|
|
Druhá strana 2. část
Úvod a Adagio (klidně a pomalu)
Autor: Shan Taish
Překlad: Yanna
„Se svolením Rady poletím tedy na Alderaan," řekl Mistr Qui-Gon. Klečel na podlaze knihovny v Chrámu Jediů na Coruscantu. Vždy dával přednost rozhovoru s Mistrem Yodou z očí do očí ve stejné výšce.
„Svolení naše máš tedy," pravil maličký člen Rady. „Obi-Wana ty s sebou však vezmeš."
„Vzít s sebou mého Padawana?" ptal se Qui-Gon. „Je mu devatenáct. Nemůže se účastnit obřadu. Nikomu tak mladému to není dovoleno. Nebude tam mít co dělat, můj Mistře. Bude pro něj lépe zůstat zde a pokračovat ve studiu."
Yoda se odmlčel a hleděl skrze Qui-Gona na odraz hvězd za ním. „Studium vždycky tu mít bude. Podrobit zkoušce je ho třeba. Vidět svět s tebou musí on dříve, než Rytířem se stane."
Qui-Gon zaváhal, nemohl se ubránit temné vzpomínce na svého předchozího Padawana a jeho selhání ve snaze stát se Rytířem poté, co byl vystaven pokušení života mimo Řád. „Nebudu k zastižení celé čtyři dny, Mistře. Nerad bych ho nechával bez… ochrany a dozoru tak dlouho, i když je mu už devatenáct let."
„Nevěříš mu ty, Mistře Jedi?" Qui-Gon se vyhnul Yodovu pátravému pohledu. „Poradit sám si tvůj Padawan musí, dozoru tvému již se naučil, Qui-Gone." Yoda se odmlčel. „Vzpomínáš si ty na svého druhého Padawana?" Qui-Gon přikývl a obrnil se proti další kritice ohledně Xanatose. „Rozdílní oni jsou. Nebude tak nebezpečný tento. Lépe pokušení vystavit ho dříve, dokud ještě mocný není příliš."
Jen aby nepodlehl Temné straně pokoušen tím, co jsme ho ještě nenaučili... pomyslel si Qui-Gon. Uvažoval o návrhu svého bývalého mistra. „Kejonen má syna v Obi-Wanově věku. Možná by bylo dobré, kdyby měl přítele, který není členem řádu."
„Pak tedy poletí on s tebou," pravil Yoda.
* * *
Když Qui-Gon vstoupil do jejich obytné části chrámu, usmál se. „Obi-Wane, připrav se, poletíme na Alderaan." Vysoký mistr Jedi prošel kolem svého učedníka a když vkročil do svého pokoje, začal si ihned balit nějaké věci do svého malého cestovního vaku.
Obi-Wan, který právě sledoval současnou krizi v republikovém senátu, odložil elektronický záznamník a zvedl se ze židle. „Čím jsme si zasloužili úkol s tak příznivým umístěním, Mistře?" zeptal se nevědomky následuje svého mistra ke dveřím do jeho pokoje. „To jsi nejspíš opět získal přízeň Rady."
„Tentokrát se nejedná o žádný úkol, můj Padawane." vysvětloval Qui-Gon zatímco si balil věci. „Na Alderaanu nás nečeká žádný úkol, jedině zábava, se svolením Rady, samozřejmě."
„Zábava?" podivil se Obi-Wan. „To nezní jako úkol od té Rady, kterou znám. Došlo snad k výměně členů? Že by Mistr Windu odjel na dovolenou?" dodal ještě.
Qui-Gon vzhlédl od balení a věnoval mladíkovi dlouhý a varovný pohled. Obi-Wanův úsměv mírně pohasl. Qui-Gon pokračoval opět v balení. „Neříkej mi, Obi-Wane, že jsme za těch sedm let, co jsi mým učedníkem, nebyli na dovolené?" Znovu vzhlédl a měřil si Obi-Wana pohledem. „No, asi před dvěma lety jsme navštívili několik barů na nižší úrovni tady na Coruscantu... to bylo fajn." uculil se Obi-Wan škádlivě na svého mistra.
Qui-Gon okamžitě odvrátil zrak od Obi-Wana a znovu soustředil celou svou pozornost k balení. Obi-Wan by však přísahal, že na Qui-Gonově tváři, ještě než se odvrátil, zahlédl náznak úsměvu. „Radím ti, aby ses šel připravit, nebo budeš muset zůstat celou dobu v jedněch šatech a spodním prádle, a s tím já se nehodlám smiřovat!" Ale Obi-Wan postřehl ten nádech pobavení v mistrově přísném hlase.
„Ano,Mistře," odpověděl Obi-Wan co nejpokorněji a spěchal do svého pokoje.
Cesta na Alderaan proběhla bez zvláštních příhod. Qui-Gonův status Mistra Jedi jim zajistil pohodlný pilotovaný člun, podléhající přímo jejich velení. Ačkoli Qui-Gon obvykle nevyužíval privilegií plynoucích z jeho postavení, v takovémto případě činil výjimku. Když člun opustil atmosféru Coruscantu, jal se vysvětlovat Obi-Wanovi účel jejich "dovolené".
„Jedeme na svatbu," pravil Qui-Gon. „No, abych byl přesný, já jedu na svatbu. Ty jsi bohužel příliš mladý, aby ses jí mohl zúčastnit."
„Příliš mladý?" ohradil se Obi-Wan. „Co je to za svatbu, když na ní nesmí devatenáctiletí lidé?" Jeho fantazie začala pracovat, ale musel ji zkrotit, aby vnímal co mu mistr říká.
„Jedná se o tradiční obřad spojení dvou příslušníků yatastského náboženství," odpověděl Qui-Gon. „Obávám se, že i v devatenácti jsi u nich stále ještě považován za dítě; účastnit obřadu se smí jen jedinci fyzicky i duševně zralí. Pouze dospělí lidé starší pětadvaceti let smí být přítomni. Slavnost trvá čtyři dny." usmál se pro sebe Qui-Gon.
„Nikdy jsem o takovém náboženství neslyšel, natož o tom že by někdo z Centrální oblasti a tudíž i z Alderaanu byl jeho vyznavačem." řekl pochybovačně Obi-Wan. Začínal uvažovat o tom, zda se nejedná o nějaký druh Qui-Gonovy výuky; možná že má v tomto směru provést vlastní pátrání. Ale nebyl mu vymezen žádný čas a Qui-Gon se tvářil vážně. O co mému mistrovi jde? hádal Obi-Wan. Qui-Gonovy myšlenky před ním byly jako vždy pevně uzamčeny.
„Toto náboženské vyznání nepochází ze Světů Jádra," řekl Qui-Gon. „V tom máš pravdu, můj Padawane. Ale na Alderaanu existují už přibližně sto let různé sekty jeho přívrženců."
„Jak to, že tě pozvali?"
„Měl jsem tu čest seznámit onen šťastný pár," řekl Qui-Gon. „Stalo se to několik měsíců před Bandomeerem. A nyní, po uplynutí předepsané sedmileté lhůty čekání, uzavřou sňatek."
Obi-Wan si hlasitě povzdechl. „Mistře, a co mám dělat já v době, kdy ty si budeš užívat toho obřadu pro dospělé? Zase meditovat, že ? Cvičit se světelným mečem? Prát špinavé prádlo? Nebylo by bývalo lepší, kdybych zůstal na Coruscantu?" řekl hořce, dotčen, že nebude moci doprovázet svého mistra při události pro něho tak významné.
Qui-Gon vzal reakci svého učedníka na vědomí. „Vůbec ne, můj mladý Padawane. Už jsem pro tebe něco zařídil. Budeš si užívat dovolené stejně jako já, alespoň doufám." Obrátil se k mladíkovi a položil mu ruku na rameno.
„Doufám, že nyní poznáš, že nejsem k tvým potřebám tak nevšímavý, jak sis myslel."
Obi-Wan se při jemné výčitce v mistrově hlase začervenal, styděl se, že se nechal unést a mluvil bez rozmyslu. Věděl, že to Jediové nedělají, ani on, byť teprve učedník, by neměl. „Omlouvám se, Mistře," řekl a sklopil hlavu. „Já...."
„Nemusíš se omlouvat," řekl Qui-Gon laskavě. Obrátil se a posadil se na nejbližší sedadlo. „Tvé otázky nebyly od věci." Vyhlédl z malého okna člunu. světelné paprsky během jejich cesty hyperprostorem vířily v zářivých barvách.
Obi-Wan chvíli stál, poté se připojil ke svému mistrovi a posadil se vedle něj. Přestože už téměř dorostl do jeho výšky, vedle svého velkého mistra se opět cítil malý. Už dávno zjistil, že nikdy nebude tak vysoký jako jeho mistr; ale výška, do jaké za ta léta dorostl, nezměnila nic víc, než jen úhel, ze kterého k mistrovi, jenž mu byl učitelem a rádcem od jeho třinácti let, vzhlížel.
Po chvíli se Obi-Wan zvědavě zeptal, „Řekl jsi, že jsi pro mě něco zařídil?"
Qui-Gon se pohledem vrátil k Obi-Wanovi. „Správně, ale vše se dozvíš až na Alderaanu, můj drahý příteli."
Obi-Wan přikývl, „Kejonen." Vzpomínal si, že Qui-Gon jednou vyprávěl, že ji kdysi dávno ještě se svým předchozím Padawanem zachránil před vesmírnými piráty. Její holografický obraz byl jeden z mála, který si Qui-Gon ponechal, její dopisy měl schované v krabici na Coruscantu. Obi-Wan si pamatoval její nadšený úsměv.
Qui-Gon pokýval hlavou nad dobrou pamětí svého učedníka. „Kejonen se také zúčastní té svatby. Ale její syn je v tvém věku, Obi-Wane, a v nejbližší době oslaví své jedenadvacáté narozeniny. A protože budeme oba na obřadu a nebudeme mu pomoci s přípravami jeho oslavy, mysleli jsme si, že bys třeba Ruslenovi chtěl pomoci ty.
Obi-Wanovi se rozzářily oči. Už uplynulo hodně času od doby, kdy mu Qui-Gon naposledy udělil vycházku z Chrámu. „Napadají mě různé způsoby oslavy, zvláště, když k tomu máme čtyři dny volna."
„Pamatuj si, můj Padawane, že ať už s tebou jsem či nikoliv, jsi stále učedníkem Jedi," varoval ho Qui-Gon pochmurně. Dokud nosíš roucho, musíš se chovat, jako by tě pozorovala samotná Rada."
Což by mě ani tak moc nepřekvapilo, pomyslel si Obi-Wan. „Ano, Mistře," řekl nahlas, ale jiskry v jeho očích nezmizely.
Alderaanské Crevasse City bylo obrovské, ale v porovnání s celoplanetárním Coruscantem se toto město, vybudované téměř neviditelně ve stěnách obrovské skalní rozsedliny, zdálo malé a venkovské. Člun se dvěma rytíři Jedi přistál na předměstském astroportu na vrcholu rozsedliny, poblíž místa, kde začínaly proslulé a nedotčené alderaanské travnaté pláně. Slunce bylo právě v nadhlavníku.
Na přistávací ploše se s nimi přivítala Kejonen. Jakmile Qui-Gon s Obi-Wanem opustili přistávací rampu, vrhla se na Qui-Gona a nadšeně ho objala, až se mu kápě svezla s hlavy na ramena. K Obi-Wanovu překvapení jí tento projev lásky Qui-Gon podobně oplatil, ačkoli trochu rezervovaněji. Obi-Wan se náhle pozastavil nad fyzičnosti toho pozdravu; byl zvyklý na jednoduché úklony a zdvořilá slova, která byla pro jeho tichého a rezervovaného mistra typická.
Po několika přátelských poplácáních Qui-Gonových zad, ho Kejonen uvolnila za svého objetí a oba se obrátili k Obi-Wanovi, který reflexivně zkřížil ruce na prsou, ale nemohl se ubránit úsměvu. Qui-Gon, jednu ruku stále ovinutou kolem Kejonen, pokynul směrem k Obi-Wanovi. „Toto je můj drahý přítel, Obi-Wan Kenobi."
Kejonen už vypadala o něco starší než na Qui-Gonově holografickém obrázku; ale coby člověk nesla svůj věk hrdě. Její dlouhé tmavé vlasy se hodily k hlubokým černým očím, které se , když hleděla na Obi-Wana, vpíjely do jeho v kápi skryté tváře. Obi-Wan se chtěl uklonit, ale byl v mžiku zastaven, když žena sevřela jeho ramena a objala ho podobně jako Qui-Gona. I jemu sklouzla kápě. Poté, co byl vystaven její síle, byl rád, že ho nepoplácala po zádech jako Qui-Gona.
„Jsem ráda, že se mohu seznámit s novým učedníkem svého drahého přítele," řekla Kejonen. „Hodně jsem o tobě slyšela, mladý Kenobi."
Obi-Wan se při jejích slovech nevědomky začervenal. Pohlédl na Qui-Gona a přemýšlel, co jí asi mistr vyprávěl. Qui-Gon zkřížil ruce na prsou a opětoval Obi-Wanův pohled. V jeho očích se zračilo pobavení a úvahy.
„Ó, Qui-Gone, proč si vždycky vybíráš takové rozkošně stydlivé?" zeptala se Kejonen a jemně zatahala Obi-Wana za jeho padawanský copánek. Obi-Wan odolal touze vytrhnout ho ochranitelsky z její ruky. Pustila ho a nechala dopadnout zpět na jeho hruď. „Ale to nevadí. Jste tu na zasloužené dovolené a nepochybujte o tom, že se o to postaráme!" Oba je vedla před budovu ke svému transportéru, paže ovinuté každou kolem jednoho Jediho.
Kejonenin dům byl na předměstí, lépe řečeno na jeho vrcholu přímo naproti ústí rozsedliny směrem z astroportu. Rozlehlý několikaposchoďový stupňovitý dům se vzpínal nad jedním okrajem proslulé rozsedliny a z jeho opačné strany byl výhled na široké zelené pláně obklopující město. Před domem Kejonen vystoupila z transportu; jeden z humanoidních droidů pečujících o okolí domu přišel až k ní. „To prozatím stačí, TZ-12," řekla Kejonen. „Ať se ostatní vrátí do garáže."
Kejonen je vedla předním vchodem, přes knihovnu zařízenou jako muzeum, společenskou místnost do další dlouhé chodby. „Doufám, že vám dvěma nebude vadit bydlet každý v jiné části domu," řekla. „Ruslen tu bude mít pár přátel, kteří se zúčastní oslavy jeho narozenin. Myslela jsem si, že pro tebe bude lepší být od nich trochu dál, Qui-Gone. Budeš tak mít větší klid. Mám však jen jeden oddělený pokoj."
„To je od tebe velice milé," řekl Qui-Gon „Ale vyhovoval by nám jakýkoli pokoj; nechci ti přidělávat žádné starosti."
„Starosti? Mě? Tohle je poprvé za sedm let, Qui-Gone, co jsi mě navštívil, a zabýváš se mými starostmi?" Kejonen se zastavila a vyčítavě se na Qui-Gona podívala. „Spíš bych řekla, že jsem si dělala starosti těch sedm let, cos tu nebyl." ušklíbla se Kejonen.
„Vždyť víš, že cestujeme pouze na příkaz Rady," odvětil Qui-Gon.
„Rada, zrada. Vsadím se, že všichni ti nafoukaní členové Rady mají dovolenou, kdykoli a kdekoli se jim zlíbí. Zdá se mi, že berou příliš málo ohledů na ty, kterým poroučí," řekla Kejonen lítostivě.
Než mohl Qui-Gon něco namítnout, pokynula jim k protějším dveřím. „Tak to je tvoje, příteli." Otevřela dveře a odhalila jim výhled do pokoje velkého jako celý jejich příbytek na Coruscantu.
Vyšší z mužů položil své zavazadlo na podlahu. Rozhlédl se po pokoji a zaprotestoval, „Nepotřebuji...."
Kejonen mu skočila do řeči. „Nezajímá mě, co nepotřebuješ, ale chci vědět, co potřebuješ a co pro tebe mohu udělat, Qui-Gone. Koneckonců, tohle je můj dům. Tady poroučím já!" ušklíbla se Kejonen a natáhla k němu ruku a pohladila ho po vousech. Usmála se, když spatřila červeň na jeho tvářích. Obi-Wan se zdviženým obočím pozoroval, co všechno si Qui-Gon od jejich hostitelky nechá líbit. „Tady nejsi žádný Jedi, žádný Mistr, jen Qui-Gon. Žádné tituly, žádné poslání. To se od tebe očekává až na svatbě, tak se s tím smiř." Obrátila se zamračeně k Obi-Wanovi. „Ty také, mladý Jedi." Usmála se nad odevzdaností obou mužů a ukázala do chodby. „A teď Obi-Wanův pokoj."
Qui-Gon se připojil k Obi-Wanovi. Kejonen je provedla velkým společenským pokojem a knihovnou až na konec sídla. Obi-Wan byl ohromen rozlehlostí celé domácnosti. Jeho pokoj se nacházel na opačné straně domu; a i když nebyl tak velký jako Qui-Gonův, nebyl ani o nic menší než jejich byt v Chrámu na Coruscantu. Jeho „komůrka" byla obložena dřevem a dominovala v ní široká pohovka, kompletní elektronické vybavení, obrazovka zabírající jednu celou stěnu, bar, velké okno s výhledem na opečovávané terasovité zahrady na jedné straně domu a při bližším prozkoumání výhledu z okna mohl spatřit i přilehlé lázně.
Když odkládal svou brašnu na jednu z pohodlných židlí, usmál se pro sebe. Tak na tohle bych si dokázal zvyknout, pomyslel si, když si představil, jak tráví celý večer v lázních. Vrátil se na chodbu a připojil se ke Kejonen a Qui-Gonovi. Ten do jeho pokoje nevstoupil, ale zůstal na chodbě a hovořil s Kejonen.
„Předstírá, jak moc ho mrzí,že tu na jeho narozeniny nebudu, Qui-Gone, ale já si myslím, že ve skutečnosti je rád, že si je užije podle svých představ," svěřovala se Kejonen. „Už je z něj mladý muž, který v mnoha ohledech dávno nepotřebuje mé rady."
„Přesto možná zjistíš," uvažoval nahlas Qui-Gon „že tě stále ještě velmi potřebuje." usmál se zamyšleně. „Ačkoli nemám vlastní děti, vychoval jsem už tři. Naučil jsem se, že i když je s nimi člověk dávno hotov, oni ještě zdaleka nejsou hotovi s ním.
„To jistě, Qui-Gone, ale tví svěřenci mají velmi zvláštní povahu," řekla Kejonen." „Nepředpokládám, že by se Ruslen vrhal do extrémně nebezpečných situací, jako to musí činit tví Padawani. Nemusím se bát, že jim zapomenu dát nějakou životně důležitou radu." Obrátila se k Obi-Wanovi a vyhnula se Qui-Gonovu zamračenému pohledu. „Seznámím tě s Ruslenem. Vím, že se vůbec neznáte," položila ruku na Qui-Gonovu paži, „ale Qui-Gon a já jsme o vás dvou už trochu mluvili a oba jste pro nás našimi společnými dětmi."
Obi-Wan nevěděl, jak na to má reagovat. Co ode mě čeká? ptal se sám sebe. Nebyl si jistý a proto sáhnul k osvědčeným věcem ze svého diplomatického výcviku. „Povězte mi Kejonen," začal. „Jaké má Ruslen koníčky? Kromě informací z vašeho rozhovoru s Qui-Gonem o něm nic nevím." Zachytil Qui-Gonův souhlasný pohled.
„Myslím, že Ruslen je stejný jako ostatní jeho věku," odpověděla Kejonen. „Má rád hudbu a sportovní utkání. Píše příběhy. Momentálně jsou jeho největším koníčkem vznášedla. Vlastní malou sbírku a ze všeho nejraději je opravuje. Je velmi dobrý pilot."
Pokračovali chodbou dolů. Obi-Wan tiše následoval svého mistra. Najednou si nebyl jist, jak se bude Ruslen chovat ke svému vrstevníkovi, který je učedníkem Jedi. Musel si přiznat, že nemá žádné jiné přátele svého věku kromě těch, co byli stejně jako on Padawany, léčiteli, farmáři či něčím jiným v Chrámu. Za celý svůj život poznal jen velmi málo lidí stejně starých jako on, kteří žili mimo Řád. Zajímalo ho, jakým výcvikem prošel Ruslen během svého života a jaké to je mít tak široký výběr možností. Ne že bych se chtěl vzdát své touhy stát se Jedim, pomyslel si. Na to příliš dlouho tvrdě trénoval.
Kejonen je vedla za roh, kolem tělocvičny a do další chodby. Zastavila se u jedněch dveří a čekala, dokud zvonek neohlásil jejich přítomnost obyvateli místnosti. „Dává přednost svému soukromí," vysvětlovala Kejonen s pokrčením ramen a ukazovala na zvonek. „Podle mě je dost starý na to, aby se mu ho dostalo."
Dveře se klouzavě otevřely a všichni tři vešli. Ruslenův pokoj byl zrcadlovým odrazem Obi-Wanova, ale jen o malinko větším a také méně uklizeným. Domácí droidi zrovna uklízeli v koupelně.
Mladík stál před obrazovkou počítače a díval se na něco, co Obi-Wan usoudil, že jsou plány motorů vznášedel. Když vešli, Ruslen se k nim obrátil. S otevřenou pusou zíral na Qui-Gona a Obi-Wana, a pak se podíval na matku.
„Ruslene, možná si ještě vzpomínáš na Qui-Gona Jinna," řekla Kejonen a pokynula směrem k Mistrovi Jedi.
Ruslen přikývl, ale jeho výraz se nezměnil.
Obi-Wan si mladíka prohlížel. Ruslen byl hubený a vytáhlý, jen o málo vyšší než on sám, husté dlouhé černé vlasy měl vzadu na krku svázané, jeho černé oči Obi-Wana pozorně studovaly. Obi-Wan z něho cítil nervozitu a odtažitost. Řekl si, že je na čase využít svůj diplomatický výcvik a pokusil se o navázání kontaktu s tím rezervovaným mladíkem.
„Slyšel jsem, že umíš dobře pilotovat vznášedla. Já jsem se s nimi setkal jen párkrát, tak bych docela rád viděl tvojí sbírku." řekl.
Ruslen zaváhal, pak se na Obi-Wana usmál. „Samozřejmě." řekl a ukázal ke dveřím. „Pojď se mnou."
Qui-Gon a Kejonen je sledovali, jak vycházejí z pokoje. Když jejich kroky dozněly, Kejonen řekla, „A ty ses bál, že si nebudou rozumět. Řekla bych, že tvůj výcvik udělal své, mistře Jedi. Obi-Wan objevil oblast, v níž se Ruslen pohybuje jako ryba ve vodě."
„Díky tobě, že jsi Obi-Wana nasměrovala tou správnou cestou," řekl Qui-Gon. „Pomohlo i to, že Obi-Wan sdílí vášeň pro všechny ty rychle se pohybující motorové předměty."
„Ano," souhlasila Kejonen. „Myslím, že je to dědičný povahový rys všech mužů jejich věku." Odmlčela se a potom ovinula svou paži kolem Qui-Gonova pasu. „Co kdybychom se podívali na náš společný dar pro snoubence?"
Ruslen vedl Obi-Wana dolů chodbou, pak po schodech nahoru do garáže a dílny. Čtyři dokončená vznášedla stála připojena ke svým energo-držákům u zdi garáže. Díly z dalších dvou ležely narovnané v řadě na zemi a na stole na druhé straně dílny. Obi-Wan rozeznával značky výrobců a uvědomil si, že porovnává součástky na podlaze s těmi, které jsou potřeba u pozemních transportérů. Věděl, že motory se tak mnoho neliší.
Ruslen mu předvedl jedno vznášedlo po druhém; každé mělo svůj příběh, jak se dostalo do Ruslenovy péče. Obi-Wan pozorně poslouchal, jak Aldeřan metodicky vyzdvihuje vlastnosti jednotlivých strojů. Zapamatoval si podrobnosti, které se mu mohly hodit v případné pozdější diskusi, pokud by chtěl nějakou začít. Obi-Wan doufal, že mu Ruslen nabídne projížďku, ale nezdálo se, že by ten měl něco takového v úmyslu. Alespoň prozatím.
Poté, co se dostalo Obi-Wanovi obšírného výkladu o každém stroji zvlášť, zavedl ho Ruslen do malé místnosti v zadní části garáže. „Něco ti ukážu," řekl, „moji současnou vášeň a chloubu."
Rozsvítil v místnosti světla. Uprostřed stál velký hranatý předmět zakrytý plachtou. Ruslen ji uchopil a stáhnul dolů. Pod ní stál stroj, jaký Obi-Wan nikdy předtím neviděl. Mělo to tvar jako vznášedlo, mělo to sedlo, kontrolky, ale místo pulzní jednotky bylo na každém konci jedno velké široké černé kolo. Ještě to nebylo dokončené, uprostřed stroje zel široký otvor čekající na umístění motoru.
Ruslen pohladil páku. „To je mé milované dílo, nepraktický luxus. Ve městě, které je spíše vertikální než horizontální, nemá motorka příliš velký užitek, viď?
„Je nádherná," řekl Obi-Wan a jako zhypnotizovaný hleděl na hladký a lesklý povrch. „Vsadím se, že až ji dokončíš, budou ti všichni v okolí závidět."
Ruslen se na Obi-Wana poprvé zazubil. To je pořád ještě málo. Budu se s ní muset ukázat ještě někde jinde; možná v Aldeře, hlavním městě planety," uvažoval Ruslen.
Rozesmáli se a Ruslen se poprvé podíval Obi-Wanovi do očí, konečně se v jeho společnosti cítil uvolněně. „Smím se tě na něco zeptat?"
Obi-Wan přikývl. „No jasně."
„Proč jste ty a Qui-Gon oblečeni stejně?"
Obi-Wan se začal smát, ale ihned přestal, když viděl Ruslenův výraz upřímného zájmu. „Chceš říct, že ti o nás matka nevyprávěla?"
„A co jako? Že jste propojeni nebo něco takového?"
„Ne," odpověděl Obi-Wan. „Jsme Jediové. No, ve skutečnosti já jsem učedník, Padawan. Qui-Gon je mým učitelem, mistrem. Učedník se vždycky obléká po vzoru svého mistra."
Ruslen ztichl, veškeré veselí se z jeho výrazu vytratilo. Chvíli na Obi-Wana šokovaně hleděl, potom sklopil zrak, jako kdyby poprvé spatřil světelný meč. Obrátil se, z podlahy zvedl plachtu, kterou tam upustil, a začal jí zakrývat motorku. Obi-Wanovi se zdálo, že se mu při tom mírně chvějí ruce.
Obi-Wan mlčky mladíka sledoval. Tak a teď jsem to všechno zkazil, pomyslel si. Zapomněl jsem, jaký účinek může mít na ostatní lidi skutečnost, že jsem Jedi. Nejraději by si utrhnul hlavu. Proč jen na Ruslenovu otázku neodpověděl trochu opatrněji?
Po chvíli se Ruslen napřímil a znovu pohlédl na Obi-Wana. „Promiň," začal nejistě, „Nechtěl jsem tě urazit. Prosím, nezlob se na mě kvůli té hloupé poznámce o šatech." Udělal krok zpátky, nevědomky se tak snažil zvětšit fyzickou vzdálenost mezi nimi.
Obi-Wan se uvnitř sám na sebe hněval. Nechtěl v Ruslenovi vyvolat ani strach, ani posvátnou úctu nebo obdiv. Chtěl se s ním jen seznámit a to nejen proto, že si to přál Qui-Gon. „Proč bych se měl na tebe zlobit, Ruslene?" zeptal se Obi-Wan pomalu. „Byla to přece férová otázka. Zvlášť, když jsi nikdy předtím rytíře Jedi neviděl nebo toho o nás víš tak málo." Najednou ho zamrzelo napětí, jaké mezi nimi jeho postavení vyvolalo, zrovna ve chvíli, kdy se začínali poznávat. Takové to tedy bude vždycky? Všichni, kteří by se mohli stát mými přáteli, se budou držet zpátky před tím, čím jsem? ptal se sám sebe zamračeně.
Ruslen řekl, „Víš, tady na Alderaanu jsme se o rytířích Jedi učili. Máme si jich – vás vážit jako ochránců míru a pořádku v Republice. Učíme se o nich hlavně v hodinách dějin politiky; Jediové se často účastní významných událostí, nebo alespoň stojí v jejich pozadí. Jediové jsou ctěni, uznáváni; když se někde objeví, je to obrovská událost. Veřejná událost. Ale spíše je to jako …" Ruslen se zhluboka nadechl, snad aby lépe zvážil svá slova. „Je to spíše jako kdybyste byli legendou. Tím chci říct, že obyčejní lidé jako já normálně nepotkají rytíře Jedi, to opravdu ne. V životě obyčejného člověka se to nestává každý den. Rozhodně bych nečekal, že u nás doma nějaký Jedi bude, natož dva, a budu s nimi diskutovat o něčem tak světském jako jsou vznášedla." Ruslen stále ještě nedokázal pohlédnout Obi-Wanovi do očí. „Musím přiznat, Obi-Wane, že vůbec netuším, co mám dělat nebo říkat."
Obi-Wan si dal s odpovědí na čas. Cítil se stejně jako Ruslen: Jak má reagovat na tvrzení, že je legendou? Nikdy předtím neměl tu čest čelit tomu, jaké nesnáze Jediové působí těm, kteří nejsou zvyklí s nimi jednat. Za těch pár let, co cestoval s Qui-Gonem, už si zvykl na pohledy lidí, když Qui-Gon nebo on uhodli či poznali, kdo a čím ti lidé jsou. Zvykl si na lidi, kteří před nimi ustupovali, když kráčeli jejich zástupy nebo se účastnili nějakých výjimečných společenských událostí. Vždycky věřil, že je to částečně kvůli silné přítomnosti Síly v nich. Ale ve svém srdci také věděl, že ten šum kolem nich vznikal proto, že lidé nevěděli, jak se mají v jejich přítomnosti chovat a věřili, že Jediové se od ostatních lidí velice liší. Možná také, že se obávali, že Jediové dokáží číst jejich myšlenky a že jim k tomu stačí pouze, aby byli v jejich blízkosti. To patřilo k všeobecnému mylnému výkladu schopností Jediů.
Obi-Wan si nepřipadal nijak výjimečný, ani legendární nebo natolik zvláštní, aby se ho někdo musel obávat. Byl jen člověk, dospívající mladík; i když velmi důležitá část toho člověka, Obi-Wan, byla také učedníkem Jedi. Ale Ruslenovo vysvětlení mu pomohlo pochopit, že věci a události, které se mu zdály běžné a všední, nebyly tak běžné pro ostatní. Uvědomil si, jak moc se Ruslenův život liší od jeho. Rozhodl se, že udělá, co bude v jeho silách, aby se z nich stali přátelé, nejen proto, že ten mladík byl synem Qui-Gonovy dlouholeté přítelkyně, ale také proto, že se mu Ruslen zamlouval.
„Ruslene," řekl Obi-Wan váhavě, „Nechci...." Zarazil se a zkusil to znovu. „Myslím, že máme mnoho společného. Jediný rozdíl je v tom, kam chodím do školy." Pozorně Ruslena studoval a snažil se odhadnout jeho reakci.
Tmavovlasý mladík se opřel o zeď, zkřížil ruce na prsou a díval se na dveře. Nakonec se obrátil na Obi-Wana. „Pochybuji o tom, že je to jediný rozdíl mezi námi," řekl a jeho pohled ulpěl na Obi-Wanovu světelném meči.
Obi-Wan se ubránil pokušení zahalit meč svým rouchem. Pečlivě vybíral svá další slova. „Byl jsem vycvičen v boji, ale takových lidí je přece mnoho. Jestli si dobře vzpomínám, Qui-Gon vyprávěl, že Kejonen také často bojovala, než se usadila zde na Alderaanu." Odmlčel se a kolem nich se opět rozhostilo trapné ticho.
Obi-Wan opatrně změnil téma. „Co si z dětství pamatuješ o Qui-Gonovi?"
Ruslen se napůl odvrátil od Obi-Wana a díval se na zeď před sebou. „Vzpomínám si, že když jsem byl malý, někdo v hnědém rouchu se silnýma rukama mě zvednul a choval v náruči." Náhle se obrátil k Obi-Wanovi. „Uvědomil jsem si zrovna dnes, když jste přijeli, že to byl Qui-Gon. Myslím, že by mě tehdy nikdy nenapadlo, že je to Jedi. Byl vždycky tak nějak součástí rodiny. Jako kdokoli jiný." Ruslen se usmál Připadalo mi to skvělé, když mě vyhazoval vysoko do vzduchu, protože jsem se s ním nikdy nebál, že spadnu...."
Obi-Wan se usmál. „Vytváří kolem tebe auru bezpečí, když jsi s ním."
Ruslen se opět obrátil tváří k Obi-Wanovi. Oplatil mu úsměv. Napětí se počalo vytrácet. „To ano, musíš být šťastný, že máš takového učitele."
„Jsem velmi šťastný, Ruslene, že si mě vybral za svého učedníka." prohlásil Obi-Wan upřímně. „Je jedním z nejlepších." Odmlčel se a pak rychle dodal: „Doufám, že z nás budou přátelé, Ruslene. Nedovol, prosím, aby tomu mé postavení bránilo."
Ruslen se zamračil, jak si ho prohlížel. „No, je to všechno tou vaší pověstí, já....nikdy bych netušil, že by se se mnou mohl jeden z vás přátelil a dělat se mnou obyčejné věci."
„Ale my jsme také jenom lidé. Rád se s tebou budu podílet na obyčejných věcech," řekl nadšeně Obi-Wan. „Jako například na opravování tvých vznášedel."
Obi-Wanova slova zapůsobila; Ruslenovo chování se vrátilo tam, kde bylo předtím, než položil svou otázku. „Dobrá," řekl Ruslen. „Ale nemysli si, že tě budu všechno učit!"
Po několikahodinové práci na zkoušení motorů se oba mladíci vrátili do domu. Po úklidu svého pokoje, pozval Ruslen Obi-Wana dál, aby společně čekali, až bude hotova večeře. Obi-Wan se předtím ještě vrátil do svého pokoje, aby si vybalil. Přede dveřmi se zastavil a pomocí Síly jemně pátral, kde se zrovna nachází Qui-Gon. Okamžitě vycítil, že jeho mistr je uvnitř nebo poblíž svého vlastního pokoje na druhé straně rozlehlého domu. Z jejich kontaktu usoudil, že mistr nevyžaduje jeho přítomnost – Qui-Gon k němu vyslal jemné mentální „ztrať se", a Obi-Wan se rychle osprchoval a zamířil zpátky do Ruslenova pokoje.
Zvonek ohlásil jeho příchod a dveře se tiše otevřely. Obi-Wan vstoupil do pokoje a zastihl Ruslena v židli před oknem, jak se dívá do zahrady. Ruslen pokynul Obi-Wanovi, aby se posadil na pohovku naproti němu. „Pojď dál a posaď se. Přinesu ti něco k pití. Už brzy nás máti zavolá k večeři, i když už teď je docela pozdě."
Další hodinu si vyprávěli, hlavně o Ruslenových vznášedlech, jeho životě na Alderaanu a jak jeho matka vůbec přišla na tuto mírumilovnou planetu. Obi-Wan fascinovaně naslouchal Ruslenovu vyprávění o chaotickém životě jeho matky, než se usadila v Crevasse City. Když jim domácí droid přišel oznámit, že je večeře hotova, Obi-Wanovi se zdálo, že to uteklo příliš rychle.
Večeře byla vynikající a k jeho překvapení dokonce lepší, než na co byl zvyklý z Chrámu. Konverzaci udržovali hlavně Qui-Gon a Kejonen, vzpomínali na minulá setkání, až se dostali k nejnovějším událostem; Ruslen zcela zapomněl na své zábrany a při každé odmlce ve vyprávění se na něco ptal. Obi-Wan zůstal většinu večeře zticha přemožen únavou. Časový posun mezi Coruscantem a Alderaanem na něho začínal působit. Když Kejonen konečně vstala a ukončila večeři, oddechl si, že se může vrátit do svého pokoje a odpočívat až do dalšího dne. Ruslen se Qui-Gonovi mírně zdvořile uklonil, na Obi-Wana se usmál a odebral se do svého pokoje.
Obi-Wan následoval na tichý příkaz Qui-Gona do jeho pokoje. Oba muži se posadili do měkkých židlí. Qui-Gon několik minut přátelsky mlčel, zatímco Obi-Wan se uveleboval a čekal, až mistr promluví. Byl rád, že se mu podařilo přemoci před Qui-Gonem zívání.
„Jak ti to jde s Ruslenem?" zeptal se ho Qui-Gon konečně a upíral na něj své modrošedé oči.
Obi-Wan s trochou úsilí potlačil další zívnutí a zabořil se hlouběji do vypolštářované židle. Uvědomil si, že na něj v pohodlné židli únava těžce doléhá. „No, mistře," vzdychl. „Někdy je opravdu těžké vědět, co mám říkat..."
„Když ostatní tak nepřiměřeně reagují na to, že jsi Jedi," pokračoval za něho Qui-Gon, „A zapomínají na to, že jsi především člověk."
„Ano, Mistře," řekl Obi-Wan, vděčný, že nemusí mistrovi líčit svůj odpolední nepříjemný zážitek. On ví všechno, povzdechl si Obi-Wan.
„To je asi na našem poslání to nejtěžší," řekl Qui-Gon tiše a jeho tvář zvážněla. „Reakce těch, které bychom měli rádi za přátele a kteří vidí jen to, čím jsme navenek coby Jediové a ne jací jsme vlastně uvnitř lidé. Je smutné, že to často zcela změní způsob, jakým by se k tobě normálně chovali. Nutí tě to stranit se jich."
Obi-Wan přikývl, souhlasil se vším, co Qui-Gon řekl. „Nezdá se, že bys s tím u Kejonen měl nějaké problémy, Mistře."
„Už se známe mnoho let, můj mladý Padawane," řekl Qui-Gon. „Takové přátelství mimo Řád je, popravdě řečeno, u Jediů vzácností. Vyžaduje to spoustu energie a času, který obvykle nemáme tu možnost poskytnout. Jsem šťasten, že Kejonen má pro nedostatek mého času pochopení a nebere si příliš osobně, když ji neodpovídám na její zprávy třeba i několik měsíců, nebo se několik let nevidíme."
„Ano, Mistře." Obi-Wan se zabořil hlouběji do židle, zády už téměř spočíval na sedačce. Jeho hýždě balancovaly na okraji židle a nohy měl zapřené o koberec, aby z ní úplně nesklouzl. Chtěl ještě něco dodat, ale najednou už neměl energii.
Qui-Gon si opřel hlavu o opěradlo a hleděl na Obi-Wana přivřenýma očima. „Obávám se, že jsme po té večeři oba poněkud neteční."
Obi-Wan navzdory své neschopnosti udržet oči otevřené vycítil, na co jeho mistr pomýšlí. „Ne, Mistře, prosím, jen nenavrhuj, abychom šli cvičit. Je už moc pozdě," zanaříkal. „Jsem přejedený."
„Tak tedy zítra za úsvitu, ještě před snídaní. Dobře se vyspi a vstávej pravou nohou." Navzdory únavě Obi-Wan vnímal, jak jeho mistr ladně vstal, přešel pokoj a zastavil se kousek vedle napůl ležícího, napůl sedícího Obi-Wana. Potlačovaný úsměv rozzářil Qui-Gonovu tvář. „Mám ti pomoci vrátit se do tvého pokoje, můj líný Padawane?" zeptal se pobaveně.
Obi-Wan najednou vyskočil ze židle a zamířil ke dveřím, mistrův tón hlasu mu propůjčil dostatek energie k odchodu. Nechtěl, aby mu Qui-Gon musel pomáhat.
„Ne, Mistře," řekl již na odchodu. „Dobrou noc."
„Dobrou noc,Obi-Wane."
|
|
|
