Stupně smrti

Autor: Jaina Fel
Překlad: Yanna

Jsem mrtvá.

Nikoli doslova po smrti, protože mé tělo stále funguje. Ale má duše a mé já jsou tam uvnitř bez života.

V tuto chvíli jsem na Alderaanu. Ta planeta je pro mě jako můj bývalý domov na Naboo a to mi působí vnitřní bolest. Je tak mírumilovná a plná krás. Není to fér, že taková nádhera zde má přežít, zatímco Naboo je zpustošena a veškerá její krása je pryč. Proč? Chce se mi křičet na celý vesmír. Ale nekřičím. A vím proč.

Ani.

Můj manžel, Anakin Skywalker, je tím důvodem.

Nebo spíše Darth Vader, to monstrum, jímž se můj muž stal, je tím důvodem.

Vader. Otec. Kdyby jen tušil... Kdyby jen tušil, že je skutečně otcem. A že má děti. Dvojčata.

Dvojčata. Teď mám jen jedno. Leiu. Malá Leia, je tak plná života, jako jsem kdysi bývala i já. Ona je jednou z těch mála věcí, které vnáší trochu radosti do mého pustého žití. Luke je teď daleko ode mě, aby se nikdy nedozvěděl, že měl kdysi matku jménem Padmé. Obi-Wan si ho ode mě vzal, domnívaje se, že bude nejlepší, když nebudu vědět, kde se můj syn nalézá. Modlím se, aby našel někoho soucitného a milujícího, kdo by mého malého Luka vychoval.

Když Ani zahynul, uprchla jsem na Alderaan, abych žila s Bailem a jeho ženou. Chápou, co mi to působí, když vidím Republiku, již jsem se snažila chránit, hroutit se, protože i Bail bojoval za ochranu Republiky ještě déle než já. Alderaan je jedním z posledních míst v galaxii, kde je zachováván mír. Denně se modlím, aby sem zlo nenašlo cestu a aby Vader nikdy nenašel mě. Nesnesla bych pohled na něho, když bych věděla, že to kdysi byl Anakin Skywalker, můj muž.

Anakin Skywalker je mrtvý. Každé ráno mě ta slova udeří s celou svou bolestivou intenzitou jako onoho dne, kdy jsem je poprvé uslyšela. To tělo uvězněné v černém krunýři není Anakin Skywalker. Můj Ani by se nikdy nestal monstrem, závislým na přístrojích při každém svém nadechnutí. Kéž by to byl jen zlý sen, přeju si celým svým srdcem. Jak jen si přeju, abych se prostě jen vzbudila z téhle noční můry, jíž je můj život.

Už nejsem schopna ronit slzy, protože jsem je všechny prolila už dávno. Přesto však uvnitř pláču a ptám se, jak se můj drahý mohl stát strojem, jemuž se nedá svěřit ani zpráva, že má děti. Pláču nad vyšší mocí, která přiměla Aniho vykročit na cestu temnoty. Pláču nad svými ubohými dětmi, které vyrostou v galaxii, kde pro ně nebude bezpečné znát svého vlastního otce. Ale ze všeho nejvíce pláču pro svou ztracenou lásku.

Cítím, že jsem žila nadarmo. Vše, čeho jsem dosáhla, bylo, že jsem podnítila běh věcí tak, že nakonec přinesly zkázu Republiky, které jsem si vážila. Otevřela jsem Palpatinovi cestu, aby se stal Kancléřem a pak už to pro něho byl jen malý krok k tomu, aby se stal Císařem. Zklamala jsem Aniho a tím jsem se samotným Darth Vaderem vypustila do galaxie větší hrozbu, než jakou kdy poznala. Jsem příčinou zkázy jak Naboo, tak i Řádu Jedi. Vina na mě těžce doléhá a cítím, že jsem zklamala celou galaxii.

Tohle je teď můj život. Sedím u okna a dívám se ven, aniž bych viděla krásnou krajinu před sebou, a utěšuji se všemi těmi krásnými chvílemi, které jsem strávila s Anim. Pátrám v minulosti po náznaku toho monstra, jímž se stal, ale nedaří se mi to. Jediné, co jsem schopna vidět, je Ani, můj báječný a milující Ani.

Den za dnem chřadnu. Cítím to. Má duše už je mrtvá a teď ji dostihuje i mé tělo. Nezáleží mi na tom. Nemám chuť žít beze svého Aniho.