Druhá strana 12.část

„Ne."

Qui-Gon se zamračil. „Já nedovolím, aby–"
„Ne," opakovala Kejonen. „Já vlastním transportér, já rozhoduji."
Qui-Gonovo svraštělé obočí na ni neúčinkovalo; z dávné zkušenosti věděl, že jakmile si něco vezme do hlavy, nikdo ji nepřesvědčí. Vzdychl a pohlédl na ostatní. Ruslen, Slian, Duncan a Aliya měli všichni stejný výraz jako Kejonen a to ho znepokojovalo. Kejonen je nepochybně zpracovávala, zatímco on byl s Indec o samotě. I když viděl v jejich tvářích odhodlání, rozhodl se nedát jejich životy v sázku.
„Pojedeme taky," trval na svém Ruslen.
Qui-Gon zavrtěl hlavou. „Je to příliš-"
„Je mi líto, Qui-Gone," řekla Kejonen, „ale nemáš příliš na vybranou. Můžeš být klidně mistrem Jedi, ale tohle je můj dům a ty potřebuješ můj transportér."
„Jestli je budu muset během Obi-Wanova hledání chránit-"
„Nebudete nás muset chránit!" ohradila se dotčeně Slian. Ostatní se k ní přidali.
Qui-Gon si povzdechl. Za poslední čtvrt hodiny mu nebylo dovoleno dokončit jedinou větu. Bylo to horší než vést spor s Radou. Když se setkal s Kejoneniným pohledem, poznal, že tuhle bitvu nemůže vyhrát. Nelíbilo se mu to, ale věděl, kdy je poražen.
Kývl na Kejonen. „No dobrá."
Ostatní zajásali, Qui-Gonovým pokojem se rozeznělo jejich triumfální „Hurá!"
Když se obrátili k odchodu, otevřely se dveře Indecina pokoje. Všichni se zarazili a otočili se, konverzace ustala. Pomačkaný oděv volně visel na Indecině hubené postavě. Tvář měla bledou a sklíčenou, prameny vlasů jí padaly do obličeje. Zesláble se opřela o dveřní rám.
„Ty zůstaneš tady," řekl jí Qui-Gon.
„Ne." zavrtěla hlavou Indec. Qui-Gon cítil, jak se k němu prostřednictvím Síly upíná a měří si ho. Byla to automatická reakce na vzniklý spor. Jemně odvrátil její sondu a poslal ji zpět k ní tak, že z ní mohla vycítit jeho odhodlání a starost o její bezpečí.
Síla mu odhalila její vlastní odhodlání spolu s náznakem odevzdání. „Pane, vy Gherina neznáte," řekla. „Pokud není tam, co jsem vám řekla, pomohu vám ho najít." Její pohled na okamžik spočinul na ostatních, stojících mlčky kolem. Qui-Gon věděl, že cítí jejich nepřátelství. Pokračovala, „Takhle najdete Bena - Obi-Wana - mnohem rychleji. Prosím."
Qui-Gon zaváhal, přemýšlel. Záblesk poznání v Síle mu prozradil, že Indec hledá způsob, jak odčinit své předchozí jednání. Teď také věděl, že jsou její pocity co se týče záležitosti s Gherinem nejasné; stále ho milovala, nyní však byla na něho velice rozhněvaná za to, jak s ní jednal. Qui-Gon si říkal, zda-li dokáže klidně sledovat Gherinovu porážku. Povzdechl si. Měla pravdu; pokud Gherin nebude tam, kde říkala, budou ji potřebovat. Síla k němu promluvila a on se podvolil její vůli.
„Dobrá tedy. Jdi se připravit," řekl jí.
Indec se zmohla na slabý úsměv a vrátila se do pokoje.
Když se za ní zavřely dveře, Kejonen se obrátila na Qui-Gona. „Zbláznil ses? Vážně si myslíš, že se k tomu ničemovi nepřidá, až ho najdeme?"
Qui-Gon k ní obrátil pohled. Jeho tichý vnitřní hlas ho škádlil kvůli jeho starostem o „další nebohé stvoření". Qui-Gon si někdy říkal, jestli tím Obi-Wan nemyslí spíše jeho než další bytosti. kterým pomáhal.
„Možná," řekl. „Mám však pocit, že potřebuje být s námi."
Kejonen zavrtěla hlavou, pak zvedla ruce, aby předem zarazila námitky ostatních. Qui-Gon se mírně usmál, věděl, co si myslí. Kejonen se z jejich společných zážitků poučila, že kdykoli Qui-Gon mluvil o svých pocitech, málokdy se mýlil. S potěšením sledoval, jak Kejonen všechny čtyři vyprovází z jeho pokoje a pak se dal do příprav na cestu.

„Já se jmenuji Ben?" ptal jsem se a snažil se, aby to znělo překvapeně. Udivovalo mě, že nepoužil mého jediského jména.
„Ano," řekl Gherin a v jeho hlase zaznělo pobavení. „Jak jinak by ses chtěl jmenovat?"
Ucítil jsem vnitřní varování, snažil jsem se zakrýt rostoucí chlad, který se mě zmocňoval. Chtěl jsem se ho zeptat na Qui-Gona, ale nakonec jsem byl rád, že jsem to nutkání přemohl. Předstíraje pobavení jsem se na něj usmál. „Nemám tušení, jen to zní nezvykle, to je všechno." Snažil jsem se to zamluvit. Reflexivně jsem se na něj upnul pomocí Síly a měřil si ho, nával bolesti mě však zarazil. Cítil jsem Sílu, ale jen slabě a mnoho jsem se z ní nedozvěděl.
Zachvacovalo mě zoufalství a zlobila mě má nečinnost, chtěl jsem se hýbat. Zeptal jsem se, jestli se smím projít. K mému překvapení Gherin svolil.
Když jsem se pokoušel vstát, dohlížel na mě, ve tváři měl výraz trpělivého očekávání. Během té krátké doby, co jsem okusil vědomí, se o mě příkladně staral a zdálo se, že s napětím sleduje každý můj pokrok. Vyčítal jsem si, že moje pochybnosti o Gherinovi jsou pouhou dětinskostí, ale nemohl jsem se toho pocitu, že je něco v nepořádku, zbavit. Stále mě dojímal jeho zjevný zájem o mě a říkal jsem si, čím jsem si ho zasloužil nebo spíše, kolik dostával za to, aby mi prokazoval tolik lásky.
Jakmile jsem se ocitl na nohou, udělalo se mi zle. Gherin mě okamžitě podepřel, počkal jsem, dokud nevolnost nepolevila. Byl jsem vděčný za Gherinovo pevné sevření, protože bez něj bych byl už dávno spadl zpátky na postel. Zlobil jsem se na svou vlastní slabost a čekal jsem, až se mé bušící srdce zklidní. Zavrtěl jsem hlavou: byl jsem téměř bez dechu, jak mě ta snaha vstát vyčerpala, říkal jsem si, kolik kroků asi dokážu udělat, než mě skolí infarkt.
Když se můj tep zklidnil a můj dech se vrátil do normálu, opatrně jsem udělal pár prvních krůčků, Gherin byl u mě a vyzařovala z něj starost o mě. Místnost byla malá a prozatím jsem tomu byl rád. Po čtyřech krocích jsem byl u dveří. Se sykotem se otevřely a já se ztěžka opřel o rám, odpočívaje před dalším velkým výkonem.
Pomalými krůčky a za častých přestávek se mi podařilo dojít až do pilotní kabiny. Až tehdy jsem si uvědomil, že transportér není v pohybu. Otvíral jsem ústa, abych se zeptal, proč tomu tak je, když v tom jsem spatřil piloty, a tak jsem ústa zase zavřel. Dva muži seděli u řízení, ačkoli jsme stáli pevně na zemi. Oba se na mě obrátili. Nemohl jsem se zbavit nepříjemného pocitu, že se na mě místo úsměvu ušklíbají. V hlavě mi bušilo.
Gherin mě stále držel za paži. „Bene, tohle jsou mí pomocníci," řekl. „Yelik a Trurac." Kývli mu na pozdrav, ale nic neřekli. Když stále mlčeli, Gherin si odkašlal.
„Á, rád tě vidím na nohou, Bene," řekl náhle Trurac.
Ani jeden z nich zřejmě neznal mé jediské jméno. Připadalo mi to velmi podivné. Truracova slova mi nezněla moc přesvědčivě a musel jsem se ovládnout, abych se nezamračil. „Děkuji," řekl jsem. Rozhodl jsem se, že před těmi dvěma budu opatrný.
„Gherine," řekl Yelik, „už jsou na cestě. Vezou s sebou zbr— ehm, zásoby na to, až, ehm, přijedou ostatní."
„Dobře," řekl Gherin a pak se obrátil a usmál se na mě. „Přijede více našich přátel, abychom společně oslavili tvé uzdravení, Bene. Jsem si jistý, že se s nimi rád seznámíš."
„Ano," řekl jsem, předstíraným nadšením zakrývaje své pochybnosti. „Jsem si jistý, že to bude příjemné shledání."
Přičinlivě jsme se vrátili do mé kajuty. Když jsme tam konečně dorazili, byl jsem opravdu vyčerpaný a nepřál jsem si nic jiného než spát. Gherin se mě snažil přimět, abych vypil jeho nápoj, ale bránil jsem se a raději jsem klesl na lůžko. Na chvíli zaváhal a zvedl šálek; přísahal bych, že se dohadoval sám se sebou, jak dalece na mě může tlačit. A právě v této chvíli jsem dospěl k závěru, že tenhle Gherin je falešný. Předstíral jsem spánek a on konečně opustil mou kajutu, šálek nechal stát u mého lůžka.
Ačkoli se mi zoufale chtělo spát, musel jsem přemýšlet. Zavřel jsem oči a uvolnil se, ale ne dostatečně na to, abych usnul. Gherin se o mě dobře staral, ale něco v jeho chování a v chování těch dvou mužů v pilotní kabině bylo falešné. Divil jsem se, proč se za celou tu dobu ještě žádný z nich ani slůvkem nezmínil o Qui-Gonovi. Byl můj Mistr zaneprázdněn? Co je tohle za transportér a proč stojí na místě? Z nezodpovězených otázek se mi zatočila hlava a opět se mi udělalo zle. Žaludek se mi sevřel úzkostí, ale už jsem nedokázal déle zůstat vzhůru.

Qui-Gon se zastavil na prahu Obi-Wanova pokoje. Ačkoli byl jeho učedník už skoro dva dny pryč, stále v Síle cítil stopy jeho přítomnosti, které se v pokoji vznášely.
Domácí droidi nechali na Qui-Gonovu žádost pokoj nedotčený. Jak postupoval dále do pokoje, všímal si Obi-Wanových osobních věcí ledabyle pohozených kolem s typickou bezstarostností dospívajících. Obi-Wanův ručník ležel pohozený na posteli, záznamník převrácený na podlaze, kam spadl ze židle, Obi-Wanovo pyžamo na zemi v koupelně.
Qui-Gon si klekl na koberec u postele a ponořil se do meditace, jeho dech se reflexivně prohloubil, jak ho to naučila léta cviku.
V běhu událostí uplynulého dne a půl neměl Qui-Gon čas posílit své spojení s všesjednocujícími aspekty Síly. Oddaný její živoucí stránce moc často moudrosti její všesjednocující stránky nevyužíval, ačkoli jí byl znalý stejně dobře jako té živoucí.
Ale dnes večer to bylo jiné. Ještě než se stal Padawanem, naučil se Qui-Gon od Yody techniku, která umožňovala těm, kdo byli více spjati s živoucí Sílou, získat moudrost ze sjednocující Síly. Většina Jediů netušila, že schopnost tohoto malého mistra Jedi nahlížet do budoucnosti nepochází pouze z jejího vyvolání pomocí Síly, nýbrž také z využití Všesjednocující Síly k posouzení událostí a skutků minulých a z nich následné dedukce pravděpodobné budoucnosti. Qui-Gon nyní použil Yodovu metodu.
Obvykle při své meditaci vysílal své vědomí do okolí, tentokrát jej však místo toho obrátil do svých vzpomínek a hodnotil své činy od chvíle, kdy přistáli na Alderaanu. Nejvíce litoval toho, že neměl čas s Obi-Wanem meditovat po jejich neúspěšné hodině šermu toho rána, kdy odjížděl na svatební obřad. Meditace by mu umožnila nahlédnout do stavu mysli a do schopností jeho Padawana. Qui-Gon stejně jako každý učitel věděl, že jeho žák čas od času potřebuje postrčit, někdy hruběji, aby to otřáslo jeho způsobem myšlení a otevřely se mu nové cesty. Qui-Gon to s Obi-Wanem udělal právě při onom cvičení. Věděl také, že se v tom dá zajít do krajnosti. A jelikož potom společně nemeditovali, nebyl si jistý, zda-li to ráno příliš daleko nezašel.
Jeho schopnost náhledu do druhých mu obvykle dobře sloužila a poradila mu, kdy má být na svého učedníka mírný a kdy přísný a nelítostný. Onoho rána Síla Qui-Gonovi řekla, že se Obi-Wan musí naučit bojovat s protivníkem, který před ním záměrně skryje Sílu a neposkytne mu v ní žádnou zpětnou vazbu, na niž je Jedi zvyklý.
S náhlou záplavou úlevy a náhledu si Qui-Gon uvědomil, že Síla měla pravdu. Navzdory výsledkům cvičení Obi-Wan tu lekci potřeboval. Qui-Gon pouze litoval, že byla tak krátká a přišla příliš pozdě a že ji Obi-Wanovi vštěpoval způsobem, který mladík nebyl schopen vstřebat.
Zahnal lítost a nechal se unášet Sílou a vyslal své myšlenky do budoucnosti. Obyčejně upřednostňoval přítomnost; pevně věřil, že pokud bude živoucí Síle pozorně naslouchat, budoucnost se bude řídit její vůlí. Příliš se obracet k možné budoucnosti považoval skoro za svatokrádež — Síla se o budoucnost postará, pokud se jí bude v současnosti pečlivě řídit. Jeho nechuť meditovat o budoucnosti vyváděla Yodu z míry, ale nyní, když byl sám Mistrem Jedi, využíval toho jen, když to bylo nezbytně nutné. Přesně jako teď.
Qui-Gon nechal své myšlenky plynout, kam je Síla vedla. Za několik okamžiků zachytil a uchopil jedno slovo:
Rozhodnutí
Okusil to slovo, jež mu Síla odhalila, pevně ho sevřel v mysli a dovolil svým myšlenkám volně vládnout.
Rozhodnutí
Cítil to slovo ve spojení s Obi-Wanem. Z činů svého Padawana usoudil, že Obi-Wan čelil několika různým rozhodnutím: Jak se chovat k těm, co nebyli rytíři Jedi, co dělat po té strašné hodině šermu a zda vůbec zůstat v Řádu. Rozhodování bylo Obi-Wanovým stálým společníkem.
Rozhodnutí
Jak se Qui-Gonovy myšlenky zaměřily na jeho učedníka, zachytil slabý náznak budoucnosti, jež ho překvapila. Obi-Wan bude brzy postaven před obtížné rozhodnutí, které se ale nebude týkat jeho samotného, nýbrž se bude soustředit kolem Qui-Gonovy osoby.
Rozhodnutí
Pokračoval v meditaci a cítil, že slovo, jež mu všesjednocující Síla svěřila, se vztahuje také na něho. I on má před sebou těžké rozhodnutí, ačkoli nedokáže rozpoznat jaké. Pokračoval v pátrání po dalších informacích, do jeho vědomí prosákl slábnoucí a mizející hlas: „Bylo to samozřejmé rozhodnutí. Poctivý obchod." Ta slova byla určena jemu.
Rozhodnutí
Když ho ta vize opustila, Qui-Gon se zachvěl. Jeho vědomí prosakovalo zpět do přítomnosti, ale ještě své probuzení na chvíli pozdržel. Nějaký předmět či sada předmětů v místnosti upoutala jeho pozornost. Sledoval tenký paprsek Síly a objevil v místnosti hlavní bod, kde se soustřeďovala Obi-Wanova přítomnost: noční stolek.
Vehnal krev do svých znecitlivělých nohou a probral se z meditace. Vstal a rozhýbal křečí stažené svaly, pak přistoupil k Obi-Wanovu nočnímu stolku a zastavil se. Pokynutím ruky odemkl zásuvku a otevřel ji. Nepřekvapilo ho, když v ní nalezl Obi-Wanův úhledně složený jediský oděv.
Opatrně ten uzlík vyndal a položil ho na postel. Rozbalil každý kousek oděvu a pokládal jej na postel k očekávání návratu jeho Padawana. Uvnitř tuniky spočíval Obi-Wanův světelný meč. Qui-Gon na okamžik zaváhal a potěžkávaje ho v rukou přemýšlel.
Mé první rozhodnutí, pomyslel si.
Připnul meč k Obi-Wanovu opasku a položil jej na postel. Rozhodl se.
Jak se díval na oděv svého Padawana, ucítil za dveřmi něčí přítomnost. Kejonen. Nezazvonila, jen tam stála a tiše čekala na Qui-Gonovu reakci.
Sám pro sebe se usmál. Kejonen byla jedním z mála ne-Jediů, kteří hluboce chápali vnitřní život Jediů a jak na ně působí Síla. Věděla, že až bude připraven, zareaguje na její přítomnost.
Pokynul rukou ke dveřím a ty se otevřely. Kejonen tiše vstoupila do pokoje a zastavila se kousek před ním.
Cítil intenzitu jejího pohledu, nicméně věděl, že nepromluví, dokud jí nedá znamení. Věděl, co vidí: Obi-Wanovo oblečení rozložené téměř posvátně po posteli, na vrchu meč a nad tím vším on sám, „zadumaný", jak by řekla.
Qui-Gon zvedl pohled od věcí na posteli a podíval se na svou přítelkyni. Jakmile tak učinil, mohl v ní vyčíst její železné odhodlání, hořké předsevzetí a přemáhanou netrpělivost. „Jak jsi věděla, že mě najdeš tady?" zeptal se.
V jejích očích byl smutek, když krčila rameny. „Kam jinam bys šel, abys posílil své spojení se Sílou a se svým Padawanem, než vyrazíme?"
Qui-Gon si povzdechl. Dlouhé roky jejich přátelství jí poskytly schopnost náhledu do jeho povahy, která chvílemi překonávala i Yodovu. On stejně tak dobře rozuměl jí, ale jemu v tom pomáhala Síla. Přestože se více než sedm let neviděli, její znalost jeho zvyků zůstala silná; příležitostně ho svou přesností až vytáčela.
Kejonen pohlédla na Obi-Wanovo šatstvo. „Co ti řekla Síla?" zeptala se tiše.
Qui-Gon si vybavil dobu, kdy by se mu Kejonen za jeho víru v Sílu vysmála. Jen díky tomu, že strávili nějaký čas spolu, se Kejonen naučila chápat, jakou roli hraje v jeho životě Síla. Jakmile se však jednou přesvědčila o její věrohodnosti, její víra v ní se stala stejně pevnou jako byla ta jeho. „Promluvila ke mně o volbách a rozhodnutích." Qui-Gon se cítil možnostmi své odpovědi omezený. Slova byla tak nejasná a nedokázala výstižně popsat poselství, jež mu svěřila Síla. Ale slova byla jeho jediným prostředkem pro komunikaci s bytostí, která Sílu kolem sebe necítila. Jak volil slova, nepřítomně se natáhl po Obi-Wanově rouchu a dotkl se ho. „Nejen o jeho rozhodnutích. Také o mých a o tvých. O rozhodnutích nás všech. Myslím, že každého z nás čeká jedno či více rozhodnutí, jež změní naši budoucnost."
„Tak to v životě chodí."
„Ano," povzdechl si Qui-Gon, „To ano." Zaváhal a pohlédl na ni. Přepadl ho náhlý závan vzpomínek. „Vzpomínám na jinou dobu, kdy se i malá rozhodnutí ukázala jako životně důležitá," řekl.
Kejonen zkřížila ruce na prsou. „Není snad každé rozhodnutí takové?"
„Ne nezbytně. Například zřídkakdy je rozhodnutí, zda slavit či neslavit se starými či novými přáteli narozeniny, otázkou života a smrti."
Kejonen vážně přikývla. „Já jsem však přišla na to, že sdílení čehokoli s Jedim často končí něčím pozoruhodným."
Qui-Gon přesunul svou pozornost k výhledu z okna, na okamžik se ztratil v záplavě starých a nových vzpomínek. Zarazil se u jedné konkrétní a pomalu zkroutil rty v úsměvu a tiše se zasmál.
Jakoby vycítila, že se nálada uvolnila, Kejonen povytáhla obočí.
V odpověď na její nevyslovenou otázku Qui-Gon řekl, „Vzpomínáš si ještě na to, jak jsi mě naposledy navštívila na Coruscantu?"
„Samozřejmě," řekla Kejonen. „Bylo to u příležitosti tvého mistrovského ceremoniálu. Byla jsem poctěna tvým pozváním… jen jsi mě zapomněl varovat— "
Qui-Gon se uchichtl. Sevřela ho tehdy ve svém klasickém kostilámajícím objetí, až jí Yoda od něj odháněl ťukáním své hole. „K smrti Qui-Gona nezadus!" nakazoval maličký Mistr. „S Mistry Jedi důstojně nakládej. Chceš-li více prováděti, vyhledejte pokoj!" Kejonen s hrůzou ustoupila a Qui-Gon poprvé a naposledy spatřil, jak prudce zrudla.
„Kdo by si to byl pomyslel, že mě pouhé objetí div nedostane do vězení?" zasmála se Kejonen.
Jak se smál, udělaly se Qui-Gonovy u očí veselé vějířky tenkých vrásek. „Byl jsem rád, žes tam byla — a stále je mi ctí, že jsi mou přítelkyní po tom všem, čím jsme spolu prošli. A uvážím-li, jak náš vzájemný vztah začal."
Kejonen pohlédla dolů, studujíce šatstvo na posteli. Qui-Gon z ní cítil směsici silných pocitů. Po chvíli jeden zastínil ty ostatní: Rozhodnutí. Naplňovalo její slova, když řekla: „Ještě jedno dobrodružství, Qui-Gone. Najdeme tvého ztraceného učedníka a všechno zase bude s vesmírem v souladu," řekla tiše.
Qui-Gon přikývl a pohlédl ke dveřím. Z venku cítil vlnu netrpělivosti; čekal na ně Ruslen. „Je čas," řekl jen a hleděl na Kejonen. A právě tehdy si Qui-Gon všiml černohnědé vesty, kterou měla na sobě, symboly vyšité na jejím vnějším ochranném materiálu konečně pronikly do jeho vědomí.
„Tu vestu jsem na tobě už velmi dlouho neviděl, má drahá přítelkyně." Jeho hlas ztvrdl a zněl velitelsky a varovně. Už to nebyl Qui-Gon – přítel; nyní to byl Qui-Gon – Mistr Jedi a ochránce míru. „Jediská Rada ti ji se schválením Krajského Senátu zakázala nosit. Její symbolika spolu s její historií byla pro ty, kteří jí rozuměli, extrémně pobuřující." Qui-Gon k ní obrátil tvář, oči měl náhle chladné a vzdálené. „Nařídili ti, abys ji zničila spolu se všemi předměty, reprezentujícími tu organizaci."
Vzedmula se v ní vlna vzdoru stejně silná jako před mnoha lety. „Však od té doby nespatřila světlo světa."
„Proč tedy dnes?"
Kejonen se náhle odvrátila a kráčela k velkému oknu s výhledem na lázně. V jejím hlase se usídlil chlad, její původní vřelost a přátelství se vytratily. „Jestli to nedokážeš pochopit, pak jsme se možná neviděli příliš dlouho a ty už nejsi tím Qui-Gonem, kterého jsem znala."
Qui-Gon ji studoval, jak stála u okna zády k němu, její vzdor se v Síle přímo ježil. Nebyl si jistý, jak se má zachovat. Jako přítel oceňoval její postoj: „Půjdu s tebou i na smrt, abych ti pomohla najít toho, kdo je ti drahý." Jako Mistr Jedi měl za povinnost hlásit tento přestupek — věřil, že je první od té doby, co byl rozsudek vynesen — Radě.
V pokoji zavládlo ticho, jak si každý trval na svém.
Qui-Gon trpělivě vyčkával.
„Tak dobře," řekla konečně Kejonen, stále obrácená zády k němu. Dám ji Ruslenovi, ať si ji vezme on." Obrátila se k němu s neproniknutelným výrazem ve tváři. „Budu se cítit lépe, když bude chráněný."
Qui-Gon přikývl; podřídila se doslovnému znění zákona, ne však jeho myšlence. Věděl však, že bude muset tento ústupek přijmout, nebo ji bude muset uvěznit, což by nerad.
Kejonen pilotovala transportér do Terarium City podle Indeciných instrukcí. Transportér zápolil s poryvy větru, které částečně sám způsobil svou rychlostí. Obloha rychle temněla, jak letěli na půlnoční stranu Alderaanu. Qui-Gon seděl na sedadle druhého pilota. Indec seděla ztrnule vzadu stranou od ostatních, měla na sobě čisté oblečení, které jí dala Kejonen.
Jak se blížili k městu, Qui-Gon se obrátil na Indec. „Dokážeš Gherina najít?"
Všechny oči kromě Kejoneniných se upřely na tu mladou ženu. Zavrtěla se na sedadle, zavřela oči a soustředila se. Za několik vteřin zavrtěla hlavou a zatvářila se ztrápeně.
Duncan zavrčel a sevřel v ruce blaster. „Lže nám."
„Ticho," nařídil Qui-Gon. Tušil, že Gherin nezůstane na místě, jež uvedla Indec, neboť její spolupráce s Jedii se nedala tak snadno utajit. Od chvíle, co opustili Kejonenin dům, uvědomil si Qui-Gon, že existuje ještě jeden způsob, jak najít Gherina. Jestliže se jeho tušení ohledně Gherinova přemístění potvrdí, využije Indecina pouta s jejím učitelem.
Indec je nasměrovala na předměstí a Kejonen přistála u skladiště. Qui-Gon, Indec a Kejonen vystoupili a šli k budově.
Qui-Gon se pomocí Síly napojil na Indec a sledoval ji. Zavolala v Síle na Gherina a tiše očekávala odpověď. Když žádná nepřišla, nevěřícně a šokovaně svraštila obočí.
Qui-Gon jí položil ruku na rameno. Pohlédla na něj a s rostoucí úzkostí zavrtěla hlavou.
Kejonen otevřela dveře a nahlédla dovnitř. „Prázdno." Vstoupila dovnitř a posvítila si, pak poklekla a zkoumala stopy na otisky na podlaze. „Myslím, že odjeli před šesti hodinami." Vstala a ukázala za ně na stopy na zemi. „Byl tu transportér, ale zdržel se jen chvíli." Vrátila se ke Qui-Gonovi a upřeně se zahleděla na Indec.
Pod tím přísným pohledem mladá žena ucouvla. „Já… Mě to mrzí," vykoktala. „On… Oni jeli — museli odjet někam jinam. Já to nechápu — tohle je naše útočiště."
Kejonen se náhle odvrátila a vyrazila zpátky k transportéru.
Qui-Gon se obrátil k Indec. „Nevíš, kam jinam mohli jet?"
Indec se zarazila a pak zavrtěla hlavou. „Ne. Moc mě to mrzí, ale nevím."
Qui-Gon přikývl. „Existuje ještě jeden způsob, jak ho najít, pokud budeš spolupracovat."
Indec mu pohlédla do očí. „Řekla jsem přece, že vám pomůžu."

Možná, že mi Gherin do toho vývaru dával nějakou drogu, neboť když jsem se příště vzbudil, aniž bych ho předtím vypil, v hlavě jsem měl mnohem jasněji a mysl soustředěnější. Cítil jsem se zcela probuzený, jakoby se mlha před mýma očima rozplynula a slabost spolu s malátností z mého těla ustoupily. A co bylo mnohem důležitější — Síla tu opět byla na mé zavolání, ačkoli ne tak silná, jak jsem čekal. V její přítomnosti jsem se cítil jako doma.
Posadil jsem se na lůžku. Nemotorně jsem vyslal Sílu do svého okolí, abych ho ucítil, a byl jsem obdařen závratí. Přestal jsem s tím a třel si čelo, pak jsem překvapeně pohlédl na své ruce. Chvěly se. To malé úsilí bylo velmi náročné.
Zavřel jsem oči a přivolal k sobě Sílu, abych se vyléčil. Dýchal jsem snáze a zhluboka, po několika okamžicích chvění i závrať ustoupily.
To už je lepší, říkal jsem si.
Dveře se odsunuly. „Už se cítíš lépe, že ano?" řekl přátelsky Gherin, když vstoupil a posadil se na židli vedle mého lůžka.
Přikývl jsem. Začínám opět cítit a posilovat své spojení se Sílou," řekl jsem, pečlivě studujíce Gherinovu tvář.
Gherinovo obočí vylétlo nahoru; na jeho tváři nebylo znát nic jiného než překvapení. „Ano?"
„Ano." Rozhodl jsem se zaútočit na něj. „Myslím, že jste mě udržoval na drogách." Zadržel jsem dech, očekávaje jeho reakci, říkal jsem si, co mě to chytilo za šílenství, že jsem mu něco takového řekl.
Gherin se rozesmál dlouhým, pomalým, hrdelním smíchem. Zamrazilo mě z něj. Ledabyle se naklonil dopředu, lokty opřený o kolena. „Nuže, Bene, máš pravdu. Potřeboval jsi odpočinek, aby ses uzdravil. Ale vypadá to, že už je ti lépe. Možná je na čase dát se do práce." Ukázal na mě svou pravou rukou a spojil se ...
... a spojil se s mou myslí. Zalapal jsem po dechu a zpotil se z toho násilného vniknutí. Jeho přítomnost byla chladná jak led a nevítaná stejně jako jehla lékařské sondy. Svíjel jsem se a třásl se a marně jsem se ho pokoušel pomocí Síly vytlačit, ale byl jsem ještě příliš slabý a drogy v mém systému stále konaly své dílo. V hlavě mi bušilo a na nic jsem se nedokázal soustředit.
Gherin se pouze spokojeně pochechtával mé nedostatečné odolnosti. „Jsi jako otevřená kniha, Bene," řekl v mé mysli hlasitě. „Copak je asi uvnitř; z čehopak máš největší strach?"
Na jazyku se mi usadila hořkost, zavřel jsem oči a byl jsem pouhým svědkem toho jak do kořenů zpřevrací mé myšlenky. Marně jsem bojoval, abych se od něj odtrhl. Objevil mé pochybnosti o jeho společnících, mé zlé tušení o jeho roli mého léčitele. Honem jsem zvedl obrannou zeď, abych mu zabránil dostat se k mým nejdůvěrnějším pocitům z mého výcviku a zážitků v Chrámu a samozřejmě také o Qui-Gonovi. K mé hrůze ji okamžitě objevil a začal do ní ze všech svých sil tlouci. O malou chvíli později se roztříštila a v mé hlavě jako by propukla exploze. Vykřikl jsem a mentálně před sebe nastavil ruce, abych se chránil, ale Gherin mě odstrčil stranou, jako bych byl stejně nehmotný jako dým. Omdlel jsem.

Indec ležela na sedačce v zadní části Kejonenina transportéru, vedle ní Qui-Gon. Ostatní zvědavě přihlíželi.
Qui-Gon pomáhal Indec soustředit se na Sílu. Lekci, kterou jí poskytoval, by k naučení každému Padawanovi zabrala několik hodin, ale neměli tolik času. Doufaje, že jí to nějak pomůže, vtiskl jí do dlaně Obi-Wanův kámen. Když zavírala oči, sevřela ho a naslouchala Qui-Gonovu uklidňujícímu hlasu. K jeho překvapení kámen znásobil Sílu kolem nich.
„Teď se povznes nad své tělo," řekl. „Představ si, že se necháváš volně unášet teplými proudy vyšší atmosféry." Qui-Gon zavřel oči a plul s ní.
„K pohybu nepotřebuješ vyvíjet žádné úsilí, jsi volná a můžeš jít, kamkoli chceš."
Klopýtla, vyrazila příliš brzy a příliš rychle. Qui-Gon zachytil její vědomí ještě než upadla, a bez námahy ji znovu vynesl na křídle jako ptáka. Jakmile získala kontrolu, pokračoval.
„Otevři svou mysl ještě víc. Když se rozhlédneš kolem sebe, uvidíš paprsky, které všechno navzájem propojují."
Indec svraštila obočí, pak asi po minutě přikývla. Vidím je!" řekla užasle. „Jsou tak — nádherné!" Úžas zaplavil její mysl.
Qui-Gon se usmál; každý Padawan reagoval stejně. „Dobře. Teď je vyzkoušej, vnímej je svou myslí, okus je pomocí Síly. Jsou to lidé, rostliny, hmyz, kameny, živočichové, dokonce i myšlenky." Jak poletovala od paprsku k paprsku, doprovázel ji, udržoval ji ve vzduchu, aby nespadla.
„Jedním z nich jsi ty, jedním z nich jsem i já. Hledej dál. Jedním z nich je tvůj strýc. Je to ten, který míří přímo k tobě, je s tebou svázán. Jenom ty ho můžeš vidět a cítit."
Indec zvedla bradu, jak usilovně pátrala, oči pevně zavřené. „Ne," řekla a zamračila se. „Nevidím — počkat! Počkat! Je velmi slabý, skoro jako—"
„Jako jediné vlákno," řekl Qui-Gon. Znal podobu slábnoucího pouta. Třikrát byl nucen pouto přerušit a věděl, že jeho stopy jsou obvykle ještě dlouho patrné. Indecino pouto bylo, jak se domníval, poměrně silné. Musí být, jestliže podle něj má vystopovat Gherina.
„Uchop to vlákno, Indec, a sleduj ho až k jeho počátkům." Qui-Gon ignoroval skutečnost, že sám nevidí ani necítí Obi-Wanovo pouto s ním. Jeho mysl sledovala pohyb Indeciny mysli, který byl zpočátku pomalý a pak se nad městy a velkoměsty Alderaanu, přes jeho rozlehlé travnaté plochy až do oblasti, pokryté rozsáhlými svislými a sevřenými pískovcovými útvary, zrychloval.
„To je ono," pochválil ji Qui-Gon. „Jen tak dál. Vedeš si velmi dobře."
Indec ho zavedla do skrytého a těsného údolí. Stály tam dva zamaskované transportéry. „Tam je," řekla.
Qui-Gon rázem otevřel oči, jak se jeho mysl vrátila do jeho těla. Očima vyhledal Kejonen. „Castle Lands," řekl.
Kejonen skočila do sedadla pro pilota a nažhavila motory.

Když jsem otevřel či, klečel jsem na podlaze a do očí mi stékal pot. Násilné vniknutí do mé mysli pokračovalo.
„Obi-Wan, že ano? zasyčel Gherin téměř neslyšně. Snadno objevil mé jediské jméno. „Padawan ne nikoho jiného než samotného Qui-Gon Jinna. Jak pozoruhodné."
„Nee," vykřikl jsem, krčíce se, neschopen boje, jak se Gherin přibližoval.
„Proč nejsi oblečen jako Jedi, Obi-Wane?" zavrčel Gherin. V jeho myšlenkách zaznívala přemíra vítězoslavné radosti, když se blížil k citlivějším oblastem mé mysli. Myslel jsem pouze na útěk, ale mé tělo nepodléhalo mé vůli. Ani má mysl už mi nepatřila; mé vlastní vzpomínky, naděje, obavy a sny teď ležely odhalené před ním, takže mu stačilo jen si vybrat, co chtěl.
Jeho pozornost upoutala nedávno čerstvá rána: mé selhání při ranním cvičení a Qui-Gonovo zklamání nad mou neschopností pochopit, co se mě snažil naučit. Nebyl zklamaný mnou, odporoval jsem, ale ta myšlenka mi byla vytržena.
„Odvrhnul tě, že je to tak?" zavrčel Gherin triumfálně. „Proto sis schoval copánek? Hanbou?"
Zakňučel jsem, neschopen odpovědi; našel svou zbraň.
„Tvůj Mistr, proslulý Qui-Gon Jinn pochybuje o tvých schopnostech?" Když vyslovoval slovo 'pochybuje', jeho mysl znovu otevřela mé zhojené rány a já jsem bolestí zalapal po dechu. „Nechává tě věřit, že nestojíš za jeho pozornost, to si myslíš? Je úplně jedno, jak moc se snažíš, nikdy tě nepochválí?" S každou svou otázkou vynášel na povrch mé obavy a sebepochybnosti , jeho vlastní odpudivá mysl dráždila mé otevřené rány.
Nějakým způsobem byl schopen ukazovat mi obrázky Qui-Gona z mých vlastních vzpomínek: Qui-Gona mračící se, jeho reakce na má selhání, jeho zklamané pohledy. Slyšel jsem v hlase svého Mistra zklamání, když mě kritizoval, opravoval a káral za má selhání a chyby. „Mistře, prosím, neopouštěj mě," žádal jsem ho ve své mysli. Zoufale jsem sledoval, jak zavrtěl hlavou, otočil se ke mně zády a odcházel. Zanechal mě tam s hrozivou prázdnotou. Nedokázal jsem to vydržet a zoufale jsem naříkal.
Gherin se stáhl, chvěl jsem se v ozvěně jeho přítomnosti. Ještě stále jsem klečel na podlaze, třásl se a vzlykal.
Do mého vědomí se vplížil Gherinův šeptající hlas. „Tak po tomhle toužíš? Po uznání od tohoto muže se srdcem z ledu?" Lítost v jeho hlase byla přisypáváním soli do mých ran. „Od muže, který tě neustále odvrhuje. Od muže, jenž se ti neustále vysmívá a který využívá každé příležitosti, aby tě potopil? Tolik se snažíš potěšit ho a podívej, co je ti odměnou! Nic než výsměch a opovržení." Gherin si klekl vedle mě a zlehka položil ruku na mé rameno. „Obi-Wane, musíš pochopit, že od takového muže se ti nikdy uznání nedostane. Tvá snaha získat od něj pochvalu vychází naprázdno! Cožpak to nevidíš?"
Zavrtěl jsem hlavou, popíraje jeho slova, celým svým srdcem jsem tomu nevěřil. Qui-Gon takový nikdy nebyl, nikdy se ode mě znechuceně neodvrátil — nebo ano? Právě v této chvíli to Gherin spatřil v mých vzpomínkách a znovu mi to ukázal. Musí to být pravda! Začal jsem pochybovat o svých vzpomínkách, o svých vlastních pocitech a jistotě, že na mně Qui-Gonovi záleží. Přepadlo mě zoufalství; cožpak jsem se celou dobu mýlil?
Gherin byl stále tam, v mé hlavě. „Nahlédni do svých vzpomínek, Obi-Wane, zapátrej ve svých pocitech. Pokus se najít jediný okamžik, kdy tě pochválil."
Hledal jsem, Gherin mi pomáhal, ale viděl jsem jen Qui-Gonovu nespokojenost, spoustu těch okamžiků, kdy se znechuceně odvrátil. „Ne," řekl jsem, popíraje vše, co mi tvrdily mé vlastní vzpomínky. „Není takový!"
Mé vzpomínky byly trhané, rozmazané a nekontrolovatelné. Už jsem jim nemohl věřit. Srdce mi říkalo, že se Gherin mýlí, ale mé myšlenky tvrdily, že má pravdu. A mé myšlenky vítězily.
Vyskočil jsem na nohy, neschopen dále sedět na jednom místě. Muset jsem zvětšit vzdálenost mezi sebou a Gherinem, a mezi sebou a myšlenkami, které mi nepatřily. Zapotácel jsem se a slepě narazil na stěnu a svezl se po ní k zemi, čelem a ramenem přitisknut k jejímu uklidňujícímu povrchu. Z hloubi svého zoufalství jsem ke Qui-Gonovi volal. Proč?!
Gherinova přítomnost mě pronásledovala; snažil jsem se jí uniknout, ale nebylo kam. Skoro nechtěně jsem se jí poddal. Tentokráte byla spíše soucitná, uklidňující a hojivá, než násilnická. Plakal jsem úlevou.
Promluvil. „Já takový nejsem, Obi-Wane. Viděl jsem tvá vítězství, úspěchy, jichž jsi dosáhl, a ty stojí za víc než za pochvalu. Budu podporovat tvé úsilí a tvůj boj, a budu se z nich radovat společně s tebou."
Natáhl se a pohladil mě po celé délce rozpletených vlasů. „Nos ten copánek pro mě, Obi-Wane, a já tě nikdy neodvrhnu."
Otevřel jsem oči a pohlédl na něj, cítil jsem pravdivost jeho slov. V jeho očích, které jsem viděl jak ve své mysli tak ve skutečnosti, jsem četl lásku, útěchu — a především — uznání. Chválu. Jeho oči mě k sobě přitahovaly jako magnet. Nebylo v nich ani známky po opovržení, které vyzařovalo z Qui-Gona a hluboko uvnitř mi působilo bolest, jenž zoufale potřebovala být utišena.
Gherin ke mně natáhl ruku. „Podej mi ruku, Obi-Wane, a staň se mým žákem."
Náhle jsem viděl obraz sebe a Gherina, stojících bok po boku a radujících se z mých schopností. Vedle toho stál Qui-Gon se svým zklamaně upřeným pohledem, zanechávajícím uvnitř mě žhavou a bolestivou stopu. Vykřikl jsem a zavrtěl hlavou.
Odvrhni ho dříve, než on odvrhne on tebe,vytanula mi v hlavě nežádoucí myšlenka.
Neviděl jsem mnoho dalších možností.
Gherinova ruka byla stále natažená. Natáhl jsem k němu svou—

Proč?!
Qui-Gon si nejdříve nebyl jistý, jestli nespadl, jak se transportér při startu zakymácel nebo jestli to nebyl náraz něčeho většího. Otevřel oči a zjistil, že Indec, Aliya a Ruslen na něho hledí s hlubokým zájmem. Ležel na podlaze transportéru a nechtěl se pohnout.
Obi-Wanův žalostný výkřik ho zasáhl jako dlažební kostka. Qui-Gon bez zaváhání zahnal zoufalství, jež se ho po Obi-Wanově výkřiku zmocnilo, zavřel oči a pomocí Síly se odpoutal od svého těla. Hbitě pátral — cítil podstatu času. S mentálním výkřikem úlevy nalezl svého učedníka.
Honem přispěchal ke svému Padawanovi a dotkl se jeho mysli. Ten dotyk ho spálil a Qui-Gon polekaně uskočil, náhle pochopil. Obi-Wan nebyl sám. V mysli, jíž se dotkl byla ještě další, temnější přítomnost mysli, která Obi-Wanovu mučila tak násilně, že z ní učinila jen stín toho, na co byl u svých mladých učedníků zvyklý.
Myšlenkami jeho Padawana vířilo zoufalství a nenávist, které nebyly namířeny k mysli narušitele, ale ke Qui-Gonově hrůze spíše k němu samotnému. Qui-Gon dále zoufale tlačil na Obi-Wanova mučitele a snažil se ho přinutit opustit Obi-Wanovu mysl. Cizí přítomnost se škubnutím opustila mysl jeho Padawana, ale Obi-Wan ztrácel síly. Ještě než ho ztratil docela, Qui-Gon ho rychle celou svou silou zavolal, vložil do toho zvolání celé své já.

Padawane.
Ta slova zněla povědomě, tón byl starostlivý, vřelý, uklidňující a povzbuzující. Bylo to naléhavé volání.
Má ruka se zastavila kousek od Gherinovy. Jeho přítomnost byla vytržena z mé mysli. Potřásl jsem hlavou, mé myšlenky se pročistily.
Čistý proud myšlenek mi vrátil mé skutečné vzpomínky a já spatřil nesčíslné okamžiky, kdy mě Qui-Gon chválil, mnoho způsobů, jimiž Qui-Gon svou chválu projevoval slovy, úsměvy, dárky, poplácáním po zádech — těch chvil bylo nepočítaně.
Zhluboka jsem se nadechl a vstal jsem, náhle rozhodný. Můj Mistr ve mně stále věřil.
Obrátil jsem se a pevně pohlédl Gherinovi do očí.
Gherin zavrčel. „Velmi dobře." S těmi slovy jeho pravá ruka vystřelila. Pokusil jsem se uhnout, ale překvapil mě a nebylo kam. Jeho ruka přistála na mé čelisti, má hlava se zvrátila dozadu a narazila na stěnu za mnou.
Před očima se mi roztančily hvězdičky. Odclonil jsem od sebe Sílu, doufaje, že tím Gherina vyvedu z míry, ale zničehonic byla pryč, smetena přílivem temnoty, která mi vyrazila dech. Gherinovo ovládání Síly bylo tak mocné, že jsem se s něčím takovým ještě nesetkal; v zesláblém stavu, v jakém jsem se nacházel, jsem s ním nebyl schopen bojovat. Temnota pulsovala v jeho rukou a přímo do mého těla a mozku. Mé tělo bylo náhle v jednom ohni, když šokový proud energie rozechvěl mé nervstvo. Ztratil jsem vládu nad svými údy, nemotorně jsem se zapotácel a nohy se pode mnou podlomily.
Gherin, rukou stále svírající mou čelist, otočil mou hlavu a nutil mě zvednout se. Vstal a odhodil mě stranou. Odrazil jsem se od stěny a svezl jsem se k zemi jako hadrová panenka, údy po tom útoku znecitlivělé.
Gherin stál nade mnou a šklebil se. „Seznam se s temnotou, která se stane tvým Mistrem, Obi-Wane." Pozvedl ruce, shromáždil masu Síly, temný opak její léčivé moci. Sehnul se a rukama mě ze stran uchopil za hlavu.
Konečně jsem byl schopen nasát do plic vzduch. Místo výdechu jsem začal křičet.