Hodina pravdy

Na Coruscantu nastávala k večeru hodina, kdy se rozzářily miliardy a miliardy světel, zatímco blednoucí denní světlo ještě ozařovalo nekonečný labyrint hlavního města Galaktické republiky. Tato kombinace přirozeného a umělého světla vydávala do atmosféry jas, jakoby se vzduch proměnil v oheň. Vypadalo to, jako by všechno bylo osvětleno zevnitř. Dokonce i rudé stíny, které se jindy zdály odolávat mocnému okolnímu světlu, vypadaly nějak jasnější, méně tajemnější a průhlednější. Této každodenní události se na Coruscantu říkalo "Hodina pravdy", protože prý v tomto světle nezůstalo nic skryto. Zločinci nevycházeli. Bytosti ze všech známých systémů v galaxii se zastavovaly, rozhlížely se a žasly. Člověk měl pocit, jako by se město ztišilo, jen na chvilku, než světlo vybledlo. Pak nastala noc a převládl mocný tep nočního života.

Hodiny pravdy se v Chrámu vždycky využívalo k meditaci. Od těch nejmenších Padawanů až po nejstarší Mistry, ohnivý jas venku znamenal zklidnění uvnitř. Tento denní rytmus byl pro život Jediů v celé galaxii tak důležitý, že si dopřávali meditaci při západu slunce, kdy světlo přechází v temnotu, kdekoliv, kam je jejich úkol zavál.

Když nastala Hodina pravdy, Anakin Skywalker stál u okna ve svém pokoji v Léčitelském centru Chrámu a pozoroval, jak se rozlehlé celoplanetární město pomalu noří do světla. Byl pátý den po bitvě na Geonosis a on byl uvězněn v centru, dokud mu nebude implantována umělá paže místo té, kterou mu uťal Hrabě Dooku. Anakin nemeditoval. Anakin byl zahloubán.

Léčitelské centrum se nacházelo hluboko v srdci Chrámu Jedi. Většina z jeho pokojů byla umístěna u nitra vysoko čnějící budovy, kde se dalo nerušeně pracovat. Obi-Wan přebýval ve vnitřním pokoji nedaleko Anakinova, kde také strávil většinu z uplynulých pěti dní a meditoval, aby uspíšil uzdravovací proces. Jeho vážně zraněná stehenní kost ještě musela srůst a také jeho vnitřní zranění, která mu způsobil meč Hraběte Dooku, byla povážlivá. Anakinovi přidělili vnější pokoj s velkým výhledem na město. Nebyl moc často sám. Ve skutečnosti měl neutuchající proud návštěv.

Léčitelé přicházeli a odcházeli, pracovali na něm a kontrolovali jeho zlepšení. Zastavil se každý člen Rady Jedi, aby vzdal úctu Padawanovi, který statečně bojoval v první bitvě Klonových válek a pravděpodobně zachránil svému Mistrovi život. Někdy přicházeli ve skupinkách a Anakin se ocitl v novém postavení, kdy se stal součástí diskuze a nedostávaly se k němu jen konečné rozkazy a lekce. Velmi je zajímala jeho zkušenost s Dookuovou mocí – mocí, která byla mimo všechno, co kdy zažil při výcviku.

Sám Mistr Yoda proseděl u Anakinova lůžka hned druhý den dlouhou dobu, vlídně k němu promlouval a během dlouhého ticha, kdy Anakin bojoval s bolestí a těžkým pocitem ztráty a selhání, ho bedlivě sledoval. Anakin se díky Yodově přítomnosti cítil lépe. Za uplynulé tři dny směl Anakin jednou denně navštívit Obi-Wana a shledal, že jejich rozhovory jsou srdečné a založené na vzájemné úctě. Žádné poučování se nekonalo.

Teď ho pahýl ruky skoro vůbec nebolel a Anakin byl chycen v další mocné bitvě – vnitřní bitvě rozporů. Ještě nedávno by se mu zdálo, že veškerá jeho nejtajnější přání se plní. O jeho nedávném porušení kázně nebyla řeč - zatím. Měl by se z té jemné změny svého postavení v řádu Jedi radovat. Měl by se vrhnout do nejbližší činnosti – tryzny za padlé Rytíře Jedi a podpoty těch, kteří se stejně jako on léčili ze zranění, řečem o válce a plánování. Přesto měl pocit, že tím vším prochází, aniž by to s ním nějak hnulo. Život Jedie pro něho ztrácel své kouzlo.

Anakin se s Padmé neviděl ode dne bitvy. Cestovala s ním a s Obi-Wanem transportem zpátky na Coruscant a potom se obou Jedi ujali léčitelé. Museli Anakina vyrvat z jejího náručí. A pak byla najednou pryč a on cítil její nepřítomnost mnohem hlouběji a ostřeji než nepřítomnost své paže. Toužil ji spatřit, ale jediné, co mohl, bylo stát tady u okna. Nesnášel pocit bezmoci. Pět dní znovu přemýšlel o bitvě v hangáru na Geonosis divil se, jak snadno byli s Obi-Wanem poraženi.

Světlo venku se změnilo z odpolední bledě žluté na nejsvětlejší oranžovou časného večera, když ke dveřím jeho pokoje tiše přišel pomocník léčitele, uklonil se a s mírným vzrušením oznámil, že má Anakin návštěvníky. Anakin vzhlédl a spatřil dvě elegantně oděné postavy, blížící se chodbou k nim – jedna vysoká, jedna menší. Dva Rytíři Jedi šli za nimi v uctivé vzdálenosti. Sám kancléř Senátu se na něho přicházel podívat a spolu s ním i senátorka z Naboo. Měl bych meditovat, byla Anakinova první smysluplná myšlenka, když jeho pocity tak náhle přeskočily z apatie v očekávání, až měl potíže udržet svou rovnováhu uvnitř i navenek.

Aby se uklidnil, Anakin se na Padmé nepodíval okamžitě. Obával se, že kdyby tak učinil, nedokázal by odvrátit zrak a pozdravit Kancléře s veškerou náležitou zdvořilostí.

"Nuže, můj mladý Jedi," pronesl Palpatine žoviálně, "opět se o tobě dozvídám velké věci." Odmlčel se. "Je mi líto tvého zranění."

"Děkuji vám, ale nic to není," odpověděl Anakin formálně. "Ujišťují mě, že se to dá nahradit takovým způsobem, že budu i nadále schopen vykonávat své povinnosti."

"Ach ano, tím jsem si jistý," řekl kancléř Palpatine vřele. "Ale myslím, že je to tvá ochota zajít za rámec svých povinností, čemu za mnohé vděčíme." Ještě než stačil Anakin pochopit, proč se náhle cítí tak trapně, kancléř pokračoval, kyna Padmé ladným gestem své ruky. "Jediové zpravidla moc rádi nepřijímají návštěvy uvnitř posvátného Chrámu. Ale tví Mistři nám velkoryse dovolili složit poklonu všem Jediům, kteří tak statečně bojovali a byli při svém úsilí zraněni. Senátorka Amidala byla stejně dychtivá jako já přijít osobně a vyjádřit své uznání. " Zasmál se pro sebe. "Jelikož bojovala bok po boku s vámi všemi v ohnisku bitvy, myslím, že nedokázali přijít na žádný důvod, proč by jí měli zabránit v návštěvě jejích spolubojovníků."

Anakin se Kancléři a Padmé uklonil, ačkoliv na ni stále ještě nepohlédl. "Jsem vám vděčný za vaši návštěvu."

"Pokud proti tomu nic nemáte," řekl Palpatine uhlazeně, "rád bych na chvíli soukromě navštívil Mistra Kenobiho. Možná by tu senátorka mohla zůstat a dělat ti společnost, než budeme pokračovat v návštěvě ostatních." Anakin se kancléři opět uklonil a když vůdce Republiky konečně opustil místnost, dopřál si pohled na Padmé.

Přešla k němu k oknu, které žhnulo jasným světlem Hodiny pravdy. Cítila se hloupě a silně si uvědomovala své postavení. Zastavila se od něj jen na délku paže. Anakin hořel netrpělivostí. Ještě než stačila Padmé cokoliv říct, vybuchnul, "Pět dní! Neslyšel jsem o tobě pět dní! Viděl jsem všechny Mistry a Padawany na Coruscantu, ale jediné, co jsem chtěl vidět, jsi byla ty. Kde jsi byla?" A pak honem dodal, "Jsi v pořádku? Nic jsem o tobě nevěděl."

"Je mi dobře." Přerušila ho Padmé. "Moje zranění už je skoro pryč." A pak nevěřícně dodala, "Copak si neuvědomuješ, kde jsi? Jsi v srdci Chrámu Jedi."

"Ano?" Anakin její otázce nerozuměl. Trávil přece většinu svého času na Coruscantu v Chrámu Jedi. Byl to jeho domov.

"Stejně tak bys mohl být v té nejnedobytnější pevnosti v galaxii. V téhle budově je jen několik málo míst, kam smí nezasvěcenci a tohle rozhodně není jedním z nich!" Zamyšleně se zamračila. "Stále nechápu, jak si Palpatine prosadil tuhle návštěvu." Její hlas přešel v šepot. "Doprovázejí nás dva plnohodnotní Rytíři Jedi." Anakin viděl jednoho z nich venku na chodbě, jak tam stojí v důvěrně známém postoji tiché pozornosti. Druhý musí být s Palpatinem. "Možná, že válka to všechno změní."

Anakin si náhle uvědomil, že je to pravda. Zatímco on svůj přístup do Chrámu považoval za samozřejmost, málokdy vídal někoho zvenčí výš než v několika prvních patrech. Do mysli se mu náhle promítl obraz Chrámu coby vězení, tvářícího se jako svatyně. Ale v tomto okamžiku neměl Anakin čas zaobírat se politickými úvahami. Zapátral Padmé ve tváři, když jasné světlo zvenčí začalo zalévat pokoj temnější barvou plamene. Před pěti dny bojovali téměř nerozdělitelní bok po boku. Teď tu vedli zdvořilou konverzaci a ona si udržovala odstup. To nemohl snést.

"Chci tě," řekl.

Ach ne, pomyslela si Padmé. On mi to prostě nehodlá usnadnit. Jeho přímost ji rozrušovala jako vždy.

"Máš mě," řekla. Odvrátila od něj pohled a podívala se z okna, jako by viděla jiné místo a čas. "Mé city se nezměnily."

"Ale něco jiného ano?"

"Všechno se za těch pár dní změnilo."

Rychlým pohybem Anakin zkrátil vzdálenost mezi nimi a uvěznil její ruku ve své. Zvedla oči a pohlédla tam, kam se předtím neodvažovala, na prázdný rukáv jeho pláště, který byl zavázaný těsně pod jeho pravým ramenem. Volnou rukou se velice jemně dotkla prázdné látky. Pomyslela na ztrátu, oběť a bitvu, která byla vybojována a na mnoho věcí, které ještě měly přijít. Nenapadala ji žádná slova.

"Bez tebe na ničem nezáleží." řekl Anakin.

"Ale ano, záleží," řekla Padmé smutně, když obloha, město a jejich vlastní tváře začaly nachovět a slunce pomalu klesalo dál za obzor. "Teď záleží na všem. Mnohem víc, než bychom si možná přáli. Ty a já stojíme v centru galaxie a ta se vymyká kontrole." Pohlédla mu do tváře skrze závoj podivně rudého světla. "Poslouchej mě, Anakine. Mohli bychom utéci někam do Vnějšího pásu nebo za něj a žít si tam své životy podle svých představ. Ale myslím, že bychom ani jeden nebyli šťastní, ne nadlouho. Myslím, že jsme tady proto, že tady máme být – protože musíme něco udělat a sehrát nějakou roli. Obzvláště teď."

"Vždycky jsem obdivoval tvůj neotřesitelný smysl pro povinnost," řekl Anakin zahanbeně.

"To není smysl pro povinnost. Je to vědomí… osudovosti."

Anakin si dovolil úsměv – svůj první. "Teď mluvíš jako Jedi."

"A ty jsi Jedi! K nim máš závazek!"

"Chápu." Anakinův úsměv se vytratil. "Přišla jsi mi sem říct, že mé závazky jsou tady a tvoje že jsou jinde." Přistoupil k ní a za ruku si ji přitáhl blíž. "Myslím, že o tomhle jsme už mluvili."

"Problém je v tom," Padmé se vzepřela Anakinovu výbuchu, "že v tuto chvíli o tom mluví jiní. O nás." Ostře na ni pohlédl a čekal, co řekne dál. "Před dvěma dny mě navštívili někteří členové jedijské Rady. Jsou znepokojení… " Neubránila se úsměvu, "jsou znepokojeni, že tě svádím z cesty." Při té vzpomínce se usmála ještě víc. "Jak se zdá, má kouzla jsou na pováženou a ty jsi ještě mladý a citlivý. Coby starší a moudřejší je mou povinností ti zabránit, abys opustil svou zvolenou cestu."

Žádný výbuch. Místo toho se v pokoji rozhostilo ticho, jako by z něj někdo vysál vzduch. "Aha," řekl tiše Anakin. "A co jsi řekla mým Mistrům?" Úmyslně zvedl její prsty ke svým rtům. Neodtáhla se.

"Omluvila jsem se, samozřejmě. Řekla jsem, že jakékoliv působení z mé strany bylo neúmyslné a že to z tvé strany jisté byla jen pomíjivá náklonnost."

"Aha," řekl opět a obrátil její ruku, aby ji mohl políbit do dlaně. Ticho v místnosti pulzovalo. "A splníš svou povinnost a vzdáš se mě?"

"Chci se tě vzdát za každou cenu," zamumlala nezřetelně. Ticho v místnosti se ještě prohloubilo, jak Padmé zápasila se svými pocity. "Ale nemohu." Světlo za okny začínalo pomalu fialovět. Brzy nastane tma. Lampy v Anakinově pokoji se začínaly rozsvěcet, nejdříve vydávaly jen slabé světlo jako svíce a potom jasnější a jasnější, jak tma houstla. Padmé zašeptala, "Nevím, co s tebou mám dělat."

"Miluju tě," řekl Anakin. "Dělej si se mnou, co chceš."

Padmé cítila, že jí srdce buší až v krku, když mu položila otázku, se kterou se potýkala dnem i nocí. "Znamená to, že mě stavíš nad své závazky vůči řádu Jedi?"

Anakin se odmlčel. Jeho obličej bylo v narůstajícím šeru špatně vidět. "Ano, jsem členem řádu Jedi. Ale mé city k tobě nezměním, stejně jako nezměním hvězdy na obloze."

Padmé ztichla. Ostře si uvědomovala svou ruku spočívající v jeho. "Takže říkáš, že nemáš na výběr," zašeptala.

"Nemám na výběr," řekl Anakin.

Padmé se náhle upamatovala na své postavení a odtáhla se od něj. Nechal ji, ale její ruku nepustil. "Pořád je tam ten hlídač?" Anakin střelil pohledem do chodby a pak se opět zahleděl na její tvář.

"Ano, ale nikdo jiný. Zatím."

"Palpatine si dává na čas." Pak hlubokým hlasem řekla, "Nechci se takhle skrývat. Nikdy jsem to nedělala."

"Já vím."

Polkla a pokračovala. "Ovšemže chci být s tebou. Ale už teď lidem lžu. Nesnáším to. Chci jen mít právo milovat tě otevřeně."

Anakin opět pohlédl ke dveřím a přistoupil k ní ještě o krok blíže, aby jí jeho ruka mohla přejet po paži a dotknout se její skráně. "To právo ti nikdo nikdy nedá. Jestli tady zůstaneme, budeš si muset zvolit – buď mě budeš milovat tímto způsobem nebo nic." Nedbaje strážce venku na chodbě, Anakin se k ní zblízka naklonil tváří a prohlásil, "Přísahám, že jsi to nejdůležitější v mém životě. Nedovolím, aby se mezi nás něco postavilo. Ať je to cokoliv."

Padmé cítila, jak se její sebeovládání hroutí. Tohle sem přišla zjistit a tohle se obávala, že uslyší. Už ji tak unavovalo skrývat své city. Chtělo se jí plakat. "Žádáš po mně tu samou přísahu?"

"Ne," zašeptal, nepřestávaje ji hladit po tváři, "To je něco, k čemu musíš dospět sama."

"A pokud se ti zaslíbím, tak co potom?"

"Potom budeme milovat jeden druhého děj se co děj. Uděláme všechno pro to, abychom mohli být spolu."

"To zní jako manželství."

Anakin se překvapeně zasmál. "No, Jediové se nežení, takže o tomhle toho moc nevím. Ale vždycky jsem si myslel, že manželství je světské ujednání o majetku, vlivu a o dětech." Na chvíli se zamyslel. "Nikdy nebudu mít žádný majetek." Pak se na ni zazubil a pokračoval. "Oficiálně jsi byla označena za tu, která má na mě špatný vliv. A za daných okolností je nepravděpodobné, že někdo z nás bude žít natolik dlouho, abychom mohli mít děti." Natáhl se a opět ji vzal za ruku a přitáhl si ji za ni blíž k sobě. "Chci víc než jen tvoji ruku. Chci tvoji duši."

Tentokrát se zasmála i Padmé. Nesmyslnosti toho všeho. Té beznaději. Z čiré radosti, že tam s ním stojí a mluví spolu. "To je příhodné," podotkla, "končí Hodina pravdy." Vyhlédla z okna. Obloha už byla skoro úplně temná a světla města zářila plným barevným spektrem barev tak jasných, až zastíraly světlo hvězd. "Také nemám na vybranou. Tedy, co se týče lásky k tobě. Ale, myslím, že jsi to věděl."

"Doufal jsem, že to tak je."

"Tak jsme se zaslíbili. Tajně. Protože bez sebe nedokážeme vydržet." Pak se její nálada nečekaně změnila a ona suše řekla, "To bude pro mého budoucího manžela skutečným překvapením."

Jas světla v pokoji zesílil natolik, aby viděla výraz Anakinova obličeje a ten byl k nezaplacení. "Jakého budoucího manžela?" Vypadalo to, že je připraven chopit se meče, kdyby měl nějaký po ruce.

Padmé si tak zvykla spoléhat na Anakinovu sílu a schopnosti, že ji jeho zásadní nezemskost vždycky překvapila. "To je další problém. Galaxie je ve válce. Představ si, jaké strategické spojenectví by mohlo vzniknout se senátorkou a bývalou královnou z Naboo. Zvláště, když nový mocný kancléř pochází z téže planety. Probíhají jednání s mnoha systémy."

Na Anakinově tváři se vystřídaly výrazy od vzteklého po hluboce uražený. "Takže tohle jsi myslela tou osudovostí? Podrobit se nezbytným politickým požadavkům jako nějaké hře? Po tom všem, co jsi dokázala?" Nevěřícně zakroutil hlavou. "Proč bys s něčím takovým souhlasila?"

Padmé zavrtěla hlavou a náhle na ní dolehlo vyčerpání uplynulých pěti dní. "Válka s sebou vždycky přináší barbarství," řekla s hořkostí v hlase. "Ještě jsme úplně neklesli ke způsobům z minulosti, ale nevěřil bys, jaká jednání probíhají."

"Vždycky jsem o tobě přemýšlel jako o vůdkyni a bojovnici. Myslel jsem, že o svém osudu rozhodneš sama."

Uvažuje o mě jako o bojovnici. Mnohem později v jejím životě, kdy se žal stal jejím stálým společníkem a ona měla příliš mnoho času na přemýšlení o minulosti, Padmé si na ta slova vzpomněla a uvědomila si, jak silně Anakinova víra v ní ovlivnila její rozhodnutí. Ale v tuto chvíli zuřila. "Je v tom nějaký rozdíl? S naší utajovanou láskou a přísahou? Skutečně rozhodujeme o svém osudu?"

"Ty už jsi za nás rozhodla, má paní. Žádné utíkání, žádné výhýbání se povinnostem. Takové jsou podmínky, ne? S takovou láskou nemáme na výběr a musíme předstírat a skrývat se, což nenávidíš."

Padmé se přestala hněvat. "Chci tě," řekla.

"Máš mě."

"Ale jestli se vdám -" vzhlédla k němu a podařil se jí křivý úsměv, " – jestli utvořím strategické spojenectví – budu se tě muset vzdát."

"To nemůžeš. Já neodejdu z tvého života." Nevypadal vůbec poraženě. Ve skutečnosti vypadal spokojený sám se sebou, když si ovinul její paži kolem pasu, aniž by na okamžik pustil její ruku. "Mám tvojí duši, vzpomínáš?"

Padmé zjistila, že se při neodbytné představě Anakina, jak ji se světelným mečem v ruce zachraňuje před její vlastní svatbou s nějakým hodnostářem nebo někým jiným, usmívá. "To by mohlo být velice mrzuté." Zapomněla na udržování odstupu a nechala ho, aby si jí přitáhl blíž k sobě.

Anakin se díval na její zářící tvář, která byla ve světle lamp tak něžná a upřímná, a cítil, že poslední vnitřní zápas ohledně jím zvolené cesty ustal, jako by nikdy neexistoval. "Potom budeš muset najít jiný způsob, jak utvořit politická svá spojenectví. Jsi mi zaslíbená. Na druhou stranu, možná by bylo lepší, kdybych měl i tvou duši, i tvou ruku."

Než na to stihla odpovědět, z chodby před Anakinovýma dveřma se ozvaly hlasy a Padmé rychle o dva kroky ustoupila a stáhla svou ruku. Do pokoje vkráčela kancléřova vysoká postava. "Velice se omlouvám, že jsem vás nechal tak dlouho čekat," řekl. "Mistrové Windu a Yoda byli také na návštěvě u Mistra Kenobiho, když jsem tam přišel, a měli jsme nanejvýš zajímavý rozhovor."

"Nedělejte si starosti, kancléři," řekla Padmé co nejformálněji. "Můj mladý přítel je dokonalým hostitelem." Anakin usoudil, že bude lepší se uklonit, než něco vykoktat, a učinil tak.

"Nuže tedy," řekl kancléř, "měli bychom raději navštívit naše další zraněné bojovníky, než přestaneme být vítaní." Kývl na Anakina. "Přijď mě navštívit, až se uzdravíš." Anakin přikývl, stále ještě neochotný promluvit.

"Přeji ti co nejrychlejší uzdravení," řekla Padmé Anakinovi formálně. Její tvář byla dokonale klidná, ale v očích jí jiskřilo. "Možná také budu potřebovat tvé služby."

"Jak si přejete, má paní," podařilo se Anakinovi ze sebe dostat. Znovu se uklonil s přesnou dávkou úcty. A hra se započala, pomyslel si.

Navzdory svému největšímu úsilí neubránila se Padmé cestou dolů chodbou slabému úsměvu. Kancléř si toho okamžitě všiml, jako by na podobné znamení čekal.

"Zdá se, že vás pobyt u mladého Skywalkera docela pobavil."

A hra se započala, pomyslela si Padmé. Teď, když se rozhodla, už se nebála. Chtěla Anakina za každou cenu. "Kancléři, vy víte, jak moc mám našeho mladého přítele ráda. Zdá se, že má talent na zachraňování mého života."

"Potom tedy," řekl kancléř zlehka, "musíme dohlédnout na to, aby vám zůstal k dispozici."

Anakin stál u temnějícího okna ve svém pokoji, uvažoval o svém osudu a zjistil, že přemýšlí o životě mimo zdi Chrámu Jedi a o svém slibu senátorce z Naboo. Vypadá to, že pro něj existují i jiné cesty než ta jediná, kterou si původně vybral. Jeho dřívější pocit lhostejnosti se vytratil stejně jako zlaté světlo Hodiny pravdy.