Druhá strana 14.část

Qui-Gonovo srdce tlouklo očekáváním. Obi-Wan se poprvé po svém zachránění probouzel.
Qui-Gon ho odvezl Gherinovým transportérem přímo do nemocnice v Aldeře, kde ho místní jediští léčitelé od něj ihned přijali.
Nastalo dvacet náročných hodin čekání. Qui-Gon strávil většinu času rozhovorem o celém incidentu s místními autoritami, jeho mysl se však jen stěží soustředila na daný úkol. Musel jim přiznat, že Indec zmizela a neochotně požádal o její zatčení. Když vše nahlásil, pomohl Ruslenovi a Aliye, kteří odváželi Kejonenino tělo zpět do Crevasse City.
Před třemi hodinami ho zavolali léčitelé. Spolu se Slian, Duncanem, Ruslenem a Aliyou spěšně dorazil do nemocnice, kde jim pouze sdělili, že ještě musí počkat. Když se v čekárně konečně objevil jeden z léčitelů, Qui-Gon se vyděsil, když zjistil, že nevědomky přecházel sem a tam. Až příliš na jediský klid,plísnil se.
Jak následovali léčitele do Obi-Wanova pokoje, Qui-Gon nalezl odvahu vyslovit v duchu své největší obavy. Podlehl Obi-Wan Temné straně? Je to stále ten Padawan, kterého jsem znal? Stlačil své myšlenky do těsného chumlu a vyslal je do Síly. Okamžitě se mu ulevilo. Ať už se stalo cokoli, vypořádáme se s tím, slíbil sám sobě i Obi-Wanovi.
Léčitel je uvedl do pokoje a pak je opustil.
Qui-Gon upíral oči na svého učedníka, Ruslen vzal židli a přistavil ji Qui-Gonovi k lůžku. Spící mladík byl stále bledý, jeho ježaté vlasy měly opět svou původní barvu. Rozpletené prameny jeho padawanského copánku mu splývaly přes rameno na přikrývku.
Qui-Gon se posadil a obklopil Obi-Wana Sílou, zkoumaje jeho stav. Mladík byl slabý, ale jeho stav se stabilizoval. Léčitelé odvedli svou práci opravdu dobře, uvědomil si vděčně Qui-Gon.
Obi-Wan lehce podřimoval, ale začínal se probírat.
Padawane.
Mladík obrátil hlavu Qui-Gonovým směrem, oči stále zavřené. Slabě zasténal.
Síla se Qui-Gona dotkla svým tichým šepotem. Zadržel dech.
Obi-Wane.
Mistře.
Úleva, která Qui-Gona zaplavila rezonovala v Síle a uvolnila jeho stažené hrdlo a dovolila mu opět volně dýchat. Qui-Gon jemně navracel Sílu do Obi-Wana, naplňoval ho svým zájmem, úlevou, láskou a úctou.
Obi-Wan otevřel oči.

Nebylo nic krásnějšího, než spatřit po probuzení mého Mistra usmívajícího se na mě. Když jsem otevřel oči, myslel jsem si, že se mi to zase všechno jen zdá jako v transportéru. Ale tentokráte to bylo jiné: Můj Mistr byl u mě, Síla se ke mně také vrátila a zprávy, jež mi předávala, ulehčovaly mým bolestem a starostem.
„Mistře," řekl jsem, můj hlas zněl cize a slabě. Síla šuměla mezi námi, Mistrovo ujištění mi dodávalo sílu.
Qui-Gon pozdvihl obočí, jeho tvář byla klidná jako vždy, jeho ruka spočívala na pelesti. Síla mi řekla o jeho úlevě i o jeho lásce, které mě uklidňovaly mnohem více než jakákoliv slova či pohlazení. „Jak je ti?"
Vzpomínky se mi bolestivě vrátily – zápas v Terase, ztráta Síly, Gherinův marný pokus odvrátit mě k Temné straně. Mučení – zachvěl jsem se a v hlavě mi náhle začalo tepat.
Třesoucí se ruku jsem si položil na čelo. „Už docela dobře, Mistře, když o tom tak přemýšlím."
Síla se opět rozvlnila, jak se Qui-Gonovi podařilo dostat se přes účinky léků, které mi byly podávány proti bolestem. Tepání v mé hlavě ustalo a já skrze Sílu vyslal k Mistrovi svůj vděk.
„Jak vidím, tak to přežiješ." Jeho pocity proudící ke mně v Síle se nedaly slovy vyjádřit.
To mi bohatě stačilo. Uzdravím se, jsem milován, jsem jeho Padawanem; byl jsem doma. Usmál jsem se.
„Teď spi, Padawane, až se znovu probudíš, budu tady."
Díky, Mistře. Opět jsem usínal, obklopen Sílou, která mě zahřívala a uklidňovala.

„Přežiješ to?!" uhodila na Qui-Gona Aliya, jakmile vyšli z pokoje. Ruslen, Duncan a Slian se na ni vyplašeně podívali, šokováni její smělostí, když nepřestávala s láteřením. „Váš učedník byl unesen, nacpán prášky a mučen a jediné, co mu dokážete říci, když se probudí, je ' Přežiješ to'?!"
Qui-Gon scházel dolů chodbou. Ačkoli jeho tvář byla cvičenou jediskou maskou, neprozrazující nic z jeho pocitů, proudila z něj povznesená nálada. Jeho Padawan Nepodlehl a zcela se uzdraví. Znovu se dotkl onoho paprsku Síly, který účinně udržoval s Obi-Wanem a ujistil se, že je mladík v pořádku; jeho Padawan, klidný a spokojený, právě usnul.
Aliya ho následovala, klusala za ním, aby stačila jeho dlouhým krokům. Ostatní se courali chodbou za nimi v uctivé vzdálenosti. „Slyšela jsem, že vy Jediové jste necitové, ale tohle – tohle je zločin! To vám na něm vůbec nezáleží? Co jste to za Mistra? Obi-Wan si zaslouží mnohem víc!"
Qui-Gon kolem sebe shromáždil Sílu, bet sebemenšího úsilí tak od sebe odrazil nápor jejích emocí, zbavil její obvinění ostnů. Zastavil se a obrátil se na Aliyu, umožňuje tak ostatním, aby je dostihli.
Aliya na něj upřeně hleděla s rukou v bok, z očí jí planulo obvinění.
Qui-Gon si povzdechl, položil jí ruku na rameno a skrze ní vyslal svou úlevu a starost o Obi-Wanův stav a také Obi-Wanovu odpověď na jejich rozhovor.
Oči se jí šokovaně rozšířily a zrudla rozpaky. „Je mi to – omlouvám se, Mistře Qui-Gone," koktala. „Neuvědomila jsem si to."
Qui-Gon se na ni usmál, pak se obrátil a sám odkráčel do čekárny.
Za ním se chodbou neslo Duncanovo „Co se stalo? Co ti řekl?"

Obi-Wan zavrtěl rozmrzele hlavou. Stále ještě musel zůstat na lůžku a těžce to nesl. Qui-Gon byl nucen zabavit ho výčtem svých vzpomínek, aby ho spolu s Aliyou a Ruslenem rozveselil.
Po týdnu stráveném v nemocnici nabyl jeho Padawan téměř dostatek sil k návratu na Coruscant. Qui-Gon byl rád, že Jediové pravidelně vysílali své léčitele na Aldeaan, neboť to bylo právě jejich umění, co zachránilo Obi-Wanovi život a vyléčilo ho, aniž by trpěl trvalými následky.
Nyní spolu byli o samotě a jeho učedník byl nezvykle vážný. Qui-Gon přestal žertovat a pozorně Obi-Wanovi naslouchal. „Mistře, chtěl jsem říci, že mě moc mrzí, jak jsem se zachoval to ráno, kdy jsi odjížděl na svatbu. Mrzí mě, že jsem nepochopil, co ses mě snažil naučit. Omlouvám se za to, jak jsem reagoval. Já – myslím, že občas jsem špatným žákem."
Qui-Gon položil ruku na Obi-Wanovo rameno a zavrtěl hlavou. „Jsi dobrý žák a jednou z tebe bude skvělý Rytíř, Obi-Wane. To já jsem udělal chybu; neposkytl jsem ti tehdy dostatek času."
Obi-Wan chtěl zavrtět hlavou, ale Qui-Gon předem zarazil jeho protesty svým příkazem „Padawane, poslouchej." Tato formulace říkala jeho učedníkovi, že o tomto tématu už nikdy nebudou diskutovat.
„Ano,Mistře," řekl Obi-Wan. „Ale Mistře, řekni mi prosím – už jsi někdy…" Qui-Gon trpělivě čekal, až Obi-Wan nalezne ta správná slova. „Litoval jsi někdy, žes mě přijal za svého žáka-Padawana?"
Qui-Gon chvíli přemýšlel a pak pohlédl svému učedníkovi zpříma do očí. „Ano, litoval." Nemohl se ubránit úsměvu, když Obi-Wan vykulil oči. „Lituji, že jsem tě nepřijal za učedníka hned, jak jsem tě poprvé uviděl. A lituji, že jsem čekal, až ti bylo skoro třináct let."
Obi-Wan hlasitě vydechl. „Aha." To napětí ho vyčerpalo.
„Teď spi," nařídil mu Qui-Gon.
Obi-Wan zasténal. „Už zas," zaprotestoval.
„Ano, teď hned, nebo budu opravdu zklamaný."
Obi-Wan se široce usmál. „Ano, Mistře," řekl a jakmile se jeho hlava dotkla polštáře, zavřel oči.

Epilog:

Malý osobní transportér hladce vzlétl z astroportu na Abregado-Rae. Opsal ladný oblouk a zamířil k pahorkatině na jihu, paprsky pozdně odpoledního slunce se odrážely na jeho stříbřitém trupu. Jeho dva pasažéři mlčky seděli každý ztracen ve svých vlastních myšlenkách.
Po několika minutách letu zapnul Qui-Gon autopilota a posadil se zpátky do anatomicky tvarovaného sedadla. Tiše pozoroval mladíka vedle sebe, vnímaje jeho jemné, téměř odevzdané chování.
Qui-Gon, zatímco sledoval autopilota, v duchu děkoval svému Mistrovi. Od chvíle, kdy se s Obi-Wanem vrátil na Coruscant, byl neustále v zamyšlení. Vševědoucí Yoda mu dovolil odletět a dokončit tuto poslední službu jeho přítelkyni.
Qui-Gon si vybavil jejich krátkou návštěvu největšího města na Abregado-Rae, nynějšího průmyslového centra. „Ještě nikdy jsi Abregado-Rae neviděl," přerušil ticho, „ale i pro mě se velmi změnilo od té doby, co jsem tu byl naposledy." Je to už celých jednadvacet let, pomyslel si Qui-Gon. Při jeho poslední návštěvě planety bylo město téměř v troskách, rozbořené lety ničivého zápolení znepřátelených frakcí. Teprve se začínalo znovu budovat, občanská válka na planetě skončila před pouhými šesti měsíci. Nyní bylo město úplně jiné, staré rozbombardované domy byly nahrazeny strohými hranatými ošklivými budovami, jenž byly fyzickým manifestem utilitářské filozofie, hlásané přísnou abregadskou vládou. Klikatící se ulice byly příliš uklizené, příliš vybílené, příliš prosté jakéhokoliv shonu, jenž byl tepnou velkoměsta. Jejich ticho vypovídalo spíše o smrti než o životě.
„Kejonen měla pravdu," připustil tiše Qui-Gon, víceméně pro sebe než k mladíkovi po svém boku. „Vláda, podporovaná Regionálním Senátem, utlumila onu vibraci, která přivedla Abregado před čtyřiceti lety k rozkvětu." Bylo to poprvé, co své myšlenky vyslovil nahlas. „Musím přiznat, že se Jediové zmýlili, když podporovali její vznik, ačkoli to tak zpočátku nevypadalo."
Qui-Gonovi byl povolen příjezd na planetu pouze díky jeho statutu Mistra Jedi, neinformoval však vládu o svém skutečném poslání. Nemohl riskovat incident, který by poškodil postavení Jediů na planetě nebo narušil křehký mír.
Jeho společník na to nic neříkal, pouze seděl a vyhlížel z okna na podzimně zbarvené stromy a kopce, které se pod nimi rychle míhaly.
Qui-Gonovy myšlenky se vrátily k událostem před čtvrt stoletím. „Ale tehdy jsme neměli příliš na vybranou," pokračoval. „Naším cílem byl mír a míru jsme dosáhli, ačkoli byl těžce vydobytý." Qui-Gon až nyní chápal, jakou cenu planeta za mír zaplatila. A Kejonen. Povzdechl si. „Kdyby tu zůstala, jako osoba, kterou jsem znal, by nepřežila. Odejít bylo to nejlepší, co mohla udělat. Nakonec si Alderaan zamilovala." Nikdy nezjistil, jestli mu skutečně odpustila jeho roli, kterou sehrál v jejím vyhnanství.
Kopce přešly v pohoří a Qui-Gon převzal řízení, zlehka naváděl malý transportér přes několik rozeklaných vrcholků a množství hlubokých pestrobarevných údolí. Když vletěli do jednoho zvláště úzkého, zpomalil a lehce přistál mezi stromy a skalami.
„Odtud už musíme dál pěšky," řekl Qui-Gon, když vystoupil. Vzal malou krabici, ležící vedle jeho sedadla, a nesl ji v podpaží.
Qui-Gon šel první. Šli mlčky, proplétali se mezi stromy s rudozlatými korunami a pod nohama jim na zšeřelé cestě šustilo spadané listí. Brzy opustili stromy a začali šplhat vzhůru po strmých kamenech rozesetých po úpatí Jižního pohoří, jejich nohy i plíce se namáhavě zvedaly a oni se každým krokem přibližovali k odpolednímu slunci.
O hodinu později dosáhli vrcholu jednoho z hrubých nosných kamenů v půli cesty na vrchol pohoří. Když Qui-Gon došel k jeho okraji, do očí mu svítilo zapadající slunce a ozařovalo vrcholky hor za ním do růžova a purpurova. Jak se rozhlížel po zešeřujícím se údolí, jeho roucho se vzdouvalo v mírném večerním vánku.
„Proč zrovna tady?" promluvil konečně Ruslen.
Qui-Gon se otočil a pohlédl na mladíka, který se smutnýma očima rozhlížel kolem sebe po té scenérii. Pokynul. „Tohle místo, tohle údolí – bylo středem jejího života po mnoho let. Z tohoto útesu - " Qui-Gon se rychle nadechl a shromáždil své vzpomínky těsněji kolem sebe, aby ovládl jejich účinek na sebe, „často vyhlížela jak své přátele tak i své nepřátele." A nakonec i mě, pomyslel si. „Na tom kopci naproti jsou pohřbeni ti, kteří zemřeli v boji, ti všichni jí byli drazí, včetně jeho."
„Mého otce," vydechl Ruslen.
Qui-Gon si živě pamatoval den, kdy Lakhiak zemřel. Tomu muži bylo jen o málo víc než Ruslenovi a byli si velmi podobní. Qui-Gon se zhluboka nadechl a pokračoval. „Támhle," ukázal na začátek mýtiny pod nimi, „tam se mi nakonec vzdala." Qui-Gon se odmlčel, ztracen ve svých myšlenkách. Stále vanoucí vítr šeptal v korunách stromů a pak utichl.
Qui-Gon pokračoval, „Jednou mi řekla, že je to údolí pro ni posvátné." Až jednou umřu, vrať mě do toho údolí, Qui-Gone, řekla mu, když se dozvěděla, že se nebude smět vrátit. Vezmi mě tam, kam je mi v tomto životě zakázáno jít. Chci odpočívat tam, kde leží mé srdce.
To bylo ještě před Ruslenem. Od té doby o tom spolu nemluvili. Než odletěl na Coruscant, ptal se Qui-Gon sám sebe, zda-li by po něm nyní Kejonen žádala něco jiného. Nakonec mu však jeho instinkty řekly, že ne.
Odmlčel se a studoval Ruslenovu tvář. Mladík stále přísně ovládal své pocity; Qui-Gon cítil jeho narůstající tíseň.
Ruslen vstal, strnulý, ztracený ve výhledu a ve svých vlastních vzpomínkách. Konečně se obrátil na Jediho.
„Rád bych to udělal sám, jestli vám to nevadí."
Qui-Gon podal mladíkovi krabici, uctivě poodstoupil a zkřížil ruce na prsou.
Ruslen si položil krabici k nohám, pak vstal a obrátil tvář ke slunci. Zavřel oči, zvedl bradu a zhluboka dýchal. Zapadající slunce ozářilo jeho tvář. Qui-Gon cítil energii, soustřeďující se kolem mladíka. Sílila a mohutněla. Ruslen s očima stále zavřenýma pozvedl ruku dlaní ke slunci, prsty od sebe. Mlčky tak setrval několik nadechnutí, pak pomalu sklonil nataženou paži níž, až jeho dlaň směřovala k zemi a jeho prsty ukazovaly ke vzdáleným vrcholkům na horizontu. Za okamžik připažil, jeho prsty mířily na krabici u jeho nohou. Zhluboka se nadechl, otevřel oči a poklekl ke krabici. Otevřel ji a s úctou ji oběma rukama zvedl nad hlavu, jeho tvář vzhlížela k večerní obloze.
Qui-Gon zavřel oči, vnímal sílu a energii, jíž Ruslen disponoval. Mladík vyslal energii ke krabici. Qui-Gon otevřel oči a spatřil malou kouli, stoupající z krabice v odpověď na mladíkův nevyřčený povel. Koule se chvíli rozhodovala a pak se vznesla do vzduchu.
Ruslen otevřel oči, připažil a díval se. Koule se opět na okamžik zastavila, slunce se odráželo od jejího zlatého povrchu, pak náhle vyrazila ke slunci, opisujíc nad údolím dlouhý oblouk. K jejich sluchu dolehlo slabé třesknutí, jak se koule rozprskla do rudých, zlatých a stříbrných jisker a její obsah se jako déšť rozptýlil na stromy pod nimi.
Ruslen sklopil hlavu a dál nehybně klečel na místě, němý západ slunce narušoval jen jeho tichý pláč. Qui-Gon poprvé od svého odletu z Alderaanu cítil, jak i jeho vlastní tvář smáčely slzy.
Konečně se mladík uklidnil a zvedl hlavu. Když se obrátil ke Qui-Gonovi, Mistr Jedi si nemohl nevšimnout výrazu Ruslenovy tváře. Od chvíle, kdy Qui-Gon přiletěl s Obi-Wanem na Alderaan, se mladík velmi změnil. Jeho pohled byl temný a zastřený a z jeho obličeje vyzařovala dospělost, jaká na tvář jednadvacetiletého mladíka nepatřila.
„Teď bych rád slyšel pravdu o jejím životě," řekl Ruslen. „Tu část, o které mi nemohla vyprávět."
Qui-Gon přikývl. „Je to dlouhý příběh," připustil.
„Chci ho slyšet celý." Ruslen pokynul směrem k zešeřelému údolí. „Nic mě s tímto místem kromě ní nespojuje. Rád bych věděl, co je na něm tak výjimečného, že ji to v její smrti odvádí pryč ode mě a z Alderaanu."
Muži stáli a Qui-Gon položil Ruslenovi ruku na rameno. „Pak tedy začnu na samém začátku," řekl.
Společně se vydali na cestu do údolí.