|
|
K tomu nedojde
Autor: Angela Jade
Překlad: Raume
Talon Karrde se rozvaloval ve svém velitelském křesle, zamyšleně si mnul vousatou bradu a upřeně se díval ven z okna. Shon a ruch jednoho z největších Coruscantských vesmírných přístavů se odrážel v jeho bleděmodrých očích, ale to nestačilo, aby mu to proniklo myšlenek…
Shada D’ukal souhlasila s tím, že se připojí k jeho organizaci, a on stále nemohl přijít na to, zda ho to těší nebo ho to zklamalo.
Bývala zpočátku mlčenlivá, neochotná se k někomu či něčemu vázat, dokud se nevyrovnala se svým vyloučením od Mistrylek. Samozřejmě, zrušily sice známku smrti a odvolaly pátrací oddíly, avšak odepřely jí její domov a dědictví, což Shadu hluboce zasáhlo. Talon plně nechápal důvod, proč odmítla jeho pracovní nabídku, takže udělal to jediné, co dělal vždycky, když se snažil porozumět nesdílnému klientovi, zaměstnanci či vládnímu úředníkovi. Vzal ji na večeři…
* * *
Restaurace byla malá a neobvykle tichá, když Talon provedl Shadu dvojitými dveřmi z plastoceli, rukou si podvědomě popotáhl a urovnal lem saka. Číšník jim vyšel vstříc, poklonil se a mlčky je odvedl k jejich stolu. Talon znovu zjistil, že obdivuje Shadin výběr šatů. Černé kožené šaty bez rukávů a s velkým výstřihem, padnoucí vesta a nařasená sukně, která se jí jemně vlnila kolem vysokých bot – a ať se snažil sebevíc ignorovat výsledný efekt, vzrušovalo ho to. Tvrdě ty myšlenky potlačil – chtěl, aby pro něj pracovala, ne s ním spala. Ženy, se kterými se Talon Karrde důvěrně seznámil, byly všech barev, tvarů a proporcí, a vždy trochu pomalejší, ale obvykle oplývaly dvěmi vlastnostmi. Byly to krátkodobé známosti a nikdy, nikdy to nebyly zaměstnanci. Už jednou se spálil, když ho zradila krásná correlianská pašeračka, kterou povýšil na kapitána, a přísahal si, že už se to znovu nestane.
„Karrde? Jsi v pořádku?“
Potřásl hlavou, aby se zbavil vzpomínek, a omluvně se usmál. „Dobře, ano. Promiň.“
Shada mu úsměv oplatila. „Byl jsi světelné roky daleko.“ A stále soustředěna na něj, vyvolala holografické menu umístěné uprostřed stolu. „Objednáš si?“
Přikývl, očima prolétl menu a pak rozhodně zadal svou objednávku. „Brandy. A steak. Rozhodně steak.“
Shada nad prudkostí v jeho hlase potlačovala smích. „Cítíte se podvyživeně, Kapitáne?“ zeptala se a na konzolu zadala svou vlastní objednávku.
„Pořád,“ odpověděl Karrde s pobaveně zvednutým obočím. Pomalu se na židli opřel, zkřížil ruce na prsou a dlouho ji mlčky pozoroval. Opravdu to byla jedna z nejkrásnějších žen, jaké kdy potkal, a to jich svého času potkal víc než jen pár. Tmavé vlasy měla vyčesané nahoru a tam je spínaly jehlice zenji - její ochranná známka. Pár uvolněných kadeří zdůrazňovalo linii jejího krku… „Takže, slečno D’ukal, jak se máte?“
„Já? Ach, těším se dobrému zdraví.“ Zamračila se, pod jeho intenzivním pátravým pohledem se cítila trochu nesvá. „Díky za tvůj zájem.“
„Tak jsem to nemyslel, Shado.“ Zarazil se uprostřed věty, když se číšník vrátil s jejich nápoji. Z nevysvětlitelného důvodu ho potěšilo zjištění, že se Shada rozhodla dát si také brandy. Pozvednul sklenku a připil jí na zdraví, když se číšník otočil a odešel. „Jen se divím, jak jsi se vyrovnala s událostmi minulého týdne, na palubě Relentless.“
Na pár minut se výraz její tváře změnil v masku klidu, pevné svírání sklenice bylo jedinou vnější známkou jejího znepokojení. Nakonec vzdychla a pokrčila rameny. „Myslím, že jsem v pohodě. Jedenáctka mě nechce zpátky a abych pravdu řekla, ve skutečnosti se ani já nechci vrátit.“ Pokrčila rameny a upila ze sklenice, než se mu podívala přímo do očí. „To ale není důvod, proč jsem se rozhodla se k vám přidat.“
K jejímu údivu Karrde pouze přikývnul a sám pokrčil rameny. „Nechceš vědět proč?“ zeptala se konečně.
„Jsem si jistý, že mi to povíš, až budeš připravená,“ odpověděl a široce se usmál, když se objevil číšník s jejich jídlem. „Ach, poctivý steak jsem neměl už týdny.“ Povrch masa byl složitě nařezán kuchařovým laserovým nožem a Karrde rychle ukrojil kousek a požitkářsky si jej vložil do úst. „Vynikající.“
„Nevím, jestli to dokážeš, Karrde.“
Začal horečnatě žvýkat a polknul. „Co přesně?“
„Myslím tu myšlenku zpravodajské služby. To nebude fungovat, nebo přinejmenším ne dlouho.“ Chvíli ho pozorovala a snažila se zhodnotit jeho reakci, ale jeho tvář zůstala netečná.
„Mírová smlouva nebo ne, já si prostě nedovedu představit, že by si Staré Impérium nebo Nová Republika důvěřovali. Bez urážky.“
„Nebral jsem to tak, to tě ujišťuju,“ ukrojil si další kousek masa a poživačně ho žvýkal, zatímco se díval, jak Shada znalecky natáčí těstoviny na vidličku a vkládá je do krvavě rudých úst. „To je důvod, proč ses k nám nechtěla přidat? Protože věříš, že budeme brzy donuceni vrátit se zpět k naší dřívější pašerácké práci?“
„Ano… Ne.“ Naklonila se dopředu a opřela si bradu o propletené prsty. „Už nechci být bodyguard, Karrde – jen další najatá zbraň, která vypadá dobře, dokud chceš, abych někoho zranila.“
„Tak čím chceš být, Shado?“ zeptal se tiše.
Opřela se a míchala obsah svého talíře. „V tom je ten problém. Nemám ponětí.“
„Pořád můžeš pracovat u mě, než na to přijdeš,“ navrhl. „Nemůžeš žít jen ze štěstí a recyklovaného vzduchu.“
„Vím.“ Jedla v tichosti a vyhýbala se jeho upřenému pohledu. Soustředila se jen na jídlo. Nakonec se opřela a upila brandy. „Mám i jiné možnosti, to víš.“
„Jsem si jistý, že máš. Jsi velmi talentovaná.“
„Novorepubliková bezpečnost znovu rekrutuje. Jsem si jistá, že by pro mě velitelé našli místo…“
Talon se jízlivě usmál. „To zní dobře, pokud chceš zůstat na Coruscantu.“
„Ne nutně, Karrde. Jejich agenti pracují po celé galaxii…“
„Agenti, kteří pro ně pracují léta. Agentům totiž popravdě řečeno mohou důvěřovat.“ Cítil se provinile, když jí říkal tu krutou pravdu, ale rychle ten pocit zaplašil. Znala pravdu. „Omlouvám se, Shado, ale je to tak, jak to je. Pokud budeš šťastná, když zůstaneš na Coruscantu, pak jdi do toho a vem tu práci u Bezpečnosti. Možná za několik let dostaneš svolení pracovat někde jinde, ale pokud chceš cestovat teď, udělej víc, než jen že budeš vychovávat čerstvé nezkušené nováčky, nebo hlídat děti bezvýznamných politiků. Řekl bych, že ti bude lépe se mnou.“
„A dělat budu co, Karrde? Ptáš se mě, zda pro tebe budu pracovat, ale neříkáš, co chceš, abych dělala. Pokud nepůjdu učit boj zblízka pro Novorepublikovou bezpečnost, jsem si jistá, že to nebudu dělat pro tvou organizaci. A jaksi nechci, abys mě poslal pracovat pro jednoho z tvých kapitánů…“ náhle se zarazila, pohlédla na sklenici v ruce, kterou kroužila tak, že se brandy rozlévala po stěnách.
Tak to bylo. Myslela, že ji pošle na nějakou výspu na Okraji, nebo dokonce požádá, aby ochraňovala někoho, koho nezná. Buď byla tak nejistá, protože si neuvědomovala, jak moc je pro něho cenná, nebo mu nevěřila, i po tom všem, čím spolu prošli. Pravděpodobně od obojího něco. Položil příbor na stůl a naklonil se dopředu. „Shado, můžeme se projít?“
Šlehla po něm pohledem. „Ještě jsi nedojedl svůj steak.“
„Nevadí,“ odpověděl Talon, pokládaje na stůl kreditní čip, a vstal. „Tady to není bezpečné a o něčem si s tebou chci promluvit.“
Vzduch venku byl chladnější než obvykle, když kráčeli bok po boku po chodníku vedoucím od restaurace. Shada podvědomě zaostala o krok a zaujala pozici za ním. Talon ji jemným dotykem ruky naznačil, aby šla vedle něj. „To je v pořádku, Shado. Myslím, že jsme tady celkem v bezpečí.“
„Promiň.“ Usmála se na něj. „Síla zvyku.“
„A je to vynikající zvyk, obzvlášť pokud to znamená, že mám pořád krytá záda.“ Naklonil svou hlavu blíž k její. „Ale teď bych raději nepřitahoval pozornost. Jsme jen dvojice přátel na večerní procházce, dobře?“
Zavěsila se do něj a přikývla. „Tak dobře, přátelé. Projděme se, Kapitáne.“
Popleskal ji po ruce a vedl ji, přičemž se usilovně snažil skrýt úsměv. Její ruku cítil pohodlně ve své, jako by tam patřila, a znovu pocítil bodnutí smutku, že se jí má zeptat, zda bude jeho zaměstnankyní a ne… dobře, něco víc. Konečně uviděl, co hledal. „Tady. To postačí.“ Nasměroval Shadu k malé neobsazené plošině, na konci chodníku.
Opřela se o zábradlí, upřeně chvíli hledíc na panorama Coruscantu, než se k němu znovu otočila tváří. „Tak, Kapitáne. Co mi potřebujete sdělit?“
Položil ruce na zábradlí vedle ní a s trpkým úsměvem jí pohlédl do tváře. „Chci, abys pro mě pracovala, Shado. Jako můj zástupce.“
Ohromený výraz jejího obličeje prozrazoval její naprosté překvapení. „Já? Ale já nevím dost o téhle branži…“ Oči se jí zúžily, jak jí na mysl přišla jiná myšlenka. „Už máš zástupce. Maru Jade.“
„A to je právě tajemství,“ odpověděl. Rozhlédl se kolem, aby si ověřil, že je nikdo neslouchá. „Mara společnost brzy opustí.“
„Řekneš mi proč?“
Založil si ruce na hrudi a pomalu přikývnul. „Věřím ti, že o tom nikde ani nešpitneš, Shado.“ Odmlčel se a pečlivě vážil slova. „Mara se bude vdávat.“
Jedno z pečlivě tvarovaných obočí se zvedlo, jak Shada vstřebávala tu informaci. „Mara Jade? Vdávat? Páni!“
„Je to ještě lepší.“ Talon se smíchem vrtěl hlavou. „Bere si Luka Skywalkera a zavázala se, že se stane Jedi.“
Obě obočí vystřelila vzhůru k tmavým vlasům. Shada se ani nesnažila zakrýt ohromení nad tou zprávou. „Žertuješ.“
„Vůbec ne. Budeš pro mě pracovat?“
„Luka Skywalkera? TAMTOHO Luka Skywalkera?“
„Ano. Budeš pro mne pracovat?“
„Drželi to pěkně v tajnosti. Nikdo z holozpráv to nevyčenichal, jinak by se o tom zmínili.“
Talon ji jemně uchopil za ramena a přinutil ji pohlédnout mu do tváře. „Stane se to, Shado. Mara opustí organizaci. Teď, prosím, uvažuj o tom, že bys vzala její místo.“ Modré oči se mu trochu rozšířily, upřímnost naplnila jeho hlas emocemi. „Potřebuji někoho, komu mohu důvěřovat, někoho, kdo se do toho vrhne na sto procent a bude se o mé lidi starat jako já sám.“
„Já… Nejsem si jistá.“ Podívala se na špičky svých bot, neschopná setkat se s jeho upřeným pohledem. „Ráda bych si rozmyslela.“
Vzdychnul, aby dostal napětí z těla. Přinejmenším ho okamžitě neodmítla. „Prosím, přemýšlej o tom, Shado.“ Nabídl jí své rámě. „Pojď. Odvedu tě odvedl do tvého apartmá.“
Zavěsila se do něj. „Děkuju, Talone.“
Zahřálo ho u srdce a usmál se – nemohl si vzpomenout, že by kdy předtím použila jeho křestní jméno. Nechápal, proč to bylo důležité, věděl jen, že je.
Procházeli se, jeli turbovýtahem, dokonce chvíli šli po ulici a jen si cestou nezávazně povídali a přitom se vyhýbali otázce Shadiny budoucnosti. Jakmile slunce zapadlo, došli k apartmá, které si Shada pronajala poté, co před více než týdnem zdvořile odmítla Talonovu nabídku kajuty na Wild Karrdu.
„Díky za večeři, kapitáne,“ řekla a přede dveřmi se odmlčela. „Bylo to velmi… hmm… poučné.“
„Vůbec není zač, slečno D’ukal. Děkuji vaši tvou společnost.“ Naklonil se trochu blíž a natáhnul se, jako by se chtěl dotknout její ruky, ale pak si to rozmyslel. „Prosím, dej mi vědět, až se rozhodneš.“
Dlouhou dobu mlčela, očima na něm hledala nějaký klam. Nakonec krátce rychle přikývla. „Rozhodla jsem se. Půjdu do toho.“
„Vážně?!?“ Usmál se, uchopil její pravou ruku a jemně ji stiskl. „To je úžasné. Nebudeš toho litovat.“
„To doufám. Pořád ještě nejsem přesvědčená, že ten celá zpravodajská služba bude fungovat.“
„Bude fungovat. Vím, že bude fungovat.“ Talon se nemohl ubránit úsměvu.
„A ty raději připrav setkání s Marou. Potřebuju si s ní mluvit o tom, co se ode mě bude očekávat.“
„Promluvím s ní zítra, po podpisu smlovy,“ odpověděl. Pak zvedl její ruku ke svým rtům a zdvořile ji políbil. „Ještě jedou děkuju, Shado. Budu ve spojení.“ Formálně se uklonil, otočil a odešel, přiměl se neohlížet, když zaslechl, jak se dveře se zasyčením otevřely.
* * *
„Šéfe! Šéfe! Je čas.“
„Ach? Co?“ Karrde se vymanil svým představám, ohlédl se a spatřil ve dveřích kokpitu Dankinovu rozcuchanou hlavu.
„Říkal jste, že vás mám upozornit, až bude čas odjet k té záležitosti se smlouvou. Vy víte – k podepsání.“ Dankin naklonil hlavu na stranu, protože si uvědomil, že se mu právě podařilo nachytat Kapitána ve chvíli, kdy nebyl ve střehu. Což se nepodařilo, pokud si pamatoval, jemu ani nikomu jinému. „Jste v pořádku, šéfe?“
„Jo,“ odpověděl Talon a rychle znovu získal svůj vnitřní klid. „Budu tam přesně. Běž připravit spídr.“
„Jasná věc, šéfe.“ Dankin přikývl a odešel. Jeho hlas se rozléhal, jak sháněl řidiče.
Řekla „ano“ a on tomu pořád nějak nemohl uvěřit. Karrde nebyl ničím, pokud ne bravurním znalcem charakteru, a věděl zcela jistě, že Shada je přesně to, co organizace potřebovala. Co on potřeboval. Jako zástupce, samozřejmě. Dokázala vydávat rozkazy, převzít řízení, pokud by to bylo nutné, věděla víc než on sám o boji, technice i mechanice – a mohla se z mnoha situací vylhat a prorazit si cestu bez násilí. Jakmile přemluví Maru, aby strávila nějaký čas jejím tréninkem, bude perfektní. Absolutně perfektní…
Jen kdyby se mu o ní předešlé noci nezdálo, když upadl do neklidného spánku. Políbil ji na ruku, ona se na něho usmála, políbil ji na tvář, pak na ústa, a pak… Vzdychnul a zaryl si nehty do dlaní a přál si, aby zapomněl na tu vizi, která se mu nechtěně vkrádala do mysli. Žádné intimní vztahy se zaměstnanci – to bylo jeho pravidlo a bylo to navíc pravidlo, které nikdy nehodlal porušit.
Pohlédl na svůj odraz v průzoru a jednou rukou si přejel po bradě. „K tomu nedojde,“ zašeptal.
|
|
|
