Něco nebylo v pořádku. Ten chlapec byl nemocný. Qui-Gon na něj hleděl přes celou loď a snažil se pomocí Síly určit, co způsobuje jeho nemoc.
Začalo to již před hodinou. Nejdříve třes Kenobiho rukou, slabé napětí okolo jeho očí… a teď… teď se ten chlapec nekontrolovatelně třásl, schoulený do klubíčka, jako by se snažil odvést bolest pryč pouhou silou vůle. Nefungovalo to. Přesto však držel Kenobi stále svou ruku na kormidlu, řídící loď směrem ke vzdálenému ostrovu, který byl nyní skrze temnotu viditelný.
Qui-Gon se natáhl svou myslí dál. Nalezl… v tom chlapci… nerovnováhu. Něco vážného. Co nemohla způsobit mořská nemoc. Něco bylo špatně. Zamračeně se vyšplhal na nohy a ponořil se pod plachtu, zatínaje zuby bolestí. Během noci poraněná noha ztuhla a bolest z dvojitého průstřelu pulzovala shodně s jeho srdečním rytmem. Ale jeho bolest vybledla v porovnání s tím, co vycítil přicházet z Kenobiho. Opatrně přešel palubu a posadil se vedle chlapce, zraněnou nohu nataženou přes vedlejší sedadlo. Váhavě opřel jednu ruku o chlapcovo rameno.
Kenobi při jeho dotyku nadskočil. Qui-Gon cítil jeho mentální štíty snažící se vynořit, vycítil také jeho selhání. Teď, když byli ve fyzickém kontaktu, pocit čehosi v nepořádku zesílil. Qui-Gon přivřel oči. Nebyl léčitel, ale… opatrně se natáhl svou myslí…
…a stáhl se zpět, omráčený obrátil pohled k chlapci. Kenobi mu pohled oplácel, tvář rozrytou bolestí a s planoucíma očima. „Teď víš, jak mě Jezdci ovládají. Proč dělám, co chtějí. Proč nemohu nikdy uprchnout…"
„Jsi závislý…"
Kenobi hleděl netečně na temné vlny kolem nich. Nakonec, po celé věčnosti, promluvil. „Říká se tomu Erebus. Je to droga. A ano… jsem závislý." Mluvil přiškrceným hlasem, stálo ho obrovské úsilí, říci tato slova. Qui-Gon se pohnul, jako kdyby se ho chtěl znova dotknout, ale Kenobi ucukl a zavřel oči. „Když udělám, co mi řeknou a kdy mi to řeknou, dají mi drogu. Když to neudělám…" odmlčel se.
Byla to skoro úleva. Při nejmenším to bylo něco, s čím se dá bojovat, změnit to… Léčitelé na Coruscantu najdou lék, pomohou mu… pomyslel si.
Kenobi zavrtěl hlavou a odehnal tu radostnou iluzi. „Ne." Slabě zasténal bolestí. „Nerozumíš tomu. Nevíš, co jsem udělal…" Úzkost v jeho hlase byla skoro hmatatelná.
Qui-Gon se ho znovu dotkl. Nyní se chlapec neodtáhl. „Na tom nezáleží. Neměl jsi na výběr…"
„Na tom záleží. Zabil jsem Vayranna…"
Qui-Gon znehybněl, šok se vinul jeho tělem. „Cože…?"
V Kenobiho očích se objevily slzy, v měsíčním světle se blyštěly jako střepiny ledu. „Zabil jsem Vayranna. On… piráti… já…" sklopil hlavu, neschopen pokračovat.
Ale Qui-Gon mohl vidět vzpomínky, zrcadlící se v Kenobiho mysli. Chlapcovy mentální štíty úplně selhaly a proudily z něj vlny bolesti a viny.
A vzpomínky.
Mučení, drogy, mlha bolesti a zmatku. Zuřivost, hněv, strach… Temná strana stahující se kolem něj. A pak únik, jedna cesta z temnoty. Jezdec, který mu stál v cestě – jeden z těch, co mu ublížili, co zabili cestující a posádku nákladní lodi – a tak ten chlapec použil zbraň, která se mu náhle ocitla v ruce…
…a Vayrann byl mrtev.
Spletl si ho s někým jiným. Chyba, způsobená drogami a bolestí… která zničila Kenobiho duši – a dala Shevannovi klíč, aby ho mohl ovládat, využívat jeho schopnosti. Nestaral se o to, zda je živý či mrtvý, jednou nohou již kráčel cestou Temné strany, zvolil si proto cestu nejmenšího odporu, přestal bojovat s Jezdci… věřil, že už nezbylo nic, za co by mohl bojovat.
Nezůstalo nic, co by mohl zachránit.
Teď už opravdu plakal, z hrdla mu vycházely trhané vzlyky. Qui-Gon nepřemýšlel a choval ho v náručí, držel ho pevně a zoufale si přál, aby mohl změnit, co se stalo, aby mohl z chlapce tu bolest sejmout.
„Mrzí mě to." Kenobiho hlas zněl slabě. „Mrzí mě to. Nikdy jsem nechtěl…" Zadušená slova zůstala uvězněná v jeho hrdle.
„To nevadí. To nevadí. Nemohl jsi… nemohl jsi zabránit tomu, co se stalo. Může za to Shevann, ne ty."
„Ne…"
„Ano. Neobviňuj se…"
„Já jsem stiskl spoušť. Viděl jsem ho padnout. Kdo jiný by byl vinen?" Kenobi se vytrhl Qui-Gonovi z náruče, zhluboka se nadechl, rozechvělý vdech, hřbetem ruky si otřel oči, viditelně se snažící znovu získat nad sebou kontrolu. Poznání zasáhlo Qui-Gona. „To je důvod, proč mi pomáháš uprchnout," řekl. „Snažíš se odčinit, co se stalo před čtyřmi lety…" Nebyla to otázka.
Chvíli si myslel, že to chlapec popře. Kenobi zatnul čelist a ramena mu znehybněla, pak klesl, když ho zasáhla další křeč. „Ano,"řekl jen.
Rozhostilo se napjaté ticho. Pak se Qui-Gon vzchopil. „Poslouchej mě," řekl pevně. „Nebyla to tvoje vina. Nikdo tě nebude činit zodpovědným z toho, co se stalo. Vrať se se mnou na Coruscant. Léčitelé ti pomohou a ty se z toho dostaneš. Začneš úplně znova."
Kenobi zavrtěl hlavou, dívaje se jinam. „Už je příliš pozdě." V jeho hlase bylo jen bolestné přijmutí. Qui-Gon otevřel ústa, aby pokračoval, aby nějak toho chlapce přesvědčil, ale Kenobi ho předešel. „Jsme tady,"řekl, když ukazoval ke skalnatému ostrůvku objevujícím se před nimi jako stín na temné hladině. Skřípot lodi drhnoucí trupem o kameny ukončil jeho slova.
Nyní to byl Qui-Gon, kdo se brodil studenou vodou a táhl loď na břeh. Byl to Qui-Gon, který navzdory vlastním zraněním pomáhal chlapci dostat se na ostrov. Kenobi sotva stál na nohou a celou svou vahou se opíral o Jediho rameno, přičemž se jeho štíhlé tělo bez ustání chvělo. Ve světle lampy, kterou měli sebou, vypadala jeho tvář jako z vosku. A záchvaty zmítaly jeho tělem. Qui-Gon chtěl vyslat další pátrací sondu do jeho mysli, ale pak si to rozmyslel. Cítil velkou bolest. Příliš velkou. Únava z cesty se začala rychle projevovat. A on neměl moc času. Chtěl se podělit o svou sílu s chlapcem. Použil Sílu, aby dodala Kenobimu ubývající energii, ale Síla byla pohlcena bolestí a temnotou uvnitř něj a nenávratně zmizela. Qui-Gon na chvíli zavřel oči. Potýkal se s Kenbiho váhou a zrychlil krok.
Za nedalekou haldou kamení nalezl vesmírnou loď. Byl to malý Acarianský bojový letoun. Byl starý, ale v dobrém stavu. Vypadal, že je schopen letu vesmírem, i když na něm vlny tříštící se o pobřeží zanechaly vlhké stopy, jeho povrch se leskl v záři blížícího se svítání. Chlapec musel do jeho opravy vložit mnoho úsilí.
Jak dlouho mu to mohlo trvat? ptal se sám sebe Qui-Gon. Pracoval tajně na opravě toho starého letounu… a proč? Když nikdy nemohl opustit toto místo, protože ho měli Jezdci ve své moci, proč se Kenobi tolik snažil a tolik riskoval, aby si připravil útěk, který nemohl nikdy využít? Co ho k tomu nutilo?
„Naděje,"zašeptal Kenobi, odpovídaje tak na Qui-Gonovu nevyslovenou otázku. „Byla to naděje, že bych snad někdy mohl tohle místo opustit. Uprchnout… být volný." Náhle ho přepadl prudký záchvat kašle a on klesl Jedimu do náručí. Qui-Gon ho jemně položil na skálu a vyčerpaně, bez dechu, klesl vedle něj.
„Poslouchej mě,"řekl Qui-Gon a vložil do svého hlasu poselství Síly. Když chlapec nereaguje na prosby, možná bude věnovat pozornost rozkazu. „Ty uprchneš. Poletíš se mnou na Coruscant."
Kenobi se znova rozkašlal, když bojoval o vzduch. „Odpusť," zašeptal potichu. „Nemůžu…" Jeho dech byl velmi slabý a puls měl sotva znatelný. Qui-Gon potlačil záchvěv paniky, která se chystala ho zaplavit. Ten chlapec nemůže zemřít, ne teď, když ho Qui-Gon opět nalezl. Nenechá ho…
Kenobi se chvějícíma rukama snažil vytáhnout něco z kapsy. Qui-Gon překvapením oněměl. Byl to jeho světelný meč, který mu při přepadení sebrali Jezdci. Myslel si, že je navždy ztracen…
„Tady," zašeptal slabě chlapec. „Budeš ho potřebovat. Chtěl sem ti ho vrátit dřív. Ale…chtěl sem předstírat…jen na chvíli. Vzpomínat, jaké to kdysi bylo…"
Slzy stékaly po Qui-Gonově tváři, aniž je Jedi zaregistroval. „Proč?" zeptal se chraptivě. „Kdy sis vzal naposledy tu drogu? Tys věděl, že tuhle cestu nepřežiješ… Proč si to udělal, Obi-Wane?"
Jeho modré oči se pomalu, neochotně zavřely, jako kdyby chtěly bojovat o poslední paprsek světla jasně vystupujícího na obzoru. „Raději …zemřít svobodný….jako Jedi…"
Další slzy kanuly Qui-Gonovi z očí a mísily se s kapičkami mořské vody. Jedna slza dopadla na Obi-Wanovu tvář a on se z posledních sil snažil pozvednout ruku a dotknout se Qui-Gonovy tváře. „Ne…takhle je to lepší…"
Úzkost sevřela Qui-Gonovo srdce. „Mrzí mě to, padawane," řekl rozechvělým hlasem. „Prosím, odpusť mi."
„Ano, mistře." Jeho slova bylo sotva slyšet. Pak se Obi-Wan slabě usmál, naposledy se nadechl a zůstal bezvládně ležet v Qui-Gonově náručí. Qui-Gon zavřel oči a pevně chlapce obejmul… a rozplakal se.

Sluneční paprsky pomalu ozářily horizont a temnému moři dodaly světle modrý odstín protkaný stříbrem a zlatem.
Na skalnatém pobřeží přiložil Qui-Gon pochodeň k dřevěné loďce, která je dovezla na tento ostrov. Nepohnutě sledoval bledé tělo v jejím středu… pozoroval, jak ho začínají obklopovat plameny. Naposledy do loďky strčil a ona vyrazila na moře. Vlny ji uchopily a pomalu ji odnášely k západu. Oheň vysoko plápolal, když odplouvala do dáli. Až neviděl nic, jen záři. Stala se dalším světelným bodem na moři, soupeřícím s vycházejícím sluncem.
Slzy vyschly, ale bolest zůstávala. Stejně tak jako vzpomínky. Jedi zvedl hlavu. Východní vítr mu odvál vlasy z čela. Zůstal stát a sledoval hořící loď, dokud nezmizela v dáli… a pak jedním hladkým pohybem aktivoval svůj světelný meč a pozvedl jej jako poslední poctu žákovi, kterého nikdy neměl možnost poznat.
„Nezapomenu na tebe, Obi-Wane. Nikdy."
A pak se otočil a osamocen kráčel podél pobřeží zpět, zatímco se slunce jako ohnivý kotouč vyhouplo nad obzor.