Druhá strana 3. část

Obi-Wan před sebou držel ve své obvyklé obranné pozici aktivovaný světelný meč. Těžce dýchal, nevšímal si potu stékajícího mu po čele a do očí, protože se snažil předvídat Qui-Gonův další pohyb. Jeho reakce byly mírně řečeno chabé. Minulou noc šel pozdě spát a byla to jen a jen jeho chyba. Po návratu do svého přepychového pokoje, neodolal pokušení smočit se v horké lázni a jelikož nebyl na takový luxus zvyklý, během koupele usnul. Vzbudil se uprostřed nocí s bolestí hlavy a před očima mu tančily hvězdičky. Mokrý, rozlámaný a stále ještě vyčerpaný se dovlekl do své široké postele. Bolest hlavy mu však dlouho nedovolila usnout.
Nebylo pro něho typické, aby se vzbudil později než měl; styděl se, že ho Qui-Gon musel vyhledat a vzbudit před úsvitem kvůli jejich cvičení. Jakoby chtěl svému Padawanovi připomenout, že jeho budoucí oponenti nebudou k němu ani trochu shovívaví, mistr po příchodu do Kejoneniny tělocvičny téměř nepromluvil a přešel bez předchozího rozcvičení rovnou do útoku.
Jejich cvičení bylo prudké ale rutinní, dokud mistr najednou nespustil své mentální štíty a nepřerušil tok Síly, která mezi nimi vždycky během jejich cvičných soubojů proudila. K Obi-Wanovu velkému zmatku se teď Qui-Gon nepřítomný v Síle jevil prázdný a bez citu jako droid. Ačkoli si Obi-Wan nebyl jistý, jak to jeho mistr udělal, neměl čas uvažovat o ničem jiném než o jeho dalším pohybu. Od chvíle, kdy se před Obi-Wanem zamaskoval, Qui-Gonův styl útoku se stal mnohem agresivnějším. Překvapený Obi-Wan se zmohl jen na to chabě se bránit. Zoufale hledal stopu, kterou Qui-Gon jistě chtěl, aby viděl. Jeho zmatek nad sebou samým rostl, protože nevěděl, co má vlastně hledat.
Neustále se bránícího Obi-Wana pálilo zranění na rameni, které mu Qui-Gon právě uštědřil během série svých rychlých útoků, a způsobovalo, že Obi-Wan reagoval příliš pozdě na nečekané údery. Sledoval Qui-Gonovy kroky a zmocnily se ho pochybnosti. Obi-Wan nedokázal potlačit zármutek a zklamání ze sebe samotného; už téměř rok se mistrovi nepodařilo dostat se přes jeho obranu. Obi-Wan se snažil nevšímat si mistrova chladného výrazu, jednoho z těch, které, jak už dávno věděl, znamenaly, že nepochopil nic z toho, co se ho Qui-Gon snažil naučit. Odolal touze vykřiknout zoufalstvím. Nejenže už ze svého mistra necítil žádnou energii, ale také všechny paprsky Síly, které sám vyslal, kamsi zmizely, jako kdyby je Qui-Gon všechny pohlcoval a žádné nevracel.
Qui-Gon se obrátil a začal se pohybovat za Obi-Wanem, jehož pozornost se opět soustředila na okamžitou obranu. Posunoval se tak, aby udržel svůj meč mezi nimi a aby získal čas na zklidnění svého dechu a tlukotu svého srdce a posílil své slábnoucí spojení se Sílou. Jak kolem Obi-Wana kroužil a příležitostně ho mátl falešnými útoky, nutícími Obi-Wana trhaně reagovat, Mistrovy oči si ho temně měřily. Obi-Wanovi se chtělo křičet rozhořčením, protože nemohl najít žádné řešení, které mu dříve umožňovalo úspěšně se bránit a dokonce na mistra útočit. Vypadalo to, jako by byl Qui-Gon někým úplně jiným.
Obi-Wan za sebou u dveří ucítil pohyb a bezmyšlenkovitě se ohlédl po zvuku. V tom okamžiku Qui-Gon využil jeho nepozornosti, uhnul ze zorného pole svého učedníka, zaútočil a směřoval ránu na jeho nohu. Obi-Wan se otočil kolem vlastní osy, aby získal prostor, a v poslední chvíli ránu odrazil, potom udělal přemet, aby zvětšil vzdálenost mezi nimi. Skončil v jednom rohu místnosti, vzhlédl a okamžitě uhnul; jak k němu Qui-Gon v útoku přiskočil jeho světelný meč se ocitl nebezpečně blízko Obi-Wanova obličeje. Obi-Wan před sebe neobratně nastavil svůj vlastní meč, odrazil úder a pak proklouzl pod Qui-Gonovýma rozkročenýma nohama. Qui-Gon v přemetech vířil vzduchem a podnikal náhlé výpady na unikajícího Obi-Wana, ale tomu se dařilo uhýbat. Snažil se zasáhnout Mistrovu paži v naději, že ho odzbrojí. Qui-Gon bez obtíží odrazil veškeré Obi-Wanovy útoky, i když mu po ladném dopadu na nohy dlouhé vlasy spadly do očí. Než mohl Obi-Wan zareagovat, Qui-Gonův meč prudce zakroužil kolem jeho. Modrý meč se bleskově ocitl ve vzduchu; Obi-Wan vykřikl překvapením a bolestí, jak ho vzadu na pravé ruce zasáhla a spálila mistrova zelená čepel. Jeho meč zazvonil o podlahu a zhasnul. Obi-Wan se svalil zády na zem, lapal po dechu, a s rukama nahoře se vzdával.
Qui-Gon se tyčil nad Obi-Wanem, oči mu žhnuly a zelený meč se vznášel několik centimetrů nad rukama a obličejem jeho učedníka. K Obi-Wanovu zděšení se jeho mistr ani trochu nezapotil. Obi-Wan ztuhnul, když si uvědomil, jak snadno byl přemožen, a neodvažoval se pohnout. Právě poznal Qui-Gonovu část, jakou ještě nikdy předtím nespatřil.
Qui-Gon chvíli zůstal v bojovém postoji, pak zhasnul svůj meč a narovnal se. Obi-Wan sebou trhnul v očekávání Qui-Gonovy lekce o sebekázni, ale Mistr jen zklamaně řekl: „Ošetři si svá zranění a pak přijď na snídani." Obrátil se a zamířil ven z místnosti.
„Mistře...," začal Obi-Wan.
Qui-Gon se zastavil, ale neotočil se k Obi-Wanovi tváří, jeho otázku zarazil jemnou vlnou Síly. „Zřejmě nejsi připraven tak, jak jsem si myslel." řekl a opustil tělocvičnu.
Obi-Wan zůstal ležet na zádech a tvář si zakryl dlaněmi. Odolal touze nahlas vykřiknout a ze zoufalství nad sebou samým udeřit rukama o podlahu. Kdyby na mě raději křičel, než takhle odešel! pomyslel si nešťastně. S obtížemi se mu podařilo ovládnout svůj dech a uklidnit se. Myšlenkami se vrátil k jejich cvičení a pokoušel se přijít na to, co se ho Mistr snažil naučit. Jak mohl v Síle zmizet? uvažoval. I když se velmi snažil, nedokázal přijít na to, jak to Qui-Gon udělal. Počínal si jako desetiletý začátečník v druhém ročníku šermu. Jakoby všechno, co se naučil, bylo při Qui-Gonově neúprosném útoku k ničemu.
Jeho zoufalství bylo tak velké, že si všiml, že v tělocvičně není sám, až když na něho Ruslen promluvil. „Je mi jedno, co si myslí Qui-Gon," řekl tmavovlasý mladík a vytrhnul Obi-Wana z jeho malomyslnosti, „byla to úžasná podívaná."
Obi-Wan, stále na zádech, si strhnul ruce z obličeje a obrátil tvář k Ruslenovi, který se opíral o zeď u dveří. „Neslyšel jsem tě přijít," řekl zděšen, že přeslechl i to. Co se to se mnou děje? divil se sám pro sebe. Dokážu být přece lepší!
„Promiň," řekl Ruslen. „Šel jsem kolem a slyšel jsem vás dva zápasit; bylo to napínavé. Oba jste výborní!" řekl nadšeně. „Musel jsi hrozně dlouho trénovat, abys byl tak dobrý."
Obi-Wan si nevšímal Ruslenova upřímného obdivu. Místo toho si prohlížel nové zranění na ruce. „Nechápeš to, Ruslene," pravil s hořkostí v hlase. „Zklamal jsem."
„Já vím," přiznal Ruslen a utěšoval ho, „Ale víš co? Včera jsi řekl, jak jsi šťastný, že je Qui-Gon tvým Mistrem. Já myslím, že i Qui-Gon je hrdý, že jsi jeho žákem; proto je na tebe tak přísný. Neznám nikoho, kdo by vydržel jeho zuřivý útok, a tys vyvázl jen s malým zraněním."
Obi-Wan vzhlédl k Ruslenovi, překvapen jeho vnímavostí. Pro Ruslena bylo zásadní, že je na něj Mistr hrdý, ale Obi-Wan se za tu dobu, co byl Qui-Gonovým Padawanem naučil číst Mistrovy jemné signály, které k němu o svých pocitech vysílal, a bylo to slovo „zuřivý", co Obi-Wanem otřáslo. Qui-Gonův útok byl zuřivý! pomyslel si ohromeně. Náhle si Obi-Wan s hrůzou uvědomil, co jeho Mistr učinil: použil Temnou stranu Síly! Obi-Wanova mysl se při té představě otřásla odporem; Qui-Gon byl příliš dobrým Mistrem Jedi, než aby byl pokoušen Temnou stranou. Ne, řekl si Obi-Wan, musí být nějaké jiné vysvětlení.
Obi-Wan pocítil působení Temné strany pouze jednou, několik let předtím, než se stal Qui-Gonovým Padawanem; Síla, kterou používali její vyznavači, byla čímsi temným a těžkým jako z olova. Z Qui-Gona nic takového během cvičení necítil, necítil vůbec nic. „Temnou stranu těžko vidět je," říkával vždycky Mistr Yoda začátečníkům. Může tedy Jedi v boji dočasně přivolat Temnou stranu? Obi-Wan zjistil, že na tuto otázku nezná odpověď. O tomhle byla dnešní lekce? ptal se sám sebe.
Obi-Wan zmateně vzhlédl, když si uvědomil, že ještě Ruslenovi neodpověděl. Ruslen se na něho uctivě díval a očekával, až se vyjádří. Obi-Wan si odkašlal a chtěl něco říci, byl přerušen.
„Myslím, že už to začínám chápat, Obi-Wane," řekl Ruslen, „začínám chápat hloubku výcviku, jaký musíš podstoupit, aby se z tebe stal Jedi. Tvůj život je asi velmi složitý."
Obi-Wan přemýšlel nad tím, co mu Ruslen řekl. Znovu se podivil nad jeho vnímavostí. „Říká se, že je to těžký život bez jakékoli odměny. Zeptej se mě a já ti nejspíš řeknu, že je skoro nemožné být přesně takový, jakým chtějí, abys byl. Ale nevzdal bych se toho ani za nic." Jsem prostě takový; neumím být ničím jiným. Vstal ze země, ve zraněném rameni mu škubalo, a zamířil ke dveřím.
Ruslen se narovnal a postavil se vedle Obi-Wana. „Rád bych se toho dozvěděl více o tom, co děláš a co ses naučil," řekl. „Ale teď," odmlčel se a ukázal na spálené místo vzadu na Obi-Wanově tunice, „se pojď připravit na snídani."
Obi-Wan se usmál a následoval svého nového přítele ven ze dveří.
Pospíchal se sprchováním, kapky vody ho bodaly do spálených míst na těle. Uvědomoval si, že by měl meditovat, aby se zranění rychleji zahojila, ale také věděl, že dokud se nenasnídá, tak to nepůjde. Když se osprchoval, oblékl si pouze kalhoty a obul si vysoké boty. Vděčně přijal, když se Ruslen nabídl, že mu zranění ošetří mastí z bakty. Částečně ošetřen si oblékl čistou tuniku, převázal ji šerpou a následoval Ruslena do jídelny na snídani.
Když jim obsluhující droid oznámil, že Qui-Gon už snídal a šel se s jejich hostitelkou projít, nebyl si Obi-Wan jistý, jestli se mu ulevilo nebo je zklamaný. Nepřítomnost těch dvou umožnila Obi-Wanovi a Ruslenovi v klidu se nasnídat. Navzdory Mistrovu a také jeho vlastnímu špatnému pocitu z dnešního cvičení měl obrovskou chuť k jídlu. Jedl s chutí a nadšeně s Ruslenem diskutoval o vznášedlech a životě na Alderaanu.
Po jídle se Ruslen omluvil, že musí vyřídit pár věcí. Sám v celém tom velkém domě se Obi-Wan rozhodl, že bude meditovat, místo toho se však začal procházet po chodbách. Když si prohlédl většinu pokojů, zakotvil v knihovně a prohlížel si starožitnosti, zastavil se u hologramu Jediho, který vznešeně třímal světelný meč a byl až překvapivě podobný Qui-Gonovi, ale nebyl to on. Obi-Wanovu pozornost upoutalo mnoho dalších artefaktů z různých světů; více než polovinu světů, z nichž předměty pocházely, osobně navštívil a obdivoval zcestovalost Kejonen. Vrátil se k obrazu neznámého Rytíře Jedi, když si vzpomněl na Qui-Gonův ohromující výkon, jaký předvedl se Sílou, a na svou palčivou porážku, jeho předchozí pocit odporu se vrátil. Divil se, proč mu tu tento způsob boje Mistr neukázal už dříve. Obi-Wan došel k závěru, že je zřejmě zcela neschopen pochopit cokoli, co se ho Qui-Gon snaží naučit.
Potřeboval meditovat. Vrátil se do svého pokoje a oblékl si hnědé roucho; když měl potíže, vždycky se mu lépe meditovalo s kápí přes hlavu, protože clonila jeho periferní vidění. K okouzlujícímu výhledu na zahrady a lázně se obrátil zády, a poté co si dolní část svého roucha složil pod sebe, posadil se na zem.
Obi-Wan se několik minut marně snažil soustředit, ale jeho myšlenky byly roztěkané a meditace se mu nedařila; stále ho pálilo zranění na rameni a také zklamání nad sebou samým. Qui-Gonovo chování jím do základu otřáslo, už si nebyl jistý, jak má na Mistra reagovat. Tento problém musí co nejdříve vyřešit sám v sobě, ale nevěděl jak.
Na meditaci byl příliš neklidný. Vstal, shodil ze sebe roucho a pomocí Síly jemně pátral, kde se nalézá Mistr. Napůl v očekávání, že se mu nedostane odpovědi, se připravoval, že si zdřímne, když vtom se odpověď dostavila; Qui-Gon byl ve svém pokoji. Obi-Wan se vrátil ke dveřím, že vyrazí za Mistrem, pak ale zaváhal a rozmyslel si to. Proč se tolik snažím vyhnout rozhovoru se svým Mistrem? divil se. Choval se jako nedospělý, snažil se vyhnout konfrontaci s nepříjemným omylem v úsudku. Myslel si, že už tyhle pocity a pochybnosti má dávno za sebou, ale to ranní cvičení s Qui-Gonem je znovu přivolalo.
To je hloupé, pomyslel si. Nechápal to. Zaplaven náhlou vlnou emocí marně hledal něco, do čeho by mohl udeřit. Nechci s tím zápasit zrovna teď! Vrhnul se na postel. Věděl, že ho Qui-Gon bude čekat, protože mu odpověděl, ale necítil se na to, aby zrovna teď čelil Mistrovu kárání.
Nemohl najít na posteli pohodlnou polohu. Několikrát se převrátil, až konečně zůstal ležet na břiše. Myšlenky na ráno schoval pod prošívanou deku a konečně usnul.
Z dřímoty vzbudil Obi-Wana šum hovoru. Prudce otevřel oči. Pomalu se posadil, přizpůsobil svůj metabolismus změně polohy, aby se mu nezatmělo před očima. Vstal a znovu vnímal šum hlasů, které ho vzbudily a které k němu vyslal Mistr. Zjistil, že Qui-Gon za chvíli odjede na svatbu do Terrarium City, a on poprvé zůstane úplně sám.
S povzdechem stáhl ze židle roucho a oblékl si ho, pak zamířil za Qui-Gonem, neochotně následuje Mistrovo volání. S pokleslou náladou se myšlenkami vrátil k jejich společnému rannímu cvičení. Co mu asi Qui-Gon řekne? Ačkoli si nepřál, aby na seznam jeho prohřešků přibyla ještě neposlušnost, nemohl se přinutit jít rychleji a přiblížit se tak očekávané konfrontaci. Když si přiznal, že celý problém navíc zkomplikoval odkladem návštěvy u Mistra, ještě zpomalil. Celou cestu k Mistrovu pokoji se jeho nohy po koberci doslova vlekly.
Než stisknul zvonek u dveří, zastavil se a opřel se čelem o zeď vedle nich. Znovu ho přepadla obrovská nechuť postavit se tváří v tvář Qui-Gonovi. Zhluboka se nadechl a mentálně zavolal, Mistře.
O chvíli později se dveře otevřely. Qui-Gonova vysoká postava zaplnila vstup a na jeho obličeji se objevil špatně skrývaný výraz rozmrzelosti. „Už nějakou dobu na tebe čekám, Padawane," řekl ostře, pak se obrátil a zmizel v pokoji.
Aniž by vzhlédl Obi-Wan následoval Mistra do zšeřelého pokoje. Nedaleko dveří se zastavil neschopen jít dál. Sledoval, jak Qui-Gon zvedl svůj cestovní vak a také si všiml velkého balíku na podlaze. „Mistře, je mi líto, že jsem - ."
Qui-Gon ho sjel káravým pohledem a zarazil ho vprostřed věty."Nemám čas na tvé výmluvy, Obi-Wane," řekl ledovým hlasem. „Tvá neochota hraničí s neposlušností a já kvůli tomu nehodlám přijít pozdě."
„Ano, Mistře, mrzí mě to." Obi-Wan studoval špičky svých bot.
Qui-Gon si upravil popruh svého zavazadla a zamířil ke dveřím. Když kolem něj Mistr procházel, Obi-Wan mu ustoupil z cesty.
„Na dobu mé nepřítomnosti, pro tebe nemám žádné instrukce," pravil Qui-Gon již přívětivějším hlasem. Volnou ruku položil na mladíkovo rameno. „Věřím, že sám nejlépe víš, co bys měl dělat. Přidej však prosím do svého seznamu také meditaci nad nezbytností čelit důsledkům svých činů."
Ano,Mistře," řekl Obi-Wan tiše a nedokázal Qui-Gonovi pohlédnout do očí.
Qui-Gon zmlknul. Skrze svou ruku vyslal ke svému učedníkovi vlnu Síly. Prostřednictvím jejich propojení cítil Obi-Wan jeho lásku k němu, vedle ní však také téměř neznatelnou ale nezaměnitelnou známku hlubokého zklamání. Obi-Wanův obličej zrudnul; Mistrova nespokojenost s ním ho pálila mnohem víc než zranění, která utržil. Vzhlédl a střetnul se s Qui-Gonovým pronikavým pohledem. „Uvidíme se za čtyři dny, Obi-Wane," řekl Qui-Gon. „Nezapomeň na to, co jsem ti říkal ve člunu."
„Ano,Mistře," odpověděl Obi-Wan pokorně. „Doufám, ... že se budeš na oslavě dobře bavit."
„Díky,Obi-Wane," řekl Qui-Gon. „Užij si to s Ruslenem." Vyšel z pokoje.
Obi-Wan si při jeho odchodu smutně povzdechl, ale z Qui-Gonovy reakce měl smíšené pocity. Opět očekával lekci kázně, disciplíny, soustředění a přesnosti, ale místo toho Qui-Gon neřekl vůbec nic a to bylo pro Obi-Wana mnohem horší.
Vrátil se do svého pokoje ve snaze uposlechnout Qui-Gonova nařízení a meditovat. Navzdory neklidné mysli se donutil pokleknout na podlahu pokrytou plyšovým kobercem. Zavřel oči a začal kontrolovat své dýchání, ale jeho mysl narušovala jeho koncentraci. Obi-Wan zjistil, že se nedokáže oprostit od zklamání, které bylo patrné v Qui-Gonově posledním doteku na jeho rameni. Znovu ho přepadl pocit nepřiměřenosti a frustrace z ranního cvičení. Jeho sevřené ruce a čelist narušily jeho pokus o meditaci a on se musel znovu přinutit k uvolnění.
Neklid jeho rozjitřené mysli mu však nedovolil meditovat. Zaplavily ho vzpomínky na všechny chvíle, kdy u Qui-Gona neuspěl a kdy se jeho naděje, že svého náročného Mistra potěší, zhroutily. Qui-Gon pýchu na svého Padawana obvykle téměř neprojevoval a když, tak velmi mírně, Ale Obi-Wan si na to už zvykl. Mistr ho kritizoval jen zřídka, ale když už se tak stalo, bylo to jako kdyby na Obi-Wanovo srdce uvalil těžký balvan. Obi-Wan věděl, že ráno byl Qui-Gon převelice nespokojen a to v něm zanechalo ránu mnohem bolestivější než fyzická zranění.
Obi-Wan musel znovu uvolnit své sevřené ruce a čelist. Otevřel oči, smutný a frustrovaný sám ze sebe, a konečně se smířil s tím, že z meditace teď nebude nic, i když mu to Qui-Gon nařídil. Ani v tak jednoduchém úkolu nedokážu svého Mistra poslechnout, pomyslel si zhrzeně.
Vstal z podlahy a náhle ho uchvátil výhled z okna. Zahrada ho lákala k sobě a její poklidný vzhled byl lékem na jeho zjitřenou mysl. Obi-Wan vzdal své pokusy o meditaci a rozhodl se ji prozkoumat. Cestou z pokoje instinktivně sáhl po světelném meči a když si ho připnul k opasku, zamířil přes garáž ven.
Venku kousek od garáže objevil úzkou nevydlážděnou pěšinku, vedoucí skrze terasovité zahrady obklopující Kejonenin dům. Kráčel tudy s kápí na hlavě, čímž se chránil proti dennímu horku. Jak zachycoval různé vůně alderaanských letniček, vítr si pohrával s jeho rouchem. Jeho myšlenky však téměř nevnímaly krásu všech těch temně rudých, růžových a světle modrých květů, a jeho nohy ho bezcílně nesly pěšinou vedoucí kamsi pryč ze zahrady, nahoru na vrchol rozsedliny, v níž bylo vystavěno Crevasse City.
Jakmile byl jednou na vrcholu a poprvé si všiml té omamné krásy nedotčené alderaanské krajiny, která se před ním majestátně rozprostírala, přestal se sebezpytování. Tráva mu sahala až k ramenům, vlnila a vzdouvala se jako neklidný zelený oceán, který žádný kopec ani pohoří pod širým nebem nemůže zastavit. Ve svém nitru vykřikl blahem, vnořil se do nekonečného moře zeleně a jak se jím střemhlav řítil, kápě mu sklouzla s hlavy na ramena a on zapomněl na celé své ranní trápení. Všechny známky civilizace brzy nechal za zády a jeho srdce poskočilo náhlým přílivem ryzí životní energie, která ho celého sevřela ve svém objetí.
Obi-Wan, pohlcen mořem životní energie, nevěděl jistě, jak dlouho šel. Jak ho neustálá svírající frustrace z rána opouštěla, přešel v lehký klus. Přivítala ho čerstvá vůně pylu, právě rozkvétajících ohnivých lilií a T'iilu, zhluboka je vdechoval. Jeho roucho se sem tam zachytilo a stáhlo ho zpět, uvízly na něm částečky pylu a semínek z onoho moře trávy, kterým se prodíral. Zaplavil ho uklidňující pocit míru.
Vzhlédl, když se nad ním náhle mihnul stín, a dech se mu zastavil. Přímo nad jeho hlavou v teplém odpoledním vzduchu kroužilo několik divokých Thrant. Nikdy předtím neviděl tak velká plachtovitá stvoření a ten pohled ho rozechvěl. Fascinován si clonil oči před sluncem a sledoval, jak se Thranty střemhlav vrhly dolů a ponořily se horkého vřídla, mávání jejich křídel za letu vytvářelo na bezmračné obloze složitý vzor.
Jakmile Thranty zmizely za obzorem, pokračoval opět v chůzi. Dorazil k malému nenápadnému pahorku. Vystoupal na jeho vrchol a rozhlédl se, kde se to vlastně ocitl. Kolem něho nebylo nic než nekonečná zeleň. Neviděl nic z Kejonenina domu ani z města, které cítil nablízku. Nad hlavou mu neprolétaly žádné lodě ani transportéry. Byl to pravý opak neutuchajícího shonu u nich doma na Coruscantu. Poprvé se sám cítil nádherně. Přál si, aby to trvalo věčně.
Stáhl si kápi přes hlavu proti odpolednímu žáru a klekl si do měkké hlíny pod sebou. Tráva nad ním vytvořila vysokou zeď a uzavřela se kolem něj jako obrovská zelená komnata. Jediný zvuk, který slyšel, bylo tiché bzučení poletujícího hmyzu. Chladivý vánek si lehce pohrával s pohupujícími se stébly trávy i s jeho rouchem a kápí, takže se jemně otíraly o jeho tvář, když se vsedě připravoval na meditaci. Jeho mysl konečně dosáhla kýženého klidu. Zavřel oči a zhluboka vdechoval čerstvý vzduch kolem sebe a po chvíli začal meditovat, jak mu to přikázal Mistr.
Jeho vědomí se během meditace ponořilo hluboko do jeho nitra a soustředilo se na proudění krve a zpomalení srdečního tepu. V břišní dutině ho zahřálo klubko energie Síly; držel ho a nechal růst, dokud nezačalo tlouci jako srdce. Čekal, až rozechvěje jeho kůži a vzpřímí chloupky na jeho pažích a za krkem, potom vyslal velkou dávku ke svému zranění vzadu na rameni a vyléčil ho. Další menší dávku poslal ke zranění na ruce. Zbytkem uvolnil své svalstvo rozbolavělé po ranním cvičení. S každým úderem jeho srdce bolest ze zranění pomalu ustupovala až konečně zmizela úplně. Když vyčerpal veškerou léčivou energii, rozprostřel Obi-Wan zbylou energii ze Síly kolem sebe tak, aby opisovala kontury jeho paží a nohou, a vnímal reakci svého svalstva a kůže v místech, kde se ho energie dotkla svým teplem. Nakonec ji shromáždil ve svých dlaních, cítil se zároveň nabitý i uklidněný její přítomností. Povzdechl si a s lítostí ji propustil a nechal rozptýlit v trávě. Když se rozplynula, pokračoval v meditaci a soustředil se pouze na dýchání a vyprázdnění své mysli.
Bylo to jen chvilkové zaváhání mezi jedním nádechem a výdechem, jasnozřivý moment, který se přes Obi-Wana přehnal jako povodeň přes protrženou hráz. Jeho pravidelný dech se zadrhnul, když náhle pochopil pravdu o pocitech, jež proudily mezi ním a Qui-Gonem při jeho posledním doteku, než se rozešli. Obi-Wan od začátku věřil, že z Qui-Gona cítí zklamání nad tím, že nebyl toho rána schopen pochopit, co se ho Mistr snažil naučit. Ne, tak to nebylo, řekl si Obi-Wan pro sebe. Vím přece, že Qui-Gon by do mě nikdy nenechal proudit zklamání. Obi-Wan věděl, že na to byl jeho Mistr příliš hodný. Uvědomil si, že to, co Qui-Gon doopravdy cítil, bylo zklamání nad sebou samotným, že není schopen pomoci mu naučit se, co bylo třeba.
Ta pravda mu teď byla tak zřejmá, že se divil, proč ji neviděl už od začátku. Příliš jsem se zabýval svým vlastním selháním, uvědomil si, než abych chápal samotnou podstatu toho pocitu. Při pomyšlení, že selhal, když nechal Qui-Gona o sobě pochybovat, mu zahořely tváře. Přísahal si, že už to nikdy nedopustí. Už téměř sedm let byl Qui-Gonovým Padawanem, naučil se svému Mistrovi ve všem věřit, a ačkoli se s ním někdy přel, nakonec se vždy ukázalo, že měl Mistr pravdu. Kdysi dávno si slíbil, že bude Qui-Gona za každou cenu podporovat v jeho rozhodnutích, která se vždy ukázala jako prozřetelná a co se týče vůle Síly správná.
Zabolelo ho na duši, věděl, že Qui-Gonovo zklamání ze sebe samotného pramení z jeho selhání u předchozího učedníka, Xanatose. Obi-Wan se denně obával, že jeho vlastní neschopnost něco se naučit ještě zvětší Qui-Gonův vnitřní boj s pochybami jako důsledek toho, že Xanatos neodolal pokušení Temné strany. Obi-Wan také věděl, že se Qui-Gon z Xanatosovy zrady nikdy zcela nevzpamatoval, i když mu sám mnohokrát říkal, že Xanatosovo osudné rozhodnutí nebyla jeho chyba a že Xanatos si zvolil sám. Aby zacelil ránu, kterou mu Xanatos způsobil, Obi-Wan se krátce poté, co se stal Qui-Gonovým učedníkem a navázal s ním přátelství, rozhodl, že bude tím nejlepším Padawanem, jakého kdy Jedi měl. Učili ho, že každý Padawan, který už je dost silný, musí jednoho dne čelit výzvě a pokušení Temné strany, aby se mohl stát opravdovým Rytířem. Věděl, že i on mu bude jednou stát tváří v tvář a stejně jako ostatní Padawani mu bude čelit sám. Bude to jen jeho rozhodnutí; Mistr s ním při tom nebude, aby mu pomohl. Ale také věděl, že pokud se nestane něco strašného, nikdy Temné straně nepodlehne. Nedrželo ho žádné silné rodinné pouto jako Xanatose, ani netoužil po moci nebo bohatství. Chtěl pouze sloužit Qui-Gonovi, Řádu Jedi a Síle. Chtěl pouze dál chránit mír a spravedlnost v Republice.
Uvědomil si, že přerušil své dýchání; vrátil se k meditaci a přikázal svým plicím opět pracovat. Pět vteřin nádech, pauza, osm vteřin výdech. S každým nadechnutím se utužovalo jeho rozhodnutí stát se lepším žákem jednoho z nejlepších Jediů v Republice. Nechtěl zvětšovat Qui-Gonovu bolest z Xanatose; musí se ještě více snažit, aby pochopil všechno, co ho bude Qui-Gon učit.
Z úvah ho vyrušilo bzučení hmyzu. Prudce otevřel oči, ale ihned je zase zavřel a rukama si je zaclonil před sluníčkem. Ke svému překvapení zjistil, že mu kápě sklouzla s hlavy. Jak dlouho jsem meditoval? podivil se. Už dlouho si při meditaci nedopřál to potěšení ze ztráty pojmu o čase. Oči a obličej ho pálily, napadlo ho, jestli nemá od sluníčka spálený obličej.
Než se zvednul, z kapsičky na opasku vytáhl lesklý kamínek. Svíral ho v dlani a mnul mezi prsty, paprsky Síly, jež laskala jeho ruku, ho uklidňovaly. Ten kamínek byl jeho nejcennějším majetkem; od té doby, co mu ho Mistr daroval k jeho třináctinám, nosil ho stále při sobě.
Když si uvědomil, jak je pozdě, vrátil kamínek zpět na své místo a pomalu vstával, aby se jeho metabolismus přizpůsobil změně polohy. Rozhlédl se a odhadoval, jak je daleko od Kejonenina domu, uklidnil své myšlenky a pátral po známkách energie z nedalekého města, které by ho vedly. Když určil správný směr, vydal se trávou zpět za pozdně odpoledním sluncem.
Cesta zpátky ho mírně překvapila; zašel zelenými pláněmi mnohem dál, než si myslel. Šel pravidelnou chůzí, ale nespěchal, vychutnával nezvyklý pocit volnosti a nečinnosti. Když dosáhl okraje rozsedliny na hranici Kejonenina pozemku, ptal se sám sebe, jestli je tohle ta opravdová dovolená.
Prošel terasovitými zahradami, zastavil se na prahu garáže, svlékl si roucho a setřásl z něj zbytky semínek, trávy a pylu, které se na něm zachytily. Opět si ho oblékl a zamířil do zšeřelého interiéru rozlehlého domu.