|
|
Když se kruh uzavře
Autor: Christina Leißl
Překlad: Jan Faltys
Obi Wan vstoupil od svého pokoje a bezvládně se sesunul na postel. Byla to dlouhá noc. Přesto se mu nechtělo spát.
„Byl jsi dlouho pryč,“ ozval se tichý hlas od dveří. Obi Wan se znovu posadil. Malý Anakin Skywalker stál ve dveřích.
„Byl jsem se projít.“ Anakin kývnul, ale nepohnul se z místa. „Zničit řídící loď byl dobrý výkon.“ řekl Obi Wan, jen aby prolomil ticho.
„A tamto… to přece nic nebylo,“ bránil se Anakin viditelně potěšen. Zase ticho. „Co myslíš, byl by na mě mistr Qui-Gon pyšný?“
Obi Wan mu věnoval dlouhý pohled. Bylo to poprvé po mnoha hodinách, co se na někoho takhle podíval. Anakin byl bledý a mladý Jedi viděl stopy slz na jeho tváři. Jak mohl být tak slepý? Natolik se nechal pohltit smutkem, že si na Anakina ani nevzpomněl. Jak mu teď asi musí být? Neztratil jen jednoho drahého člověka, ale hleděl i do nejisté budoucnosti. Opustil svoji matku, aby mohl jít s Qui-Gonem. Ale ten byl mrtvý. Královna mu sice projevila náklonnost, ale ani na Naboo nemohl zůstat. A jestli ho nechá rada Jedi vstoupit do řádu bylo také sporné. Byl sám. Ne, úplně sám ne. Ale o tom Anakin nevěděl nic.
„Ano určitě.“ řekl Obi Wan vlídně. A co teď? Jak by si měl dál počínat? Jednání s jinými lidmi nikdy nebylo Obi-Wanovou silnou stránkou. Měl ho učit Qui-Gon. Anakin vděčně kývnul a otočil se k odchodu.
„Dobrou noc“ Rychle, nenech ho teď odejít.
„Nemůžeš spát?“ Anakin se překvapeně otočil.
„Ne.“
„Možná…“ Obi-Wan váhal. Co by udělal Qui-Gon ? Pak se posunul na druhou půlku postele.
„Myslím…možná…jednu noc…bys mohl spát tady, jestli nechceš být sám. Anakin váhal, možná že už je na tohle moc velký. Ne. Jen nevěděl, jak má reagovat. Obi-Wan se přemohl.
„Já… nechci být dnes sám.“ Dříve, než se Obi Wan nadál, lehl si Anakin pod deku vedle něj a schoulil se těsně k němu. Mladého Jediho to úplně vyvedlo z míry.
„Dobrou noc,“ zamumlal Anakin skoro v polospánku. Teplé tělo na jedné straně bylo podivně uklidňující. Obi-Wan chvíli poslouchal pravidelný Anakinův dech a cítil, jak na něj pomalu doléhá únava. Než usnul, zašeptal ještě opatrně: „Měl jste pravdu mistře. Je na něm něco zvláštního.“
|
|
|
|
|
|
|