Oběti okolností

Být hrdý na své úspěchy
a zklamán svými neúspěchy,
to znamená být obětí okolností.
Lze někoho takového nazývat pánem sebe sama?


- čínský filosof


Existuje staré rčení, popisující radost jako "duši na křídlech".
Když se vznáší duše, vznáší se i nohy.
Anakin Skywalker vyskočil z výtahu na konci točité chodby v kancelářské budově Senátu a rozběhl se za svým dalším úkolem, který, jak tušil, zahrnoval další příjemnou soukromou cestu na nějakou skvostnou planetu ve Vnějším pásu spolu se ženou, jež se stala středem jeho vesmíru.
Poslední věcí, kterou očekával, když dorazil do poslaneckých kanceláří na Naboo, byly zástupy lidí. Celou cestu křivolakou chodbou k výtahům slyšel štěbetající hlasy. Znělo to, jako kdyby spěchal k čekárně přepravní stanice sektoru tři.
Zpomalil akorát včas, aby ho nepraštily jedny z těžkých dvojkřídlých dveří, které se zničehonic prudce otevřely několik palců před jeho nosem.
"Uff, promiňte." Hřmotná postava v uniformě nabooských bezpečnostních jednotek vystřelila z rušného předpokoje a hnala se chodbou opačným směrem. Anakin opatrně nahlédl dovnitř.
Místnost byla změtí barev a hluku. V jednom rohu rozeznal kapitána Typho, také v uniformě, v hloučku se třemi dalšími strážnými. Ve středu místnosti se shromáždila skupinka pestrobarevně oděných lidí, která vášnivě diskutovala a pravidelně vrhala pohledy k zavřeným dveřím vnitřní kanceláře. Dalších šest lidí posedávalo na velkých pohovkách ve výklenku, obklopeno nejrůznějšími zavazadly. Zdálo se, že všichni bez přestávky hovoří.
Jakmile vstoupil Anakin, veškerá konverzace utichla.
Jedi efekt. Bez vědomého ostínění samotná přítomnost Rytíře Jedi vytvářela v Síle posun, který si do jisté míry uvědomovali i lidé Sílu nevnímající. Obvykle se odmlčeli, zpomalovali nebo se na chvíli zastavili, takže si Rytíři Jedi zvykli spouštět kolem sebe clonu, kdykoliv byli na veřejnosti. Jelikož měl hlavu plnou setkání s Padmé, Anakin ani nepomyslel na to, že by se měl odstínit – ani když slyšel hlasy. Na co myslel? To byla chyba. Teď, když byl sám, nemohl si chyby dovolit.
Konverzace se rychle vrátila do normálních kolejí.
Když se tak dramaticky ohlásila Anakinova přítomnost, kapitán Typho obrátil pozornost ke dveřím. Když uviděl Rytíře Jedi, zamával na něj.
"Skywalkere." Typho se obvykle před Rytíři Jedi skláněl, ale pokud mu bylo známo, tohle byl stále ještě student a tudíž pod jeho velením, když tu nebyli jeho Mistři. Podle toho s ním také jednal. "Počkej tam, dokud neskončím tuhle krátkou poradu."
Anakin přikývl a ustoupil do uctivé vzdálenosti. Zaujal pozici zády ke zdi, odkud mohl pozorovat místnost, čekat a zachytávat útržky konverzace.
Zdálo se, že Padmé není jediná, kdo se právě vrátil na Naboo. Lidé se zavazadly vypadali jako zaměstnanci administrativy na cestě domů. Typho jim nastínil bezpečnostní procedury na královské jachtě.
Anakin si začínal říkat, co tady vlastně dělá. Neexistovalo místo, kde by byl raději než po boku Padmé, ale ta už měla přidělenu plnou ochranku. Proč kancléř Palpatine trval na tom, aby Anakin podnikl tuto cestu?
Obrátil svou pozornost k zářící skupince uprostřed místnosti. Nějaká delegace. Tlachající. Něco o spojenectví. Pak další nezávazná konverzace. Všichni se vzájemně dobře zanli. Nedokázal určit, odkud pocházejí.
Přesunul svou pozornost ke dveřím vnitřní kanceláře jako ručičku kompasu ukazující stále na sever. Mnohem opatrněji, než když předtím vstoupil do místnosti, vyslal své vědomí do kanceláře.
Padmé tam byla. Poznal v Síle její signaturu stejně dobře, jako znal Obi- Wanovu. Ne, chladně zahnal tu myšlenku. Teď nebude myslet na svého Mistra. Pokračoval v průzkumu vnitřní kanceláře. Cítil, že s ní jsou v místnosti další tři lidé. Diskuze, ať už byla o čemkoliv, byla ostrá. Cítil její neklid a pak, že se opět uvolnila. Ptal se sám sebe, o čem ten rozhovor asi je.
Z chodby zazněl lehký dívčí smích a dveře se opět otevřely a vpustily dovnitř tři křehké tmavovlasé ženy v zářivých róbách. Služebné. Půvabné jako mořské sirény a po zuby ozbrojené. Poznal by je kdekoliv, protože mu všechny úžasně a svůdně připomínaly – počkat, co má být tohle?
Za nimi se do místnosti vřítila dívenka s tmavými lesklými vlasy. Byla oblečena přesně jako ony a přiběhla k jedné z nich a zatahala ji za rukáv. Služebná ve výcviku? Nikdy mezi nimi neviděl tak mladičkou. Se zájmem je pozoroval a přitom je v duchu přidával k celkovému počtu bezpečnostních složek.
Skutečně netušil, proč ho tu potřebovali.
Když se žena sklonila k dívence, sklouzla jí kápě a Anakin v ní poznal Sabé. Všimli si jeden druhého ve stejný okamžik a Sabé na něho vědoucně mrkla. Potom něco dívence pošeptala a obě šly pozdravit mladého Jedi.
"Ale, ale," usmála se Sabé. "Opravdový Jedi. Komu vděčíme za tu poctu?"
"To se taky ptám," řekl Anakin. Pohlédl na dívenku. Kdo je to?"
Sabé přešla do šepotu. "To je neteř Cordé. Její rodiče nedávno zahynuli. Padmé ji přijala."
Dívenka nepřestávala na Anakina civět s nepředstíraným zájmem.
"Balé," řekla Sabé stejným tónem, jaký vždycky používala Obi-Wan, když se pokoušel využít nějaké společenské situace k výuce způsobů, "tohle je Anakin Skywalker. Je to Rytíř Jedi." Pohlédla na něho. Zavrtěl hlavou. Rytíř ještě ne. Sevřelo se mu hrdlo. Po tomhle už možná nikdy Rytíř.
Sabé nepřesvědčivě dokončila větu, "Je to Jedi."
"Ahoj," řekla Balé. "Co je to Jedi?"
Svírání v Anakinově hrdle zesílilo. Dobrá otázka. Ještě lepší otázka by byla, jaký je on Jedi? Zápasil sám se sebou, až nakonec tomu dítěti řekl, "Myslím, že něco jako voják."
Zamračila se. "Proč nosíš takové ošklivé oblečení?"
Anakin zachoval klidnou tvář. "Nesmím nosit nic jiného."
Rozšířily se jí oči. Zřejmě o ničem podobném nikdy neslyšela.
Než mohli pokračovat ve zkoumání Anakinova nešťastného postavení ve světě, dveře vnitřní kanceláře se konečně otevřely a dav lidí se k nim otočil, jakoby čekali jen na tento okamžik.
Místnost ztichla, když vyšel muž, v němž Anakin poznal nabooského ministra zahraničí, a jemu v patách zahrační hodnostář, oděný stejně jako zbytek hovořící skupinky. Za ním šli Padmé a vysoký, elegantně vypadající muž, který se na ní lepil jako lepidlo a ochranitelsky ji držel za loket. Podle oděvu Anakin odhadoval, že nepochází z Naboo. Když se pár objevil ve dveřích, hovořící propukli v potlesk.
Anakin ucítil velice nejedijskou vlnu touhy a majetnictví, když sledoval, jak si skupinka vyměňuje formality. Zaměřil celé své vědomí na Padmé a ta ho očima vyhledala. Když se jejich pohledy střetly, vycítil z ní pouze narůstající úzkost a paniku, což rozhodně nebyla reakce, kterou očekával. Viděl, že něco pošeptala mužovi do ucha – cítil, že je to něco naléhavého – muž zavrtěl hlavou - vzdor – ještě více naléhavosti ze strany. Konečně se zdálo, že muž souhlasí, ale nebyl z toho dvakrát šťastný.
Anakin neochvějně sledoval, jak se delegáti rozcházejí. Vzdor svému vnitřnímu neklidu dokázala Padmé vypadat vyrovnaně. Cítil, kolik ji to stálo úsilí. Poslední odcházel vysoký delegát. Hluboce se Padmé poklonil a políbil jí ruku.
Anakin si představoval, že by jím za to pomocí Síly mrštil přes celou místnost ven ze dveří.
Když delegáti odjeli, kapitán Typho rychle zorganizoval zbývající cestující a bezpečnostní personál. Zatímco kontroloval poslíčky, kteří přicházeli vyzvednout zavazadla, a služky spolu se zaměstnanci administrativy zaplnili chodbu, Anakin konečně líně dokráčel k Padmé, aby uvedl svou přítomnost oficiálně ve známost. Na tváři se jí objevil úsměv, došla k němu a natáhla k němu ruce, aby do nich vložil své.
"Anakine! Jsem tak ráda, že tě zase vidím!" Její pohled prozrazoval víc než jen to. Oba byli plní touhy a neklidu. Anakinovi při pohledu na ni bylo, jakoby se vrátil domů. Prahnul po tom zabít každého nepřítele, který jí způsoboval zármutek.
Cítil vzrušení, když se její ruce dotkly jeho a ona si uvědomila, že má rukavice. V poslední době už je ani nesundaval. Pomáhalo mu to zapomenout na nešikovnost jeho mechanické ruky.
"Jsem rád, že vám mohu být k službách, má paní," řekl, poklonil se a ujistil se, že jeho ruku pustila po předepsané prodlevě. Typho stál přímo za ním. Pokračoval v kapitánův prospěch, "Ačkoliv dost dobře netuším, jak mohu přispět k vaší bezpečnosti. Kapitán Typho má všechno dokonale pod kontrolou."
"Prostě se cítím lépe, když jsi nablízku," řekla Padmé. Tváře jí mírně zrůžověly.
Slyšel, jak si těsně za ním Typho odfrknul.
"Je čas jít, má paní," řekl kapitán, obhlížeje místnost. Byli tam poslední. "Když půjdete se služebnými, já a Skywalker budeme zadní voj."
Padmé zaváhala. Pak přikývla a neochotně se od něj odvrátila. Anakin měl co dělat, aby se udržel a nešel s ní. Říkal jsi, jestli takhle bude probíhat celý jeho výlet. Dva dny po jejím boku, ale nesmět s ní promluvit nebo se jí dotknout bude nejspíš stejně zlé jako měsíc, kdy ji neviděl vůbec.
Typho vykročil spolu s Anakinem a ubírali se zdánlivě opuštěnými chodbami senátní budovy. Čluny čekaly v přístavišti na střeše.
"Tentokrát máme celkem dvacet osm pasažérů plus bezpečnostní složky," řekl, doplňuje tak Rytíři Jedi detaily k výletu. Královna poslala svou osobní jachtu." Zamyšleně se zadíval na svého mladého společníka, jako by chtěl říct, Co tady vlastně děláš? Nežádal jsem o tvojí pomoc. "Myslím, že máme bezpečnost zajištěnou docela dobře."
Anakin cítil, že si musí upevnit pozici. Trochu strnule řekl, "Domnívám se, že žádost o mou přítomnost přišla od samotného Kancléře."
Typho si opět odfrknul. "Nevím, proč si myslí, že to nezvládneme. Nepoletíme žádnými bojovými sektory a stejně jsme měli v plánu eskortu stíhaček. Vážně nevím, k čemu tě potřebujeme. Bez urážky."
"Nejsem uražen." Anakin přemýšlel. Samozřejmě, že ho to také zajímalo.
"Faktor Rozmyslete si to." podotkl.
"Ještě jednou?" Typho byl zmaten.
"Uvedete ve známost, že v transportu je přítomen Rytíř Jedi a každý si to dvakrát rozmyslí, než na něj zaútočí."
Další tlumené odfrknutí. Zdálo se, že to z něj Anakin dostal. "To může fungovat na piráty a u místních rozmíšek, ale tohle je válka, víš. Velké vzdálenosti? Těžké zbraně? Jeden nebo více Rytířů Jedi, v tom není žádný rozdíl. Bez urážky."
Anakin v duchu souhlasil, i když si zároveň pomyslel, že v takové situaci by ani kapitánův bezpečnostní nebyl žádný velký rozdíl. "Vy tomu tady velíte, kapitáne," řekl. "Vy rozhodněte, jak vám nejlépe posloužím."
Na několik dalších kroků se rozhostilo tíživé ticho.
"Držte se od senátorky dál."
Anakin se zastavil. Typho se také zastavil a obrátil se tváří k němu.
"Měl byste mi raději vysvětlit, jak to myslíte, kapitáne," řekl Anakin velmi klidným a pečlivě modulovaným hlasem.
"Nevím, na co si to hraješ, ale naposledy, když byla pod tvou takzvanou 'ochranou', odletěli jste z Naboo a ona skončila uprostřed první bitvy galaktické války. Nechceš to vysvětlit ty mně? Protože mi to nikdo ještě pořádně nevysvětlil."
Anakin se náhle cítil hrozně sám. Toužebně si vzpomněl na pohodlí toho, když byl ještě malým Padawanem po boku svého Mistra, který vždycky znal na všechno ty správné odpovědi. Ale to už je pryč, nejspíš navždycky. Chtěl přece dělat věci po svém, nebo ne? Nuže, tady má svou příležitost. Přesto si uvědomil, že přemýšlí, co by udělal Obi-Wan? Obi-Wan by s tím mužem jednal diplomaticky a s pochopením.
"Máte naprostou pravdu, kapitáne. Na vašem místě bych se cítil stejně. Byla to ošklivá situace, která se nám vymkla z ruky. Jedinou věc, kterou mohu říci na svou obranu, že senátorka NEPŘIJÍMÁ rozkazy. Ode mě tedy rozhodně ne. Měl jsem na vybranou buď ji nechat jít samotnou, nebo letět s ní."
Zbytek příběhu vynechal.
Fungovalo to. Typho se trochu uvolnil a dokonce se mu pozvedly koutky v čemsi, co mohlo být počátkem úsměvu. "Tak tomu věřím." Pokračovali v cestě.
Pak se Typho mazaně zadíval na mladíka, který vedle něho kráčel dlouhou, slabě osvětlenou chodbou a zjistil, že nedokáže odolat té vzácné příležitosti a rýpnout si do Rytíře Jedi. "Zdá se, že tenhle výlet pro tebe bude procházka růžovou zahradou. Nic na práci, jen hrátky se služebnými."
Tolik k Obi-Wanovu diplomatickému přístupu.
"Uklidňuje mě vědomí, že vaše bezpečnostní složky jsou tak výkonné, že je pomoc Rytíře Jedi zcela k nepotřebě," opáčil Anakin.
Kapitán Typho si to nenechal líbit.
"Ty víš, že na tebe nebude mít čas. Má spoustu práce se svými hosty. Viděls ty delegáty z D'lai tam v kanceláři? Poletí s námi. Také nám poskytli eskortu stíhaček."
Konečně chodba končila a oba nastoupili do čekajícího výtahu. Anakin si v duchu přehrál scénu v kanceláři a začínal z toho mít velmi špatný pocit. "Co jsou zač?" zeptal se co nejutrálněji.
"Ženich a jeho družina. Naší povinností je dělat jim chůvu cestou zpátky na Naboo, kde oznámí sňatek senátorky Amidaly s tím vysokým chlápkem. Wolan se jmenuje. Šlechtic nebo tak něco."
Kapitán Typho s uspokojením zaznamenal, že Anakin celou cestu do doků nepromluvil. To ho kluka naučí, pomyslel si. Kapitán nebyl vůbec tak zatvrzelý, ale bezpečnost Padmé Amidaly si bral osobně. Tenhle Jedi Padawan-učedník – nebo co to bylo – byl problém. I Mistr Kenobi si to myslel. V žádném případě nenechá toho kluka znovu ohrozit život senátorky.
Nevezme si ho, zařekl se tiše Anakin a rázoval ke člunu s pláštěm vlajícím za ním ve větru, který vál na střeše budovy. Stále nechápal, co Kancléře vedlo k tomu, aby ho sem poslal, ale už se o to nestaral. Anakin měl své vlastní důvody a to stačilo.