|
|
Dobrý začátek
Autor: Apache
Překlad: Yanna
"Vidím, že si necháváš narůst vlasy," řekl hlas za jeho zády.
Mladý Jedi se otočil, aby zjistil, kdo ho to oslovil. Byl to neznámý muž, ale poznal zástupce třetího ministra, potomka ze skvělé rodiny. Chvíli přemýšlel o patřičné odpovědi a pak zdvořile přikývl "Ano," řekl jen a obrátil se opět čelem k frontě před sebou.
Politik se nechtěl nechat odbýt. "Vždycky jsem si říkal, jak se ti asi podařilo nezašlápnout Mistra Yodu."
Byl snad tento muž schválně hrubý? Novice vždycky učili, že existují lidé, kteří se snaží vyprovokovat spor, jen aby zjistili, jestli dokáží vyvést Jediho z míry – ale vládní jídelna v srdci Coruscantu nebyla místem, kde by k tomu mělo dojít.
Jedi se otočil a věnoval mluvčímu mnohem vážnější pohled s náznakem nelibosti. Druhý muž to zaregistroval, mírně ztuhl a chvíli se jen vzájemně měřili.
Jeden byl čestvý Rytíř, mladý, vyzáblý a stále ještě sílící na těle, avšak už nyní mohutně stavěný. Měl příjemnou mladou tvář, pronikavý pohled a výrazný, kdysi očividně zlomený nos – což byla zvláštnost, jelikož napravit takovou zlomeninu bylo jedním z nejlehčíh léčitelských zákroků. Hnědé vlasy mu na hlavě trčely všemi směry, ještě nebyly dost dlouhé, aby svou vlastní vahou splývaly podél skrání. Vypadalo to, že si nechává narůst vousy, ale dorůstaly přinejlepším pomalu, protože na bradě byla stále vidět hladká místa.
Druhý byl úspěšný mladý politik, skoro stejně vysoký jako Jedi, ale hubenější s klasicky hezkou tváří. Byl slušivě oblečený v černé tunice a kalhotách, které dávaly vyniknout jeho pronikavě modrým očím, světlé pleti a lesklým černým vlasům. Jedno z jeho obočí se přirozeně ostře klenulo, což bylo dědičným znakem jeho rodové linie. Pohyboval se mírnou strnulostí vojenského postoje a něco z té disciplinovanosti se odráželo i v jeho obličeji, navzdory nenucenému způsobu řeči.
"Snažím se zapříst hovor."
Politik schválně uvolnil svůj postoj a opřel se bokem o pult, kde oba čekali na misku tradiční senátní fazolové polévky. Zkřížil nohy a roztáhl ruce. "Promiň, nevím, jak se jmenuješ, ale nemyslím, že by mi ho vůbec někdo říkal. A nemám ani potuchy, jak se společensky konverzuje s Jedim."
Jedi na něho dál pouze upíral zrak.
Politik se poškrábal na krku. "No... tak co třeba ty rimbalové výsledky? Už jsi někdy zkoušel letět na některém z těch skvělých malých Z-osmdesát osmičkách? Znáš to o tom pirátovi a dceři honáka nerfů?"
Jedi se neubránil pobavení. "Většině lidí bohatě stačí 'nazdar'. Moje jméno je Qui-Gon Jinn."
"Nazdar, Qui-Gone Jinne," řekl zástupce ministra. "Já jsem Finis--"
"Valorum," dokončil za něho Jedi. "Pamatuju si tě."
Valorum zkřivil rty. "Dobře, co má člověk říct, když ho společensky znemožnil Jedi? 'Sbohem' samozřejmě není přijatelná odpověď." Oba muži dostali svou polévku.
"Nikdo nebyl znemožněn," řekl Jinn klidně. Skutečně chtěl říct 'sbohem'.
"Jsi vždycky tak vážný?" Vsadím se, že je. Zástupce ministra se rozhlédl po místnosti a objevil volný stůl. "No tak, posaď se se mnou na pár minut. Zeptej se mě, proč jsem s tebou chtěl mluvit."
Jakmile se posadili, Jedi poslušně opakoval, "Proč jsi se mnou chtěl mluvit?"
"Protože osobně neznám žádného Jediho a rád bych nějakého poznal."
Jinn přikývl. "Pak ti poslouží kterýkoli jiný Jedi," řekl klidně. "Jestli mě omluvíš." Začal vstávat—
"Ne tak rychle, mladý Qui-Gone," řekl Valorum a zvedl ruku, ve které držel lžíci. "Zastihni je včas, to jsem myslel." Jedi klesl zpátky na židli.
Politikova tvář ztratila něco ze své lstivosti. "Podívej, ty teprve začínáš. Hodně se o tobě mluvilo – sám Yoda si tě vzal na starost, lidi od kancléře Keeka níž si toho všimli. Od té doby se nic nezměnilo – jsi na úplného rytíře docela mladý, ne?"
Qui-Gon uvažoval o hluboké nesprávnosti toho, co slyšel. Skrýval své pobavení i úlek, protože neměl chuť dělit se o své osobní domněnky ohledně toho, proč si ho Yoda vybral za učedníka. Mimoto, jeho přesvědčení o těchto domněnkách bylo přinejlepším jen zběžné. Ani si nebyl jistý, proč ho Yoda nechal složit zkoušky v dobu, kterou sám vybral. U mistra Yody bylo možné všechno.
Věnoval politikovi čistě zdvořilý úsměv a nic neříkal.
Valorum navzdory nedostatku povzbuzení pokračoval. "Bylo by to - no, zajímavé - a užitečné skutečně se znát s Jedim. Nikdo, koho znám nebo o kom vím z vlády, se s žádným neznám. Pokud je mi známo, což není mnoho, jsi zhruba na stejném stupni své kariéry – ehm, dá-li se to tak říct – jako já. Rád bych věděl, co se průběžně učíš - a možná taky, jak se to učíš. A pokud bys měl zájem podělil bych se s tebou o totéž o sobě. Víš, jak to myslím?"
"Ne," řekl zdvořile Jedi. Uvažoval, nakolik jeho povinnost sloužit zahrnovala tuto situaci.
Hubený zástupce ministra na něho vrhl tvrdý pohled. "Všichni žijeme v Síle," řekl ke Qui-Gonovu překvapení. "Ale vy Jedi – nevím jak, ji nějak cítíte a dokonce slyšíte. Ať už je to jakkoli, budeš k ní mít celý svůj život jiný vztah než já."
Valorum gestikuloval rukou, ve které držel polévkovou lžíci, a mladý Jedi si dopřál menší rozptýlení skutečností, že lžíce se doposud neodvážila pokazit dokonalost zástupcova oděvu ukápnutím. Ale také ho začínalo zajímat, co vlastně Valorum říká.
"...Síla tak nějak udržuje Republiku v chodu, nebo tomu alespoň napomáhá. A já chci vědět všechno o všem, co pomáhá fungování Republiky. I když jste vy Jedi cvičeni v Síle, z nějakého důvodu je vládnout moje práce a ne vaše. A já chci vědět proč."
Jedi se na židli zavrtěl; Valorum ostře mávl rukou, aby mu předem zabránil v jasné odpovědi.
Pořád ani kapka. Qui-Gon by ho podezříval z používání Síly, kdyby nevěděl, že to je nemožné.
"Četl jsem o tom v knihách. Vím, jaká je filosofie. Ale chci slyšet, jak to funguje, od živého člověka." Sledoval směr Qui-Gonova pohledu ke své lžíci a zamračil se.
"Čteš mi myšlenky?" Qui-Gonův pohled se střetl s Valorumovým, ale Jedi mu neodpověděl. "No, v případě, že ano, tady je můj omračující projev upřímnosti: jestli se ukáže, že jsi tak dobrý, jak říkají, budeš pracovat pro Nejvyššího kancléře. A jestli se ukáže, že i já jsem tak dobrý, jak ti samí tvrdí, potom možná budu tím Nejvyšším kancléřem já."
Zavrtěl hlavou. "Zní to jako fráze, ale myslím to vážně. Nechci zatáhnout žádného Jedi do pozice vládce místo služebníka, ale pomohlo by mi sledovat, jak Jedi rozvíjí své schopnosti a možná i pochopit, jak uvažuje." Valorum se široce usmál."Jako třeba zrovna teď. Rozhodně nemám nejmenší tušení, o čem a proč přemýšlíš."
Jedi dál seděl v tichosti.
"Viděl jsem čahouna ve frontě před sebou a říkal jsem si, že je to buď ten padawan mistra Yody nebo největší drsňák v galaxii. Ta správná osoba, se kterou bych si měl promluvit. Tak se ho zeptám."
Stále ticho.
Politik náhle ustal v horlivosti. Upustil stále neodkapávající lžíci do misky, opřel se a povzdechl si. "Skoro nikdy nedělám nic, o čem bych toho věděl tak málo jako o tomhle."
Konečně nějaká odpověď: Mladý vysoký Jedi se zamračil. "Vedl sis docela dobře," pronesl zamyšleně. Politik dlouhou chvíli s nadějí čekal, ale žádná další slova nenásledovala.
"Nekomplikuješ mi to schválně, že ne?" řekl kysele.
Jedimu se na tváři opět objevil slabý úsměv a mírně zavrtěl hlavou. "Ne."
Valorum se zatahal za ucho. "Nemůžu se dočkat tvého další jednoslovné odpovědi," poznamenal.
"Skutečně?" Měl to být vtip, ale Jedi zachovával dokonale vážnou tvář.
"Vsadím se, že v Chrámu nemáte praktická cvičení v rétorice, co?" řekl mladý ministr.
Další zdvořilý úsměv, další jednoslabičné slovo. "Ne."
Valorum se zasmál. "Takže máte zvláštní hodiny nácviku stručnosti a kamenných tváří?"
Úsměv se rozšířil. "Ne."
"Nevyzpytatelného mračení?"
"Ne."
Valorum luskl prsty. "Už to mám – tomu vyučování se říká 'Jak přimět bytosti nevnímající Sílu, aby si myslely, že jste ponořen v hlubokém duševním rozjímání, zatímco ve skutečnosti přemýšlíte o tom, jak moc si přejete, aby nějaký vlezlý byrokrat konečně zmlknul a nechal vás dojíst si v klidu oběd.'"
"Ne-e," řekl klidně Qui-Gon, "ale potenciální hodnota takového cvičení začíná být zřejmá."
Politik to pochopil a hlasitě se rozesmál. "Sakra, Jinne, už jsem si začínal myslet, že nemáš smysl pro humor. Neumím si představit, že by někdo dokázal vydržet dvanáct let s Yodou a nemít pořádný smysl pro humor."
Mladý Jedi ho poprvé obdařil opravdovým úsměvem. Byl to křivý úsměv, zvrásnil mu koutky očí a působil roztomile. "Obtížné to jest," souhlasil.
No já se snad propadnu, pomyslel si Valorum. Nahlas řekl: "Pořád jsem věděl, kterým směrem se naklání."
Qui-Gon zvedl obočí nad tím z kontextu vytrženým prohlášením.
"Ta lžíce," řekl pomalu Finis. "Je to starý trik. Znesnadňuje to naslouchání, když mluví opozice. Vezmeš do hůlek nebo na lžíci nějaké lepkavé jídlo, nebo zapálíš něco, co vydává kouř a necháš se na tom utvořit hodně, hodně velký kus popela... posluchači ztratí nit, co říká ten druhý a jen tam sedí a čekají, až ten popel odpadne."
Opět zvedl lžíci s velkým soustem husté, studené polévky. "A děláš to podvědomě, takže se na ni ani jednou nepodíváš a diváci čekají, kdy si to vyklopíš do klína." Usmál se. "Ale co se týče tebe, tak tys mi skutečně většinu času naslouchal, takže sis nevšiml, jak si na lžíci přelévám polévku ze strany na stranu."
"To je chytré," řekl Jedi.
"Nebylo to myšleno jako urážka, co?" žertoval Valorum. "Jenom to tak vyplynulo?"
Jedi se zdvořile usmál. Valorum zavrtěl hlavou. Je mi jedno, co říká, myslím, že dostávají lekce nevyzpytatelnosti. Nabral si plnou lžíci polévky, zjistil, že je nepoživatelná, a opět lžíci odložil.
"Jak to, že víš, jak se jmenuju? Ještě jsme se nesetkali. Takové věci si pamatuju." Pohlédl na klidného mladého Jediho a vážnějším hlasem se opravil: "Abych pravdu řekl, zapamatuju si vždycky každého. Ty a já jsme seděli a čekali v předpokoji, když měl asi před deseti lety bývalý kancléř Keek soukromý rozhovor s mistrem Yodou. Od té doby jsme se občas potkávali na chodbě. To bude ono."
"Vypadáš jako Valorum," řekl Qui-Gon a protahuje svou odpověď, suše dodal, "a tvá pověst tě předchází."
"Aha." Valorum se široce usmál. Byla to pravda: plné, našpulené rty a pronikavě modré oči pod klenutým obočím a černé vlasy byly rodinným znakem. Stejně tak i štíhlá postava, i když Finis byl na svou rodinu neobvykle vysoký.
Vnitřní světy měly devět či deset velkých politických klanů - Antillese z Corellie, Organy z Alderaanu, Veniiny z Brakky... ale nejstarší a možná i nejznámější byli Valorumové. Podle jedné legendy byla tato rodina tak stará, že měla ve skutečnosti na Coruscantu kořeny. Nejméně osmdesát generací Valorumů nějakým způsobem sloužilo Republice; jeden z nich se stal před mnoha lety dokonce Nejvyšším kancléřem. Každý člen každé generace této rodiny byl bedlivě sledován jak veřejností, tak i zbytkem rodiny, jestli v sobě má přirozené vlohy stát se vůdčí osobností, jestli je duševně vyrovnaný a má v sobě touhou sloužit.
Byla také pravda, že tento konkrétní Valorum začal svou slavnou... či neslavnou dráhu předčasně. Pravidelně se objevoval mezi coruscantskou smetánkou a v žádném klubu se zábava pořádně nerozproudila, dokud tam nebyl – a v některých případech, dokud ho odtud nevyhodili.
"Víš, myslel jsem to vážně," řekl Finis tiše. "Chci se toho o všem co nejvíc dozvědět."
Qui-Gon přikývl a nahnul se nad stůl. Sepnul ruce a dlouho se zdálo, že je studuje. "Tak to máme společné," pronesl stejně tiše.
"A ty máš učitele, jakého já nemám a na kterého jsem zvědavý – máš Sílu a přímou zkušenost s ní. Jaké to je?"
Uběhla další dlouhá minuta, než Qui-Gon opět promluvil. Na Jediho tváři se vystřídalo několik záblesků různých pocitů - hloubavost, zvědavost, ironie, rozčilení – ale vše ostatní na něm bylo zcela klidné; Valorum si ani nevšiml, že by dýchal.
"Jako vzduch a jako voda. Ale ne jako věci. Jako procesy, téměř události." Zamračil se a rozevřel dlaně, jako kdyby z nich něco osvobozoval. "A přesto nic jako vítr, řeka nebo plamen."
Valorum byl naplněn posvátnou bázní, ale zahnal ji vtipem. "No, tak tím se to celé vyjasňuje."
Jedi na něho pohlédl. "To je teprve začátek," řekl Qui-Gon.
"Dobrý začátek," prohlásil srdečně Finis. "Ten nejlepší, kde nevíš, jak to dopadne." Pokrčil rameny. "Koneckonců, žádám po tobě, abys popsal slepci modrou barvu." Jedi opět nakrátko vyhledal jeho oči, ale politik neměl nejmenší tušení, co ten pohled znamená.
"Jinne, můj čas vypršel. Už se musím vrátit." Valorum vstal. "Budeš to jíst?" Ukázal na polévku.
"Ano."
"Vážně?" Vypadala už napůl ztuhle. "Je to moje vina, že vychladla. Dovol, abych ti přinesl jinou."
"To není potřeba," řekl zdvořile Qui-Gon. Když Valorum stejně začal prohledávat svou tuniku, dodal, "prosím, ne."
Zástupce ministra přestal hledat kredity. "Tak dobře," řekl nejistě. "Já osobně už mizím, ale díky, že ses ke mně přidal."
"Potěšení bylo na mé straně," odpověděl Jedi. Byla to fráze, ale neznělo to formálně. Valorum spěšně pohlédl do Jinnových očí a objevil v nich něco jako přátelský výraz.
"Dobře, uvidíme se," řekl Valorum.
"Ano," odpověděl Jedi.
|
|
|
|
|
|
|