Vyhoštěný 1. část

Qui-Gon Jinne, z rozhodnutí této Rady jsi za své skutky vyhoštěn."

Ticho.

Qui-Gon se cítil, jakoby ho něco tvrdého zasáhlo do hrudi a vyrazilo mu dech z plic. Jakoby ztrácel půdu pod nohama.
Cítil, jak z Obi-Wana přímo sálá šok, v zátylku cítil jeho zděšený pohled. Otevřel ústa, zoufale toužil něco říci, ale nemohl. Sevřel ruce v pěst, nehty se mu zaryly do kůže.
„Co jsem provedl, že vás to opravňuje k udělení takového trestu?"
Mace Winduovy tmavé oči pohlédly zachmuřeně na přítele. „Zničil jsi vesmírnou stanici nad Meidal'izanem, na jejíž palubě bylo dvacet členů královské rodiny a také úřadující král.
Obi-Wan pokročil vpřed, tváře mu hořely a oči mu planuly rozhořčením. „A zachránil skoro tisíc lidí na povrchu planety," řekl rozčileně. „A dalších - "
Qui-Gon prudce zvedl ruku a utnul svého Padawana v půli věty. „Obi-Wane, ne," řekl příkře. Jeho oči se utkaly s očima jeho vyděšeného učedníka. / Nic neříkej. Jsem v maléru, ale nechci tě stáhnout s sebou. /
/ Ale Mistře - /
/ Nic ne-ří-kej. /

Obi-Wan sevřel rty, jakoby chtěl zadržet námitky, jež se mu draly do mysli. Když sledoval Qui-Gona, jak se napřímil a pohlédl na Radu, ucítil v hrudi těžkou žhavou bolest. Všichni vypadali nešťastně, zdálo se, že Adi Galia každou vteřinou vykřikne, a Yoda studoval drápy na svých nohou, nechtěl či snad nedokázal pohlédnout na svého bývalého učedníka.
Qui-Gonova tvář byla klidná ale smrtelně bledá. „Všichni jste četli mou zprávu?" zeptal se pomalu.
„Četli," odpověděl tiše Mistr Koth.
„Pak tedy víte," pokračoval Qui-Gon „že kdybych tu stanici nezničil, devět set padesát dva nevinných lidí na Meidal'izanu by zahynulo na následky vysokého ozáření."
„O to se tu nejedná, Mistře Qui-Gone," pravil Mace Windu a jeho tmavá tvář se trochu rozjasnila. „Tvým úkolem bylo chránit krále."
„Byli byste snad raději, kdybych prostě nechal všechny ty lidi zemřít?" zeptal se Qui-Gon a v očích mu vzplanul obranný žár.
„Není tomu poprvé," odpověděl Yoda, těžkou hlavu stále skloněnou. „Rozhodnutí naše konečné jest."

Ta slova ho zasáhla jako blesk. Qui-Gonova tvář ztvrdla a nabyla neproniknutelného výrazu. Vyhoštění bylo pojmem mezi Jedii téměř neznámým, až na případy kdy někdo spáchal těžký zločin proti Republice, aniž by se přímo odvrátil k Temné straně. Znovu si v mysli horečnatě přehrával události několika posledních dnů.
Na okamžik vrhl na Obi-Wana ztrápený pohled a pak opět obrátil oči k Winduovi a vzdorovitě vysunul bradu. Jeho hlas nebylo téměř slyšet. „Rozumím … Žádám jen o jediné."
Yoda zvedl hlavu a pohlédl na Qui-Gona. „Žádáš?" zeptal se pomalu.
Qui-Gon pohlédl na Obi-Wana, který soustředěně studoval své boty. „Žádám, aby Obi-Wan nebyl zahrnut v mé nemilosti a bylo mu dovoleno setrvat v Řádu."
„Ne – „ začal Obi-Wan, ale další rázné Mistrovo gesto ho přerušilo. Zdrceně se odmlčel, slzy na krajíčku. / To není správné, Mistře, prosím … /
Yoda stroze přikývl, toužil celé slyšení co nejrychleji ukončit. „Jiným Mistrem on cvičen bude."
Qui-Gon se mírně uklonil. „To je jediné, oč žádám."

Obi-Wanovi se zdálo, že slyší zvonit hranu, když Mace Windu vstal, ve tváři se mu zračila hluboká bolest. „Qui-Gon Jinne, z rozhodnutí této Rady jsi vyhoštěn z jedijského řádu. Tímto jsi zbaven titulu Rytíře i Mistra. Nikdy se nevrátíš do jedijského chrámu. Nebudeš udržovat ani vyhledávat kontakt s žádným Jediem. Bude ti umožněna cesta na jakoukoli planetu dle tvého výběru."
Qui-Gon vypadal skoro nešťastně, když se znovu uklonil, uctivý dokonce i vprostřed své pohany. Mace Windu vytáhl ze záhybů svého roucha plastouvý proužek, umožňující cestu jakýmkoli dopravním prostředkem na území Republiky, a podával ho svému příteli.
Qui-Gon se otočil a než stačil Obi-Wan cokoli říci, odešel. Obi-Wan zadržoval slzy deroucí se mu do očí a vzdorovitě hleděl na Mace Windua, pak vyrazil ven ze zasedací místnosti.



V pokoji bylo šero a otevřeným oknem dovnitř proudil slabý vánek. Qui-Gonův skromný majetek ležel rozložený na přikrývce: holografický portrét jeho rodiny, několik deníků vázaných v kůži a malá sbírka dopisů.
Qui-Gon hodil své kalhoty a tuniku na postel a dlouze se zahleděl na hnědé roucho pověšené u dveří. "Už nikdy," zamumlal, rychle složil své tuniky a nacpal je do brašny.
Tento příbytek mu skýtal domov mezi jednotlivými misemi celých uplynulých čtyřicet let. Vždycky se sem vracel, byla to jedna z mála konstant v jeho životě. Až příliš dobře věděl, že jeho sbohem zůstane nevyřčeno. Odejít bylo tak těžké ...
Povzdechl si a zapnul brašnu.



Transportér čekal na nástupišti vzdušné dopravy, vznášel se dvě míle nad "zemí" Coruscantu. Qui-Gonovy modré oči toužebně bloudily po výškových budovách, stovkách vzdušných taxi a nejvyšší věži v dáli.
Pak rychle vstoupil na palubu, usadil u okna v jednom z malých plyšových sedadel červené barvy.
Po jeho boku se objevil stevard ve zlaté tunice. "Cíl vaší cesty, pane?" zatrylkoval se zvláštním přízvukem.
"Aladell," odpověděl tiše Qui-Gon se zamlženým pohledem. Když se transportér s hlubokým hukotem vznesl jako pták nad věže Coruscantu a zamířil do hlubokého vesmíru, Qui-Gon se zabořil hlouběji do svého sedadla.