Si-ana Tome Aru - Vzpomínej

Autor: Seven
Překlad: Yanna

Na Aladell se snesla zima. Větřík, který vál na holých pláních, byl teď ostřejší a ledovější.
Zaujaté pohledy sledovaly Obi-Wana Kenobiho, jak rychle kráčí městem s očima zarudlýma a pomačkaným oděvem. Sužoval ho žal.
Stráže u paláce ho prostě přehlíželi, neboť v něm poznali jednoho z nejváženějších návštěvníků své paní. Obi-Wan rychle prošel širokou bránou a celou cestu k paláci, posazeném na kamenném vršku jako klenot, skoro uběhl.
Několik pomocníků vládkyně, mladých mužů a žen zhruba Obi-Wanova věku oděných v šedých uniformách aladellské vlády, stálo u dveří a hovořilo. Obi-Wan zachytil útržky jejich konverzace: "Jedi," "Mistr Jedi," "Mistr Jinn." Ale když rozcuchaný mladík přišel k nim, uctivě ztichli.
"Jsem tu, abych navštívil Vládkyni," řekl neklidně.
Jedna tmavovlasá žena vykročila k němu. "Si-ana tome aru, methas mei." Obi-Wan se uctivě uklonil, chápaje pozdrav jako: "Ctíme tvého druha v čase tvého zármutku." Žena mu pokynula, aby ji následoval a zamířila do zahrad.
Tam obvykle trávila čas, zvláště když byla nešťastná. Obi-Wan věděl, že si byli s Qui-Gonem blízcí už od jeho dvanácti let, kdy byl ještě sám vyděšeným padawanem.
A tam pod stále zelenými stromy a keři ji Obi-Wan uviděl. Měla na sobě dlouhé smetanově bílé šaty, prosté obvyklých výšivek a perlových ozdob. Její rozpuštěné tmavé vlasy nesly více šedin než předtím. Poté, co zamumlala pozdrav královně, pobočnice zmizela v paláci.
"Slyšela jsem to, Obi-Wane," řekla tiše Vládkyně. Rukama spočinula na zábradlí, když se Obi-Wan posadil na kamennou lavičku vedle ní. "Republika utrpěla těžkou ztrátu..."
Od kohokoliv jiného by ta slova zněla jako chabý pokus o soustrast, avšak Obi-Wan věděl, jak hluboké jsou ty pocity. "Nevím ani, proč se to vlastně přihodilo..."
"Byla to vůle Síly," řekla se smutným úsměvem Vládkyně.
"Já vím... Já vím," odpověděl Obi-Wan a zahleděl se k horizontu. "Ale jakému dobru jeho smrt posloužila?"
Vládkyně si povzdechla. "Za sto let politikaření jsem se naučila, že někdy... pro vyšší dobro musí zlo udeřit."
Obi-Wan neodpovídal. Jemně ho objala kolem ramen a přitáhla ho k sobě. "Obi-Wane," zamumlala a v jejích velikých zářících očích se objevily slzy. "Tvůj mistr by nechtěl, aby jeho smrt byla něčím jiným než tím, čím opravdu byla."
Obi-Wan mlčky zavrtěl hlavou opřenou o její rameno neschopen slova. O chvíli později se odtáhla a vstala z lavičky. "Pojď," řekla tiše a vzala ho za ruku. "Chci ti ukázat něco, co možná ulehčí tvému žalu."
Obi-Wan se mírně zamračil, ale následoval ji, když kráčela na konec zahrady. Ve dřevěné stěně tam byla malá dvířka, vedoucí, pokud věděl, do veřejného parku. Otevřela a vyvedla ho do rozlehlého zeleného parku s ještě větším množstvím sklánějících se stromů, shlížejících na Aladell pod nimi, na rodiny a milence, na lidi, které se zdál klid tohoto místa uklidňovat.
A tam uprostřed toho všeho stál pomník, ohromný, hladký, černý obelisk. Stříbrošedé aladellské písmo křižovala jeho povrch. A mezi nimi Obi-Wan rozeznal jméno: "Qui-Gon Jinn."
"Co je to?" zeptal se tiše.
Vládkyně se k němu obrátila, na jejích rtech vykvetl nepřítomný úsměv. "Pomník."
Obi-Wan zavrtěl hlavou snaže se ignorovat bolest stoupající mu hrudí. "Nerozumím."
Vládkyně položila útlou ruku na hladký černý kámen. "Aladell využívá mnoha prostředků, aby si připomněl... věci, dobré i špatné. Ale jedné věci si můj lid cení nade všechny vzpomínky... a tou je muž, který za nás chtěl vzdorovat bouři."
Obi-Wan hleděl na pomník skrze závoj slz. Vládkyně se do něj zavěsila. "Když tohle lidé vidí, vzpomenou si. Na muže, jehož roky vídali, na příběhy o Qui-Gon Jinnovi, které jim vyprávěli jejich rodiče a někdy i prarodiče. Žije dál, Obi-Wane."
"A existuje další vzpomínka," pokračovala. "Často mi vyprávěl o tom, co ses naučil. Předávej ty znalosti dál svým učedníkům. Svým jednáním a skutky jim ukaž, co Qui-Gon ukázal tobě. On žije dál v Síle a ve vzpomínkách, které jeden druhému předává ve svých činech."
Obi-Wan už neviděl písmo na kameni. "Děkuji vám," řekl tiše a opřel se o něj.
Vládkyně Saleil ho něžně objala a pohladila ho po krátkých hnědých vlasech. "Vzpomínej..."