Opuštěný

Chrám Jedi nikdy doopravdy nespal. Stále se zde svítilo, někdo stál vždy na chodbě na stráži, když nějaké dítko soužené zlými sny hledalo útěchu.
Obi-Wana Kenobiho vytrhl ze spánku tichý klapot venku na chodbě. Usilovně naslouchal, když se tichý klapot ozval. Bylo to sotva slyšitelné... ale bylo to tam. Někdo procházel Chrámem a nechtěl, aby ho někdo slyšel.
Obi-Wan přehodil nohy přes okraj postele a tiše přešel tmavý pokoj. Tápal podél zdi, až nahmatal dveře a tiše je pootevřel. Přikrčil se a vykoukl ven.
Světla byla ztlumena a dodávala široké hale měkkého vzezření. Obi-Wan spatřil vysokého muže s širokými rameny a dlouhými hnědými vlasy. Zvláštní osvětlení způsobovalo, že jeho ostře řezaná vousatá tvář vypadala ještě tmavší než obvykle. Dlouhé hnědé roucho měl svlečené a sbalené do malého uzlíku.
Obi-Wan se trochu zamračil, když se jeho Mistr náhle zastavil a začal něco polohlasem mumlat, neboť z uzlíku se ozvalo několikero hlučných zavřísknutí. V úžasu zůstal zírat, protože nad okrajem roucha se objevil pár tmavých očí v červené tváři.
Dítě? Co dělá s dítětem uprostřed noci?
Když dítě přestalo naříkat, Qui-Gon ho pochoval na své široké hrudi a pokračoval dál chodbou. Chvíli se na podlaze rýsoval jeho obrovský stín a pak zmizel.
Obi-Wan se znovu zamračil, pomalu zatlačil na dveře a vyklouzl do potemnělé chodby. Ještě viděl zdeformovaný stín svého rychle se vzdalujícího mistra. Mířil k léčitelskému křídlu.
Obi-Wan tam rychle vyrazil také, ale pak se najednou překvapeně zarazil, protože se rozsvítilo a světlo odhalilo dvě hnědě - oděné postavy. Qui-Gona, stále chovajícího v náručí dítě a menší, šedovlasou Jedi s milou, mateřsky laskavou tváří.
"Další?" zeptala se tiše, slabě se usmívajíc, když malá, buclatá pěstička z uzlíku máchala kolem sebe.
"Ano," odpověděl tiše Qui-Gon, vybaluje dítě ze svého roucha. "Jen jeden... za což jsem vděčný."
Starší Jedi vzala malé dítě do svých rukou a usmála se. "Dám ho do východního křídla k ostatním."
K ostatním? Obi-Wan zmateně svraštil čelo. Další děti? Natolik uvízl ve spleti zmatených úvah, že si nevšiml, když se světla v lékařském křídle ztlumila.
"Obi-Wane!"
Učedník se sebou trhl a znervózněl, protože se za ním objevil Qui-Gon s očima rozšířenýma překvapením. "Co děláš tady nahoře?" řekl starší muž a ztišil hlas.
Obi-Wan polkl a ukázal do nyní temné místnosti. "Slyšel jsem, že jde někdo kolem, a uviděl vás... jak předáváte to dítě."
Qui-Gon na něho chvíli hleděl ještě vyjeveněji a pak jeho přísná tvář mírně povolila, jako kdyby se uvolnil. Jeho tváří se mihl smutek.
"Co jste tu dělal?" zašeptal Obi-Wan. "Čí bylo to dítě?"
Qui-Gon trochu pousmál a vypadal ztrápeně. "Ničí, Obi-Wane." Neznělo to, jako kdyby mluvil se svým učedníkem, spíše sám k sobě.
Obi-Wan na něho zíral. "Cože?"
Qui-Gon si povzdechl, když zběžně pohlédl na otevřené dveře, ze kterých právě vyšel. "Asi ti dlužím vysvětlení." Povzdechl si a pokynul Obi-Wanovi, aby jej následoval. Když kráčel do lékařského křídla, světla se znovu v půli cesty rozsvítila.
Obi-Wan se díval velkým skleněným oknem a prohlížel si velkou místnost, v níž se nacházel asi tucet proutěných kolébek. "Medariové věří," řekl Qui-Gon tiše, "že nemorální vychovat více než dvě děti. Jakékoli další děti jsou odloženy – ponechány napospas živlům."
Obi-Wana rozbolela hlava, strnulý hrůzou hleděl na Qui-Gona. Qui-Gonovy oči byly smutnější, než je učedník vůbec kdy viděl, jako kdyby jeho duši něco tížilo.
"Coruscantské úřady tento zvyk zakázaly," pokračoval tiše Qui-Gon. "Ale Medariové na Coruscantu jen našli novější, promyšlenější místa, kde své děti odkládají. Bez výčitek." Odmlčel se a přitiskl velkou, mozolnatou ruku na sklo. "Před lety jsem začal používat Sílu, abych je vyhledal. Přinesu je do Chrámu Jedi, kde vím, že o ně bude postaráno, než se dostanou do nových rodin..."
Obi-Wan se na okamžik zadíval na svého Mistra a potom pak na maličká tichá tělíčka uvnitř skleněné místnosti. "Jiní Jedi tohle také dělají?"
"Ano," odpověděl Qui-Gon. "Každý, kdo dokáže děti najít. Záleží na tom, jaký máme zrovna úkol."
Obi-Wan přitiskl jednu ruku na sklo. Jedno z maličkých, které se uvnitř hýbalo a vrtělo, k němu otočilo svůj kulatý zardělý obličejíček. Malé ručky mělo sevřené v pěstičky. "Mistře... smím jít příště s vámi?" zeptal se tiše.
Qui-Gon se pousmál a přikývl na souhlas. V jeho očích se zaleskly slzy.