Vyhoštěný 6. část

Obi-Wan se hnal do paláce náhlým davem služebnictva a hostů, všech křičících a pobíhajících sem a tam. A vprostřed toho všeho jako pomník uprostřed chaosu spatřil známou postavu…

„Obi-Wane!"

„Mistře!"

Qui-Gonův světlý oděv a dlouhé vlasy byly slabě cítit kouřem, když vystoupil z davu. Obi-Wan v hrůze hleděl na krvácející šrámy a řezné rány v jeho lvím obličeji a na širokých rukou. „Co se stalo?" zeptal se téměř bez dechu.

Qui-Gon se divoce ohlédl za sebe do sálu. Obi-Wan krze díru ve stropě a ve zdi viděl oblohu hustě posetou hvězdami. „Bomba – umístěná v blízkosti trůnu Vládkyně. Někdo chtěl - "

„TICHO!"

Sálem zazněl dunivý hlas kapitána stráží a okamžitě se rozhostilo ticho. Jediný zvuk, který Obi-Wan slyšel, bylo jeho vlastní zahanbující hlasité popadání dechu. Qui-Gonův přísný výraz trochu povolil, když zpoza služebnictva a hostů uvidět vycházet postavu ve stříbrném.

Vládkyně vypadala stejně omšele a ohořele jako Qui-Gon, po jednom boku jí kráčel Risoin, po druhém rozložitý a ozbrojený kapitán. Risoinovi se zúžily oči a Obi-Wan si sklesle uvědomil, že musel zaslechnout, jak Qui-Gona oslovuje „Mistře".

Její velké hnědé oči přehlédly všechny přítomné, spočinuly na Qui-Gonovi a vrátily se zpět k zbrojenému kapitánovi. „Kapitáne Sahimare," řekla přísně. „Chci, abyste to tu celé uzavřeli silovými poli."

„Už se stalo, má paní," zamručel Sahimar.

„Bez mého svolení nikdo neopustí palác," dodala rozohněně a zkřížila své útlé ruce na prsou. „Nikdo neodejde, dokud nebude útočník dopaden."

„Na to už je trochu pozdě," vydechl těžce Obi-Wan, otíraje si čelo.

Všechny oči se obrátily k učedníkovi, včetně očí Vládkyně. Trochu se zavrtěl pod jejím upřeným pohledem. „Kenobi!" zasyčel Risoin, ve snědém obličeji se mu zračil rostoucí hněv. „Jak - "

Královna zvedla ruku na znamení ticho, oči stále upřené do Obi-Wanových. „Obi-Wane," řekla tiše a přistoupila k němu blíže. Obi-Wan se obrnil a pohlédl jí doočí. „Viděl jsi ho?"

Obi-Wan přikývl, děsivě si vědom Risoinova tvrdého pohledu. „Viděl jsem ho utíkat. Vyzval jsem ho, aby se ukázal, ale raději sám sebe zabil."

Na chvíli vypadala, žei ho jen měří. Pak se koutek jejích úst zvedl v náznaku úsměvu a ona zaplula do davu, plášť se za ní zavlnil. Sahimar byl jen o krok za ní, když přikázala, „Ať vás mladý Kenobi zavede k tělu, dejte ho do kryokapsle. Podáte mi hlášení v mých komnatách."

Ještě než ho statný kapitán vzal Obi-Wana za paži, aby ho odvedl ven na chladný vzduch, zachytil Qui-Gonův pochvalný úsměv.

* * *

Denní světlo začalo zalévat hlavní město Aladellu, dosud celé ponořené do tmy. Temná barva na horizontu pomalu vybledla do světlounce modré…

Qui-Gon ležel na zádech na úzké zdobené posteli a sledoval, jak oknem pronikají první sluneční paprsky. Bolelo ho celé tělo, každý nerv měl napnutý k prasknutí a každý jeho sval bolestivě protestoval při sebemenším pohybu.

Jak se asi cítí Saleil, pomyslel si a slabě se usmál. Uhodila se o zábradlí docela silně…

Jak oknem zavanul pach kouře smíšený s vůní květů, jeho myšlenky se rázem začaly ubírat jiným směrem. Živě si vzpomínal na podrážděný výraz v Risoinově tváři, když se ho zeptal, kde je Obi-Wan. Jedi se zajímá, kde je v kritické chvíli jeho padawan…

Zaplavil ho bolestivý pocit viny. Soudil Risoina nespravedlivě ve snaze nalézt něco, co by sám udělal lépe, protože už nesměl Obi-Wana cvičit?

Ozvalo se slabé zaklepání na dveře. „Dále!" zavolal a posadil se na posteli.

Dovnitř vklouzla domorodá služebná tmavé pleti a s rukama založenýma na prsou se mírně poklonila. „Vládkyně uctivě žádá, abyste se dostavil do zahrady ještě před ohledáním těla útočníka."

„Hned tam budu," řekl Qui-Gon a zahnal své předchozí starosti. Když za sebou dívka zavřela, spustil nohy s postele a protáhl se. Bude to velmi, velmi dlouhý den, ale aspoň dobře začal.

Když k ní Qui-Gon dorazil, Vládkyně seděla na kamenné lavičce. Zatímco její potrhané šaty z předešlé noci vystřídaly jiné, čistě bílé a šál, její tvář byla stále poznamenána slabými rudými skvrnami.

Dívala se na tři obelisky, vytesané z tmavého obsidiánu, ohraničené rostlinami a květinami, menšími a méně výraznými než zbytek zahrady. Qui-Gon se posadil vedle Saleil a položil svou velkou dlaň na její drobnou ruku, jen na chvíli, pro útěchu.

Povzdechla si. Prozatím nechám uzavřít Palác," oznámila mu.

„Ty si myslíš, že ten útočník nepracoval sám?"

„Kdokoliv má tohle na svědomí, příliš si cení svého života a postavení na to, aby je tak snadno odhodil, dokud není zcela poražen." Její tvář zjihla pobavením. „Ubohý Sahimar, je připraven zatknout kohokoliv a cokoliv. Je tak nervózní." Odmlčela se. „Vycvičil jsi Obi-Wana dobře."

Qui-Gon se pobaveně zasmál. „Ne tak docela."

„To neříkej," pokárala ho přísně. „Hodně mi připomíná tebe v jeho věku – jen o něco méně vážného," dobírala si ho.

„Ach." Qui-Gon předstíral, že ho to ranilo.

Vydala hrdelní smích, pak opět zvážněla. „Udělám cokoliv, co je v mé moci, abych ti pomohla, Qui-Gone," řekla tiše. „Jsi pro mě jako syn a já vím, jak moc tě tohle vyhoštění bolí." V jejích očích se na okamžik objevily slzy.

Pak se zvedla a spěchala pěšinou do Paláce s Qui-Gonem těsně za sebou.