Druhá strana 11.část

Skutečnost, že jsem naživu, pro mě byla novinkou, i když jsem se stále snažil přijít na to, proč. Moje smysly, jiné než zrak, mě zaplavovaly, jako bych se vydrápal z hluboké temnoty, která mě tak dlouho obestírala.
Víčka jsem měl příliš ztěžklá, než abych mohl otevřít oči. Vyhodnotil jsem situaci, jak nejlépe to šlo. Ležel jsem na zádech na nějaké matraci. Byl jsem zabalen do lehké přikrývky, ruce natažené podél těla. Nacházel jsem se v nějaké budově nebo na lodi; vzduch tam nebyl ani studený, ani teplý, neslyšel jsem ani příznačný šum a cvrkot venkovního prostředí, místo toho mi v uších zněl pravidelný hukot cirkulace vzduchu. Polekaně jsem si uvědomil, že těm věcem: lůžku, matraci, přikrývce, budově, lodi, chladu, sluchu, cvrkotu a hukotu rozumím. Lepší se to, pomyslel jsem si. Před několika okamžiky mi na tom ani nezáleželo.
Náhle jsem si uvědomil, že mě zajímá i další věc: jak jsem se ocitl na tomto lůžku, když si vůbec nevzpomínám, že bych se na něj snažil dostat?
Šokovaně jsem si uvědomil, že mám také cosi, čemu se říká paměť; ani tento fakt mě před okamžikem nezajímal.
Musel jsem se sám sobě zasmát; zasmát se tomu množství myšlenek, jež mě náhle napadalo, málem se mi z toho zastavilo srdce.
Otevřel jsem oči a zamžoural, pak jsem sebou škubnul, jak se se mnou všechno nepříjemně zatočilo. Mé oči se zjevně nějaký čas neotevíraly. Položil jsem hlavu zpět a znovu zavřel oči. Stačil jsem si všimnout, že místnost, v níž se nacházím je neobyčejně jasná. Zvedl jsem ruce k obličeji – příliš neposlouchaly. Dal jsem si je před obličej a pomalu, opatrně jsem otevřel oči.
Nade mnou byl zakřivený smetanově bílý strop. Uslyšel jsem něčí hlas, nařizoval, aby se ztlumila světla. Byl to hluboký mužský hlas a zněl příjemně. Ztěží jsem přemohl nutkání okamžitě za ním pohlédnout, věděl jsem, že bych za to draze zaplatil. Počkal jsem. Když nevolnost trochu polevila, odvážil jsem se rozšířit mezeru mezi svými prsty. V místnosti už nebylo tolik světla a já ihned ke svému společníkovi pocítil vděčnost.
Uvědomil jsem si, že mám hlas a mohu mluvit.
„Děkuji," řekl jsem.
Ve skutečnosti však má ústa nefungovala tak, jak jsem si myslel; z nějakého důvodu jsem v nich měl velmi sucho. Zvuk, jež jsem vydal, zněl spíše jako zakrákání, nicméně u mého společníka to však vyvolalo odezvu.
„Jen klidně odpočívej, z nejhoršího už jsi venku." ten hlas byl příjemný.
Říkal jsem si, co asi bylo to „nejhorší" a jak zlé to bylo, když tohle je lepší, muselo to být vskutku velmi ošklivé. Ale tím jsem se neznepokojoval; místo toho jsem zase spokojeně zavřel oči a prostě jen existoval a vychutnával pocit vědomí.
Vědomí netrvalo dlouho. Když jsem se vzbudil podruhé, zjistil jsem, že probuzení už není tak bolestivé jako předtím. Potěšilo mě to a zadoufal jsem, že se pro mě probouzení stane pravidelným zvykem.
Zhluboka jsem se nadechl, odvážil jsem se ještě jednou otevřít oči a byl jsem odměněn pohledem na nízký zakřivený strop. Mou pozornost přilákal zleva nějaký hluk; způsobil ho muž, sedící na židli vedle mě.
Pomalu a opatrně jsem otočil hlavu, abych se na toho člověka podíval více zpříma a byl jsem odměněn úsměvem, jež rozjasnil mužovu tvář.
„Tak už jsi zase vzhůru," řekl. Nemohl jsem si vzpomenout, jestli jsem ten hlas už někdy předtím slyšel. To, že si nemohu vzpomenout, mi ani tolik nevadilo. Podle jeho výrazu jsem byl zřejmě někým, na kom mu záleželo. To pomyšlení mě uklidnilo.
Stále ještě mi to dalo velkou práci srovnat si myšlenky nějak rozumně v hlavě, mé oči se bránily nezvyku, že jsou otevřené. Mrkal jsem a mžoural, a snažil se přinutit své zesláblé svalstvo k pohybu, abych se mohl na lůžku obrátit.
„Nejspíš máš hlad," řekl muž.
Nechal jsem své oči zavřít – bylo jim tak mnohem lépe – a obrátil jsem tvář ke stropu. Byl jsem tak zaujat myšlenkou svého vědomí, že jsem na jídlo a na hlad dosud nepomyslel. Můj žaludek však okamžitě hlásil svou existenci, a tak jsem mírně přikývl.
„Dobře," řekl muž. Naklonil se nade mě, dal mi ruku pod hlavu a nadzvedl ji, pak mi ke rtům přiložil hrnek.
„Pomalu usrkávej. Pomůže ti to uzdravit se."
Byl jsem příliš zesláblý, abych se bránil té hořké chuti, a tak jsem jen slabě usrkával. K mé radosti mě tekutina svým teplem uklidnila a utišila můj prázdný žaludek. Když jsem vypil víc jak polovinu, muž položil mou hlavu zpět a zase se posadil vedle mě.
Ačkoli mě to úsilí vyčerpalo, byl jsem vděčný za pozornost svého společníka a pokusil jsem se mu to sdělit. Opět jsem vydal jen zachroptění. Muž položil ruku na mé rameno a zarazil mé snahy.
„Jsem rád, že ti mohu dát alespoň to málo, co potřebuješ," řekl. „Ten lék ti pomůže. Spi a až se probudíš, promluvíme si."
Ten lék musel být opravdu silný, neboť jsem nedokázal neuposlechnout.

Qui-Gon zhluboka dýchal, zavřel oči, klečel a meditoval, už se nemusel bránit žádným Indeciným potenciálním útokům. S využitím mistrovství Síly rozdělil své vědomí. Část ho zůstala uvnitř jeho těla a léčila jeho únavu rychleji než spánek. Druhou část vyslal do dáli, pátraje po svém učedníkovi. Logika Qui-Gonovi říkala, že je Obi-Wan z planety pryč, a proto necítí v Síle jeho přítomnost, ale Qui-Gon si byl téměř jistý, že jeho učedník je stále někde poblíž. Byl rozhodnut vypátrat, jak se Gherinovi podařilo Obi-Wana skrýt.
Dal si práci s propátráním Aldery a Terrarium City; Obi-Wan nebyl ani na jednom z těch míst. Qui-Gon nikdy nevyslal své vědomí tak daleko od svého těla. Navzdory jeho schopnosti setřást únavu, ho to úsilí namáhalo. Brzy se bude muset vrátit. Později, až si odpočine, měl v plánu propátrat Castle Lands a také města v okolí Aldery. Smysly mu říkaly, že pokud vytrvá, tak Obi-Wana najde, teď už měl lepší představu, co má hledat.
Vycítil, že se blíží společnost, přišel opět k sobě, otevřel oči a narovnal se. Do jeho pokoje vešly Aliya a Kejonen.
„Zjistil jsi něco nového?" zeptala se Kejonen bez okolků.
„Zjistím, až se zase probudí," řekl Qui-Gon. Vstal a naznačil jim, aby se posadily; uvelebily se na pohovce a on si sedl na židli ke krbu.
„Víš to jistě?" zeptala se Kejonen. Když přikývl, opět řekla. „Co jsi s ní udělal?"
„Neublížil jste jí, že ne?" ptala se Aliya.
Qui-Gon se usmál. „Ne, Aliyo. Ukázal jsem jí pravdu, která byla uvnitř jí samé." Počkal, dokud z jejich tváří nevymizel zmatek. „Brzy pochopíš, drahá přítelkyně," pak se obrátil na Kejonen a pravil, „Zdá se, že jsi na něco přišla."
Kejonen přikývla. Navštívila jsem svůj kontakt na Ministerstvu Komunikací. Byl velmi ochotný, když pochopil, co chci."
Qui-Gon sebou trhnul. „Doufám, že jsi ne–"
„Neměj strach, Qui-Gone," zasmála se Kejonen. „Tak to nebylo."
Qui-Gon vydechl a mírně se usmál. „Dobře, Kejonen. Už tím nechci znovu projít."
„Čím znovu projít?" ptala se zoufale Aliya a mezi obočím jí vyvstala vráska.
Kejonen položila Aliye ruku na koleno. „Na tom nezáleží, má drahá." Pozornost přesunula zpět k Mistrovi Jedi a vážně pravila, „Měl jsi pravdu. Mezi vysílačkou, kterou našla Aliya, a budovou, kde jste narazili na Indec, proběhlo několik přenosů. Konkrétně z druhého vysílače na východní úrovni 4D. Dva přenosy byly zaznamenány z Terasy v Aldeře. Čemu však nerozumím je, že hodinu předtím byl vyslán přenos do vysílače v Terrarium City do budovy podniku zvaného Risk."
Aliya vydala tlumený zvuk. Qui-Gon na ni pohlédl. Zavrtěla se. Obočí mu vylétlo vzhůru.
Aliya polkla. „Tam jsme byli ještě než jsme vyrazili do Aldery. Slianina kamarád nám to místo doporučil. Dokud jsme tam nevstoupili, netušili jsme, že je to herna."
„Vy jste byli v hráčském doupěti?" ptala se Kejonen a výčitka v jejím hlase se vznášela ztichlým pokojem.
Na Aliyině čele se zaperlil pot, když pohlédla na Qui-Gona. „Obi-Wan tam nic nedělal, pane."
Qui-Gon zachoval vážný výraz a řekl, „Děkuji za tvé ujištění, Aliyo, ale věřím svému učedníkovi, že bude ve všem jednat správně, ať už jsem s ním nebo ne."
V Síle zapulsovala Aliyina úleva. „Doufali jsme, že nebude mít potíže kvůli tomu, že s námi šel." Oči se jí zaleskly.
„Aliyo, Qui-Gon své učedníky cvičí dobře," řekla Kejonen. Qui-Gon zachytil její pohled a vděčně se na ni usmál.
„Když jsme tedy skončili v Risku, odjeli jsme do Terasy," řekla Aliya, upírajíc pohled na své ruce. „Doufám, že jsme neudělali nic špatného," dodala tiše.
Qui-Gon cítil, že mu neřekla všechno, ale rozhodl se, že na ni nebude vyvíjet nátlak. Kejonenina informace potvrdila to, čeho se obával: než Obi-Wana unesl, nechal předtím Gherin ještě skupinu dvě hodiny sledovat.
Zmínil své obavy Kejonen a ta se zamračila. „To znamená, že ho hledali, že něco nebo někdo v Risku informoval Gherina, že je přítomen Jedi."
„Proč právě Jedi?" zeptala se Aliya. „Vím, že jsou zvláštní, ale když o tom uvažuji, nedává to smysl. Myslím tím, jak často se ocitnou rytíři Jedi na Alderaanu? A popravdě řečeno, jak často se dostanou do Terrarium City; pokud někdy dorazí na tuto planetu, obvykle se zdržují v našem hlavním městě, v Aldeře."
„Dobrá připomínka, Aliyo," řekl Qui-Gon, „Samozřejmě, že ti, co hledají rytíře Jedi, po nich nepátrají po hernách." Zavrtěl hlavou. „Ne, Gherin nehledal Jediho."
„Myslíš, že ví, že Obi-Wan je jedním z nich?" zeptala se Kejonen.
Síla ke Qui-Gonovi promluvila a on si vybavil její určitou přítomnost během jeho a Aliyina pátrání na vznášedle. „Myslím, že nejdříve to nevěděl, ale zjistil to právě, když jsme včera začali s pátráním po Obi-Wanovi."
„Takže," uvažovala Kejonen, „čekal někoho vnímavého k Síle, bez výcviku, a místo něho dostal někoho, kdo je vycvičen k maximalizaci svých schopností. Co teď s takovou osobou udělá?"
Qui-Gon opět uslyšel šepot Síly a obrátil hlavu. „S tím nám snad pomůže Ruslen s přáteli."
Jakmile to dořekl, Ruslen, Slian a Duncan vstoupili do místnosti. Ještě na sobě měli kombinézy a v podpaží svírali helmy. Tváře jim hořely.
Ruslen se triumfálně rozhlížel. „Dokázali jsme to!" křičel málem. „Přemohli jsme tu byrokratickou havěť!" Duncan a Slian se šťastně usmívali.
„Kolik vás to stálo?" zeptala se Kejonen a pohlédla na Slian.
Slian se zatvářila hrdě. „Jenom pět stovek."
Duncan si zamnul ruce. „Naštěstí jí pár politiků dlužilo laskavost."
Qui-Gon na ni pohlédl s vážným výrazem ve tváři. „Vyrovnám se s tebou i za tvůj čas."
Slian přešla pokoj a posadila se na zem vedle Qui-Gonovy židle. Zavrtěla hlavou. „To nebude nutné, Qui-Gone. Chtěla jsem jen nějak pomoci."
Qui-Gon se vděčně usmál.
„Co jste tedy zjistili?" pobízela je Kejonen, když se i ostatní usadili na zemi vedle Slian. Ruslen udělal obličej. „Je to trochu komplikovanější. Měl jste pravdu, Qui-Gone. Organizace, která si pronajala toto poschodí Stalanfordovy budovy, byla, pokud víme, jen špičkou ledovce mimoplanetární přepravní společnosti, jejíž základna je na Malasteru. Jedním z mnoha dalších oborů, v němž podnikají, jsou herny."
„Teď, když jsme si vyslechli Aliyino přiznání, to dává mnohem větší smysl," prohlásila Kejonen.
Duncan, Ruslen a Slian pohlédli vyčítavě na Aliyu a ta se mírně zavrtěla a zrudla. „Mistrovi Jedi byste neměli takovou informaci zamlčovat," zamumlala a pohlédla na Qui-Gona.
„To opravdu neměli," řekl. „Myslím, že kdybyste mi byli řekli všechno, usnadnili byste si vlastní úkol, Ruslene."
Ruslen se začervenal a trhnul sebou. „Mrzí mě to, Mistře Qui-Gone, ale nechtěli jsme, abyste se na Obi-Wana zlobil. Jenom s námi šel; tím, že vstoupil do kasina, nechtěl provést nic špatného."
Qui-Gon si opřel lokty o kolena a řekl. „Z toho, co jsem slyšel, usuzuji, že Obi-Wan neprovedl nic zlého. Proti vstupu do kasina nemáme žádná nařízení."
„Jak by vám pomohlo, kdybyste to byl věděl?" zeptala se Slian.
„Protože, kdybychom byli věděli, že Gherin působí v kasinu, zúžili bychom pátrání."
„On používá Risk?" zeptal se Ruslen.
Qui-Gon přikývl. „Zřejmě hledá osoby vnímavé k Síle, aby jich využil pro své operace."
„Ale pro jaké?" ptala se Kejonen.
Qui-Gon vrhnul pohled na Ruslena.
„Řídí přepravní společnost, jež je zřejmě ve spojení se světy mimo Republiku, s nimiž je jakékoliv spojení nezákonné."
„Co dělají tady na Alderaanu? Proč neoperují ze systému daleko od Centrální oblasti?" zeptala se Aliya.
„To je prosté," pravila Kejonen. „Rod Organů je v republikovém Senátu silně zastoupen."
Slian se otázala, „Proč je však pro jeho plány lepší Alderaan a ne Coruscant?" pohlédla na Qui-Gona.
„Kvůli styku s vládními úředníky," řekl. „Hádám, že jsou zde ochotni přijímat úplatky." Zalétl pohledem k Ruslenovi. „Na co jste přišli, Ruslene?"
Ostatní obrátili pozornost k Ruslenovi. „Nedávno společnost zaplatila vysokou pokutu, protože neplatila celní poplatky za určitý druh dováženého zboží."
„Jak jsi k tomu došel?" ptala se Aliya.
„Qui-Gon nás požádal, abychom prověřili nedávné pokuty, složené u alderanského soudu," řekl Duncan.
„Právě tam jsme museli podplácet," řekla Slian, „úředníka soudního dvora."
„Kromě pokuty společnost ještě hojně uplácela administrátory, jež měli na starosti dovážené zboží," řekl Qui-Gon. „Tak se vyhnuli dalším pokutám."
Duncan se zatvářil zmateně. „Když měl tedy všechny uplacené, na co potřebuje ve své organizaci kromě Indec ještě další osobu vnímavou na Sílu?"
Slian si vzpomněla, jak se s Obi-Wanovou pomocí dostali do Risku, a luskla prsty. „Indec neovládá mentální trik!"
Qui-Gon přikývl a usmál se na ni. „Kdyby dokázal pomocí mentálního triku oklamat administrátory tak, aby si mysleli, že poplatky už zaplatil, nebo že nespáchal nic protizákonného, nemusel by platit pokutu."
„A proč to neudělá sám?" zeptala se Kejonen.
„Gherin musí jednat opatrně a zůstat v pozadí kvůli povaze svého obchodu," odpověděl Qui-Gon. „Administrátoři ho pravděpodobně velmi dobře znají. Potřebuje někoho úplně cizího, aby je znovu oklamal."
„Qui-Gone," otázala se Aliya, „jak jste věděl, že má Ruslen prověřit celní poplatky nebo pokuty?"
„Když jsem v Aldeře pronásledoval Indec, dozvěděl jsem se z její mysli pár nových skutečností."
Aliye se šokovaně rozšířily oči. „Myslela jsem, že jste říkal, že neumíte číst myšlenky!"
Qui-Gon nachýlil hlavu a na rtech mu pohrával úsměv. „Řekl jsem, že pověst o našich schopnostech je v tomto ohledu přehnaná. To je pravda; neumíme jednoduše číst v mysli každé bytosti. Indec však u sebe měla jistý předmět, který naše spojení usnadnil." Vytáhl z opasku zářící kamínek protkaný rudými žilkami.
„Kámen?" zasmál se Duncan.
„Ano," řekl Qui-Gon. „Kámen, který patří Obi-Wanovi."
„Tak? A co s tím?" řekl Ruslen s pohledem upřeným na Qui-Gona.
„Právě tento kamínek můj učedník vlastní od svých třináctých narozenin."
Kejonen se usmála a přikývla. „Nese jeho stopu v Síle."
Qui-Gon přikývl a pohlédl na Aliyu. „Věřím také, že tento kamínek Indec propojil s tebou, Aliyo, když jsi s ní byla v jedné místnosti; proto jsi viděla útržky jejích vzpomínek."
„Které vám pomohly určit, kým je," dodala Aliya.
Kejonen se posadila na pohovku. „Qui-Gone, mohl bys jako Jedi odhalit administrátory, kteří přijímali úplatky, aby došli potrestání?"
Qui-Gon přikývl, sdílel Kejonenino znechucení korupcí. „Ihned, jakmile zjistím jejich totožnost, což bez svolení alderanské vlády nemohu. Zahrnuje to také mimoplanetární záležitosti, a na ty se nevztahuje naše pravomoc."
„Součást vašich povinností na zachování míru?" zeptala se Aliya.
Qui-Gon přikývl. „Abych pravdu řekl, budu pověřen jejich odhalením."
„Kdy to uděláte?" ptal se Duncan.
„Jakmile bude Obi-Wan v bezpečí," odpověděl tiše Qui-Gon.
Zatímco Kejonen s mladými pokračovali v diskusi o svých ranních úkolech, Qui-Gon zavřel oči a soustředil se. Od střetnutí s Indec bylo jeho spojení se Sílou pevné a informovalo ho, že mladá žena hluboce spí. Hlasy v pokoji nyní ustoupily do pozadí, protože opět uslyšel šepot Síly. Indec se každým okamžikem probudí.
Vstal. Ostatní přerušili rozhovor a pohlédli na něj.
První promluvila Kejonen. „Vzbudila se?"
Qui-Gon přikývl. „Každou chvílí."
Kejonen se zvedla, ostatní jako jeden muž o vteřinu později následovali jejího příkladu. „Potom tě s ní tedy necháme o samotě."
Aliya se pohnula směrem ke Qui-Gonovi a dotknula se jeho ramene. „Jsem ráda, že jsme mohli pomoci."
Qui-Gon jí položil ruku na rameno, jeho pohled zahrnoval všechny v pokoji. „Jsem vám zavázán. A Obi-Wan také."
Tiše se vytratili a nechali Qui-Gona s Indec o samotě.

Když jsem se opět probudil, ze všeho nejdříve jsem s povděkem zaznamenal, že má nevolnost je téměř pryč. Cítil jsem se ještě stále slabý, ale tím jsem se neznepokojoval. Byl jsem při vědomí a zřejmě jsem učinil slušný pokrok, neboť jsem si pamatoval, že jsem byl vzhůru už předtím. A to mě povzbudilo mnohem více než cokoli jiného z mých omezených vzpomínek.
Pomalu jsem otevřel oči a – naštěstí se nestalo nic, z čeho by mi bylo zle – rozhlédl jsem se po místnosti. Muž, který u mě byl minule, tam nyní nebyl, neznepokojovalo mě to však. Očekával jsem, že se brzy vrátí. Nějak jsem věděl, že si je vědom mých vstupů do vědomí.
Trápilo mě něco důležitějšího. Teď, když jsem si více uvědomoval sám sebe a své okolí, uvědomil jsem si něco, co ve mně přetrvávalo už od prvního probuzení. Naplňoval mě – dá-li se to tak vůbec říci – pocit velké prázdnoty. Jako bych postrádal někoho velmi blízkého. Něco nebo někoho, na něhož jsem byl zvyklý a spoléhal na něj. Něco nebo někdo, jež mě provázel mým životem. Byl pryč.
Opět jsem zavřel oči, už ne tak šťastný jako předtím. Nemohl jsem určit, jakou část nebo koho to postrádám a to mě zneklidňovalo. Rozhodl jsem se, že se zeptám toho muže, až se vrátí.

Gherin vešel do Benovy kajuty. Měl v plánu pokračovat u něj s podáváním drogy. Keraten totiž pomáhal zabránit tomu, aby ho Síla uzdravila příliš brzy, než se mu podaří získat Benovu důvěru. Mladík už byl vzhůru. Když pohlédl Benovi do tváře, zalekl se, že se Ben, navzdory jeho snaze o zpomalení léčebného procesu, uzdravuje.
„Kdo jste?" zeptal se Ben omluvně. Mezi obočím mu vyvstala vráska. „Nevzpomínám si na vaše jméno."
Gherin se přinutil k úsměvu a posadil se na lůžko vedle Bena. „Utrpěl jsi zranění hlavy," řekl. „Jmenuji se Gherin. Byl jsi velmi nemocný, tak se neznepokojuj tím, že si na nic nevzpomínáš. Paměť se ti časem vrátí."
Ben přikývl, vypadalo to, že se uklidnil. „Ale já - ," přejel si dlaní po čele a zhluboka si povzdechl. „Já necítím přítomnost Síly."
Gherin pečlivě zvážil svou odpověď. Natáhl se a dotkl se Benovy paže. „Obávám se, že jsi utrpěl rozsáhlá zranění. Tvé schopnosti používat Sílu jsou dočasně poškozené. Až se uzdravíš, obnoví se."
Ben se zachmuřil. „Jste tedy léčitel? Jsem v Chrámu? Jsme zpátky na Coruscantu?"
Gherin se usmál. „Nejsme v Chrámu ale v transportéru. Teď jsi v bezpečí, Bene."

Qui-Gon vešel do Indecina pokoje. Byla vzhůru, otočila se a pohlédla na něj. Z jejího výrazu a její přítomnosti v Síle soudil, že si má starosti. No, pomyslel si Qui-Gon, má plné právo je mít. Přes všechny své pocity se na něj dokázala usmát, poté co vstoupil. Když se usadil na židli u jejího lůžka, zeptala se, „Co se to se mnou stalo? Cítím se prázdná. Osamělá."
QG si povzdechl. Cítil, že nyní jí musí říci pravdu. „Zjistila jsi, že člověk, jehož jsi milovala ze všech nejvíce, tvůj učitel a rádce, se k tobě nezachoval nejčestněji. Jsou věci, které tě měl naučit, ale neudělal to, a jsou věci, o nichž ti lhal."
Indec přikývla. Qui-Gon vnímal její smutek, zahnala však známky zoufalství, jež jí předtím hrozilo. Její proměna mu dala naději.
Posílil své spojení se Sílou a zaplnil jí celou místnost jako předtím. Nastal čas na zkoušku.
„Indec, musím vědět, kam Gherin odvezl muže, jehož jste unesli." Qui-Gon pečlivě sledoval Indeciny emoce, zatímco zvažovala svou odpověď.

Indec si připadala otupělá. Ještě včera by si nebyla pomyslela, že tu bude sedět vedle obávaného Jediho a připravovat se prozradit mu všechno, co chtěl vědět. Myslela si, že spíše bude mrtvá.
Dostalo se jí tolik času, kolik potřebovala, aby po znovunalezení svých vzpomínek zvážila důsledky toho, co jí Jedi ukázal: že jediná jistota v jejím životě, člověk, který jí poskytl přístřeší, stravu a lásku, jí lhal nejen o rytířích Jedi, ale také o její minulosti. Cítila se prázdná.
Nebyla si jistá, jak bude příště reagovat, až se s Gherinem znovu setká.
Kdyby jí to všechno ten Jedi, jehož považovala za nepřítele na život a na smrt, pouze řekl, nevěřila by mu. On jí však odhalil pravdu, jež se skrývala uvnitř jí samotné. A byla tato pravda, co ji přinutilo přehodnotit své smýšlení o tom, kým je a co ji Gherin naučil.
Nějak věděla, že to, co provedla Benovi, bylo špatné, ale udělala to z lásky ke svému strýci, pro jeho sny a cíle, o nichž spolu celých těch sedm let diskutovali. Jeho sny a cíle se staly jejími vlastními, styděla se však, že její schopnosti nejsou dostatečně silné, aby přispěla k jejich dosažení. Nyní se jí to svým způsobem podařilo: Ben byl jejím dárkem Gherinovi. Teď si však uvědomovala, bez ohledu na Gherinovy rozkazy, že to bylo nesprávné.
Zjistili, že Ben není tím, kým si mysleli. Byl to Jedi; to pomyšlení by ji předtím přimělo křičet hrůzou. Ale když nalezla své vlastní vzpomínky na dobu strávenou mezi Jedii, věděla, že nejsou těmi strašnými vysávači myšlenek. Gherin se mýlil. Byli laskaví, sdílní a duchaplní, jako ten, který seděl u ní a v očekávání na ni hleděl. Plánovala odškodnění.
Skutečnost, že tam Jedi trpělivě sedí a čeká na její odpověď, místo aby ji přinutil mluvit, jako by to udělal Gherin, ji utvrdila v jejích závěrech.
Byl tady a žádal ji, aby si vybrala. Nechtěně se jí vybavily útržky z jejího života s Gherinem; jeho něžný a starostlivý pohled, když ji odváděl od jejího bratra, jeho úsměv při jejím prvním triumfu v Síle, jeho něžné obětí, když spolu poprvé v myšlenkách promlouvali. Vyvstaly i další vzpomínky: jak rychle se Gherin zamračil a sevřel ruku v pěst při sebemenší známce neposlušnosti nebo selhání, jeho chladný hlas a srdce, když se na něj obracela se svými starostmi v období dospívání, jeho výsměch věcem, které ji zajímaly. Jeho rozkazy týkající se Benova chycení a únosu, důsledky jeho: „udělej co je třeba." Yelikův krvežíznivý výraz, když Bena podruhé nakopl do hlavy.
Musí si vybrat.
Jedi chtěl Bena zpátky. Ještě neznala povahu jejich vzájemného vztahu, ale při pohledu do tváře tohoto Jediho a z jeho přítomnosti v Síle poznala, že je mu Ben drahý tak, jako ona vždycky doufala, že je drahá Gherinovi.
Vybavila se jí další vzpomínka: hrbící se Jedi s rozcuchanými krátkými ježatými blond vlasy, rozpřahující náruč na uvítanou, objímající ji tak, že se v jeho širokém hnědém rouchu ztrácela.
Slova vousatého Jediho jí stále zněla v hlavě, „muž, jehož jste unesli," před očima ji vyvstal obraz Benova potlučeného krvavého obličeje. Tohle nařídil Gherin. Její strýc, rádce a ochránce. Muž, který zabil jejího bratra za to, co jí pět let prováděl.
Další vzpomínka: Gherin hladící její zpocené vlasy, užívající Síly, aby ji zbavil Rhigellianské chřipky.
Nastal čas rozhodnout se.
Pohlédla na Jediho.

Slian, Duncan, Ruslen a Aliya hlídkovali před Qui-Gonovým pokojem. Ruslen a Aliya seděli na židlích, které si přinesli z vedlejšího pokoje, zatímco Slian seděla na zemi, zády opřená o zeď a s nohama nataženýma před sebe. Duncan přecházel střídavě sem a tam u Qui-Gonových dveří. Celou tu dobu žádný z nich ani nepromluvil, každý se zabýval svými vlastními myšlenkami.
Kejonen, která, jakmile vyšli z pokoje, zmizela, se po chvíli vrátila. Čtyři přátelé vzhlédli a zůstali do jednoho zírat s otevřenými ústy. Měla na sobě strakatou hnědočernou vestu s různými symboly, černé kalhoty a vysoké černé boty. Na zádech jí visela laserová puška a k pravému boku měla připevněný blaster, v každé ruce měla ještě jeden další.
Ruslen se zmohl pouze na: „Vidím, že ses připravila na to, až Qui-Gon dopadne tohohle Gherina."
Kejonen divoce přikývla. „Nařídila jsem droidům, aby připravili transportér. Chci vyrazit ihned, jakmile se Qui-Gon dozví to místo. Ale vy čtyři si nejdříve musíte procvičit střelbu na terč, jinak vás s námi nepustím."
Ruslen vstal a povzdechl si. „Jak si můžeš být tak jistá, že nás bude chtít s sebou?" Došel k matce a vzal si jeden z blaster.
„Nebude mít na vybranou." Kejonenin odhodlaný výraz se shodoval s tím, jež měla ve tváři Aliya, která souhlasně přikývla.