Gona do stavu podobného transu. Zatímco jeho mysl fascinovaně naslouchala historii líčené v písni, jeho tělo vstoupilo do stavu extrémního uvolnění. Bylo to už dávno, co neměl Qui-Gon žádné starosti, jež vyžadovaly jeho naprostou pozornost, a plně si tento odpočinek vychutnával.
Po dvou dlouhých dnech neustálých aktivit, jež zahrnovaly pití čaje, volání nesrozumitelných slov na ostatní, tleskání rukama a podupávání nohama v různých rytmech, a spoustu komisních setkání, Qui-Gon usoudil, že toto je zatím nejpříjemnější část svatebních oslav. Nejdříve, když s Kejonen dorazili do Terrarium City, obával se, že se mu obřad nebude líbit, protože nevěděl, co ho čeká, zvlášť když nebyl povolen vstup dětem a nezletilýmm. Zatím se mu však všechno velice zamlouvalo. Až na ta komisní setkání, pomyslel si. Příliš se to podobalo Radě, mnoho řečí a žádná akce. Ještě se nedostali k části, před kterou ho minulý večer varovala Kejonen, když při jednom docela nudném setkání nezvykle často zíval. „Jen počkej zítra, to bude mnohem zábavnější," řekla mu se zákeřným úsměvem. Qui-Gon si zrovna říkal, co tím asi myslela, ale potom se tím přestal zabývat; v pravý čas se to dozví.
Stále zhluboka a pravidelně dýchal a naslouchal chvalozpěvu. Kněžka již byla téměř u konce, právě zpívala o nedávné historii. Qui-Gon žasnul nad jejím fyzickým výkonem. Každá věta chvalozpěvu zahrnovala 100letou historii a trvala několik minut; kněžka přerušovala svůj zpěv pouze, aby se nadechla mezi jednotlivými větami. Qui-Gon mírně podivil, jak to dokáže, ale pak si uvědomil, že vzduch nejspíš jejími plícemi cirkuluje. Zlehka se dotkl Síly a vyslal ke kněžce pramen, který jeho domněnku potvrdil. Udělala na něho hluboký dojem, uvědomil si, že její výcvik musel být stejně dlouhý a důkladný jako jeho vlastní. Těšil se, až si s ní neformálně promluví, až obřad za dva dny skončí.
Ztracen v toku historie popisované v písni si pomalu uvědomoval rostoucí tlak na své noze. Cítil, jak se nad něj Kejonen mírně naklonila, a se zavřenýma očima vnímal jak mu do ucha šeptá: „Kvůli tomuhle bys měl zůstat vzhůru, Qui-Gon Jinne."
Aniž by otevřel oči Qui-Gon sametovým hlasem tiše řekl, „Mohu ti zopakovat slovo od slova, co ta kněžka za poslední hodinu a půl pronesla; bude to pro tebe dostatečný důkaz toho, že nespím?"
Nevšímal si Kejonenina tichého nevěřícného odfrknutí.

Kněžka zakončila svůj chvalozpěv minutou dlouhým protažením předposlední slabiky. Qui-Gon poprvé po dvou hodinách otevřel oči a musel se ovládnout, aby v nástalém tichu netleskal a nahlas nevolal, „Slyšte! Slyšte!" Napodobil ostatní, vstal a poklekl na polštáře. Zatímco ostatní se po dlouhém sezení pohybovali toporně, Qui-Gonovo svalstvo uvolněné meditací mu umožňovalo plynulý a ladný pohyb.
Kněžka pomalu spustila ruku, položila zvonek spolu s malou paličkou na stůl po své levici, a pak se rozvážně a beze spěchu obrátila ke svatebčanům. Do ztemnělé místnosti mlčky vstoupilo několik pomocných kněžích, nesoucích podnosy s květinami, jemně zdobenými nádobami a svazky něčeho, co vypadalo jako sušené snítky plevele, a několik džbánů s průzračnou tekutinou. V pravidelných intervalech pokládali podnosy na zem před svatebčany a pak tiše opustili sál. Aniž by se na ni obrátil, zahlédl Qui-Gon na Kejonenině tváři rozšiřující se úsměv. Říkal si, jestli právě nenastala ta část obřadu, na niž ho upozorňovala.
Kněžka pokynula páru klečícímu uprostřed kruhu svatebčanů. Každý z dvojice zvedl z podnosu před sebou květinový věneček a položil ho druhému na hlavu. Kejonen následovala jejich příkladu a z nejbližšího podnosu vybrala jeden obzvláště vonící věnec a se širokým úsměvem ho držela před Qui-Gonem. Ten sklonil hlavu a nechal ji, aby mu na ni věnec položila. Vypadal, jakoby měl na hlavě korunu; několik dlouhých bílých a modrých květů mu viselo za pravým uchem a splývalo mu až na rameno jako padawanský copánek. Když se narovnal, všiml si, že se Kejonenina ramena otřásají tichým smíchem. Zamračil se na ni tak, jako se vždycky mračíval na Obi-Wana, když chtěl zklidnit nápor jeho vtipů, ale na Kejonen klečící před ním to mělo přesně opačný účinek; smála se ještě víc. Když si uvědomil, že vodopád květů na jeho obličeji příliš jeho jediské vážnosti nepřidal, povzdechl si a nechal to být.
Upřeně se zadíval do Kejoneniných očí a pak sáhl pro svůj vlastní věnec a položil ho na její hlavu. S uspokojením zjistil, že barva květů, které vybral, zvýraznila živou barvu jejích vlasů a očí. Kejonenin tichý smích ustal a místo něj se na její tváři usadil úsměv.
Zhluboka vdechovali opojnou vůni čerstvých květů a obrátili svou pozornost k hlavnímu páru, z něhož každý si z podnosu vzal svou nádobu a odzátkoval ji. Každý z páru postupně smočil své prsty v nádobě; nejdříve žena, potom muž a začali kreslit partnerovi na obličej, paže a dlaně symboly tyrkysovou barvou.
Aniž by si všímal úsměvu, jež náhle rozzářil Kejoneninu tvář, Qui-Gon si svlékl roucho, pečlivě ho složil a položil k polštářům vedle sebe. Vyhrnul si volné rukávy svrchní tuniky, povzdechl si a pak pokynul Kejonen. Ta zvedla nádobu, odzátkovala ji a podezíravě přivoněla k jejímu špinavě modrému obsahu. Nad jeho vůní se jí rozšířily oči. S naprostou spokojeností ponořila prst do nádoby, natáhla se a pomalu začala kreslit modrou linku na Qui-Gonově čele, začínajíc pod květinovým věnečkem a pokračovala mezi jeho obočím až ke špičce nosu. V okamžiku, kdy se ho dotkl Kejonenin prst, modrá substance ho nejdříve na kůži smyslně chladila a potom hřála. Zmocnila se ho závrať a přinutila ho zavřít oči. Musím zjistit, co to je, pomyslel si malátně, jak na něho působila směs vůní květin a modré tekutiny. Musí to nějak zvyšovat vnímavost pokožky na dotek. Když Kejonen ponořila do nádoby další prst a vedla další linku od spodního okraje jeho levého ucha dopředu ke klíční jamce, pootevřel oči. Horké mrazení, které tekutina na jeho kůži zanechala po Kejonenině doteku, rozechvívalo každý jeho nerv od hlavy až k patě. Najednou se každý centimetr jeho pokožky chvěl blahem. Když nakreslila druhou linku od jeho pravého ucha souběžnou s tou první, Qui-Gon zápasil se svým zrychleným dechem a tlukoucím srdcem. Svaly se mu rozechvěly a aby mohl s onou touhou bojovat, klesl na polštáře pod sebou. Není divu, že sem nemají přístup děti, pomyslel si vzdáleně. Je to pozoruhodná substance; téměř hypnotická.
Qui-Gon sebou trhnul a otevřel oči – ani si neuvědomil, že je zavřel – a pozorně sledoval Kejonen, jak bere jeho ruku do své a obrací ji dlaní vzhůru. Jeho hlasitý dech mu zněl v uších. Volnou rukou mu vyhrnula stažený rukáv spodní tuniky, aby odhalila další dva centimetry jeho jemné kůže. Znovu ponořila své prsty do nádoby a pomalu začala kreslit modré vlnovky od kořenů jeho prstů, lehce se dotkla jeho dlaně a propracovávala se k citlivé pokožce na jeho zápěstí. Jak vnímal pouze dotek jejích prstů na své neobyčejně citlivé a sténající pokožce, místnost se s Qui-Gonem zatočila. Když byla hotova s druhou rukou, pohlédla na něho a její rty zlehka přejely po jeho prstech, dlani a zápěstí. Jak motýlí dotek jejích rtů na jeho pokožce dozníval a proudil celým jeho tělem, Qui-Gonovy rty se od sebe oddělily a jeho brada se vysunula vpřed. Bylo to to nejerotičtější, co kdy zažil. Kejonenin jazyk jemně obkroužil špičku jednoho jeho prstu a Qui-Gon byl ztracen. Když jeho ruku pustila, nemohl jinak, než klesnout do sedu na patách; paže mu bezvládně visely podél těla.
Věděl, že Kejonen bedlivě sleduje každou jeho reakci, ale nedokázal skrýt svůj vnitřní zápas o nadvládu nad svým zrychleným dechem a tělem, jak v něm stále ještě dozníval její dotek. S obrovským úsilím, jehož byl schopen pouze po napojení na Sílu, se zvedl zpět na kolena. Usmál se na ni a podařilo se mu ovládnout svůj hlas natolik, aby chraptivě řekl, „A teď ty."
Když ponořil prsty do nádoby, zachvěl se a zalapal po dechu, jak se intenzita pulsování horko-studených modrých linek na jeho obličeji, krku a rukou mnohonásobně zvýšilo. Stálo ho to spoustu úsilí ovládnout své svalstvo a soustředit se na svůj úkol. Se dvěma prsty namočenými v modré barvě se dotkl Kejonenina čela a nakreslil nad jejím obočím modrý oblouk a pokračoval dolů po pravé tváři až k jemné pokožce pod její čelistí. Uchvácen sledoval Kejoneniny reakce odráží jeho vlastní, když ho barvou potírala ona. Dýchala trhaně a oči se jí zavřely. Když tento úkon opakoval na levé straně jejího obličeje, cítil prostřednictvím konečků svých prstů záchvěv jejího vzrušení. Opět ponořil prsty do nádoby a kreslil na jejím krku a holé horní části její hrudi vlnovky, a zápasil s vlastní sebekontrolou, jak se linky na jeho těle stále ozývaly, napsal na hřbet jejích rukou písmena. Nakonec uchopil obě její ruce a udělal na jejích dlaních znamení, lehce foukl přes ještě stále vlhkou tekutinu a potom mezi svými rty uvěznil jeden z jejích prstů a jazykem klouzal po celé jeho délce. Kejoneniny oči pod zavřenými víčky zamžikaly v extázi, až se celá položila na polštáře za sebou a její věneček se svezl na zem.
Qui-Gona přivedl k vědomí náhlý tlak na jeho rty; překvapeně otevřel oči – opět si ani neuvědomil, že je zavřel – a před ním klečela kněžka, držela mu u úst sklenici s čirou tekutinou a naznačovala mu, aby se napil. Vděčně usrknul; náhle si uvědomil, že ho svaly zcela neposlouchají. Když nechal sladký likér sklouznou do svého hrdla, intenzita pulsace zeslábla, až byla pouhou ozvěnou své původní síly. Kněžka vyčkala, pohlédla na Qui-Gona a pak přikývla. Qui-Gon sledoval, jak se kněžka obrátila a pomohla Kejonen do sedu a napít se. Kejonen vypadala, jakoby se probudila ze sna.
Když kněžka odešla, Kejonen se usadila na polštáře vedle Qui-Gona. Pohlédla na něho a usmála se. „Je mi jako bych běžela maratón," řekla vyčerpaně.
Qui-Gon přikývl a unavenýma rukama si pomalu sundal s hlavy věnec. Cítil se, jako by si jeho svaly celý týden neodpočinuly. „Co je to za modrou substanci?" zeptal se a jeho hlas zněl jemu samotnému v uších chraptivě.
„Nevím, jak to nazývají," řekla Kejonen, „ale varovali mě před tím. Jedná se zřejmě o dovoz ze systému Lego. Nápoj, který nám potom kněžka podala, je prý pro lidi, kteří účinky substance dlouho nesnesou, aniž by neomdleli."
Qui-Gon se na ni mírně usmál a zastrčil jí pramen vlasů za ucho. „Myslím, že někteří reagují rychleji než ostatní."
Kejonen odpověděla a tváře jí zrudly. „Tys to ale, ehm, dotáhl až do konce."
Qui-Gonovy oči se škodolibě zaleskly. Vychutnával si její výraz, když omdlévala blahem.
„Ale tys neomdlel." konstatovala.
Qui-Gon se široce usmál. „Ne."
Kejonen potřásla hlavou. „Další ze záhadných talentů rytířů Jedi."
Hosté jeden druhému předávali uschlou snítku, která byla spolu s věnci a modrou tekutinou na podnosu. Odtrhávali z nich poupata a pomalu je žvýkali. Když Qui-Gonovi drobný květ předali, jeho obočí vylétlo vzhůru; když zjistil, že se jedná o rostlinu, z níž se vyrábí droga tlumící vnímání Síly – Keraten, zamračil se. Rychle ho předal Kejonen.
„Ty si nevezmeš?" zeptala se překvapeně, když od něj kvítek přebírala. „Je to součást tradice. Prý je to velmi chutné."
Qui-Gon zavrtěl hlavou. „Ne, díky," řekl a sebral a oblékl si zase své roucho.
¨ Kejonen pokrčila rameny, utrhla květ a strčila si ho do úst a podala snítku dalšímu páru.
Kněžka opět stanula před hlavní dvojicí a pečlivě zvoleným gestem ukončila formální část dnešního obřadu. Qui-Gon a Kejonen, dočasně propuštění ze slavnosti, vstali, protáhli si své unavené svaly a pomalu s pažemi ovinutými kolem svých pasů odcházeli ze síně, v níž strávili uplynulých pět hodin.
Poté, co si Qui-Gon v umývárně spláchl z rukou a obličeje modrou substanci, vyhledal opět Kejonen a společně sešli chodbou do místnosti, kde na ně čekala hromada nejrůznějších pokrmů. Qui-Gon, jenž stále pociťoval účinky uplynulé hodiny, nechtěl jíst nic těžkého, a tak si vzal ke svačině sladký plod, pocházející ze Solustu. Kejonen si ze stolu vybrala obložený chléb a šla za ním k řadě židlí u oken. Byli v místnosti úplně sami.
Když se posadili, Qui-Gon vyhlédl z okna na temnou oblohu Terrarium City posetou světly. Jeho vnitřní smysl pro čas mu řekl, že je něco málo po půlnoci. Zamyšleně si ukousl z ovoce a krátce si vzpomněl na Obi-Wana. Během dlouhého chvalozpěvu pocítil v Síle přítomnost svého Padawana; Obi-Wan byl nablízku. Qui-Gon zadržel své nutkání pozdravit ho a rozhodl se počkat, dokud ho Obi-Wan sám nezavolá. Má prázdniny, připomněl si, a zrovna teď o mně nejspíš nechce ani slyšet. Je to dopívající mladík a potřebuje si ode mě odpočinout. Ale Obi-Wan se mu neozval vůbec. O hodinu později poznal, že Obi-Wan opustil Terrarium City. Pomyšlení, že byl jeho Padawan nablízku a ani ho nepozdravil, ho zneklidnilo. Možná jsem byl na něj to ráno před svým odjezdem příliš přísný.
Kejonenina ruka na jeho koleni ho vytrhla z představ. „Myslíš na Obi-Wana?" zeptala se a znovu si ukousla ze svého chleba.
Qui-Gon se mírně usmál a přikývl. Zíral na ovoce ve své ruce, jako by si právě všiml, že tam je; téměř se ho nedotkl. Ukousl si malý kousek. Nebyl hladový, ale věděl, že by měl něco sníst; od začátku svatebního obřadu vůbec nespali a intervaly mezi jednotlivými přestávkami na jídlo byly dlouhé.
„Neměj o něj strach. Ruslen mi říkal, že pozve Obi-Wana na svou narozeninovou oslavu."
Qui-Gon si vybavil Obi-Wanovu nedávnou přítomnost a zeptal se, „Co je to za oslavu?"
„Nic zvláštního," řekla Kejonen a usmála se na něj. „Z baru do baru, z jednoho města do druhého kolem celé planety na cestě za západem slunce."
Qui-Gon se zamračil. „Obi-Wan nepije," řekl, pak se zazubil a dodal, „no, obvykle moc ne."
Kejonen stiskla Qui-Gonovi koleno. „Ruslen a jeho přátelé také neholdují nadměrnému pití. Obvykle spíše tancují než pijí. Obi-Wan se v jejich společnosti bude jistě skvěle bavit."
Qui-Gon se znovu usmál. „Mnohem víc než s takovým těžkopádným starcem jako jsem já. Tím jsem si jistý."
„Nejsi ani těžkopádný, ani starý, můj skromný jediský příteli!" řekla Kejonen a poplácala ho po rameni. Qui-Gon se předstírané ráně lehce vyhnul zhoupnutím se na židli.
„Co bude dál?" zeptal se jí, když stáhla svou ruku a on se narovnal.
„Kolik času zbývá do začátku?" zeptal se.
„Kněžka bude - " začala Kejonen a pak se zarazila, protože Qui-Gon náhle zalapal po dechu a vyskočil, ruce mu vylétly ke spánkům, upustil ovoce a to spadlo na zem a kutálelo se po koberci. Udělal několik vrávoravých kroků.
Kejonen polekaně vyskočila. „Co se děje?" ptala se plna obav.
Qui-Gon neviděl ani neslyšel. Jako by mu někdo za jeho oči a do žaludku vrazil meč. Klesl na kolena, rukama si stále svíral hlavu, jak mu v ní ještě pořád zněla ozvěna toho zoufalého výkřiku. i>Mistře! Úzkostí se mu sevřelo hrdlo, jako by na něm měl smyčku a ta se stahovala, lapal po dechu.
Kejonen vzala Qui-Gona za paži, aby mu pomohla uklidnit se. „Je ti zle?"
Qui-Gon s velkými obtížemi nutil svůj jazyk a rty k poslušnosti. Potřásl hlavou ve snaze ujasnit si myšlenky. Podařilo se mu polknutím uvolnit si vyschlé hrdlo, pak chytil Kejonen za paži a pohlédl do její znepokojené tváře. „Musím najít Obi-Wana. Potřebuji tvůj transportér. Hned." I jemu samotnému zněl jeho vlastní hlas slabě.
Když Kejonen pomohla Qui-Gonovi na nohy, řekla mu, „Dám ti všechno, co potřebuješ, jen mi řekni, co se stalo!"
Jakmile se udržel na nohou, Qui-Gon se hnal ke dveřím. Obi-Wanova prosba o pomoc vyžadovala Mistrovu okamžitou akci; Qui-Gon cítil, že jestli na tuto prosbu neodpoví, vyletí z kůže.
Kejonen se držela těsně za ním a zoufale na něho naléhala, „Qui-Gone, prosím! Řekni mi, co se děje!"
Aniž by zpomalil, řekl, „Obi-Wanovi se něco přihodilo." Nezmínil se před Kejonen o možnosti, že potíže může mít i Ruslen, pokud byli zrovna spolu.
Došli ke dveřím a Qui-Gon se náhle zarazil a rychle se rozhlédl. Jeden z pomocných kněžích spěchající kolem nich vyřídit vzkaz. Qui-Gon ho zastavil, zklidnil svůj hlas a řekl: „Nastala výjimečná situace a my musíme odejít. Řekněte jim, že se vrátíme, jak jen to bude možné." Věděl však, že už se nevrátí.
Kněz přikývl a pravil, „Doufám, že vše dobře dopadne."
Qui-Gon mu poděkoval lehkou úklonou, obrátil se a vyrazil ze dveří. Vytáhl vysílačku a stiskl Obi-Wanův kód a zavolal ho. Vůbec ho nepřekvapilo, když mu nikdo neodpovídal. Pověsil si vysílačku zpátky na opasek.
Kejonen ho vedla k transportéru. „Jak víš, že se něco stalo?" ptala se v běhu udýchaně.
Když nasedli do transportéru, Qui-Gon jí řekl, „Cítil jsem, jak mě v Síle volá." Posadil se k řízení a nastartoval.
„Volal tě?" ptala se Kejonen, když si na sedadle pro spolujezdce připínala bezpečnostní pás. „To může?"
Qui-Gon přikývl a co nejrychleji stiskl spínače. „Když potřebujeme, můžeme spolu komunikovat prostřednictvím Síly, obvykle tak činíme. Denně, každou hodinu, někdy i několikrát za minutu. Jenže tentokrát to nebylo přirozené." Dá-li se to tak vůbec říci.
Když motory zakvílely a opět zhasly, zatvářil se kysele a bojoval s netrpělivostí. Když zkoušel motory znovu nahodit, vybavila se mu vzpomínka na jiné volání o pomoc, na úplně první okamžik, kdy ho Obi-Wan zavolal pomocí Síly na Bandomeeru, ještě před tím, než se stal jeho Padawanem. Takové bylo jejich pouto ještě než byli formálně prohlášeni za Mistra a učedníka. Již tehdy ho Obi-Wan dokázal zavolat. Tenkrát však bylo jeho volání o pomoc pouhým zlomkem onoho bolestivého a úzkostného výkřiku, který ke Qui-Gonovi dolehl dnes.
Zaměstnával své ruce, takže si zoufalstvím nerval vlasy nad pomalostí motorů. Najednou si uvědomil, že si vlastně není jistý, kam má jet. Věděl, že Obi-Wan není v Terrarium City, ale nevěděl, kterým směrem se vydat. S obrovským úsilím, které vyžadovalo celoživotní kázeň, zavřel oči a soustředil se, zklidnil svou mysl, aby se posílilo jeho spojení se Sílou. Volal svého Padawana a s rozčilením netrpělivě vyčkával. Žádná odpověď. Potlačil tichý sten, jak se mu vzadu na krku zježily chloupky. Dokonce i když Obi-Wan spal, nebo nechtěl odpovídat, cítil Qui-Gon přítomnost jeho mysli. Pokud byl kdekoliv na Alderaanu, musel ho cítit. Znovu ho zavolal a čekal, ale odpovědí mu bylo jen ticho. Qui-Gonovi se zastavilo srdce.
Bez jakýchkoli stop, které by ho dovedly k jeho učedníkovi, se obrátil na Kejonen a vzal ji za paži. "Kam měli namířeno, Kejonen? Kde mohou být?
Kejonen se zamračila a rychle přemýšlela. "Jeli Jízdu za soumrakem, takže mohou být kdekoli. Tady už je dávno po soumraku, musí být tedy někde na západ odtud."
"Obi-Wan byl před třemi hodinami tady ve městě. Dalším velkým městem na západ odtud je Aldera." Qui-Gon odhodlaně odpověděl na kvílení motoru přidáním energie a zvedl dopravní prostředek ze země a zamířil k jednomu z výjezdů z města.
Teď když byli konečně na cestě a hnali se na západ, Qui-Gon se mírně uklidnil a jeho tělo se uvolnilo. Krajina pod nimi se prudce změnila. Vytočil motory na maximum a v klidu se soustředil na Sílu, která by ho vedla, bez úspěchu. Její neobvyklé mlčení ho nezneklidňovalo; byl dostatečně trpělivý, aby věděl, že k němu v pravý čas promluví.
Když se přiblížili k alderaanskému hlavnímu městu, Kejonen prolomila dlouhotrvající ticho. „Jen doufám, že jeho potíže nezpůsobil Ruslen nebo někdo z jeho přátel."
Qui-Gon věnoval své zamračené přítelkyni pohled a řekl. „To nemohu s jistotou říci, ale pochybuji. Jsem však přesvědčen, že si Obi-Wan umí poradit s většinou problému." S převážnou většinou. Ještě přede dvěma dny bych s klidem řekl, že se všemi problémy. Nevycvičil jsem ho tak dobře, jak jsem si myslel. Qui-Gonovo zklamání nad sebou samým, svými schopnostmi učitele ho opět zaplavilo.
Neustálé mlčení Síly ho začínalo trápit. „Můžeš se s Ruslenem nějak spojit, nebo nevíš, kam mohli jet?"
Kejonen zavrtěla hlavou. „Jedině přes vysílače v jejich helmách nebo doma."
Qui-Gon odepnul od pasu vysílačku a podal ji Kejonen. „Vyzkoušej obě místa."
Nezastihla nikde nikoho. „Domácí droid hlásí, že odjeli skoro před dvaceti hodinami. Od té doby domů nevolali, ale to u Ruslena není nic neobvyklého."
Qui-Gon řídil transportér do středu města, Kejonen se náhle plácla do čela. „Nemohu uvěřit, že jsem si na to nevzpomněla dřív!"
Qui-Gon na ni vrhl tázavý pohled.
„Terasa!" řekla Kejonen vzrušeně. „Slian pořád mluvila o Terase. Je to jejich oblíbené místo v Aldeře. Pokud jsou ještě ve městě, budou právě tam." Rychle Qui-Gona nasměrovala, kudy má jet.
Spěšně vystoupili z transportéru zaparkovaného na zakázaném místě před barem. Kejonen musela běžet, aby stačila Qui-Gonovým rychlým dlouhým krokům, když se ale ve dveřích prudce zastavil, málem narazila do jeho zad. Obrátil se a zastavil ji položením ruky na rameno.
Jeho vysoká postava mu umožnila rychle prohlédnout vnitřní bar. „Tady nejsou." Řekl.
„Ještě je tu venkovní bar a několik tanečních sálů." Řekla Kejonen.
Qui-Gon se ani nepohnul, ale vyčkával, vnímaje lehký proud Síly kolem sebe. Obrátil se směrem, odkud přicházel a zamířil ke stolům venku na terase. Kejonen ho následovala. Kejonen ho následovala. Když vyšli z budovy, Qui-Gon zaslechl, jak vydechla úlevou, když spatřila známé postavy Ruslena, Slian, Duncana a Aliyi, všechny v pořádku u jednoho stolu. Qui-Gon rychle zaregistroval detaily, které mu řekly celý příběh: prázdné místo u stolu, netknutý talíř s jídlem a plná sklenka s nápojem; téměř dopité sklenky v rukou Ruslena a jeho přátel; zmačkané ubrousky na stole, ale před ostatními žádné talíře, a Obi-Wan nikde, což ho nepřekvapilo.
Díky svému místu u stolu to byla první Aliya, kdo si všimnul dvou osob spěchajících k nim. Oči se jí rozšířily, když poznala, že jednou z nich je Ruslenova matka. Ačkoli nikdy předtím Kejonenina společníka neviděla, bylo jí jasné, že muž oděný v jednoduché tunice a hnědém rouchu je Obi-Wanův učitel Qui-Gon Jinn, o němž toho od Obi-Wana tolik slyšeli. Tak takhle tedy vypadá legenda, pomyslela i. Většina lidí Jediho nikdy nespatří. Byla poctěna, že se s ním může setkat. A teď už potkávám druhého. Ačkoli už měla možnost vidět Obi-Wana v jeho oděvu, Qui-Gonova přítomnost ji zasáhla mnohem silněji; když dorazil k jejich stolu, něco uvnitř ní se rozechvělo.
Náhlá Qui-Gonova a Kejonenina přítomnost zvýšila narůstající neklid, který Aliyu celou uplynulou hodinu zaplavoval. Než jim servírovali jídlo, užívala si přes stůl flirtování s Obi-Wanem; když se na něho vylila omáčka a on odešel s číšníkem, všichni si mysleli, že bude hned zpátky. Když se nevracel, měli za to, že musí čekat, dokud mu jeho šaty nevyčistí. Když tedy zjistili, že se hned nevrátí, snědli svou večeři a pokračovali v konverzaci.
Když viděla, jak se ti dva blíží k jejich stolu, udělalo se jí mdlo, když si uvědomila, že jejich přítomnost věstí, že se opravdu něco stalo. Aliyina mysl uháněla při pohledu na Qui-Gona jako o život. Pokud je zde Obi-Wanův mistr, potom se stalo něco moc zlého; proč jinak by se námi Mistr Jedi zabýval?
Když se dvojice zastavila u jejich stolu, Aliya promluvila první. „Kejonen! Co tady děláte? Máte být přece na svatbě!"
Ruslen vypadal znepokojeně. „Mami? Co se děje?" řekl.
Kejonen ukázala na Qui-Gona. „Aliyo, Duncane a Slian, tohle je Qui-Gon Jinn, Obi-Wanův Mistr." Všichni Qui-Gonovi lehce kývli na pozdrav s výrazem znepokojení ve tvářích.
Qui-Gon se na ně pozorně zadíval. „Kde je Obi-Wan?"
Jeho tichý hlas Aliyu překvapil. Pohlédla na Ruslena, jeho výraz odrážel její vlastní znepokojení. „Zrovna jsme si říkali to samé," řekla. Zamračila se a zadívala se na Obi-Wanovu bundu a košili, jež nyní čisté svírala v rukou. Několik vteřin před tím, než se nečekaně objevila Kejonen s Qui-Gonem, je číšník přinesl zpět. Když se ho zeptali, kde je mladík, byl stejně zmatený jako oni.
Byl to Ruslen, kdo navrhnul, aby se po něm šli raději podívat. „Možná, že zabloudil," řekl zamračeně.
Potom si Aliya všimla Ruslenovy matky a legendy po jejím boku. Vzhlédla k Mistrovi Jedi, který řekl, „Není tady. V této budově." Nebyla to otázka. Aliye se při jeho slovech zastavilo srdce. Proč by odtud Obi-Wan odcházel? divila se. Řekl by nám to. Po zádech jí přeběhl mráz. Pokud ovšem neodešel nedobrovolně.
Qui-Gon upřeně hleděl na Aliyu. Bylo pro ni těžké vydržet sílu jeho pohledu. Musíme mu všechno vysvětlit, rozhodla se. „Asi před hodinou ho číšník nešťastnou náhodou polil omáčkou. Šli to dovnitř vyřídit." Doufala, že ničím nepřivedli Obi-Wana nebo Řád do nebezpečí.
Slian přikývla a dodala, „Když se hned nevrátil, předpokládali jsme, že čeká, až mu bundu a košili vyčistí, a pak se k nám vrátí."
Qui-Gonovo obočí vylétlo vzhůru.
„Tohle měl dnes večer na sobě, pane," řekla Aliya. Doufám, že nebude mít Obi-Wan potíže kvůli svým šatům, pomyslela si a snažila se neuhnout před pohledem Qui-Gonových očí. Nebo kvůli vlasům.
Duncan přikývl, „Jenže číšník je právě přinesl zpátky."
„Nemáme nejmenší tušení, kde je," řekl Ruslen, „Zrovna jsme se rozhodli, že ho půjdeme hledat."
Qui-Gon se v Terase posadil ke stolu, zápasil sám se sebou, aby, když položil ruce na stůl, je nezatínal ruce v pěst. To není příliš jediské, pomyslel si, ztrácet nervy právě tady. Zhluboka se nadechl, aby zklidnil své rozbouřené emoce. Jeho tvář se změnila v nacvičenou masku jediského klidu, nicméně jeho nitro vřelo nad tím, jak pomalu vše postupuje. Každá minuta, kterou nestrávil pátráním po Obi-Wanovi, se mu zdála dlouhá jako hodina. Jako by od chvíle, kdy se zapotácel pod Obi-Wanovým zoufalým výkřikem, neuplynula pouze jedna standardní hodina ale několik dní. Coby jeho Mistr byl Qui-Gon nucen po výkřiku svého učedníka jednat, ale v této chvíli jednání vyžadovalo, aby seděl a čekal. Pro muže činu to nebyl snadný úkol, ani pro takového s trpělivostí Mistra Jedi.
Aliya, Slian a Duncan seděli u stolu s ním, zatímco Ruslen a Kejonen prohledávali budovu. Qui-Gon věděl, co najdou: nic. Obi-Wan tam není. Nevěděl však, kde má začít s pátráním. Doufal, že Kejonen s Ruslenem narazí na nějakou stopu.
Qui-Gon hovořil s číšníkem, který tvrdil, že poté, co dal Obi-Wanovi uvnitř náhradní košili, opustil ho. Jeho vyprávění je velice rozrušilo; znamenalo to, že Obi-Wan je pryč už hodinu, možná ještě déle. Teď už mohl být kdekoli na Alderaanu nebo pryč z něho.
Ruslen a Kejonen se vrátili ke stolu. „Dozvěděli jsme se pouze jediné," řekla Kejonen. „Tři lidé, jeden napadající na nohu, byli spatřeni, jak nesou bezvědomého blonďatého muže v bílé košili a zelených kalhotách. Kuchař, který je viděl, tvrdil, že mu řekli, že je ten muž, jehož nesli, opilý a omdlel."
Qui-Gon pohlédl na Ruslena a jeho obočí vylétlo vzhůru.
Vtom do toho vstoupila Slian. „Obarvili jsme mu vlasy a dali mu oblečení." Když se k ní Qui-Gon obrátil, nehybně seděla a pokračovala. „Mysleli jsme, že když bude oblečený stejně jako my, bude se cítit pohodlněji, než ve svých obvyklých šatech." Slian očima hledala podporu u Duncana. Ten přikývl.
Obarvil si vlasy, pomyslel si Qui-Gon. Nechtěl vypadat jako Jedi. Qui-Gonovi nedělalo starosti, že si vzal Obi-Wan jiné oblečení, pokud se nerozhodl, že si ustřihne copánek. Když neměli žádné poslání, Obi-Wan se směl oblékat, jak chtěl. Ale s jeho vlasy a copánkem to bylo jiné. Ustřihnout v případě nutnosti Obi-Wanovi copánek bylo povinností Qui-Gona jako jeho Mistra, neboť jednou to mělo být jeho privilegium, až bude Obi-Wan povýšen do stavu rytířského. Obi-Wan si byl velmi dobře vědom toho, že pokud si sám svůj copánek ustřihne, bude to znamením, že chce opustit Řád. Při té myšlence Qui-Gona zamrazilo a musel zahnat nápor emocí při představě ztráty dalšího Padawana; jeho pochybnosti o jeho schopnosti vycvičit učedníka na něho znovu zaútočily. Byl jsem na Obi-Wana to ráno, kdy jsme se rozcházeli, příliš tvrdý, usoudil. Zavřel oči, aby zapomněl na jiného Padawana, u něhož selhal.
Kejonen přerušila jeho myšlenky. „Co teď budeme dělat, Qui-Gone?"
Qui-Gon otevřel oči, jak se jeho myšlenky opět vrátily k současnému problému. Všichni na něho upírali oči. Qui-Gon stále nedokázal Obi-Wana vypátrat v Síle, bude ho tedy muset najít bez její pomoci. Zvážil jejich možnosti: začít pátrat v kruhu, jehož středem bude bar; promluvit s dalšími členy personálu; pátrat namátkově.
Prozkoumal jejich tváře a odhadoval, jak nejlépe využít jejich schopností. Když pohlédl na Aliyu, cítil cosi víc, a vyslal tenký paprsek Síly, který měl potvrdit jeho domněnku; za posledních několik hodin měl Obi-Wan nejblíže k ní. Měla by být schopna pomoci mu nejvíce. Qui-Gon nehybně seděl. „Rozdělíme se. Nyní víme, že odtud neodešel o své vůli." Obrátil se k Duncanovi a Slian. „Vy dva znáte tohle město nejlépe. Chci, abyste použili všech dostupných prostředků a zjistili, kdo by mohl mít o Obi-Wana nějaký zájem. Kejonen a Ruslene, pokračujte, prosím, v pátrání zde; možná najdete další náznaky toho, co se stalo.
Obrátil se na Aliyu sedící vedle něj a svou velkou ruku položil na její, ležící na stole. Zvedla k němu utrápený obličej. „Aliya a já budeme pátrat na ulici."
Kejonen prohlásila, „V transportéru mám vysílačky navíc. Dám každému jednu, abychom se mohli s Qui-Gonem ihned spojit, pokud bychom něco zjistili.
Qui-Gon přikývl a zeptal se Ruslena, „Smíme použít jedno z tvých vznášedel?"
„Samozřejmě," řekl Ruslen. „Vezměte si, co potřebujete."