|
|
Rekviem
Autor: Apache
Překlad: Yanna
Finis Valorum si sbalil poslední ze svých osobních náležitostí z úřadu Nejvyššího Kancléře a připravoval se k přesunu do komnat prostého senátora. Zarazil se a podíval se ven na panoráma Coruscantu, lesknoucí se a zářící, jak se proti modrému nebi rozsvěcela světla, zatímco se jeho krajina nořila do noci. Po tom výhledu se mu bude stýskat.
„Neočekávané toto jest," řekl něčí hlas.
Otočil se. Stál tam Yoda, jeden ze dvou členů jedijské Rady, se kterými jednal nejčastěji. Automaticky učinil gesto posaďte-se, bylo však skleslé.
„Nečekané dokonce i pro vás?" zeptal se zvědavě. Za celá ta léta, co byl ve vládě, se stále nedozvěděl, kolik toho Jediové v jakékoliv době věděli nebo dokázali předvídat.
Yodovy uši změnily úhel, Valorum tušil, že to značí zamyšlení. Ve skutečnosti nepotřeboval vědět, neboť měl dar víry.
Byla to hádanka, které už po tisíce let čelil každý vůdce v Republice slepý k Síle. Buď jste byli Jediům schopni věřit, nebo ne. Většina Nejvyšších Kancléřů jim věřila, těch pár, co nevěřilo, je vyloučili z republikových porad a za jejich vlády Republika obvykle trpěla.
Po dobu výkonu svého úřadu se Valorum řadil mezi ty, kteří Jediům bezvýhradně věřili. Využíval jich dokonce i jako diplomatů, což bylo rozšířením jejich role chránců míru, což se některým nezamlouvalo.
Přijali toto rozšíření do svého Kodexu stejně klidně jako v minulosti přijímali i své vyloučení. Z historického hlediska, v období, kdy jej Kancléř nechával vytuhnout, Řád Jedi pouze čekal, usilovat o moc bylo zcela v rozporu s Kodexem.
Jednou nebo dvakrát se vyskytli odpůrci, kteří jednali na vlastní pěst, přesto tito vzbouření Rytíři obvykle usilovali o převzetí moci pro dobro ostatních, nikoli pro své vlastní. Jediové samotní se vždy bránili a potlačovali takové snahy. Provinilec se většinou navrátil k Řádu, ale příležitostně byl zabit. A pak se Jediové opět vrátili k čekání a nepletli se do velkých záležitostí, dokud je Republika nepovolala.
Valorum věděl, že tato trpělivost má cosi do činění s Temnou stranou. Ať už to bylo cokoliv.
„Překvapení, ano," řekl konečně Yoda. „Amidalin tah předvídán nebyl. Události nyní kvapí." Jedi zamával svou hůlkou. „Nebezpečný spěch jest, v politice jako ve všech ostatních věcech. K Temné straně může vést."
Valorum se usmál. Slyšel Jedi jeho myšlenky? Kdo ví?
„Mistře, vy moc dobře víte, že nemám ani tu nejmenší kapku citlivosti na Sílu. Pokud přijde Temná strana a utáboří se v mé hlavní správě, budete to muset nám ostatním říci. Ačkoliv," povzdechl si, „já osobně si myslím, že Temná strana řídí byrokracii.
Zvedl ruku, aby předem zabránil Jediovi v odpovědi. „Já vím, já vím, byrokrati dokážou být překvapivě obstruktivní a brání jakékoliv skutečné činnosti bez sebemenší mystické pomoci. Jen mě to tak deprimuje, že tomu musím věřit. Viďte, že dovolíte starému politikovi jednu malou pošetilost?"
„Vy nejste starý," řekl Jedi jemně.
Muž se podíval na Yodu. „Jsem starý, příteli," odpověděl stejně jemně. „Brzy přijde nová generace senátorů a potenciálních Kancléřů, se kterými se budete radit." Odmlčel se. Pokud by se člen Rady chystal osobně něco namítnout, on také.
„Tak málo obyvatel z vašeho světa opouští svůj domov – za celý svůj život jsem poznal pouze vás, Yaddle a senátora Yadda. Často jsem si říkal, jestli to pro vás není příliš smutné ztrácet přátele tak rychle – žijete, kolik, dvacet nebo třicet našich generací?"
Ačkoliv pro to nebyl žádný známý důvod, valná většina cituschopných bytostí v Republice měla zhruba podobnou délku života, mezi nimi i lidé.
Rasy, jejichž životy trvaly staletí, jako u Yody nebo u Huttů, byly velmi neobvyklé. Valorum věděl, že Yodovi je přes 700 let, možná dokonce už 800, poctivě sloužil a pohřbil mnoho Kancléřů.
Yoda zamrkal a sklopil uši. Valorum zbledl, to nebylo dobré znamení.
„Omlouvám se," řekl rychle. „Já upřímně - " Byl to začátek standardní univerzální a mezikulturní omluvy – „Z celého srdce prosím o prominutí, pokud jsem překročil - " Mělo to zahrnout všechno od faux pas až k nechtěnému hrdelnímu zločinu. Yoda ho zastavil, byť jen pozvednutím ruky.
„To nic," řekl Jedi. „Ale dotkl jste se důvodu, proč tu jsem."
Valorum zdvihl obočí. Yoda téměř neochotně pokračoval. „Zprávu z Naboo, obdrželi jsme."
Valorum začal vrtět hlavou. „Měl byste to říci Palpatinovi - " ale Jedi ho přerušil.
„Mistr Jinn zahynul," dokončil Yoda.
Tvář Finise Valoruma ztuhla. „Ach! Zatraceně," řekl nechtěně. „Zatraceně." přesunul se od stolu k pohovce pro návštěvy a těžce na ní dosedl a složil hlavu do dlaní. „Zatraceně, Qui-Gone. Zatraceně."
Slyšel, jak k němu Yoda přistoupil blíž, a vzhlédl. „Třicet let. Znal jsem ho třicet let." Hleděl do Mistrových velkých zelených očí. „Nikomu jsem nevěřil tak jako jemu. Nikomu." Po tvářích mu začaly stékat slzy a on opět zabořil hlavu do dlaní. „Zatraceně."
„Padesát pět let znal jsem Qui-Gona Jinna," řekl Mistr Yoda. Jeho hlas byl mírný ale nezatížený emocemi. „Mým Padawanem byl on," dodal. „Posledním."
Finis Valorum opět zvedl hlavu. Ať už klidný nebo ne, Mistr Yoda truchlil, a proto byl zde.
„Zapomněl jsem," řekl „Promiňte, Mistře." Hledal ta správná slova, tak jak to dělají všichni truchlící. „Byl to skvělý Jedi."
„Á!" ušklíbl se Yoda s náhlou rázností. „Skvělý Jedi! Skvělý byl by, kdyby tolik nespěchal!"
Valorum se zamračil. Věděl, že Yoda mluví metaforicky o Síle. Neměl však přesnou představu, co tím míní, ale zřejmě se dotkl citlivého tématu. Ještě však toto téma nehodlal opustit.
„Jen jsem chtěl říci, že mnohokrát a mnoha způsoby pomohl Republice," řekl tiše. „V tom je jeho velikost. Kamkoliv jsme ho vyslali, následovalo jeho obrovské úsilí učinit spravedlnosti zadost. Spoléhal jsem na to stejně jako můj předchůdce v úřadu Nejvyššího Kancléře. Jeho jméno je respektováno a dokonce ctěno po celé galaxii. Jediové měli štěstí, že byl v jejich řadách takový muž."
Finis Valorum očekával výbuch – Yoda byl ve vládě už staletí proslulý začátkem svých kázání, „Co vy víte o - " Ve skutečnosti, 'udělat dobrého Yodu' bylo prakticky kvalifikací pro mladší ministry. Valorum svého vlastního 'Yodu' zdokonalil během dlouhého postupu na pozici Nejvyššího Kancléře. A tentokrát pravou nohou uvízl přímo na Yodově půdě, co se týče posuzování Jediů.
Bylo však ticho, jak si oba hleděli do očí, jeden stojící, druhý sedící. Valoruma bodlo u srdce.
„Neutrhnete mi hlavu, že ne, Mistře?" řekl mírně. „To byla vaše narážka, abyste řekl, Co vy víte o Jediích? A já bych mlčel." Ale Yoda neodpověděl. Místo toho od něj Jedi odvrátil zrak a hleděl průhlednými stěnami směrem ke Chrámu.
Valorum pokračoval, „Pravda je, že nevím o Jediích absolutně nic. Nemohu dokonce ani říci, že něco vím o Qui-Gonovi. Co ale vím je, že se mému srdci ulehčilo pokaždé, když vešel do těchto dveří."
„Schopný Jedi Qui-Gon byl," souhlasil Yoda. Jeho hlas byl sotva hlasitější než šepot.
„Já myslím, že to byl dobrý člověk," řekl Valorum a usmál se. „Víte, že mi nikdy nic neodmítl? Jen se vždycky uklonil o něco méně, než bylo obvyklé - jako by tím chtěl říci, 'U Síly, Finisi, to je ale hloupý nápad'. Potom stejně šel a udělal vše, co bylo v jeho silách, aby to splnil." Valorumův usměv se rozšířil. „A pokud to dopadlo trochu jinak, než jsem si představoval, nu, pak i to bylo součástí Qui-Gonovy velikosti."
Yodovy uši se pohnuly v odezvě, ale zdálo se, že se soustředí na něco jiného. Jen mě nechte toulat se a překonat to, pomyslel si Valorum. Je tu takový zvláštní druh laskavosti, zahalený v celé té jejich síle. Neviděl ji často; porada o státních záležitostech nechávala málo prostoru pro hlubší osobní interakce. Ale on a Qui-Gon po léta pokračovali v upevňování osobního pouta.
„Příležitostně mi něco přinesl," řekl Valorum. „Jednou to byla Mandolorianská loutna. Nikdy jsem nepochopil, co tím myslel." Valorum se poškrábal ve vousech. „No, možná mám určitou představu."
Když byl Jinn na Coruscantu, Valorum ho často zval mezi slavnostní hosty při různých republikových formalitách. Občas Qui-Gon přišel – nejčastěji na koncerty, jak si Valorum všiml. Pro Qui-Gona bylo typické, že dával přednost umělecké formě, která zamezila hovoru, pomyslel si – ale jak ubíhala jeho léta, strávená ve vládní službě, Valorum začal sdílet Qui-Gonovu záliby. Vyhledával a vážil si čehokoliv, co na tři hodiny umlčelo smečku rozhádaných ministrů.
Tou loutnou chtěl pravděpodobně Qui-Gon říci 'Já vím'.
A Qui-Gon jako nikdo jiný, koho během svého úředního života poznal, nikdy nic nechtěl. Jen jedenkrát, pomyslel si.
Jeho oči se rychle obrátily na Mistra Yodu, který zřejmě stále ještě přemítal. Ale u Jedie jste nikdy nemohli vědět, a tohle byla myšlenka, kterou nechtěl, aby si někdo přečetl. Udrží Qui-Gonovo tajemství i po smrti.
„Mistře, děkuji, že jste mi tuto zprávu doručil osobně," řekl. Bylo jen o málo lepších způsobů, jak skrýt myšlenku, než bezobsažná slova, ať už byla sama o sobě jakkoliv zdvořilá a upřímná. Yoda nepřestával hledět z okna.
Valorum byl zmatený. Bylo v tom něco víc? Co by mohlo být horšího, co by mohl starý Jedi tajit? Nebo tímto způsobem truchlil? „Mistře Yodo," oslovil ho tak, jako by to udělal Qui-Gon.
Jedi na něho pohlédl. Vynořila se stará vzpomínka na Jinna, který v těch očích hledal jako chlapec uznání.
„Na mé domovské planetě máme takový zvyk připít na ... ztracené přátele," řekl. „Připojíte se ke mně?"
„Alkohol mí lidé nepijí," řekl Yoda. Bylo to standardní zdvořilé odmítnutí s odkazem na zažívací systém, který nebyl přizpůsoben přijmout nabízenou lahůdku. Valorum sám jej příležitostně užíval, protože některé z lahůdek, podávaných na planetách Republiky, byly dost nechutné.
Ale Finis Valorum, v období dopívání těžký pijan, který dospěl a procestoval tolik planet Republiky jako málokdo, ještě nikdy neslyšel o rase, jež nic nepila.
Přemohla ho bezstarostná nálada. „Mistře Yodo, myslím, že 'Bantí chcanky' by váš metabolismus snesl. Připojte se ke mně, prosím."
Díky bohu, že už jsem jen bývalým Kancléřem, pomyslel si Finis v příštím okamžiku.
Yodovy se rozšířily oči a uši se mu nad tou troufalostí napřímily – první troufalostí, jaké se kdy Valorum dopustil, a pokud bylo Valorumovi známo, také první, jaké se kdy vůbec někdo dopustil vůči Yodově důstojnosti. Ale vteřiny ubíhaly a Mistrův výraz pomalu povolil.
„Nevychutnal bych si to," řekl Jedi stroze.
Valorumovi unikl úlevný vzdech, „Tedy, jedijská kázeň nemá hranic," řekl. Vstal a došel k zavazadlu, které si balil, než přišel Yoda, a vytáhl láhev. „Tarkanská whisky – Qui-Gon ji měl rád, nebo mě alespoň přinutil, abych si to myslel."
Začal se shánět po skleničkách – dobrá, byly tu šálky, které patřily do expozice úřadu. Jen ať je Palpatine umyje.
Sundal dva a vzpomněl si, že naposledy to udělal kvůli Qui-Gonovi. Ve skutečnosti tady tehdy byli tři ...
„A co jeho učedník – Obi-Wan?" Valorum se zastyděl, že se nezeptal dříve. Tak jako věděl málo o způsobech Jediů, tak mu bylo jasné, že Obi-Wan jakýmsi záhadným způsobem zachránil Qui-Gonovo srdce.
„Bitvu přežil on," řekl Yoda. „Zvítězil nad tím, jenž zabil Qui-Gona."
Valorum vydechl. „To je dobře," řekl. „To je jediná šťastná okolnost." Zavrtěl hlavou. „Qui-Gon by NIKDY nechtěl, aby tomu bylo naopak." Podal Mistrovi šálek s whisky.
„Na Qui-Gona Jinna," pronesl formálně a pozvedl šálek. Yoda učinil totéž. „Nezapomeneme." Jedním hltem vypil tekutinu, zatímco Yoda opatrně ochutnal, pak se napil a pak se napil ještě jednou, pořádně.
Valorum na chvíli pohlédl na Mistra Yodu, pak se opět obrátil k výhledu na město – na Chrám, kde Qui-Gon vyrostl a který byl jediným domovem, jaký ve svém životě měl. „Ten chlapec, Obi-Wan, byl největším štěstím, jež ho potkalo," řekl tiše. „A netvrďte mi, že Jediové neví, co je to štěstí."
Yoda odfrkl. „Pokud to víte, pošetilý byl bych, kdybych vás to zbytečně podruhé učil."
Valorum zavrtěl hlavou. „Mistře, já skutečně věřím, že všichni svým způsobem známe štěstí."
Finis Valorum si vzpomínal na toho chlapce, Xanatose, jak běhal za svým Mistrem, ačkoli tehdy byl Valorum pouhým mladším ministrem. O deset let později Xanatos zmizel ve víru občanské války na své domovské planetě – války, kterou začal a kterou jeho Mistr ukončil. Valorum byl v té době starším ministrem a byl obeznámen s celým tím šokujícím a hrozným příběhem, protože Jedi o něm podal hlášení.
Od té doby také Finis znal Qui-Gona natolik dobře, aby dokázal rozpoznat rozdíl mezi Jinnovým přirozeným klidem a nuceným útrpným tichem. Ten muž trpěl, bez ohledu na to, kolika vrstvami jedijského klidu to zakrýval.
To bylo v letech, které následovaly po zradě, kdy Jinn došel své plné velikosti jako Jedi, téměř nepřetržitě cestující a téměř nikdy na své misi neselhávající. Celé ty roky působil nelítostně, vážně a osaměle. Když byl na Coruscantu, vždycky se připojoval k Valorumovi na jejich obvyklých procházkách, večeřích a koncertech, ačkoli byl při těch příležitostech zamlklejší než obvykle.
Valorumovy děti byly v té době ještě malé; bylo to sladké období jeho života, posledních několik let před tím, než na sebe vzal břímě kancléřského úřadu, jeho rodina šťastně vzkvétala a mocensky rostla. Finis si předsevzal, že přivede Qui-Gona do kontaktu s dětmi, když si všiml, že je jeho přítel schopen se v jejich společnosti trochu uvolnit. A téměř výhradně jen tehdy.
Qui-Gon mu příležitostně sdělil, že Rada si přeje, aby si vybral nového Padawana, vždycky však odcestoval sám. Valoruma rmoutilo, že muž, který se tolik těšil z přítomnosti dětí, cítil nutnost odmítnout tuto zodpovědnost, ale nebylo žádných pochyb o tom, že tuto otázku obklopovala spousta bolesti.
Finis se ho jednou zeptal, „Nemohou tě přinutit, aby sis vzal nového učedníka, nebo ano?"
Qui-Gonova odpověď byla typicky stručná a tajemná. „Ještě ne."
Zavrhnul svou poznámku a nechal to být, Finis si dovolil domněnku. „Pro případ, že bys byl pokoušen Temnou stranou...?" Qui-Gon na něho vrhl užaslý pohled.
„Ano," řekl.
Všechny ty roky později ten úžas Valoruma stále ještě ohromoval. Myslel si, že mě to nezajímá? Myslel si, že nikdo jiný nevidí jeho bolest? Ale to bylo poté, co Qui-Gon učinil jednu ze svých osobních žádostí a Valorum riskoval své postavení i život, aby ji splnil. Potom šel Jinn svou cestou jako vždy, ať už ho trápily jakékoliv přízraky, a jeho mise mu přinesla jen malou útěchu.
Asi o dva roky později přišel Obi-Wan Kenobi, potenciální jedijské fiasko, a cesta na Bandomeer. Finis Valorum spolu s Jinnem už věřil, že Síla někdy vyžaduje zvláštní činy a zvláštní lidi – ale pokud by tomu ještě nevěřil, po tomhle už ano.
Nikdy toho chlapce opravdu nepoznal, ale měl ho nesmírně rád už jen proto, jaký vliv měl na Jinna. Kdykoli se setkali, ať už po nějaké misi nebo když Jinn přišel k Valorumovým na rodinnou večeři, Qui-Gonova hrdost na toho chlapce zářila jako lucerna.
A nebylo pochyb o tom, že Qui-Gon je velice přísným Mistrem, dokonce i podle jedijských standardů. Jinn se zjevně ještě obával, že jeho láska byla slabostí, která vedla ke Xanatosovu selhání. Ale roky ubíhaly a přešly v desetiletí a Obi-Wan Kenobi nejen dospěl v Jedie, ale obnovil u svého Mistra schopnost důvěry. Padawan nějakým způsobem, možná pomocí ryzí sounáležitosti, vymazal nebo uzdravil neutuchající bolest svého Mistra a sebepochybnosti z předchozího učedníka.
Unikl někdy Qui-Gon tomu přízraku úplně? To se Valorum nikdy nedozví. Život skončil – přinejmenším, pokud pověst o Jediích nelhala, rozmlovali spolu i po smrti. Dokonce i pokud by tomu tak bylo, k Síle slepý bývalý Kancléř nemohl doufat, že svého přítele ještě někdy spatří.
Byl čas jít. Valorum se otočil, vrátil láhev zpět do svého zavazadla, zavřel ho a zvedl.
„Mistře Yodo, děkuji, že jste mě navštívil," řekl, jeho hlas zněl více osobně než formálně.
Yoda přikývl. „Byl jste dobrý přítel," řekl a znovu přikývl. „Šťastlivý... šťastný... byl Qui-Gon, že takového přítele měl."
„Prokazujete mi čest, Mistře," řekl Valorum. V jeho mysli se vynořila otázka a on si pomyslel, má-li se odvážit ji položit. „Mistře, byl..." jeho hlas se vytratil.
Yoda na něho pohlédl s pátravě pozdviženým obočím.
„Byl někdy Qui-Gon v opravdovém ohrožení z Temné strany?" řekl rychle. Dokonce i když to vyslovil, pomyslel si Valorum, že pravděpodobně nemá ponětí, na co se skutečně ptá.
Yoda studoval Valorumovu tvář, jeho vlastní výraz zůstával neproniknitelný.
„Ještě ne," řekl.
|
|
|
|
|
|
|