Vstup do mého království

"Ano? Co je?" Jeho oči byly stejně chladné jako jeho hlas, když hleděl na svého asistenta.

"Nerad vás znovu ruším, můj pane, ale požádal jste mě, abych vám dal vědět, kdyby mladý Skywalker požádal o setkání."

"Až. Požádal jsem tě, abys mi dal vědět, až požádá o setkání."

"Ano, můj pane."

"Nuže?"

"Právě se ozval."

Mistr všeho utrpení krátce zauvažoval o tom, že by s požitkem rozmáčkl Rodiana o zeď, ale rozhodl se, že má příliš mnoho práce, aby si teď zrovna hledal náhradníka.

"Vyřiď mu, že se setkáme dnes večer po mé poslední schůzce."

"Ano, můj pane." Vnímavý k náladám svého pána, Dar Wac odcupital z kanceláře jak nejrychleji mohl, ale zároveň tak, aby to nevypadalo, že spěchá. Jakmile opustil místnost, byl z myšlenek svého pána vymazán.

"Přesně podle plánu," pomyslel si krátce Manipulátor myslí pro sebe, než obrátil svou pozornost zpátky k bezprostředně důležitějším problémům.

Bez citu, pomysel si Anakin, když hleděl na svou pravou ruku. Bez citu, bez citu, bez citu. Rytmicky zatínal a rozevíral zlaté kovové prsty, neschopen představit si, jak by je kdy mohl používat stejně efektivně jako své vlastní. Byly tak neobratné a neposlouchaly a hlavně jimi nic necítil. Znovu zaměřil svůj pohled na hru světla na své zdravé paži. Pak se stejným způsobem zahleděl na umělou končetinu. Nic. Živoucí síla očividně nechtěla mít nic společného se strojem, i když byl vaší součástí. Povzdechl si, potom zkřížil ruce na prsou a čekal, až výtah zastaví na podlaží Senátorské kanceláře. Ve věži, v níž se nacházel úřad Nejvyššího kancléře.

Anakinova žádost o setkání byla téměř okamžitě vyslyšena. Vždycky měl snadný přístup k tomuto politikovi, ještě když byl senátorem, a považoval to za samozřejmost. Teď, když se Palpatinovy povinnosti coby Kancléře rozšířily a zuřila galaktická válka, dokonce i Anakina překvapila rychlost odpovědi na jeho žádost. Bylo pozdě večer, úřední hodiny už dávno skončily, ale Kancléř byl stále ještě u sebe a čekal na něho. Anakin si dal záležet na tom, aby přišel včas.

V předpokoji ho přijal Kancléřův rodianský asistent, který se mu uklonil a dovedl ho do hlavní kanceláře. Dar Wacovy dny byly očividně stejně dlouhé jako Kancléřovy. Palpatine tiše stál u okna, vysoká postava, vyhlížející oknem ven na rozlehlé, jasně osvětlené město, rozprostírající se hluboko pod nimi.

"Padawan Jediů, Anakin Skywalker," ohlásil ho Rodian a Kancléř se obrátil a bodře mu pokynul.

"Vítej, chlapče! Pojď sem a připoj se ke mně." Anakin změřil místnost několika dlouhými kroky.

"Dobrý večer, Kancléři," řekl a poklonil se. "Děkuji, že jste mě přijal tak narychlo."

"Vždycky jsi vítán, můj mladý příteli." Palpatine se na Anakina vřele usmál, zaháněje jeho rozpaky. Poté se obrátil na svého asistenta a řekl, "Nech nás o samotě, Dar Wacu. Na zbytek dne máš volno."

Děkuji, Mylorde," řekl Rodian a uklonil se. Rychle je opustil. Anakina náhle napadlo, proč nazval Nejvyššího kancléře "Mylordem", ale srdečná pozornost jeho hostitele tyto myšlenky záhy rozptýlila.

"Pověz mi, co tě trápí, Anakine Skywalkere."

"Tedy, pane, když jste mě navštívil v Chrámu, požádal jste mě, abych vám zavolal, až se uzdravím."

"To je pravda. A co tvoje nová ruka?"

Anakin byl zvyklý říkat svému učiteli všechno a nečinilo mu potíže říci pravdu i nyní. "Je tak neobratná. Nedovedu si představit, že bych se ji mohl naučit plně využívat, i když pořád cvičím. Je to tak… deprimující."

Palpatine se na něho pronikavě zahleděl a nechal mezi nimi narůstat ticho, než se zeptal, "Je to jediná věc, která tě deprimuje?"

Anakin sklopil zrak a jako už tolikrát předtím cítil, že starší muž ho zná skoro stejně dobře jako jeho Mistr. S tím rozdílem, že Kancléř ho nikdy nesoudil ani nepoučoval, přičemž nic z toho, co kdy udělal, se nezdálo Obi-Wana nikterak potěšit. Anakin se rozhodl, že bude mluvit upřímně, i kdyby jen pro to vzácné potěšení být vyslyšen někým chápavým.

"Ne." Povzdechl si. "Stále přemýšlím o tom, jak snadno jsme byli já a Mistr Obi-Wan poraženi na Geonosis."

Kancléř se usmál. "To jistě ne! Jak jsem vyrozuměl, oba jste bojovali skvěle."

"No právě," řekl Anakin vážně. "Bojovali jsme stejně dobře jako vždycky, dokonce i po celém tom odpoledním boji v aréně." Odmlčel se a jakoby se díval na něco uvnitř své mysli a vzpomínal, jak snadno ho odhodilo ke zdi něco, co bylo jako blesk – něco, co z něj úplně vysálo sílu. "Já jsem ještě nikdy nezažil takovou moc." Anakin se opět odmlčel, ale Kancléř zachovával zdvořilé ticho. V místnosti byl naprostý klid. "Vím, že Hrabě Dooku byl cvičen na Jedie ale také vím, že opustil Řád. Musím se sám sebe ptát, kde se naučil používat Sílu takovým způsobem."

"Možná máš pocit, že tě tvůj Mistr znevýhodnil." Nadhodil Palpatine velmi jemně.

Kancléřova slova ťala do živého. Celé týdny v Anakinovi vřely otázky, na které neměl odpovědi. Pokud existovaly síly a mocnosti větší než ty, kterým vyučovali Jedi, jak jim mohli čelit? Jaký smysl měla léta výcviku, když mohli být on a Obi-Wan rozsekáni a odhozeni jako hadroví panáci? Sevřel a opět rozevřel svou umělou pěst. Kolik toho ještě bude muset ztratit z milosrdenství mocností, jimž mu nebylo dovoleno porozumět?

"O těchto silách mě nic neučili," řekl Anakin hořce. "Vždycky nás varovali před Temnou stranou Síly, ale stejně jsem nikdy nevěděl, co mají na mysli." Povzdechl si a vyhlédl z okna do noci. "Teď už to vím."

Palpatine na Anakina pohlédl s výrazem hluboké účasti ve tváři. "To musí být velice frustrující," řekl vlídně. Byla to prostá slova, ba neutrální, a přesto znovu Anakin ucítil, jak se do něho zařezávají jako skalpel. Pocity zklamání a hněvu z něj začaly proudit jako z otevřené rány.

"Temná strana si vzala mého prvního Mistra, Qui-Gona – tím jsem si teď jist," vybuchl. "Tytéž mocnosti si téměř vzaly i Obi-Wana." Pohlédl na svou nevyhovující ruku. "Kvůli nic mám tuhle neživou věc." Zhluboka se nadechl a vyhrknul, "Nechápu, proč se moji Mistři Jedi chovají, jako by nic takového neexistovalo. Nechápu, proč nás nenaučí, jak se s nimi měřit."

"Vyprávěli ti tví Mistři někdy o dvaceti takzvaných "Ztracených Jedi" a o tom, proč opustili Řád?" zeptal se Palpatine velice šetrně.

"Ne." Anakin zavrtěl hlavou. "O tom se nemluví." Ani vprostřed zuřícího hněvu si neodpustil křivý úsměv. "Alespoň ne se mnou."

Kancléř přikývl a usmál se, vědom si pocitů svého mladého návštěvníka. "Chápu to tedy správně, že naši ctihodní Mistři si stále dělají starosti s tím, jak zkrotit tvé – řekněme – nadšení?"

Anakin se opět poněkud žalostně ušklíbl. "Myslím, že by bylo správné říci, že si dělají starosti, abych moc nezkostnatěl." Zvážněl. "Snažím se, vážně. Vážím si svých Mistrů. To jen, že…" Odmlčel se, cítil, že by měl vážit slova. Nemohl si dovolit dát vzniknout pochybnostem o své loajalitě k řádu Jedi. Ne teď.

"To jen, že to vypadá, že tě tví Mistři nechápou?" napověděl mu Palpatine jemně.

Anakin náhle cítil, že balancuje na okraji nebezpečného srázu a musí od něj ustoupit. Hněv vystřídala opatrnost. "Nechápejte to, prosím, tak, že jsem nevděčný," řekl.

"Jistěže ne, chlapče, jistěže ne." Palpatine se opět přiměl k srdečnému zájmu, jako by zkoušel půdu a učinil rozhodnutí. "Myslím, že procházíš těžkým obdobím a raději bys měl nějakou akci než čekání na další úkol."

"To ano," zasmál se Anakin. "To bych měl, ale vše záleží samozřejmě na vůli mých Mistrů."

"Přesně tak, chlapče. Teď mě napadá, že bych pro tebe měl úkol, jehož kdyby ses ujal, se svolením svých Mistrů, byl bych ti velice zavázán."

"Ale ovšem," řekl Anakin. "Bude-li to v mých silách."

"Jde o senátorku Amidalu," pravil Kancléř vážně. Anakin použil veškeré své schopnosti, jimž se naučil, aby zůstal klidný a nenadskočil při pomyšlení, co uslyší. "Musí se vrátit na Naboo a já nechci, aby cestovala bez příslušného doprovodu. Obzvláště ne teď."

"Bude mi ctí doprovodit ji," řekl Anakin a srdce mu začalo v hrudi bolestně tlouci, "ale abych pravdu řekl, myslím, že moji Mistři nepohlíží s nadšením na mé přátelství se senátorkou. Pochybuji, že získám jejich svolení."

"Chápu." Palpatine pečlivě zkoumal mladíkovu tvář a když spatřil, co hledal, pokračoval, "Já samozřejmě respektuji tvé Mistry, ale jsem zodpovědný za bezpečnost senátorky, to je pro mě nejdůležitější. Vím, že důvěřuje tvým schopnostem, že ji ochráníš."

Anakin se zachmuřil a pohlédl na svou zlatou ruku. "Nevím, jestli to teď dokážu."

"Senátorka Amidala mi sama řekla, že už máš v zachraňování jejího života praxi." Anakin nedokázal potlačit překvapený a potěšený pohled při pomyšlení, jak ho Padmé chválí před jeho učitelem. Kancléř to viděla a pokračoval, "Zdá se mi, že za současných těžkých okolností, války…" dopřál si pohled plný bolesti a smutku, "je třeba přátelství mezi věrnými spojenci podporovat."

"Budu opravdu rád, budu-li ji moci doprovodit, pokud to moji Mistři dovolí." řekl opět Anakin Pochyboval o tom, ale musel se přáním svých Mistrů přizpůsobit, aby zachoval jejich tajemství. Přesto se zdá, že Kancléř Palpatine má s Radou Jedi dobré vztahy… možná, že tohle byla jejich šance.

"Jsem ti skutečně zavázán, chlapče." Kancléřova slova pronikla do jeho myšlenek a uspíšila konverzaci. "Promluvím si s tvými Mistry osobně a uvidíme, co se dá dělat."

Anakin se uklonil, předpokládaje, že setkání je u konce. Když opět vzhlédl, starší muž ho upřeně pozoroval. Anakin ke svému překvapení zjistil, že nedokáže odvrátit pohled.

"Galaxie je nekonečná, chlapče," řekl Palpatine tiše. Každé slovo, které řekl, jako by padalo do Anakinova vědomí jako kámen. "Je plná neomezených možností. Jsem si jist, že také ukrývá technologii, která by ti poskytla paži, jež bude reagovat na Sílu."

Anakin na něho překvapeně pohlédl. "Jak to víte?" Jakmile ta slova vypustil, zarazil se, jako by ho udeřili do tváře. Měl nepřekonatelný pocit, že není na místě, aby něco říkal. Ne teď.

Palpatine pokračoval s tichou naléhavostí v hlase, což Anakina přimělo, aby se mírně předklonil, aby zachytil každé jeho slovo.

"Jedi nejsou jediní, kdo rozumí Síle. Ze svého výhodného postavení tady - " Kancléř učinil rozmáchlé gesto, jako by označoval království, které mu leží u nohou, "Mám přístup k veškerým vědomostem, prastarým i moderním."

Anakin něco nutilo naslouchat celou jeho bytostí. Nedokázala zformovat žádná slova, ani kdyby chtěl. Palpatine mluvil dál. "Povím ti o Ztracené dvacítce. Povím ti o silách, které ovládl Hrabě Dooku. A povím ti o budoucnosti galaxie, kterou vidím, jakmile pominout tyto temné časy."

Anakin mimoděk pohlédl na svou mechanickou ruku a pak zpátky na tvář vrchního politika galaxie. Něco bylo špatně, hrozně špatně, ale nedokázat pochopit co. Na kratičký okamžik měl v hlavě mrtvo jako ve své ruce.

Náhle se mu vrátila schopnost mluvit. Jeho smysly se tak rychle nevzpamatovaly.

"To – to by se mi velmi líbilo, Kancléři," vykoktal Anakin, na chvíli nevěda co říci. "Děkuji vám."

"Velmi dobře," řekl Palpatine. "Těším se, až si promluvíme po tvém návratu z Naboo." Příval radosti, který Anakin pocítil při zmínce o cestě s Padmé úplně zahnala jeho předchozí pocit neklidu. Kancléř očividně nepochyboval o tom, že Rada Jedi bude jeho žádostí poctěna.

"Děkuji za všechno, Kancléři," řekl upřímně.

"Není zač, chlapče," odpověděl Palpatine a mávl rukou. "Není vůbec zač."

Anakin opustil Kancléřovu pracovnu a po dlouhé době měl pocit, že věci se dějí tak, jak chce on. Vše, co teď musel udělat, bylo sedět a čekat.

* * *

Bylo to mnohem snazší, než jsem čekal, pomyslel si Kopáč temných děr s nelíčeným zklamáním. Jeden by si myslel, že se takový nadaný chlapec mnohem víc projeví. Setrval u okna a zamyšleně hleděl do pestrobarevné coruscantské noci.

Na druhou stranu, Jedi mě ušetřili potíží se základním výcvikem v poslušnosti. Ten chlapec je úplně bezproblémový. To pomyšlení ho přimělo k úsměvu.

Jednou otrok, navždy otrok.