Oběti okolností

Na sklonku onoho vyčerpávajícího dne se Padmé zavřela v relativním bezpečí své soukromé kajuty na královnině jachtě. Ještě minutu, ještě jedno sezení, ještě jeden mizerný rozhovor a vybuchla by.
"Ujistěte se, že jsou dveře dokonale zajištěné," přikázala. "Radši na ně dejte ještě časový zámek. Nechci vyjít, dokud tohle všechno neskončí." Sabé zavrtěla hlavou a zajistila, aby byly dveře bezpečně zamčené.
Padmé se zhroutila do nejbližšího křesla a zabořila tvář do dlaní.
"Slečno Padmé, jste v pořádku?" Zpoza hromady zavazadel vykoukla ustaraná tvář Balé.
"Sabé k ní přispěchala a vzala děvčátko jemně kolem ramen. "Slečna Padmé je velmi unavená. Pojď, necháme ji trochu odpočinout."
"Ne," řekla Padmé, "to je v pořádku. Pojď sem, drahoušku." Vztáhla ruce k děvčátku, které jí šťastně vběhlo do náruče, vyškrábalo se jí do klína a uvolnilo přitom několik nádherně nařasených záhybů a skladů na jejích šatech.
Padmé nemohlo záležet na šatech méně. Objala dítě a zabořila tvář do jejích hedvábných vlasů. Bylo nepopsatelně příjemné držet to hřejivé malé tělíčko. Cítit jemné prstíky hladící ji po tváři a pak hrající si s jejím těžkým náhrdelníkem, který Padmé celý den jen obtěžoval. Nasávala nevinnou lásku toho dítěte jako rostlina ponechaná celé měsíce bez vody.
Impulsivně natáhla ruku a rozepnula ten protivný šperk a připnula ho kolem krku Balé. "Tak," řekla. "A teď jsi senátorka ty a já jsem služebná."
Děvčátko potěšeně zavýsklo a sklouzlo Padmé z klína a šlo hledat zrcadlo.
Sabé vrhla na Padmé pátravý pohled, kterému zřídka něco uniklo.
Padmé se ohlédla. "Kéž by," řekla.
Balé se v tom náhrdelníku velmi obdivovala. Padmé se dál propadávala do křesla. Konečně se Sabé rozhodla něco podniknout.
Vrátila náhrdelník.
Poslala děvčátko najít Dormé a Versé.
Pak vytáhla krásně lakovaný kufr, posadila se na něj a dívala se na svou paní a přítelkyni.
"Vymyká se nám to z ruky, co," pronesla věcně.
Padmé cítila, jak ji v očích pálí slzy hněvu. "Nikdy se mnou nikdo takhle nešachoval. Ani když jsem byla královnou."
Sabé vzala Padminy ruce do svých a snažila se ji trochu utěšit.
"Určitě se s tím dá něco dělat."
Skanulo několik slz. "Ti arogantní, mocichtiví, sprostí, vzpurní, sebestřední nadutci."
"To jste řekla vy."
Padmé si jí nevšímala. "Ti úzkoprsí, neústupní, duševně prázdní, kulturně zaostalí a prodejní hejsci nás úspěšně dohnali k téhle neuvěřitelné smlouvě, ještě než jsme se z ní mohli vyvlíknout a teď nás obléhají."
"No," řekla rozumně Sabé. "Je to válečnická kultura. Proto jsme se s nimi chtěli spojit – mohou nám poskytnout ochranu v našem sektoru, kterou jinak nikde jinde nezískáme."
"Válečníci? Co takhle imperialisti?" Padmé vytrhla Sabé své ruce a začala si z vlasů vytahovat jehlice a spony. "Imperialističtí barbaři." Jehlice a hřebeny dopadaly na podlahu jako déšť. Sabé pozorovala svou paní s mírným úžasem.
"Věděli, že je potřebujeme." Vždy praktická Sabé našla kartáč na vlasy a podala jí ho, než na zem dopadla poslední jehlice.
Padmé dál hovořila, zatímco si zuřivě kartáčovala vlasy. "Nemůžeme chránit svou planetu nebo svou schopnost obchodovat, jestliže se tento sektor zaplete do války."
"To nemůže nikdo," připomněla jí Sabé. "Taková je hrůza války."
"To je pravda." Senátorka se během svého proslovu rozehřívala a přitom ze sebe zároveň netrpělivě strhávala šperky a pouštěla je na zem společně se sponami do vlasů. Byla to fascinující podívaná. "Ale ani my, ani D'lajané nemáme v úmyslu odtrhnout se od Republiky. Ani většina dalších planet v našem sektoru." Mávla kartáčem. "Kdyby jenom planety v našem sektoru držely při sobě a zůstaly loajální vůči Republice, nemuselo by to dopadnout nejhůř."
Když si dočesala vlasy, Padmé si začala vztekle rozepínat dlouhé rukávy a přitom utrhla několik drobných knoflíčků. Sabé si povzdechla a vstala, aby jí pomohla, pak svou paní otočila, aby rozepnula složité zapínání vzadu na jejích těžkých vyšívaných brokátových šatech. Padmé dál hovořila. "Ale co se snaží udělat naši drazí přátelé D'lajané? Uchvátit Naboo se mnou jako rukojmím."
"Máte něco proti svým šatům?" zeptala se Sabé a jemně odložila nádherný kus oděvu, který Padmé s téměř nepřátelským gestem odhodila na podlahu.
"Ano." Vysvobozena z těžkých šatů Padmé otevřela velký kufr a teď se jím divoce přehrabovala.
"Co hledáte?" Sabé jemně odstrčila svou paní stranou a zvedala šaty z kufru jedny po druhých. Přála si, aby Dormé a Versé přišly co nejdříve. Potřebovala svolat vlastní válečnou poradu.
"Chci něco jednoduchého. Tak jednoduchého, jak jen to jde. Žádné volány, žádné krejzlíky, žádné ozdoby. A žádné šperky." Její hlas se vytratil, když vešla do koupelny.
"Co třeba pytel?" navrhla Sabé a prohlížela hromadu skvostných barev a složitých látek.
"Nádhera," pronesla Padmé do zvuku tekoucí vody.
Sabé si opět povzdechla. Uchopila jednoduchý, bledě modrý kus oděvu a vytáhla ho z kufru. Byl lehký a průsvitný. Noční košile. Ne, to nebude stačit. Začala reptat, když se nořila na dno hromady.
Její prsty narazily na něco hladkého a měkkého. Chytila to a vytáhla jednoduché bílé šaty. Byly takřka bez ozdob, až na uměleckou výšivku kolem krku a na rukávech. Náhle si vzpomněla – ve skutečnosti to byla spodnička k jednomu velkolepému úboru se sukní, nebo tak něco. Ach ano, to by mělo stačit.
"Něco jsem našla," zavolala.
Padmé vyšla ze sprchy bez make-upu. Utírala si obličej a vlasy jí splývaly na záda. Vypadala jako holčička.
Sabé jí podala ty prosté bílé šaty. Padmé se na ně zamračila a nešťastně tahala za výšivku. "To bude muset prozatím stačit." Přetáhla si šaty přes hlavu. "Musím si přes to něco vzít. Možná plášť. Ale nedá se nic dělat."
"Já vím, já vím." Sabé přešla k dalšímu velkému kufru. "Musí to být jednoduché." Začala se opět přehrabovat kufrem. "Řeknete mi, co to všechno znamená?"
Padmé objevila měkký kožený pásek pouze s tenkou ručně vyrobenou obrubou a připnula si ho. "Dnes jsem si něco uvědomila," řekla tiše.
Sabé se obrátila, vytahujíc tmavý sametový plášť a náhle se zastavila, když uviděla Padmé stát uprostřed místnosti. Prosté šaty kolem ní splývaly jako voda. Tvář a obličej jí zářily ve slabém světle v kajutě. Ve své prosté jednoduchosti vypadala mnohem jasněji než všechny ty zářících předměty v kufrech a na podlaze, jež ji obklopovaly.
"Vypadáte jako nějaká kněžka," vydechla Sabé.
Padmin pohled zabloudil do jejího nitra a ona si dopřála vzpomínku na obraz, který celý den nosila ve svém srdci – obraz mladého Jediho, tiše stojícího uprostřed místnosti, přeplněné křiklavě a bohatě vyšňořenými lidmi. Dožadujícími se lidmi. Lidmi, kteří od ní něco chtěli a očekávali. Lidmi, kteří stavěli na odiv svou vlastní důležitost svým oděvem, chováním a slovy.
"Uvědomila jsem si, že všechno, co pro mě má nějakou hodnotu – všechno, co mám ráda a na čem mně a světu záleží, se nachází uvnitř." Padmé se poprvé od chvíle, kdy se vřítila do kajuty, na Sabé usmála. "Pro D'lajany je vším to, co je navenek. Všechno, co je vidět. Svou moc a postavení ukazují svými oděvy a chováním a totéž si cení u ostatních." Smutně se rozhlédla po místnosti a po svém vzácném osobním majetku. "Obávám se, že si musí myslet, že v nás našli dokonalé partnery."
Sabé byla stále zmatená. "A tohle tím sledujete? Nebo je chcete odradit, když budete někým jiným?"
Padmé se doopravdy zasmála. "Ne. Ty zplozence pekla nemůže nic odradit. Co jich se týče, tak bitva už je vyhraná a vesnice se může začít drancovat." Natáhla se pro plášť, který stále visel Sabé přes ruku. Byl z těžkého sametu, samozřejmě – sytě hnědý, v barvě leštěného dřeva, se světlou podšívkou levandulové barvy – ale byl milosrdně bez ozdob. Oblékla si ho. Vzhlédla a zjistila, že Sabé na ni stále nechápavě hledí.
"Dnes se mi dostalo příležitosti vidět, jak se ve všem kolem mě odráží aspekt mého vlastního já. A ten aspekt se mi nelíbil." Rozhlédla se po místnosti. "Musíme většinu těchto věcí vyměnit. Dny, kdy jsem se oblékala jako – no, jako D'lajné – už skončily."
Sabé byla velmi zmatená. "Jsme kultura umělců, má paní," řekla poněkud upjatě. "Krása je pro nás vším. To není vychloubání -" rozhlédla se po všech těch s láskou vyrobených věcech, které ležely rozházené po celé místnosti – je to projev našeho umění. Náš způsob nazírání na svět."
Padmé překročila lesklé drobnosti na podlaze a objala svou přítelkyni. "Já vím," zašeptala. "Nechci nikoho zavrhovat nebo kritizovat. Ale už nechci stavět svůj svět na odiv. Chci ho s sebou nosit uvnitř." Ustoupila a zahleděla se na Sabé, v jejíž tváři se stále odráželo nepochopení.
"Ach, pro rány boží," řekla Padmé ztěžka. "Jestli mám být obětním beránkem svého lidu, nechte mě aspoň, abych to udělala po svém."
"Musí existovat nějaká cesta jak z toho ven," řekla Sabé toužebně. Nechtěla, aby se něco měnilo.
Padmé na chvíli ztichla, ztracena v myšlenkách, zatímco si na rameni zaplétala vlasy do těžkého copu.
"No," vyburcovala se Sabé zpět ke svým povinnostem, "raději bych se měla postarat o ten nepořádek, co jste tu nadělala."
Když někdo zaklepal na dveře kajuty, obě nadskočily.
"To určitě nebudou D'lajané." Padmé si řekla, že ti by svou přítomnost neohlašovali tak mírně.
A skutečně, když Sabé otevřela dveře a pohledem přivítala své posily. "Myslím, že konečně vybuchla," zašeptala Dormé. Starší z žen přehlédla stav místnosti a zajímavý úbor své paní nechala bez komentáře. Mladá Vespé se nesměle loudala za ní. Zato Balé vtančila do kajuty nabitá vzrušujícími novinkami.
"Zase jsem potkala toho Jediho!" hlásila potěšeně. "Je vážně milý. Zahráli jsme si mikádo."
"Vsadím se, že vyhrál," usmála se Sabé a zachytila pohled Dormé. Obě tajně pohlédly na svou paní, která upřeně sledovala dítě, zatímco si nepřítomně pohrávala se svým copem.
"Pokaždý ne." Balé se opřela Padmé o koleno. "Věděla jste, že je taky sirotek?"
Padmé si odkašlala. "Ano," řekla. "Ano, věděla."
"Říkal, že mám štěstí, že se o mě staráte." Pohlédla na Padmé. "Také si myslím." Padmé se usmála a pohladila ji po vlasech, připomínajíc si rozhodně, že se pro senátorku Republiky nehodí, aby beznadějně žárlila na devítileté dítě. "Co ještě říkal?" Každý nerv v těle měla napnutý.
"Nemohl se mnou moc mluvit, protože za ním přišel ten nablýskaný muž."
"Nablýskaný muž?"
"Víte, ten hodně vysoký. V blýskavých šatech. Slečno Padmé, proč někteří lidé nemají rádi Jedi?"
"To nevím, zlatíčko." Významně se zahleděla na Sabé, která sledovala ten rozhovor s hlubokým zájmem. "Ale bylo by zajímavé to zjistit." Vstala a vzala dítě za ruku. "Vespé tě odvede do jídelny na večeři a potom půjdeš spát."
Obě dívky s radostí šly. Vespé byla nejmladší a nejstydlivější ze všech služebných a nebyla u Padmé tak dlouho jako ty druhé dvě. Ještě nebyla důvěrnicí.
Jakmile odešly, Padmé se obrátila ke svým spolu-spiklenkyním.
Sabé se usmívala od ucha k uchu.
Dormé metodicky skládala šaty a odkládala je. "Proč mám najednou pocit," vykládala šatníku, "že zase nastanou potíže."
"Co se mě týče," řekla Padmé přísně, "dnešní události přinesly víc potíží, než bych si dokázala představit. Horší už to snad ani nemůže být."
"Jen abyste nebyla překvapená," pronesla Dormé temně, když vysypávala plnou hrst šperků do ozdobné šperkovnice.
"Povídej, povídej," řekla Sabé, usedajíc na opěrku nejbližšího křesla. Uznávala, že starost o garderobu je součástí její práce, ale ze všeho nejradši měla palácové pletichy. Byla nejlepší špiónkou a tajnou agentkou, jakou kdy Padmé viděla. Nejspíš tomu tak bylo proto, že svou práci milovala.
Dormé se obrátila, založila si ruce a vychutnávala si své zaujaté publikum.
"Naši d'lajanští přátelé zřejmě nemají Jedi příliš v lásce. V mnoha rozhovorech zaznělo slovo "čaroděj". Zajímali se, proč jsme považovali vhodné mít na palubě Jediho.
Padmé se zamyslela. Podle jejích zkušeností mnohokulturní řád Jedi byl všeobecně uznávaný, i když se poněkud reptalo kvůli jeho nepřiměřenému vlivu a panovačným způsobům. Pokoušela se vzpomenout si na poslance, kteří proti nim promluvili v Senátu, a vzpomněla si jen na několik. Ale D'lajané mezi nimi nebyli.
"A potom," pokračovala Dormé, "vyšlo najevo, že vy se s tímto konkrétním Jedim osobně znáte a že je tu na zvláštní žádost."
"Pokračuj," naléhala Padmé. Začínala si utvářet představu. D'lajanům působila přítomnost Jediho na palubě lodi skutečné starosti.
"Náš skvělý přítel Wolan," - Dormé převalovala to jméno na jazyku, jako kdyby jí na něm hořklo – "slyšel o spojení mezi vámi a tím nenáviděným Jedim a nafoukl se jako sinda v období páření."
Sabé se zahihňala. To sedělo.
Padmé zuřivě uvažovala. "Jestliže jsou D'lajané tak nervózní z Jediho, možná něco plánují." Zatvářila se ponuře. "Nějakou zradu." Zvedla zrak. "Sabé, chci, abys varovala kapitána Typha. Nechci, aby mě viděli, jak s ním mluvím sama."
"Jdu na to." Sabé sklouzla z křesla. "Zjistím, co se chystá."
"Počkej." Padmé se zhluboka nadechla. "Musím se také setkat s Anakinem. Sama. V soukromí. A aniž by o tom D'lajané cokoli věděli. Myslíš, že to můžeš zařídit?"
"Na jak dlouho?" zeptala se sladce Sabé.
Padmé na ni zpříma pohlédla. "Na celou noc."
Nastalo dlouhé ticho. Sabé ho konečně prolomila. "Já to věděla!" řekla s hlubokým uspokojením. "Věděla jsem to! Dejte mi pár hodin. Možná budu muset vymyslet nějaký scénář, zvlášť teď, když věnují tolik pozornosti jeho přítomnosti na lodi."
Dormé si odkašlala, aby upoutala jejich pozornost a vážně se zeptala, "Bude má paní dnes večer večeřet se svými d'lajanskými hosty?"
"Rozhodně ne," řekla zděšeně Padmé. "Ne. Odebrala jsem se k nočnímu odpočinku a budu večeřet ve své kajutě."
"Myslela jsem si to," řekla Dormé. "Vše je připraveno."
"Děkuji ti," vydechla Padmé s pocitem té nejupřímnější vděčnosti.
Pak se obrátila na Sabé. "Na co čekáš? Běž!"
S přehnanou úklonou se Sabé obrátila a vytratila se z místnosti. Ach, tohle bude zábava.
Dormé zatím úspěšně dala celou kajutu do pořádku. "Uložím Balé," řekla. "Než půjdu, budete ještě něco potřebovat?"
"Ne, díky," usmála se Padmé. Dormé jí úsměv neoplatila. Zamyšleně hleděla na svou paní a bez obalu si prohlížela její úbor. "Máte," řekla pomalu, zdůrazňujíc každé slovo, "vůbec ponětí, co děláte?"
Padmé mírně zvedla bradu. "Riskuji. Nebude to poprvé."
Dormé se nedala odradit. "Upřímně, myslíte si, že teď je čas na hry?"
"Já si nehraji, Dormé, věř mi. Ať už to Sabé zlehčuje, jak chce. Já to beru naprosto vážně."
Dormé nesouhlasně zavrtěla hlavou. "Bohové nás ochraňuj," zamumlala a bez ohlédnutí vyšla z místnosti.
Když Dormé odešla, Padmé zabloudila k počítačové konzoli a bez nadšení začala vyhledávat další informace o D'lajanech. Třeba narazí na něco, co předtím neviděla – něco, co ji udrží z dosahu jejich spárů, zatímco budoucnost Naboo zůstane bezpečná. Zdálo se to nemožné.
Druhá část její mysli se pustila po jiné cestičce. Snažila se rozpomenout, kdy během jediného dne tolik riskovala. Napadlo ji pár příležitostí. Z nějakého důvodu byl u každé přítomen Anakin.