Vyhoštěný 3. část

Když se za Qui-Gonem zavřely těžké dveře, ocitl se v chladném sálu, zalitém slunečními paprsky a celém z mramoru. Sloupy střídala obrovská okna … Při pohledu na široký stupeň na konci místnosti, na němž stál prostý mramorový trůn, protkaný stříbrnými žilkami, zamrkal. Seděla na něm Vládkyně Aladellu, Saleil, a po jejím boku stály stráže v rudých uniformách.

Byla vysoká a štíhlá, její tělo halil stříbrný háv, posetý drobnými démanty. Velké tmavé oči na něj hleděly z krásného oválného obličeje. Tmavé šedivějící vlasy měla složitě zapleteny a ozdobeny stříbrnými řetízky. Za posledních čtyřicet let se téměř nezměnila.

Qui-Gon poklekl na jedno koleno a sklonil hlavu, pronikal jím hluboký smutek. Znal Vládkyni již od doby, kdy byl ještě Padawanem, od svých dvanácti let. Jako chlapec tehdy přiletěl na Aladell s mírovým posláním se svým Mistrem. Dlouze se na něj zahleděla, pak vstala, sestoupila ze svého stolce k malým dveřím v zadní části sálu. Qui-Gon ji následoval do malé místnosti, kde u okna stály jen dvě šedé kožené sedačky.

Jakmile se za nimi s cvaknutím zavřely dveře, Vládkyně se mírně usmála. Její výraz téměř božské vznešenosti se rozplynul a zůstala jen prostá žena. „Qui-Gone," řekla tiše. „Jsi smutný."

Qui-Gon se posadil vedle ní a přikývl.

„Proč jsi tady?" naléhala a její oči se do něj zavrtávaly.

Qui-Gon si povzdechl a studoval své boty. Bylo to těžké, skoro tak těžké jako nedát sbohem Obi-Wanovi … „Přišel jsem se rozloučit," řekl tiše.

Její tvář zvrásnil zmatek a narůstající podezření. „Proč?" zeptala se ho jemně.

Qui-Gon sevřel její malou dlaň ve své a pohlédl jí do očí. „Jedijská Rada mě vyhnala," řekl potichu. „Odlétám. Nejspíš do nějaké neprozkoumané části vesmíru. Ale chtěl jsem ti říci sbohem."

„Kvůli čemu tě vyhnali?" naléhala se zvláštním aladellským přízvukem.

„Zabil jsem jednoho člověka, abych zachránil stovky nevinných," odpověděl Qui-Gon a upřel pohled na zem. „Rada to zřejmě viděla jinak než já."

„To snad ne," pravila Vládkyně suše. Její tvář mírně ztvrdla a její ruka sevřela jeho železným stiskem.

„Ale …"

„Ne." Její hlas zněl jasně, nebude v tomto směru tolerovat žádné argumenty. Prstem mu zvedla bradu, až se jejich pohledy setkaly, a smutně se usmála. „Zůstaneš u mě až do konce."

Qui-Gon přikývl, oči se mu zavíraly. „Jsem tak unavený," zamumlal.

„Já vím," vydechla, ovinula své dlouhé paže kolem něj a jemně ho kolébala, jeho hlava spočívala na jejím rameni. Natáhla se k němu svými mírně empatickými smysly a vnímala tu nejistotu, rostoucí pocit hanby a neštěstí, které z něj sálaly. „U mě jsi v bezpečí … „

„Nedokážu žít ve vyhnanství," zašeptal zlomeně. „Nedokážu …"

Vládkyně si o něj opřela tvář a prsty mu zajela do dlouhých šedivějících vlasů.

Během let mezi nimi dvěma, skromným Jediem a cizí královnou, vzniklo silné přátelství. Aniž se sama příliš změnila, viděla, jak se Qui-Gon z mladého učedníka stal Rytířem a posléze i Mistrem Jedi. S téměř mateřskou pýchou sledovala jeho úspěchy a těšila se na každou jeho návštěvu, kdykoli se ocitl v blízkosti jejich systému.

Jemně ho položila na pohovku a přehodila mu přes ramena brokátovou přikrývku. Zavrtěl se, ale když vyklouzla ven z místnosti, neprobudil se.



Když se otevřely dveře do rozlehlého přijímacího sálu, na jehož vzdáleném konci stál na vyvýšeném stupni trůn, Obi-Wan se snažil seč byl, aby se nemračil. Bolely ho záda a nohy, hlavu měl v jednom ohni. Meč u pasu ho pálil do stehna a jeho kůže byla tím vynaloženým úsilím celá napnutá.

Před ním stál Risoin, klidný a soustředěný, jako kdyby celou dobu místo čtyřhodinového tréninku, který právě Obi-Wanovi uštědřil, jen odpočíval. „V kritických situacích," řekl mu přísně, „možná nebudeš moci odpočívat."

Vládkyně stála u okna a její štíhlé ruce spočívaly na okenní římse.

Risoin se hluboce uklonil, zatímco Obi-Wan zůstal ztrnule stát. Risoin po něm pouze střelil pohledem. „Rozumím tomu tak, má paní," pravil přátelsky, užívaje v oslovení jejího titulu, „zaútočil na Vás člen vaší vlády."

„Jak já tomu rozumím, před lety se tu uskutečnil zábor," přerušil ho Obi-Wan a v zátylku ucítil ostrý pohled.

Vládkyně mírně sklonila hlavu a pousmála se. „Ujišťuji vás, že nehrozí, že by se vrátil. Vím naprosto jistě, že je mrtev."

„Má paní," začal znovu Risoin a ve tváři se mu zračilo napětí, „je opravdu nutné, abych se dozvěděl, jak ten muž zemřel."

Zdálo se, že to Vládkyně zvažuje, slabě přikývla. „Pokud to musíte vědět … byl zabit mladým Rytířem Jedi."

„Jakým Rytířem?" naléhal Risoin.

Ozval se zvuk utevíraných dveří a zpoza stupně, na němž stál trůn, se vynořil vousatý muž. Chvíli se skrýval ve stínu trůnu. Když vyšel na světlo a přistoupil k Vládkyni, Obi-Wan zalapal po dechu.

Vládkyně se na Obi-Wana mírně usmála. "Mým čestným hostem, Qui-Gonem Jinnem."