Všechno má svůj konec

Tohle přece nemůže být konec, pomyslela si Padmé Amidala z Naboo, bývalá královna, bývalá senátorka, povstalecká vůdkyně a hledaná kriminálnice. Ne tady a ne teď. Ne na tomhle místě. Další exploze otřásla zastaralou nákladní lodí a ona sevřela okraj stolu, aby to s ní nehodilo na podlahu špinavé kajuty.
"Galaktický křižník," štěkl kapitán Typho. "V tomhle se jim neschováme, ani neutečeme. Nechápu, proč nás ještě nerozstříleli na prach. Proč plýtvat vší tou výzbrojí na jednu bezvýznamnou malou nákladní loď?"
Jeho poslední slova zanikla v jekotu laserové palby a starou lodí divoce otřásl další výbuch. A potom po posledním hrozném nárazu všechno ustalo. Na jejich uši zaútočilo naprosté ticho a na jeden úder srdce si hrstka lidí, tvořená posádkou a cestujícími, říkala, jestli právě nezemřeli.
"Vlečný paprsek," vydechl Typho. Pak se dostavilo poznání. "Chtějí se nalodit!" Rychle vyskočil, vytáhl zbraň a postavil se čelem ke dveřím. Ihned se k němu přidali dva těžce ozbrojení pomocníci a jejich dva alderaanští strážní, kteří obstoupili Padmé v ochranném, byť marném gestu.
Zatímco se její ochránci pohybovali, Padmé strnule seděla na svém místě u stolu, kde diskutovali o svých několika málo zbývajících možnostech, když začal útok. Nalodí se k nám. Intenzívní strach, který se v ní usadil, byl těžký a ledový jako sama smrt. Jen ať to není on. Ne teď! Skoro jsme to dokázali. Chorá vyčerpáním celá bez sebe strachem o své novorozence Padmé cítila, že jí nezbylo nic, čím by mohla čelit temnému stínu, jež ji pronásledoval. Bez síly. Bez odvahy. Bez naděje.
Kapitán Typho prolomil ticho.
"Má paní," zachraptěl, "Prosím, ozbrojte se. Budeme teď potřebovat každou pomoc."
Kuráž v jeho hlase vrátila Padmé zpět do světa živých. Znovu si uvědomovala tlukot svého srdce, i když nepravidelný, a svůj dech. V tom okamžiku byla stejně naživu jako ti, kteří na ní záviseli a na nichž ona závisela ještě více. A pokud byla naživu, musela jednat. Její myšlenky se bolestivě shromáždily kolem prostého uvědomění: Našel mě. A je na té lodi.
Pomalu, jako by se probouzela ze zlého snu, Padmé v sobě našla dostatek odvahy, aby se rozhlédla po vyděšených lidech ve své kajutě. Vyslala své pocity do zbytku lodi a narazila na tentýž strach, na totéž očekávání konce. Z nákladového prostoru se náhle ozval hluk a dostavilo se vědomí, že někdo vstupuje na palubu. Padmé zavřela oči a nechala na sebe působit dojmy. A pak, když našla, co hledala, vstala od stolu, obrátila se na lidi, kteří pro ni chtěli zemřít a pravděpodobně naposledy k nim promluvila.
"Teď mě dobře poslouchejte," nařídila. Nikdo jim nebude vzdorovat. Vy, piloti a posádka především jim umožníte nalodit se, nikdo nebude bojovat."
Všechny jejich tváře se obrátily k ní. Spatřila v nich úlek. Nelibost. Nejen, že je sem přivedla na smrt, ale teď jim ještě brala možnost čelit smrti s přívalem adrenalinu v přestřelce. Padmé velice dobře chápala, jak moc chtějí bojovat, ale věděla také, proč nesmí.
"Je tu sám Temný Lord. Promluvím si s ním."
"Má paní, jak se můžeme vzdát bez boje? Pronásleduje vás do pekla a zpátky. Chce vaši smrt." Bylo jasné, že kapitán Typho mluví za všechny věrné duše, jejichž oči se na ni upíraly.
Teď se proti mně nevzbuřte, prosila tiše Padmé. Ještě jednou mi věřte. Příkrým velitelským hlasem řekla, "Kdyby chtěl mojí smrt, už bych tady nestála. Ale nepokoušejte ho! Rozumíte? Nikdo nebude bojovat!"
Balé na ni ostře pohlédla. Nikdo nepromluvil, ani se nepohnul.
"Pokračujte," nařídila Padmé. "Pohyb! Řekněte to ostatním. Nikdo se nebude bránit."
S přesvědčením, že jdou na jistou smrt, její věrná posádka a souputníci se vzmužili, aby vykonali, co po nich žádala. Tři muži neochotně opustili kajutu, ohlížeje se na ni, aby zjistili, jestli nepřišla o rozum. Dormé hleděla na Padmé a záměrně kontrolovala svojí pistoli, než ji uložila a následovala ostatní ven z místnosti. Balé zůstávala sedět jako přikovaná.
"Co si myslíte?" zašeptala. "Opravdu si myslíte, že se s ním můžete rozumně domluvit? Je nebezpečný. To, co spáchal na Naboo.."
"Jakou jinou možnost mám?" zeptala se Padmé pomalu. "Víš, že když se budeme bránit, do jednoho nás pozabíjejí. Musím se s ním setkat sama. Hledá mě – možná se mi podaří přesvědčit ho, aby vás ostatní nechal jít."
Balé sklonila hlavu a pomalu šla ke dveřím kajuty jako obraz porážky. "Sbohem, má paní," řekla tiše. A pak byla také pryč.
Padmé stála sama uprostřed kajuty a snažila se dostat svůj strach pod kontrolu. Čelila smrti v poslední době často, takže se přestala starat o to, jestli žije nebo je mrtvá. Jediná věc, která ji vedla dál, byl její prvotní, ochranný, mateřský instinkt. Dvojčata. Na Naboo byla tak vzácná jako šperky z hvězdného kamene a pokaždé vítána jako boží požehnání.
Nutila svůj dech k rytmické pravidelnosti, což vždycky uklidňovalo. Učil ji, jak splynout se Sílou a ona to teď používala, aby se mu mohla postavit.
Ponořila se hlouběji do sebe a oprostila se od svých pocitů, od věcí, které ji obklopovaly, od sílícího hluku ve zbytku této malé lodi a od strachu. Uklidnila se do té míry, že ji klid obklopoval jako bublina, která se soustředila kolem ní, ale zdálo se, že se šíří po celé lodi. Tlumila pohyb a zvuk. Byla tak mocná, že i ustrašená posádka v ostatních částech lodi dokázala zůstat v klidu a netečná tváří v tvář jisté zkáze. Nikdo se ani nepohnul, když je odzbrojovali a když je klonoví vojáci Senátu zatýkali.
Padmé v kajutě otevřela oči a čekala. Zanedlouho zvuk pochodujících nohou zesílil a zastavil se před jejími dveřmi. Byl vydán rozkaz.
"Zůstaňte tady. Půjdu tam sám."
A potom, jak věděla, že to udělá, muž, o němž se šeptalo jako o Temném Lordu, vstoupil do dveří a do jejího klidu. Na sobě měl dlouhý plášť s kápí, k níž sáhl a sundal si ji rukama v rukavicích. Měl Anakinovu tvář - ach, bohové, pořád vypadá jako Anakin – tvář, kterou kdysi znala lépe než svou vlastní. Tím však veškerá podobnost končila.
Měl výraz, jaký u něho nikdy neviděla. Jeho tvář, kdysi tak živá a usměvavá, byla krutou maskou obrysů a hran. Jeho oči – Když do nich Padmé pohlédla, otřáslo to jejím klidem. Jak se mohou něčí oči tak změnit? Kdysi byly modré, jasně a zářivě modré jako jezera na Naboo. Teď vypadaly temněji a jaksi prázdně a bez života. Když se na ni podíval, bylo to jako by dostala žihadlo.
Jako by s ním do kajuty vstoupila šeď a tíseň.
Padmé pevně držela své emoce, které hrozily vzkypět na povrch, pod kontrolou. Z hloubi svého klidu očekávala, až promluví.
"Dobře, že jste se nebránili," řekl bez úvodu. "Nikomu se nic nestalo."
Zvláštní, že to říká, pomyslela si Padmé, když už tolika ublížil. V mysli se ji zničehonic začaly zjevovat obrazy – obrazy jejích přátel a nejdražších, které doma pozatýkali a vyslýchali. Obrazy ohňů, jež nedokázal ani dostatek vody její rodné planety uhasit. Obrazy strachu, utrpení a smrti. Dvě malé děti, kterých se musela vzdát, aby byly ukryty. Opět své vzpomínky propustila, neodvažujíc se znovu jim dovolit, aby otřásly jejím útočištěm klidu.
Nahlas se jen zeptala, "Proč jste se k nám nalodili?"
Ignoroval její otázku a zeptal se, "Kam máš namířeno?"
Padmé věděla, že během chvilky může tu informaci získat z jejich palubního počítače, takže spolupracovala.
"Na Alderaan."
"Proč?"
"Ukrýt se," odpověděla Padmé, "a odpočinout si." Ukrýt se před tebou, pomyslela si. Přijmout pohostinnost jediných lidí v galaxii, kteří se mi ji odváží poskytnout. Vychovat tvé děti, jestli přežiji.
Bedlivě ho pozorovala zpoza svého těžce nabytého klidu, pátrajíc po známkách toho, co by jí prozradilo, co od něj může očekávat. Nebylo to tak dávno, co ho znala tak dobře, že téměř dokázala číst jeho myšlenky. Dnes stála před hrozivým cizincem, který ji pronásledoval přes celou galaxii a zanechával za sebou jen spoušť. Můj dobrovolný popravčí, pomyslela si. Kéž bych jen věděla proč.
Padmé se těžce bránila, aby nepodlehla svému rostoucímu strachu. Říkala si, co doopravdy vidí těma podivnýma očima. Odhalil její tajemství? Věděl to? Ptala se sama sebe, jestli dokáže číst její myšlenky.
"Kdo další zná cíl tvé cesty?" Mluvil s ní nenuceně, jako kdyby jen pokračovali v započaté konverzaci, a přesto beze stopy vřelosti.
Padmé se zhluboka nadechla a snažila se myslet. Dokázala víc než jen lhát. "Mnoho dalších ne. Skrývám se od chvíle, kdy na mě byla vypsána odměna. Můj alderaanský doprovod dorazil, aby mě vyzvedl v přestrojení. Kapitán Typho vše zařídil osobně, aby se do toho nezapletl nikdo další. Nikomu o cíli mé cesty neřekl."
"Jsi ke mně upřímná," řekl rozhodně. Bylo to konstatování, nikoli otázka.
"Proč bych nebyla?" řekla Padmé. "V sázce je mnoho. Máš v rukou naše životy."
"Ano, můj Mistr si přeje tvou likvidaci," souhlasil.
Likvidaci. Jak chladně věcný termín pro vraždu. Vzdor svému nejlepšímu úsilí zůstat objektivní, Padmina mysl se začala rozpadat na útržky z její minulosti a vzpomínky na její sny o budoucnosti. Zdálo se, že jí zbývá jen velmi málo času a už nemá co ztratit.
"A uděláš, co po tobě tvůj Mistr žádá?"
"Ne," řekl stroze. Padmé na něho zírala. Křehká bublina jejího klidu se začínala rozpadat. "Poletíš dál na Alderaan a zůstaneš tam ukrytá." Pokračoval. "Nikdo tě nebude pronásledovat."
"A co mí lidé?"
"Tato loď je volná. Nikoho nekontaktuj, jinak tě nebudu moci dál chránit."
"Chránit mě? Chránit mě? Proč? Myslela jsem, že tě poslali, abys mě zabil!" Padmé marně hledala v těch nečitelných očích nějaké sdělení. To překvapivě soucitné gesto v ní vyvolalo nechtěnou vlnu bolesti a ztráty. Kdyby se choval tak, jak očekávala, mohla by ho nadále považovat za cizince a nepřítele. Ale tohle. Byl tam uvnitř stále on? Viděl ji stále ještě víc jako osobu – než určenou oběť? Nedokázala zadržet horké slzy, aby jí stékaly po tvářích, tak se je aspoň snažila ignorovat.
Nastalo dlouhé ticho, jak ji Temný Lord v absolutní tichosti pozoroval. Pak řekl jen, "Snažil jsem se tě najít na Naboo."
"Ach." A bylo to tu. Vzedmuly se v ní žal a hněv a definitivně rozbily centrum jejího klidu. Stála před tímhle stínovým tvorem bez ochrany, zranitelná a chvějící se.
Naboo napadly a obsadily jednotky Republiky poté, co byla prohlášena vzbouřeneckou planetou, z velké části kvůli Padminu vlastnímu odporu vůči Palpatinově senátní politice. Milióny lidí zahynuly a planeta byla svěřena pod správu Obchodní Federace, která po ní již dlouho prahla. Padmé označili za kriminálnici a jí se jen tak tak podařilo zachránit holý život a hrstku věrných přátel. Těhotná a zoufalá, nikdo v celé galaxii se jí nechtěl ujmout. Nakonec jí Bail Organa z Alderaanu nabídl, že ji ukryje, ale porodila dříve, než se tam mohla vydat.
Anakin, kterému v celé galaxii nikdo neřekl jinak než Temný Lord, získal kontrolu nad armádami klonových vojáků a po okupaci obrátil celou její rodnou planetu naruby, aby ji našel. Jen zázrakem se jí tehdy podařilo mu uniknout. A teď se mu nějak podařilo ji chytit.
"Jsi zodpovědný za zničení Naboo?" Zasyčela na něj. "Je to tvoje dílo?"
Zůstával netečný. Po dlouhé chvíli ticha řekl, "Naboo odsoudily tvé buřičské činy. Bylo to rozhodnutí mého Mistra. Ne moje."
"Ale tys ho vykonal. Ty jsi tam byl."
"Byl jsem na Naboo po okupaci. Hledal jsem tě."
"Abys mě přivedl svému Mistrovi?" řekla hořce.
"Abych tě před ním ochránil."
Padmé byla opět překvapená. Možná to ví, pomyslela si. Možná proto. On a jeho vojáci vyvraždili její rodinu a přátele a zničili celý její milovaný domov. A přesto ji zcela nepochopitelně chtěl chránit. Přinutila se vzpomenout si, jak je nebezpečný. To nebyl doopravdy Anakin, kdo před ní stál, byl to nepřítel. Jestliže jí chtěl dát poslední šanci z nějakých svých zvrácených důvodů, přijme ji a půjde.
"Tak nás nech jít," řekla. Slzy přestaly téci.
"Jdi," řekl.
A tohle je konec, pomyslela si. Tady. Teď. Na tomhle místě.
Povzbuzená svým nečekaným omilostněním, Padmé si náhle nepřála, aby odešel. Musela pochopit, co se s ním stalo – jak se mohl za tak krátkou dobu stát touhle temnou stvůrou, které šel ve stopách jen strach. Zoufale toužila vědět, už jen proto, aby měla co říci dětem. Jestli nepřežije, aspoň že Obi-Wan je ochrání. Když bude moci.
"Anakine!" slyšela se Padmé vykřiknout jeho jméno, aniž by chtěla. "Proč? Jak to mohlo takhle skončit?"
Temná postava na ni pohlédla svýma nečitelnýma očima. Pak velmi tiše řekla, "Nemám na vybranou. Moc, která mě řídí, se nedá odvrhnout, jakmile ji jednou přijmeš za svou."
Prostá kajuta se zdála být plná vzdouvajících se stínů. Připadalo jí, jako kdyby ji drtily.
"Co jen to může být mocnějšího než láska?" zeptala se a silně se chvěla.
Stíny v místnosti se prohloubily a Padmé cítila, že začíná kolísat. Když uprostřed rostoucí temnoty postava, která kdysi bývala Anakinem, opět promluvila, bylo to hlasem, jenž nepoznávala.
"Osud, " řekl ten hlas. "Spoutává a drží nás všechny."
"Ty blázne," vzlykla Padmé, klesajíc pomalu na podlahu, když se jí podlomila kolena, "to tys mě učil, že si svůj osud můžu zvolit."
Dlouho se nad ní tyčil a tiše na ni shlížel. Téměř nepřítomně si sejmul z levé ruky černou rukavici. Padmé sebou prudce trhla, když se k ní natáhl a pak si uvědomila, že jí podává ruku – svou zdravou ruku – aby jí pomohl vstát. Nedbale ji přijala a nechala se vytáhnout na nohy. Byla teplá. Na dotek lidská. Na kratičký okamžik si dokázala představit, že je s ní Anakin a žádná z těch strašlivých věcí mezi nimi se nestala.
Potom Temný Lord pustil její ruku a hlasem plným stínů řekl, "Jedinou svobodnou volbou, kterou máš, je ta, již jsem ti právě poskytl. Zůstaň a zemřeš, nebo teď odejdi a budeš žít. Všechno ostatní je klam."
Bez dalších slov se obrátil k odchodu. Ve dveřích kajuty se zastavil a ještě jednou, naposledy, na ni pohlédl.
"Neohlížej se," řekl Anakin.
Dveře se otevřely a on jimi prošel, temnotu si odnášeje s sebou. A pak byl pryč.
Když do kajuty vtrhl kapitán Typho poté, co ho vojáci propustili, našel svou paní zhroucenou na podlaze, neovladatelně se chvějící. "Ublížil Vám, má paní?" otázal se. Padmé nemohla mluvit, ale podařilo se jí krátce zavrtět hlavou.
Balé a Dormé se vřítily do místnosti a převzaly velení nad situací. Teple svou paní zabalily proti šoku a udělaly jí pohodlí, dokud se nepřestala třást.
Konečně se Padmé dostatečně sebrala, aby mohla vydat rozkazy. "Nechá nás jít," řekla. "Pokud poletíme přímo na Alderaan a nebudeme nikoho kontaktovat, nikdo nám neublíží."
Kapitán a služebné si vyměnili pohledy. "Je to léčka," vyhrkl Typho. "Proč by to dělal? Jak víme, že nás nebudou pronásledovat? Provede s Alderaanem totéž co s Naboo, když Vás hledal."
Padmé jen zavrtěla hlavou. "Tohle je naše poslední šance," řekla. "Tak se jí chopte a leťte!" Kapitán Typho chtěl něco namítnout proti jejím rozkazům, když vtom se jejich malá loď prudce otřásla a hodila cestujícími jako s loutkami. Typho se dostal ke komlinku a zavolal pilota. "Co se stalo" Všichni čekali, že uslyší, že byli napadeni.
"Rázová vlna, pane." V pilotově hlase znělo překvapení. "Ten galaktický křižník právě explodoval!"
Slíbil, že nás nikdo nebude pronásledovat, pomyslela si Padmé. Náhle cítila vlnu úlevy smíšené s hrůzou. "Pryč odsud," nařídila. "Hned!" Zničil celou planetu, aby mě našel.A teď zničil loď svého Mistra, abychom nebyli pronásledováni.
Její tři věrní ochránci na ni hleděli s toutéž otázkou v očích. Dormé ji vyslovila. "Myslíte, že byl na té lodi?"
Padmé dlouho přemýšlela. Krátce se pokoušela zapátrat svými smysly, jestli ho nějak v té prázdnotě nenajde, ale byla zesláblá a otřesená a neschopna se soustředit. Zavrtěla hlavou. "Nevím," řekla, "ale nějak tomu nevěřím. Nemůžeme to předpokládat."
"Tahle noční můra snad neskončí," zavrčel kapitán Typho cestou ke dveřím, aby zabezpečil loď a vydal pilotům rozkazy.
Jednou to skončí, pomyslela si Padmé, když se objala pažemi a schoulila se do nešťastného klubíčka. Všechno má svůj konec.