|
|
Oběti okolností
Autor: Dorothy Moore
Překlad: Yanna
Kapitola 2: Bezvýchodná situace
Obi-Wan Kenobi se probral z neobvykle hlubokého spánku, jako by byl svržen z útesu.
Něco bylo strašlivě v nepořádku.
Anakin. Něco se stalo s Anakinem.
Vyskočil a snažil se znovu nabýt koncentraci, svou mysl vyslal ke svému deset let věrnému společníkovi. Ke svému Padawanovi.
Anakin byl pryč.
Mysli.
Anakina poslali na Naboo se senátorkou Amidalou. Opět. To bylo v pořádku. Tam měl být.
Jenže Anakin byl opravdu pryč. Spojení mezi nimi – telepatické pouto mezi Mistrem a jeho Padawanem – už tam nebylo. Obi-Wan zavřel oči a zkoumal místo, které zaplňoval Anakin. Byla to bolestivá díra v jeho vědomí.
Opustil mě. Přerušil pouto a opustil mě.
Obi-Wan zatápal po své konzoli a nepříliš optimisticky ji zkontroloval, aby zjistil, jestli zachytí Anakinův transpondérový signál.
Ovšemže ne.
Možná se mu něco stalo. Možná je zraněný nebo mrtvý.
Přece by mě jen takhle neodřízl. Nezahodil by všechno, na čem pracoval. Na čem jsme oba pracovali. Neopustil by Řád.
Obi-Wan se uklidnil a vyslal své pocity s jakousi ne-Rytířskou naléhavostí. Jeho vědomí proudilo bytem, který sdíleli v chrámu Jedi a všude nacházelo Anakinovy stopy, jako když se oblaka přeskupují v obrazy a zase řídnou. Zapátral důkladněji. Objevil cáry lítosti a žalu. Byly tam chuchvalce odhodlání a úponky lstivosti. A také láska a osamělost. A velice jasně tam vypátral i záměr.
Anakin byl pryč a vědomě se odloučil od svého Mistra.
Ohromený Obi-Wan zapátral sám v sobě, aby pochopil proč.
* * *
Královnina jachta nebyla jako ostatní lodě jinak skromné flotily na Naboo. Navržena pro diplomacii, protokol a zábavu byla větší a luxusnější než ostatní hvězdné lodě a poskytovala mnoho z pohodlí palácového života. I když cestování světelnou rychlostí ukracovalo většinu cest, jachta nabízela možnost delších a pomalejších cest při diplomatických střetnutích a nadstandardních schůzkách. Nacházely se zde luxusní soukromé kajuty a kajuty pro služebnictvo, kuchyně a jídelní salón, dva konferenční sály a dokonce elegantní salón, kde se mohli setkávat a družit hosté. V centru salónu bylo velké vyhlídkové okno – opravdový luxus, ale takový, který se hodil k celkovému stylu a účelu lodě.
Všichni cestující se rychle a efektivně zabydleli ve svých kajutách. Senátorka a její služebné se usadily v královniných soukromých kajutách na pravoboku od salónu. D'lajská delegace měla podobné ubytování na levoboku. Personál ostrahy, zaměstanci a posádka byli ubytováni v oddělené sekci kajut na zádi. Ještě než loď vůbec odstartovala, větší z konferenčních sálů ihned využily dvě delegace k dalšímu kolu vyjednávání.
Jako luxusní linkovou loď s minimální výzbrojí a bez vlastních stíhaček doprovázela jachtu zpravidla eskortní letka, aby odradila piráty a zajistila svým důležitým pasažérům bezpečí. Bylo dohodnuto, že na této cestě bude loď cestovat bez doprovodu z Coruscantu až na okraj D'lajské soustavy. Tam se s Nubijanem setkají d'lajské stíhačky a poskytnou mu vysoce slavnostní doprovod na Naboo, kde dojde k oznámení o podepsání smlouvy.
To neposkytovalo na uzavření smlouvy moc času. A to byl problém, protože Nubijané a D'lajané se v několika bodech nemohli shodnout, přinejmenším v tom, že D'lajané vyžadovali, aby smlouva byla zpečetěna způsobem typickým pro jejich kulturu – manželským svazkem mezi příslušníky vládnoucí třídy. Jelikož nabooská aristokratická kultura podporovala nepříjemné ekonomické a společenské rovnostářství – královna byla volena na omezené období; kdo kdy o něčem takovém slyšel? - D'lajané se rozhodli, že senátorka Amidala bude vyhovovat jejich požadavkům společensky a ekonomicky vhodné partnerky. Přinejmenším byla dříve královnou a měla dokonce pověst bojovnice.
Nebylo v tom nic osobního. D'lajský zákon zahrnoval velmi zajímavé výhody týkající se vlastnictví a využívání majetku mezi partnery spojenými tímto způsobem. Žádný div, že celá planeta D'lai byla v rukou relativně malé vládnoucí skupiny.
D'lajané byli upřímně uraženi nubijskou neochotou přistoupit na tento bod. Dali si tolik práce, aby vybrali té nubijské ženě nejlepšího partnera. Wolan byl dobře postaveným členem jednoho z nejlepších rodů a měl pověst vynikajícího válečníka – což je jistě jedno z nejdůležitějších kritérií. Byl dost mladý na to, aby se zalíbil, pokud jsou tedy Nubijané tak hloupí, aby jim na něčem takovém záleželo, když šlo o vytvoření spojenectví. Nemohlo být žádných námitek. Už jen zbývalo, aby planetární vláda přidělila senátorce odpovídající věno a smlouva může být podepsána.
Nubijský ministr zahraničí si pomyslel, že se za celou svou třicetiletou kariéru v zahraniční službě, včetně dlouhého senátorského období, nikdy nesetkal s tak arogantními a neústupnými lidmi jako byli D'lajané. Jako na hlavním zprostředkovateli na této misi na něm spočíval nelehký úkol vést jednání o této nechutné smlouvě. Tato úloha mu připadala vysoce nepříjemná a to nejen proto, že sama senátorka trvala na tom, že se bude osobně účastnit každého sezení. Bylo už tak dost obtížné potýkat se s věcností, s níž D'lajané kupovali a prodávali životy a kariéry jednotlivců, aniž by vedle něj seděla žena, o jejímž osudu se tak vášnivě a neústupně rokovalo.
Osobně ji však litoval. Ve skutečnosti by nikdo nikdy na Naboo po senátorce nechtěl, aby ta jednání dokončila, když D'lajané přihodili do balíčku na stole podmínku sňatku. Mysleli si prostě, že je to jen další bod k vyjednávání. Ale za několik uplynulých dní byl svědkem toho, jak D'lajané přistupovali na jeden bod za druhým, aniž by kdy slevili z tohoto jediného. Nyní se z toho stala podmínka uzavření nebo neuzavření smlouvy a nikdo nehodlal ustoupit. To mladou senátorku stavělo do pozice, kdy na tu neobhajitelnou smlouvu buď přistoupí za velkou osobní cenu, nebo odmítne, čímž bude riskovat ozbrojený konflikt s D'lajany, obávanou vojenskou mocí v sektoru.
Ministr zahraničí ani na okamžik nepochyboval o tom, že se D'lajané obrátí proti Naboo, jestli se rozzlobí. Věděli, že by uspěli, když je galaxie ve válce a pozornost všech se upírá jinam. Malá planeta měla mnoho zdrojů, po nichž jistě válečnická rasa prahla. Ale v tomto bodě, o tom byl ministr zahraničí přesvědčen, by stačil samotný d'lajský zákon cti, aby na Naboo pohlíželi jako na nepřítele už jen proto, že jejich požadavkům nebylo vyhověno.
Barbaři, pomyslel si zahořkle. Falešní, domýšliví a neústupní barbaři. Impulsivně, což bylo pro něho nezvyklé, se natáhl a poklepal mladou senátorku po ruce. Cítil, že není schopen jí pomoci.
Padmé docházely nápady. Měla neodolatelné nutkání říci královně, aby se za toho muže provdala sama. Ale to by bylo úplně neamidalovské, kdyby své břímě uvalila na někoho jiného, když ho nedokáže nést sama. Hodinu za hodinou, denza dnem přicházela s náhradními řešeními. Ale D'lajané byli v bodu sňatku neústupní jako skála.
Dnes ráno ve své kanceláři jen tak tak zabránila tomu, aby tenhle Wolan na místě oznámil jejich sňatek, aniž mu k tomu vůbec dala oficiální svolení. Pro něj už byla ruka v rukávě a neviděl žádný důvod k tomu, aby z její strany poslouchal nějaké další námitky.
Tady na lodi, přilétající k Naboo, nebyla řešení o nic blíž než předtím. Když ucítila ruku ministra zahraničí na své, s pocitem závratné osamělosti si uvědomila, že on už to vzdal. Ta volba byla na ní: ohavnost sňatku nebo ohrožení planety, které bez odmlouvání sloužila celý svůj život.
V myšlenkách se vrátila o deset let zpět k jinému pokusu o podrobení Naboo. Kancléř Valorum tehdy odpověděl na blokádu Obchodní Federace vysláním Jedi vyjednavačů. Byli jen dva – Mistr a Padawan. Jejich prostá přítomnost stačila vnést do řad Obchodní Federace strach, jenže strach sloužil pouze k tomu, že se nepřítel stal ještě nebezpečnějším.
Dopřála si pár myšlenek na Anakina – nebo aspoň na jeho přítomnost na této lodi. Nepochybně to zařídil Kancléř. Ale proč? Nekonala se žádná instruktáž. Mistr s ním nebyl. Byl tu sám. Nebyl ještě ani Rytířem. Bude mít jeho přítomnost nějaký vliv na jednání jen proto, že je Jedi?
Náhle Padmé překvapila sama sebe a ostatní v místnosti, když vstala požádala o přerušení sezení. Ten podnět přišel dřív než racionální myšlenka. Aniž by čekala na odpověď, utekla z konferenční místnosti a neomylně kráčela k salónu a říkala si, že jen potřebuje přemýšlet. Nepřipouštěla si, že vlastně hledá Anakina, jako kdyby měl v rukou odpovědi na všechny její otázky. Jako kdyby ji mohl zachránit.
* * *
Anakin stál osaměle u velkého okna v salónu jako temná silueta proti nekonečnosti vesmíru. Byl tak tichý a jeho obrys na pozadí hvězd tak nejasný, že by si ho náhodně procházející cestující na první pohled sotva všiml. Kromě skupinky Nubijanů, kteří společně seděli na druhé straně prostorné místnosti, rozmlouvali a popíjeli, nebyl v místnosti nikdo. Už dávno zapomněli na přítomnost mládého Jediho, jestli si jí tedy vůbec kdy povšimli. Stál tam už dlouho.
Anakin strávil několik prvních hodin na palubě pečlivým seznamováním se s lodí a s lidmi na ní. Značnou pozornost věnoval získávání vědomostí o D'lajanech. A co se doposud dozvěděl, ho vůbec neuklidňovalo.
Teď mohl jen čekat.
Zahálka byla jeho nejhorším nepřítelem. Dokázal se vypořádat se vším, kromě neužitečnosti. Co se jeho týkalo, byla meditace přijatelným a užitečným druhem klidu, ale tento úkol nemít nic na práci ani kam jít byl povýšen na formu mučení. Znamenalo to, že jeho mozek nebyl plně zaměstnán úkolem a nechával mu prostor na myšlenky, kterým se nejvíc ze všeho toužil vyhnout. Myšlenkám, které uvnitř něho číhaly jako démoni.
Štvalo ho, jak moc mu chybí Obi-Wan.
Štval ho ten pocit viny, že dnes ráno, když odcházel a ani se pořádně nerozloučil, přerušil telepatické pouto se svým Mistrem.
Štvalo ho hluboké uvědomění, že jejich pouto bylo něčím víc než jen způsobem, jakým jeho Mistr mohl kontrolovat, kde je a co dělá.
Štvalo ho, když se cítil ztracený a opuštěný. Bylo to jako znovu osiřet, jenže tentokrát svým vlastním přičiněním. A to všechno proto, že se jeho vášeň k Padmé stala středobodem jeho vesmíru a učinila ho slepým vůči ostatním částem jeho života.
Také zjistil, že ho štve, když jeho status není přesně vymezen. Kdyby byl Rytířem Jedi, přijel by sem s jasným posláním a plně informován. Účastnil by se všech sezení. Byl by žádán o radu a respektován a také by mu byla poskytnuta autorita k rozhodování.
Místo toho všeho se Anakinovi dostalo jen chabého souhlasu, že se může vést, pokud se nebude nikomu plést do cesty.
Padmé byla k nedosažení. Sezení d'lajských a nubijanských delegátů pokračovala, jakmile loď odstartovala. Od svého příchodu na palubu ji neviděl a neexistoval ani žádný způsob, jak zjistit, jestli se mu té možnosti vůbec dostane.
Typho měl pravdu. To Anakina taky štvalo.
Sklíčenost se na něj začínala lepit jako stín.
Teď jsi svým vlastním pánem, připomínal si. Od teď rozhoduješ o svých činech sám. Jsi volný.
Ďábelsky hořkosladké myšlenky mu našeptávaly, že svoboda bývá vždycky osamělá.
Nahlédl do svého nitra s úmyslem zadusit ty ďábelské hlasy a místo nich našel své jasné zářící já.
Žádná osamělost. Padmé. Cítil její přítomnost. Otočil se a ona tam byla.
Sklíčenost ztratila živnou půdu a hlasy utichly.
* * *
Po tom náhlém odchodu nubjské ženy se Wolan rozhodl, že raději půjde za ní, než aby se pokoušel získat během její nepřítomnosti strategickou výhodu nad tím starcem. Měl neurčitý pocit, že má něco za lubem. Už se rozhodl, že jí nedovolí, aby se radila se svým bezpečnostním týmem nebo jinými cestujícími. Chtěl vědět, kam jde a proč. Pokynul třem mladým válečníkům, kteří mu neustále dělali společnost, poklonil se lidem, kteří zůstali sedět u velkého konferenčního stolu a v diskrétní vzdálenosti ji následoval. Nějaká akce byla lepší než to pitomé každodenní žvanění.
Neušla daleko. Sledoval ji do salónu, natáhl krok, takže vstoupil do místnosti jen pár kroků za ní. Viděl, jak neomylně zamířila přes místnost k velkému oknu.
A pak uviděl toho Jediho.
Bojový hněv se v něm vzedmul jako žár. Neměla sem co zvát nějakého Jediho. Nebyla to jejich starost, jakou uzavřou s Naboo dohodu. D'lajané těm slídícím čarodějům nikdy nedovolili, aby se podíleli na jejich záležitostech.
"Senátorko Amidalo!" Wolanův hlas prořízl tichou místnost jako výstřel z blasteru.
Žena se okamžitě zastavila, jako kdyby ji někdo udeřil a pak bez ohlédnutí pokračovala v cestě, dokud nestanula po boku Jediho. Teprve tehdy k němu obrátila pohled.
"Senátorko, musím trvat na tom, abyste se vrátila k jednacímu stolu." Wolan mluvil, aniž by se na ni podíval. Upíral oči na nenáviděného Jediho. "Pokud si ovšem nepřejete přistoupit na všechny podmínky."
"Vrátím se, až si promluvím s Jedim Skywalkerem," řekla chladně. "Můžete na mě počkat v konferenčním sále."
Žádná žena nemá právo s ním takto mluvit, pomyslel si d'lajský válečník.
"Naše jednání nejsou záležitostí Kancléře a jeho poskoků," vztekal se. "Náš obchod musí zůstat jen mezi námi."
Jedi se nepohnul.
"Nebudu vám to říkat dvakrát, D'ai Wolane," řekla ta nesnesitelná ženská, "Budete tak laskav a vrátíte se ke své delegaci, dokud zde nedončím svůj úkol. Jste hostem na mé lodi."
Když to podala takto, Wolan se musel stáhnout. Prozatím. Ale na tuhle urážku nezapomene. Zdráhavě se obrátil na patě a opuštěl salón jen s prkennou úklonou a se svými nohsledy v patách.
Kdyby d'lajský válečník věděl o tichém Jedim po senátorčině boku víc, možná by nemluvil tak sebevědomě. Nevěděl, jak málo stojí mezi ním a jeho okamžitou smrtí.
Protože Anakin naslouchal celé výměně s ledovým chladem v srdci.
Ostatní cestující v salónu nyní s nelíčeným zájmem hleděli na Anakina a Padmé. Už nemohli mluvit soukromě. Ale Anakin cítil, co všechno má na srdci a na mysli, a ona na oplátku čerpala sílu z jeho samotné přítomnosti. V této chvíli jí připadalo jeho zuřivé ochranitelství jako jediné bezpečné místo na světě.
Padmé se obrátila k divákům zády a upírala nevidoucí pohled z okna. Anakin se obrátil spolu s ní.
"Musím se tam vrátit," zašeptala, "ale musím tě vidět. Až budu moci, pošlu za tebou Sabé."
"Dovol mi, abych ti pomohl," řekl tiše. "Víš, že udělám všechno, co řekneš. Všechno."
"Zdá se, že D'lajané věří, že jsem se s tebou proti nim spolčila."
"Tak je nech, ať si to dál myslí," řekl Anakin s ponurým zadostiučiněním.
Padmé vedle něj stála tak dlouho, jak se jen odvažovala. Nějakým způsobem jí to dodávalo sílu. Pak zašeptala, "Musím jít."
"Nemusíš se jim podvolit," řekl Anakin s břitkostí v hlase. "Vždycky existuje jiná cesta."
"Kéž by to byla pravda."
Anakina napadalo velké množství způsobů, jak to uskutečnit, ale nechal si je pro sebe.
"Neopustím tě," slíbil.
Padmé nevěděla, jak by jí mohl pomoci, ale utěšovalo ji to. Bez ohlédnutí ho opustila a vrátila se ke svým povinnostem s klidnějším srdcem.
Anakin se vrátil ke svému oknu.
|
|
|
