Otec

Autor: Seven
Překlad: Raume

Nevím, jak jsem to zjistil. Léčitelé si myslí, že jsem na několik let potlačil své vzpomínky na ten hrozný den, kdy na planetě Oladi vypukla válka. Když mi bylo patnáct, začaly se mi zdát sny. Sny o plamenech a smrti, křiku a výstřelech z blasterů ... a já jsem křičel. Mistr Qui-Gon nechápal, co by se mnou mohlo být.

Tehdy se vynořily vzpomínky a já jsem se začal rozpomínat na den, když mi bylo jeden a půl roku.

Vzpomínal jsem si, jak jsem se vyplazil z vraku volaje své rodiče. Nedokázal jsem připustit, že odešli - že jsem na světě sám.

Potom jsem třetího dne z dálky zaslechl burácení motorů a poté spatřil vysokého muže s laskavýma modrýma očima, jak přichází směrem ke mě. Tolik se podobal mému otci. Začal jsem znovu plakat a vztahoval své ruce, aby mne sevřel v náručí. A on to udělal. Zvedl mne a odnesl k transportu mumlaje slova útěchy.

Na čas jsem věřil, že je to opravdu můj otec. Byl jsem tak malý, tak vylekaný, všecko mě bolelo, až jsem si myslel, že se můj otec nějak vrátil coby rytíř Jedi a vzal mne pryč do bezpečí. Když jsem mu poprvé řekl "Tati", jen se smutně usmál.

To mi pomalu začalo docháze, že můj otec a matka odešli navždy. Ale rytíř byl u mě, objímal mne a utíral mi slzy.

Brzy poté odjel na nějakou misi. Zůstal jsem v chrámu Jedi, kde, jak mi bylo řečeno, jsem se stal potenciálním Jedim. Učil jsem se tu a rostl. Vzpomínky v mé mysli vybledly, až dodnes.

A nyní už vím. Vím, že Qui-Gon Jinn mi BYL otcem, když jsem ho nejvíce potřeboval. Ale až doposud jsem si neuvědomoval, kolik toho pro mě udělal.

Mám tě rád, otče. Díky ti.