Poprvé... a naposledy

Autor: Avatar
Překlad: Yanna

Mistře…

Stojím tu v denním světle, náhle očištěn přílivem slz ve svých očích. Sám. Tak sám. Svíral jsem tvé roucho tak pevně, jako bych tím mohl přivolat Sílu tvého života zpět k sobě.

Dobře jsi mě učil. Už dávno necítím hněv nad tvou smrtí, pouze hluboký zármutek. Prázdnotu, kterou jsem netušil, že bych mohl někdy pocítit. Bolest. I svým koncem jsi mi udělil poslední lekci … a připomněls mi tak, že i ve své nejtěžší životní chvíli mohu překonat v sobě hněv a vynést napovrch jen světlo. Je ironií, že to musela být právě tvá smrt, která vyzkoušela mou připravenost stát se Rytířem. Ty, jenž tolik usiloval, aby mohl být u toho. Ty, více než kdokoli jiný, měls být u toho. Právě nyní, někdo jako ty. Můj učitel do posledního okamžiku. Ale vzdal bych se toho všeho, jen kdybys tu mohl zase stát živý a zdravý vedle mě.

Příliš brzy jsem tě ztratil. Příliš nečekaně. Teď spočíváš na hranici, tvé vznešené rysy jsou tiché a nehybné. To ale nejsi ty. I v této chvíli čekám, až ucítím kolem ramen tvou paži, která mi vrátí klid, tak jako tomu bylo vždycky, a odežene ode mě noční můru. Tomuto zlému snu však musím čelit sám, nikdy jsem tě nepotřeboval tolik jako právě teď.

V ulicích cítím z lidí kolem sebe radost a úlevu. Mé srdce se dme pýchou, že je to i tvou zásluhou. Ale jak pestré slavnostní stuhy dopadají na zem, každá z nich se stává slzou, kterou bych chtěl prolít, nesmím však. Nezklamu tvou důvěru, Mistře. Budu silný … pro tebe.

Usmívám se. I v této chvíli slyším tvůj šeptající a mírně kárající hlas. Připomněl bys mi, že Síla přesahuje každého z nás a že bych neměl tolik tesknit. To, co se přihodilo, byla vůle Síly, Já si však kladu otázku, pokud by vše bylo naopak, necítil bys totéž, co nyní já? Snažím se nahmatat pramen vlasů, který mě s tebou symbolicky spojoval coby Padawana a tebe se mnou coby Mistra. Už tam není. Stal jsem se Rytířem. Vždycky to bylo mým cílem a snem. Bez tebe po mém boku je však prázdným. Prázdný bez tiché pýchy zářící v tvých očích.

Poprvé … když jsi mě nazval Padawanem.

Poprvé … když jsi ke mně vlídně promlouval, vedl mě, kladl mi otázky, bez sebemenší výtky tak, že jsem poznal sám sebe tak jasně, jako jsi mě už tehdy znal ty.

Poprvé … když jsi utíral mé slzy po neúspěšné zkoušce a dodával mi odvahu do další.

Poprvé … když jsi se nemohl ubránit úsměvu nad něčím zábavným, co jsem řekl.

Poprvé ... když jsme bojovali a proudila mezi námi Síla.

Poprvé ... když jsem v tvých očích spatřil strach o mě, když jsem se zranil.

Poprvé ... když jsi mě objal a já pocítil, že mě nemiluješ pouze jedním ale mnoha různými způsoby.

Tomu všemu je teď konec.

Ale věz, že se mnou už zůstaneš ... navždy.

Tak jako já s tebou.

Síla, která nás od sebe oddělila je tatáž, která nás spojuje.

Nemůže tomu ani být jinak pro mou lásku k tobě ...

Mistře, můj nejdražší příteli, můj milovaný.