Temnota se bouřila před Qui-Gonem - příliš mocná, příliš silná, než aby jí mohl vzdorovat. Rozpadl se a zmizel poslední z jeho mentálních štítů…
…a pak nic. Zdálo se, že Temnota na chvíli zaváhala a stáhla se zpět, schoulila se do stínů, bdělá a vyčkávající.
Třesoucí se Jedi pomalu otevřel oči…a setkal se s bezvýrazným pohledem Kenobiho. Dlouhou chvíli na něj chlapec upíral svůj pohled a nereagoval, pak se odvrátil a neklidně se chytil za hlavu. „Nejde to," jeho hlas se trochu třásl, když to říkal Shevannovi. „Je moc silný. Nemohu se dostat přes jeho štíty."
Qui-Gon se snažil udržet svou tvář bez výrazu, nedovolil překvapení vyjít na povrch. Jeho štíty byly pryč. Kompletně rozdrcené. Chlapcova síla v kombinaci s drogami a bolestí, kterou Qui.Gon zakoušel, ho zanechaly úplně bezmocného. Všechna jeho tajemství byla k mání. Proč se tedy Kenobi stáhl? Co ho zastavilo? Vrhl ještě jeden rychlý pohled na Kenobiho, než se v jeho zorném poli objevil Shevann. Qui-Gon spěšně odvrátil oči a apaticky pohlédl na Jezdce. Alespoň si myslel, že to bylo apaticky… bylo těžké, zůstat lhostejný, když měl nohu byla v jednom ohni.
„Zklamal jsi mě, Obi-Wane," řekl tiše Shevann, aniž by přestal sledovat Qui-Gona. Kenobi se za Jezdcem mírně pohnul, ale nereagoval. Shevann přikývl a pak pokračoval. „Vlastně na tom vůbec nezáleží. Znamená to, že to budeme muset udělat staromódním způsobem. Bude to trvat déle. To je vše." Pak se usmál. Byl to úsměv dravce.
Strach se přelil přes Qui-Gona. Mohl jen hádat, co znamená „staromódním způsobem". A náhle nabyl přesvědčení, že Shevannův úsměv nevěstí nic dobrého.
Měl pravdu.

Bolest. Tolik bolesti, než aby to jeden člověk dokázal snést. Bylo těžké, zachovat si zdravý rozum. A nyní neměl na výběr. Nemohl dělat nic jiného, než se snažit to vydržet. A čekat.
A doufat.
Nejtěžší bylo doufat. Zoufalství olizovalo Qui-Gonovu duši jako plameny černého ohně, a i když si v duchu neustále opakoval zásady Jediů jako mantru, jakmile se Shevannovi muži dali do díla, nepomáhalo to.
Nic nepomáhalo.
Když skončili, nechali ho samotného. Opuštěného v temnotě. Samotného s bolestí. Qui-Gon se v poutech pohnul, snažil se pročistit svou mysl, koncentrovat se, zaměřit se na Sílu. Nemyslet. Nepamatovat si…
Uběhl nějaký čas. Nebo možná upadl do bezvědomí. Ať už to bylo jakkoli, Qui-Gon začal opět vnímat své okolí. Jemný proud vzduchu se dotkl jeho kůže a on si olízl suché rty. Se zasténáním se napřímil, uvolnil zápěstí a ramena od napětí a zatnul zuby, když krev začala opět líně proudit jeho pažemi.
Těžké dveře cely se začaly hlučně otevírat. Krátká, divoká vlna strachu udeřila do Qui-Gona, ale on ji ihned odrazil. Cokoliv se má stát, on se tomu postaví čelem – beze strachu, bez nenávisti. Byl Jedi. Mohli ho zabít, ale tohle změnit nemohli. Nikdy to nemohli změnit. Než se dveře zcela otevřely, získal svůj klid.
Obi-Wan vešel a rychle za sebou zavřel. Zastavil se a studoval spoutaného muže před sebou. Pak svěsil hlavu a zamračil se. „Co je to s tebou, Jedi?" zeptal se stroze. „Mučí tě a … zdá se, že tobě to nevadí. Všichni ostatní by se vzdali už před hodinami. Proč jim nechceš říci, co chtějí vědět?" Něco jako zlost problesklo jeho hlasem a jeho pěsti se sevřely.
Jedi zamrkal, překvapen chlapcovým citovým výbuchem. Opatrně formuloval svá slova, když slabým hlasem odpovídal. „Měl bys znát odpověď, Obi-Wane. Třináct let jsi mezi námi cvičil. To jsi už všechno zapomněl?"
Kenobi několika rychlými kroky přešel celu, až stanul Qui-Gonovi tváří v tvář. Z jeho těla vyzařoval vztek. „Nic jsem nezapomněl," řekl vražedným šepotem. „Ani jedinou chvilku z těch uplynulých sedmnácti let. Pamatuji si všechno."
Kdyby nebyl Qui-Gon řetězy připoután ke zdi, ucouvl by. Přesto pokračoval dál, nedbaje na to, co by se mohlo stát. Stejně mu už nemohli provést nic horšího. To nejhorší už přetrpěl. Tak se zeptal, „Na co si vzpomínáš?".
Chlapec se díval velmi dlouho staršímu muži do očí a Qui-Gon začal doufat, že mu snad odpoví. Když konečně odpověděl, řekl Kenobi tvrdě „Ne. Nebudu ti líčit svůj životní příběh, abys to pak mohl proti mně využít. Nebudu se brodit sedmnácti lety ošklivých vzpomínek, aby ses mohl dostat do mé mysli." Odmlčel se a pak odvrátil pohled. „Věř mi, nechtěj se mi dostat do mysli."
Qui-Gon promluvil do náhlého ticha. „Tak proč si tedy přišel? Poslal tě Shevann? Nebo si změnil názor?" V jeho hlase zazněla jen unavená zvědavost.
Kenobi se zamračil a otočil se zpátky na Qui-Gona. „Změnil názor na co?"
„Na to, že řekneš Shevannovi, co chce vědět. Proč jsem zde. Jaké jsou mé plány. Ty jsi mu to mohl kdykoliv říci. Oba to víme. Tak proč si to neudělal?"
Kenobi na něj upřel nevěřícný pohled. „Ty si myslíš, že jsem neřekl Shevannovi o tom, co je v tvé mysli jen proto, abych tě viděl nejdříve mučit?"
„A ne?"
Něco se objevilo v chlapcových očích. Byla to bolest? „Ne," řekl přiškrceným hlasem. „Pro to jsem to neudělal." Pak vytáhl z kapsy klíč a natáhl se, aby mohl odemknout řetězy na Qui-Gonových zápěstích.
Jedi by byl klesl na podlahu, kdyby ho na poslední chvíli chlapec nezachytil. Kenobi rychle chytil Qui-Gona za ramena a pomohl mu do sedu, pak se odtáhl tak rychle, jako kdyby… kdyby se dotkl něčeho velmi odporného. Nepodepíraný Qui-Gon opřel svou bolavou hlavu o chladnou kamennou zeď vězeňské cely, zavřel oči, aby se tak mohl bránit agónii, kterou vyvolal pohyb. Několikrát se zhluboka nadechl. Snažil se zachytit Sílu, aby mu pomohla kontrolovat bolest. Teď, když výboje elektřiny z pout ustaly, a působení drog pomalu odeznělo, podařilo se mu v malé míře uspět. Bude to ale trvat dlouho, než získá zase plnou kontrolu…
Kenobi se pohnul a zachvěl, když vycítil Qui-Gonovo manipulování se Sílou. Jedním chodidlem šťouchl Qui-Gona do nohy. „Vstávej," řekl tvrdě. „Jsi volný."
Qui-Gon otevřel oči a vzhlédl k chlapci, ale nepokusil se vstát. „Proč?"
Kenobi zaváhal. „Mám své důvody."
Kenobimu se zúžily zorničky. „Prostě mám své důvody."
„Jak mám vědět, že to není past?"
„To se nedozvíš. Tak chceš se odsud dostat nebo ne?"
Qui-Gon unaveně přikývl. „Ano," řekl jen. „Ale budeš mi muset pomoci. Nejsem teď schopen nějakého hrdinského útěku."
Několik protichůdných pocitů se vystřídalo na Obi-Wanově tváři. Netrpělivost, nespokojenost, obavy. Dlouho neodpovídal. Přes rameno vrhal pohledy k zavřeným dveřím za sebou. Konečně, s mrzutostí vyzařující z každého póru těla, poklekl a zvedl bez řečí Jediho na nohy, Jednu Qui-Gonovu paži si přehodil přes rameno. „Tak dobře," dodal pochmurně. „Pomůžu ti pryč z ostrova. Ale je to jediná pomoc, které se ti ode mě dostane. Poslední pomoc, kterou nějaký Jedi dostane. Je to jasné?"
Qui-Gon se otočil, aby se setkal s jeho chladnýma očima. „Ano," přikývl. A pak se snažil, aby se nesvíjel bolestí, když ho Kenobi vlekl ke dveřím. A jak se vlekli celou, Jedi znovu uvažoval nad tím, zda to není past, nějaký nový Shevannův plán, který ho má přinutit mluvit…A pak přestal přemýšlet. Nezáleželo na tom. V této místnosti čekala jen další bolest a jistá smrt. A venku… no, kdo ví, co se bude dít? A bylo přece jenom lepší zemřít při pokusu o záchranu, než připoutaný ke zdi čekat, až k němu smrt přijde…