Vyhoštěný 9. část

Když vřískot přešel v chroptění, Qui-Gon se vrhnul ke dveřím, o nichž věděl, že tam jsou a pomocí Síly se je snažil vyrazit. Dveře se sténáním protestovaly a pak pomalu se skřípáním povolily. Vklouzl do temné síně, svaly napjaté. Za sebou slyšel pouze Obi-Wanův přerývaný dech a dusot jeho nohou…

Ucítil v Síle temné pulsování… a to pak náhle ustalo jakoby někde někdo otočil vypínačem…

K hrdlu mu někdo přitiskl tvrdý a tenký břit. Qui-Gon automaticky ztuhl, uvědomuje si, že čepel je v tomto případě spíše hrozbou než nebezpečím. Obi-Wan si všiml, že starší muž zastavil, příliš pozdě a s reptáním narazil do jeho zad, pak o krok ucouvl.

„Ani se nehněte," pronesl hluboký hlas kapitána Sahimara.

„Mistře?" zeptal se nejistě Obi-Wan.

„Nikdo se ani nepohne!" vykřikl odněkud ze tmy v místnosti Risoinův hlas.

Světla opět se slabým zabzučením někde v paláci naskočila, ale jen z poloviny tak jasná jako předtím. Qui-Gon se zamračil do tmavých rozhněvaných Sahimarových očí, hledících na něj zpod rudé helmice, a pak přes jeho rameno pohlédl na zdroj výkřiku.

Loried klečela na podlaze, lapala po dechu a byla smrtelně bledá. Rukama si chránila hrdlo. Její velké hnědé oči byly plné hrůzy a bolesti. Vládkyně vstala a šla k ní.

„Co se stalo?" zeptal se Qui-Gon, když stařičký Sabyian uvolnil své místo Loried.

„Někdo – někdo se mě snažil – uškrtit," zakašlala Loried. „Snažil se mě – zabít…" Divoce ukázala na Altoriase. „Byl to on – poznávám jeho ruce - "

„Ukažte," řekl Qui-Gon a poklekl na zem vedle rozrušené ženy a začal prohlížet její krk.

„TAK UŽ DOST!" Byl to Risoin, v očích hněv, světelný meč rázem aktivovaný a jasně zlatě žhnoucí. „To on je ten vrah!"

To prohlášení zasáhlo přítomné jako blesk z čistého nebe. Obi-Wan a Vládkyně na Risoina zírali v němém úžasu, Altorias zaklel v aladellštině, Sabyian, Kasiral a zesláblá Loried jenom poslouchali…

„Je nápadné, že jsi byl na balkóně těsně před výbuchem," řekl Risoin a kroužil kolem staršího muže, „po večeru, celém stráveném v síni. Věděl jsi, že balkón není v epicentru exploze. Takže… dal jsi jasně najevo, že nechceš být večer nikým rušen, čímž sis zajistil příležitost k umístění bomby."

„Jedna věc tu chybí," odpověděl Qui-Gon suše a modré oči mu blýskaly. „Motiv."

„Jsem si jist, že by se nějaký našel," ušklíbl se Risoin.

Vládkyně vstala ze svého místa a zvedla ruku, aby ukončila tu diskusi. „V této chvíli nemáme dostatek důkazů k tomu, abychom mohli někoho obviňovat." Její kamenný pohled ulpěl na Risoinovi, který neochotně deaktivoval svůj světelný meč.

„Má paní," řekl Qui-Gon s mírnou úklonou. Myslím, že jsem možná nalezl souvislost mezi způsobem zabíjení před třiceti lety a dneškem. Až po prohlédnutí starých záznamů jsem nabyl jistoty."

„Kdo je to?" zeptal se tiše Sabyian.

Qui-Gon se obrátil ke starci, silné paže zkřížil na prsou. „Kancléři Sabyiane… před Saleil jste sloužil dvěma panovníkům. Oba byli tradicionalisté, je to tak?"

„Ano," přisvědčil Sabyian a mnul si svůj bílý plnovous.

„Ale byla to až ona," pokračoval chladně Qui-Gon, „kdo přivedl Aladell do Republiky a změnil tak navždy jeho tvář a kulturu. Možná jste to neschvaloval…" Zamračil se, jakoby to dále zvažoval. „Jedinou královninou dědičkou je její sedmiletá neteř – dítě, které se dá snadno ovlivnit, aby zrušilo spojení mezi Republikou a Aladellem… ale jedině za předpokladu, že by Saleil zemřela."

„Nepokusil jsem se ji zabít," odpověděl tiše Sabyian. „Proč bych čekal tak dlouho?"

Qui-Gon zavrtěl hlavou. Pak pohlédl na Loried schoulenou na židli, její obličej byl náhle ještě bledší. „Loried. Dvakrát zadržená a pokutovaná ze přechovávání nelegálních záznamů a holonahrávek. Toužíte po vládě, jakou před lety navrhoval Talinos a kterou Saleil zamítla."

„Nikoho bych kvůli tomu nezabila!" vyjekla co nejvášnivěji mohla.

„Určitě?"

„Ano!" odsekla Loried. „Nechci nikomu ublížit…"

Qui-Gon se obrátil na Kasirala, který se řečnicky optal, „A teď vyjmenujete důvody, proč bych měl být vinen já, že?"

„Správně," odpověděl Qui-Gon bezvýrazně. „Vaše matka se před třiceti lety účastnila vzpoury a zahynula během jejího potlačení. To by mohl být - "

„Pche!" vykřikl náhle Kasiral hněvivě. „Nikdy jsem svou matku nepoznal! Vychovávala mě chůva – i kdybych si ji pamatoval, stejně by mě to nezajímalo!"

Qui-Gon se slabě usmál a rozhlédl se po lidech kolem sebe. Sahimar zuřivě mířil svým blasterem, rozhlížeje se po všech. Altorias zkřížil ruce na prsou a spokojeně se usmál. „Je mi líto, Mistře Jinne, na mě nic nemáte. Moji rodiče byli loajální… Nemám žádné veřejně rozvratné ideály… a jsem zastáncem Republiky."

Qui-Gon si povzdechl a poklonil se. „Lorde Altoriasi," zeptal se tiše. „Znáte Cash-marenský projekt?"

Altorias se zamračil a zmateně si třel čelo. „Samozřejmě, že ano… byl to projekt Republiky, navržený k dočasnému vyprojektování druhé osobnosti na existující osobnost, což z jedince učiní ideálního tajného agenta…"

Qui-Gon přikývl. „Na něm pracoval zrádce Talinos, než se vzbouřil. Nicméně, byl zde drobný problém. Místo aby si osoba dočasně vyvinula druhou osobnost, vytvořilo se u ní těch osobností více – a to trvale. Od projektu se kvůli tomu odstoupilo…"

Altorias se nervózně zasmál. „Na co narážíte?"

Qui-Gon si povzdechl. „Altoriasi, prošel jsem si testy vaší DNA a vašich rodičů. Polovina vašich genů se neshoduje s otcovými. Shoduje se s Talinosovými." Odmlčel se, aby všichni tu informaci vstřebali, pak promluvil znovu, mírnějším tónem. „Vidím to tak, že když Talinos zaútočil na Vládkyni, vaše matka se příliš styděla, než aby vám odhalila totožnost vašeho pravého otce.

Altorias smrtelně zbledl, ruce se mu sevřely v pěst a opět se rozevřely, když mu došel význam toho, co bylo řečeno. Obi-Wan, stojící za Qui-Gonem, držel výpis z počítače. Mladý šlechtic na okamžik vypadal jako zatoulané dítě. Pak se obrátil na Qui-Gona a vykřikl, „Nevěděl jsem to! Možná jsem jeho syn, ale to neznamená, že bych ho zabil."

Qui-Gon zavrtěl hlavou. „Ne… ale znamená to něco jiného. Myslím, že Talinos měl náhradní plán pro případ, že by byl zabit. Vtiskl svou vlastní osobnost do mysli svého malého syna… takže jednoho dne by dokonal jeho pomstu…"

Altorias zavrtěl hlavou a rukama si svíral tvář, jakoby se snažil umlčet pravdu… a pak se náhle vrhl na Saleil, v jeho rukou se jako kouzlem objevil nůž. Qui-Gon se vymrštil po vrahovi, jehož nůž ťal po královně – a byl odražen dýkou v její vlastní ruce. Zbraň zazvonila o podlahu a Altorias/Talinos zíral na Vládkyni, která držela v ruce malý stříbrný blaster, jenž vytáhla odněkud ze záhybů svých dlouhých stříbrných šatů.

Sahimar a jeho stráže obklíčili chladně se usmívajícího mladíka a namířili na něho půltucet blasterů.

* * *

„Jsi v pořádku?" zeptal se Qui-Gon, rychle přistoupivší ke královninu trůnu. Seděla na něm, hlavu skloněnou ve stínu, jakoby na ni dolehla tíha celého dne. Zvedla k němu zrak a slabě se usmála. „Jen přemýšlím," zamumlala.

Qui-Gon k ní přistoupil a posadil se na široké kamenné opěradlo trůnu a tiše řekl, „Kvůli tomu, co se zde stalo, nebude pravděpodobně Risoinovi dovoleno cvičit padawana, dokud neprokáže větší pevnost charakteru. Obi-Wan bude znovu přidělen k někomu jinému."

Vládkyně se soucitně zachmuřila a objala svou paží jeho ramena a jemně ho k sobě přivinula. „Vím, co pro tebe znamená," zašeptala. „Věř mi, vím to."

Qui-Gon se mírně pobaveně zasmál. „Jsem si jistý, že tentokrát pro něj Rada vybere někoho vyrovnanějšího," řekl tiše. „Ale na chvíli mi to připadalo… skoro jakoby byl zase mým padawanem…"

Saleil ho znovu objala a přitiskla své rty na temeno jeho hlavy, slabě ho kolíbaje. Pak se Qui-Gon pomalu vyvinul z jeho objetí a tiše pravil, „Po celém tom všem vzruchu se potřebuju prospat. Ty nejspíš také…"

„Vyspím se," řekla Vládkyně a napřímila se. „Ale nejdřív musím ještě něco zařídit…"