Vyhoštěný 5. část

Bylo to jakoby udeřil hurikán a doprostřed kamení a prachu se snesl oblak skleněných střepů. Qui-Gon uslyšel bolestivé výkřiky a sám byl sražen na mramorové zábradlí. Hrudí mu projela ostrá bolest.

A pak nastalo ticho, přerušované pouze zvukem padajících trosek.

Mírně pohnul hlavou, oči mu slzely a měl je plné prachu. „Saleil?". Zakašlal. Celý rozbolavělý se vyškrábal na všechny čtyři a stále omámený se zapotácel. K jeho uším dolehlo zasténání. „Saleil?"

Zamrkal a mlha před jeho očima začala ustupovat. Jeho silnou paži sevřela Saleilina útlá ruka. Její smrtelně bledý obličej byl pořezaný od letících střepů, po tvářích jí jako slzy stékaly jasně oranžovo-rudé krůpěje krve. Její šedivějící vlasy pokryl prach a stříbrné roucho na ní viselo jako rubáš. Pak si ale Qui-Gon pomyslel, že sám nevypadá o nic lépe.

Podepřel jí rukou v pase a pomohl jí na nohy, zamířili z balkónu zpátky do budovy. Pod botama mu křupalo sklo z rozbitých oken.

Uvnitř to vypadalo jako po zásahu tornáda. Spálený a roztříštěný nábytek ležel zpřeházený všude kolem. Několik omámeně vypadajících a popálených Aladellanů se svíjelo v krvi na podlaze.

Ozval se klapot a dovnitř vstoupili čtyři ozbrojení strážní. Ačkoli měli tváře zakryté tenkým pancířem, Qui-Gon z nich cítil hluboký zmatek. Jejich kapitán se postavil do pozoru. „Má paní - " spustil.

Saleil si s hlubokým povzdechnutím odhrnula z čela pramen vlasů. Kapitáne, nestůjte tu jako sloup a začněte s pročesáváním oblasti. Nikdo ať neopouští Palác."

„Rozkaz, má paní," odpověděl kapitán odhodlaně.

Královna pohlédla na Qui-Gona s výrazem rostoucího podráždění ve své krvácející tváři. „A kde je ten Jedi?" zavrčela.

Nečekala na odpověď, poklekla vedle mladíka, který se držel za krvácející břicho a sténal. Svlékla si své roucho a začala ho trhat na pruhy.

Když Qui-Gon podepřel svou paží v pase omámenou starší dámu, oděnou do zlatých kalhot a tuniky, a začal ji zvedat do sedu, do místnosti vpadl Risoin. Rozhlédl se kolem sebe, oči vytřeštěné hrůzou nad pohledem, který se mu naskytl. „Co se tu stalo?" zeptal se a zamířil ke klečící Vládkyni. „Slyšel jsem výbuch - "

„Nesmíte - " zaprotestoval jeden ze strážných a pozvedl svůj blaster.

„Pusťte ho dovnitř," vložil se do toho Qui-Gon a odtrhnul si rukáv, aby setřel krev z ženina čela. Trhla sebou a slabě zasténala. „Jen klid," zamumlal.

Z Risoina začínala sálat zlost, když si prohlížel napáchané škody, zpřevracený nábytek a zraněné Aladellany, roztroušené po podlaze jako vojáci na bojišti. „Výbušnina s krátkým dosahem," prohlásil věcně.

„Kde je Obi-Wan?" zeptal se Qui-Gon, když jeden ze strážných odnesl jeho břemeno ven z místnosti, a utíral si krev z rukávů a tuniky.

Risoin se zamračil. „Nevím. Asi někde v terénu."

Qui-Gonův zakrvácený obličej mírně zrudnul, ale slabý stisk na jeho rameni od Saleil mu zabránil v ostré odpovědi. Prohřměl kolem stráží do chladných chodeb Paláce, aby našel Obi-Wana Kenobiho.

„Obi-Wane?" zavolal nahlas a jeho krok pomalu přešel v klus. „Obi-Wane?"

Nevšiml si temné postavy, která proklouzla za jeho zády do zahrady, v ruce chráněné rukavicí svírala tmavý blaster.

* * * *

Zahrada ponořená v temnotě byla okázalou řadou barevných květin, kvetoucích pouze v noci. Květiny visely ze všech balkónů a laviček podél všude se vinoucích pěšin. Vzduch byl plný jejich vůně, která pomalu uvolňovala napětí v Obi-Wanových svalech, stále ještě bolavých z náročného tréninku.

Tak tady je to, pomyslel si a usmál se sám pro sebe. Risoina zahrady nezajímaly ani ve dne, ani v noci. Alespoň trochu klidu, trochu soukromí…ticha.

BUM!

Když se země otřásla, Obi-Wana to shodilo z lavičky a dolehlo k němu hřmění exploze z Paláce…

Klopýtnul a trhnul sebou, když se mu zezadu do krku jako jehly zapíchlo tucty malých ostrých střepů, které ho při každém pohybu nepříjemně bodaly. Jal se klopýtat směrem k jídelně, odkud se skrze roztříštěná okna nerovnoměrně linulo světlo.

PRASK!

Obi-Wan ztuhl na místě, tichý a ostražitý. Jeho modré oči těkaly mezi keři, pátraje po jakékoliv známce pohybu. Ještě před chvílí příjemná zahrada na sebe vzala výraz tiché hrozby, jakoby její černočerná temnota někoho skrývala. Vraha.

Obi-Wan pomalu vytáhl z opasku světelný meč a aktivoval ho, jasně modrý paprsek vyslal do zahrady, zalité měsíčním svitem, podivnou záři. „Kdo je tam?" otázal se, doufaje, že kdokoliv tam je, neslyší zachvění v jeho hlase. „Ukažte se."

Zablesklo se a v jednom z keřů třeskl výstřel, zlaté světlo v kontrastu s modrým. Obi-Wanův světelný meč zhasnul, jak mu vypadl z rukou. Strhnul si plášť a jal se hasit plameny, nevšímaje si pachu spáleniny.

Světlo pohaslo, Obi-Wan spatřil schoulenou, ohořelou postavu muže v černém oděvu s propálenou dírou v hrudi. Jak hleděl na mrtvolu vraha, bleskla mu hlavou jedna Qui-Gonova poznámka, „Nejlepší vrazi jsou ti postradatelní."