Vyhoštěný 8. část

Všichni podezřelí v jedné síni. Obi-Wana posadili toporného na brokátovou židli vedle Risoina. U velkého kulatého stolu seděli také různí kancléři – Sabyian, Lord Altorias, Lady Loried, Lord Kasiral. Poradce Kalienn tiše hovořil u vysokých oken s kapitánem Sahimarem.

Obi-Wan záviděl Qui-Gonovi jeho místo. Qui-Gon seděl u malého stolu vedle Vládkyně, ale ani jeden z nich toho moc nenamluvil.

Ze všech lidí u stolu se Obi-Wanovi nejvíce zamlouval Kancléř Sabyian. Byl to shrbený starý muž s přívětivým pohledem a bílým plnovousem. Byl také nejméně hovornou osobou u stolu, za což byl Obi-Wan vděčný.

„Kenobi," pronikl do jeho zamyšlení hluboký hlas. Snědý, drze vypadající Altorias hleděl přímo na něj a jeho oči Obi-Wana probodávaly jako šípy. „Ptal jsem se vás, jestli jste někdy byl na Sol-Kaspa?"

Obi-Wan o takovém místě v životě neslyšel. „Já - " začal.

„Prosím vás!" zvolala Lady Loried, její mírné hezké tváři na chvíly dominovaly velké hnědé oči. Obi-Wanovi neurčitě připomínala dravou kočku, kterou kdysi viděl v rezervaci, a její jasně rudé šaty ten dojem jen umocňovaly. „Jenom dekadentní blázni jako vy jezdí na Sol-Kaspa, Altoriasi!" Natáhla se a štípla Altoriase do holé paže.

„Na vašem místě bych to nedělal," řekl Kasiral suše. „Mohl by vám to oplatit."

Loried se zarazila, náhle se kolem sebe vyděšeně rozhlédla a pak klesla zpátky na svou židli. Obi-Wan přivřel oči a pozoroval Altoriase, který posunoval jídlo po svém talíři. Veselí těchto mladých šlechticů mělo podtón strachu, jenž nebylo možno nepostřehnout… Jak dobře znali jeden druhého? Jak moc si důvěřovali?

Ale aspoň že na něho nemůže Risoin na veřejnosti křičet, uvědomil si a ušklíbl se. Starší Jedi mlčky seděl vedle Obi-Wana zjevně ponořen v myšlenkách. Kdyby na něho někdo promluvil, odpověděl by úsečně, Obi-Wan se však přistihl, že si vymýšlí vlastní dialog.

„Kenobi?"

Zahnal své představy. „Hm? Ano?"

Loried se naklonila, dívaje se na něj. „Ptala jsem se, jaké to je cestovat z planety na planetu?"
„Ach, to… je to velmi zajímavé," odpověděl Obi-Wan ne zrovna přesvědčivě a přál si, aby při tom nebyl myšlenkami někde jinde.

Loried se afektovaně zasmála. „Já jsem nebyla ještě nikde – ale vídám zde mnoho úředníků z jiných planet. Nemají vůbec žádnou úroveň. Nemají mozek. Nemají ani soucit. Všichni se chovají jako - "

Náhle se zarazila, její snědé tváře zrudly. když zachytila Altoriasův pohled. Díval se na ni znepokojeně a varovně. Sklopila provinile oči do klína.

Obi-Wan cítil, jak mu po zádech přeběhl mráz, když Altorias a Kasiral započali strojenou konverzaci a snažili se vyplnit trapné ticho, které zavinila Loried…

* * *

Vládkyně byla nezvykle napjatá, její dlouhé prsty křečovitě svíraly opěradla židle. Černý, ježatý a jednooký aslepi se jí stočil u nohou jako záměrná připomínka toho, že si s ní neradno zahrávat.

Když se Qui-Gon opět posadil vedle ní ke stolu, aslepi zvedl svou trojúhelníkovitou hlavu a šťastně vydechl. Qui-Gon se usmál a nenápadně upustil kousek masa ze svého talíře pod stůl, kde se na něj stvoření přes jeho botu vrhlo a hlasitě ho zhltlo. Několik hostů u stolu, včetně Obi-Wana, se ohlédlo po zdroji toho hluku.

Qui-Gon si povzdechl. Byl čas dát se opět do práce.

Pravou rukou nabodl na vidličku kousek masa a levou rukou nenápadně pod stolem zatahal Saleil za šaty. Hnědé oči se jí rozšířily a rychle se obrátily k němu, přičemž stále nevinně jedla, pak pohlédla dolů, kde na levém cípu jejích šatů ležel malý hnědý útržek popsané kůže.

Kývla na ramenatého kapitána Sahimara, stojícího u dveří, pomalu rozbalila kožený útržek. Stálo tam rychlými tahy napsáno:

POTŘEBUJI PŘÍSTUP DO POČÍTAČE.

Svraštila obočí, ale její ruka vklouzla pod lesklý plášť a vytáhla stříbřitý čip, třpytící se mezi jejími perleťově nalakovanými nehty. Natáhla ruku ke stolu a se skřípavým zvukem ho nenápadně poslala roztočený přes stůl pod okraj Qui-Gonova talíře. Qui-Gon se mírně usmál, když její palec úmyslně zavadil o nůž a ten s řinkotem spadl na podlahu. Všichni nadskočili a pak se opět uklidnili. „Omlouvám se," řekla Vládkyně se slabým úsměvem.

„Má paní," řekl jeden z jejích stráží, vrhnuvší se k ní zvedl nůž z hladké kamenné podlahy. Vládkyně ho od něj přijala s milostivým přikývnutím a pokynula, aby se pokračovalo v jídle.

Jediným svižným pohybem Qui-Gon vstal a přejel rukou podél talíře. Uchopil přístupový čip k počítači a upustil ho do svého volného rukávu. „Má paní, omluvte mě, prosím," řekl s krátkou úklonou. „Musím ještě něco vyřídit."
Vládkyně blahosklonně přikývla, Qui-Gon se uklonil přítomným hostům a rychle opustil síň. Stráže za ním podezřívavě hleděly.

Když se Risoin, Loried a Kasiral začali bavit o planetě v Pásu, o které Obi-Wan nikdy neslyšel, a o místě zvaném Odoriad, cítil, jak mu klesá nálada. Pohrával si na talíři se zeleně zbarvenou zeleninou a sledoval, jak aslepi ochranářsky krouží kolem Vládkyně a tluměně vrčí.

„Obi-Wane?" Vládkyně se na něj dívala a on instinktivně vstal.

„Ano?" otázal se a současně zapomněl dodat „má paní".

Hleděla na něj zvláštním způsobem. Když nachýlila hlavu ke straně, křišťálová korunka na ní slabě zašelestila. „Cítím, že bys byl mnohem raději někde jinde. Je-li tomu tak, trvám na tom, abys šel." Pak na něho mrkla.

Obi-Wan byl z toho pohledu a prostého způsobu, jakým to provedla, na chvíli omráčen. Pouze ten, kdo by se díval přímo na ni, by to postřehl. Spěšně se uklonil a zasunul po sobě židli. Cítil na sobě pohledy ostatních hostů – a zvláště Risoinův.

Jakmile se za ním zavřely dveře, uslyšel Qui-Gonův hlas, „Tudy, Obi-Wane."

V matném světle počítačové konzole spatřil Qui-Gonovu mohutnou postavu. Do otvoru v konzoli byl zasunut stříbřitý čip a Obi-Wan šokovaně hleděl, jak si Qui-Gon prohlíží tajné aladellské složky. „Mistře," zalapal po dechu. „Co to děláš?"

„Pátrám po motivu," odpověděl Qui-Gon nevzrušeně. Uhnul stranou a ukázal na židli. „Vidíš dobře?"

Obi-Wan vklouzl do židle a díval se. „Tohle jsou ty motivy?" zeptal se pomalu.

„Ano."

Obi-Wan se poškrábal na čele, cítil, že ho začíná bolet hlava. „Ale každý v té místnosti měl příležitost i motiv!"

Qui-Gon si povzdechl. „Obi-Wane, cítil jsi během večeře z ostatních něco neobvyklého?" zeptal se pomalu.

Obi-Wan se zamračil a vzpomínal. „Ne… jen strach. Všichni mají strach, ale z nikoho jsem necítil VINU."

Qui-Gonovy rty se zkroutily ve slabém úsměvu. „Já vím, Obi-Wane," řekl téměř zasněně. „Ani já jsem nic necítil. Ale myslím si, že vím, jak ten vrah pracuje, jak se před námi skrývá a jaké má spojení s - "

Konzole blikla a vše se ponořilo do temnoty. Úzký pruh světla u podlahy, vycházející z pod dveří, zmizel, když vtom se síní rozlehl výkřik, při němž tuhla krev v žilách…