Ztracené světlo
1.část

Autor: Cassia
Překlad: Yanna

Plameny zuřily víc a víc, natahovaly se svými ničivými úponky, aby zachvátily a laboratoř a zničily ji. Baňky na stěně praskaly a explodovaly jako výbušniny, jak oheň zahříval jejich chemický obsah. Police povolila a vše, co zbylo z jejího břemene, se zřítilo do pekla budovy. Oheň se svíjel a přechodně změnil barvu, jak ho zalila nebezpečná směs, již právě pohltil.
Qui-Gon Jinn s obavami sledoval, jak se plameny blíží k velkým kyslíkovým bombám u vzdálené zdi. Až vyletí do vzduchu, celé tohle místo se změní na škvarek. „Honem! Jdeme! Pohyb, pohyb, pohyb!" poháněl utíkající vědce. Místnost se otřásla, jak dole v hale něco explodovalo.
O chvíli později Mistrovi Jedi spadl kámen ze srdce, když spatřil svého Padawana, Obi-Wana Kenobiho, jak vchází do místnosti. Učedníkův oděv byl sežehnutý a tvář i vlasy měl pokraté sazemi a potem, jinak byl ale nezraněn. Mladý Jedi svíral v náručí dvě děti a další čtyři mu visely na plášti s očima široce rozevřenýma a k smrti vyděšené. Obi-Wan se nezastavoval, aby se svým Mistrem promluvil, ale spěchal, aby dostal děti z budovy. U hlavy patnáctiletého Jedie explodovaly výstřely z blasteru. Instinktivně se přikrčil; uskočil a odstrčil také děti, aby nebyly zraněny.
Vojáci, kteří založili požár, obklopili hořící budovu a nemilosrdně pálili po těch, co utíkali. Když tudy Obi-Wan naposledy vyváděl lidi, byl ten vchod ještě bezpečný, ale teď už ne a on musel najít jinou cestu, aby dostal ty děti pryč. Jeho rozum odmítal pochopit bezohlednost toho všeho, zapálení budovy, střílení po lidech a hlavně po dětech! „To je v pořádku, děti," snažil se je ukonejšit, když je táhl zpět tam, odkud zrovna vyšli. „To bude dobré. Jen zůstaňte se mnou."
„Mistře! Mistře Qui-Gone," volal Obi-Wan opět ho hledaje. „Východní vchod už není bezpečný."
Qui-Gon tiše zaklel pod vousy. „Západní vchod už také ne," řekl s nuceným klidem.
Obi-Wan si kousal ret. Byli v pasti. „Jsou už všichni z budovy venku?" zeptal se Qui-Gon a jeho pohled spočinul na dětech, které se choulily kolem Obi-Wana jako vystrašená mláďata.
„Většinou všichni až na hrstku roztroušených lidí a těchto dětí," potvrdil Obi-Wan to, co už Qui-Gon věděl. Vzduch byl dusivý a žhavý a plný štiplavého kouře. Děti kašlaly a Obi-Wan se musel bránit nutkání udělat totéž.
Leila, jedna z vědců, kteří zůstali pozadu, aby pomohli ostatním ven, přiběhla k nim. „Tahle budova je tak prázdná, jak jen může být. Oheň postupuje příliš rychle, musíme okamžitě odsud!" oznamovala jim zadýchaně a odhrnula si chomáč krátkých černých copánků přes rameno.
„To bude poněkud obtížné," řekl Qui-Gon a vymýšlel plán. „Drojanská armáda nás úplně oblklíčila." Leila si stírala pot z obočí a procedila mezi zuby, „Svině!" a odplivla si směrem k Drojanům. „To je přesně ten důvod, proč jsme pro ně odmítli vyrábět chemické a biologické zbraně. Jsou to zvířata!" zuřila. „Tohle je vědecká stanice, žádná zbrojní laboratoř. Snažili jsme se jim to vysvětlit..." její pohled ztvrdnul a v očích se jí objevila beznaděj. „Myslím, že to nebylo to, co chtěli slyšet."
„Udělali jste dobře," ujistil ji Qui-Gon.
„Jo, myslím, že tohle je toho důkazem," Leila zavrtěla hlavou. „Pojďte, vzadu v jedné laboratoři je vchod pro údržbu, jestli máme štěstí, ještě ho neobjevili." Oba Jediové s dětmi v těsném závěsu následovali Leilu chodbami plnými kouře. Laboratoř, o níž byla řeč, už zachvátily plameny. Každý dospělý vzal do náruče dvě děti a prodírali se zuřícím ohněm.
Kouř spolu s výpary z chemikálií je dusil a štípal do očí. Leila zápasila s dveřmi. „Jsou zamčené!" vykřikla zděšeně.
Qui-Gon tasil světelný meč a postaral se o to. Vykopli dveře a vyřítili se ven do bledého světla driosianského dne. Ocitli se ve venkovním skladišti za budovou. Kolem se táhl plot bez jakýchkoli dveří dvakrát tak vysoký jako Qui-Gon. „Myslíš, že ho můžeme přelézt, Mistře?" zeptal se Obi-Wan a nejistě hleděl na impozantní bariéru.
Qui-Gon zavrtěl hlavou. „Ne, je to pod napětím," řekl a otestoval ho lehkým dotekem, po němž mu znecitlivěl prst. „Potom existuje jen jediná cesta," řekl učedník a postavil na zem děti, které nesl.
Qui-Gon přikývl a také spustil své břemeno. „Leilo, postavte se s dětmi támhle ke zdi. Přeneseme vás a za vámi i děti. Cokoliv se s vámi bude dít, musíte zůstat v klidu a věřit nám, dobře?" Leila přikývla. Nebyla si jistá, co mají Jediové na mysli, ale věřila jim. Přitiskla si dvě vyděšené čtyřleté děti k hrudi a čekala.
Qui-Gon a Obi-Wan zavřeli oba oči a spojili své síly.
Leila cítila, jak je zvedána ze země, děti stále v jejím náručí. Odolala nutkání pohlédnout dolů a snažila se zůstat klidná, jak jí řekl Qui-Gon. Ale nebylo to snadné. Pomalu stoupala vzhůru přes plot a na druhé straně byla jemně postavena na zem.
„Jste v pořádku, Lelilo?" slyšela, jak ji z druhé strany bariéry volá Qui-Gonův hlas.
„Je mi fajn a jsem na druhé straně. Nikdo není v dohledu," hlásila rychle.
„Posíláme nahoru děti," řekl jí Qui-Gon, když se s Obi-Wanem připravili zvednout do vzduchu další dva chlapce. Qui-Gon si říkal, jestli by neměl svého učedníka nechat vzít dvě děti a poslat je na druhou stranu společně a sám by pak s sebou vzal zbývající dvě děti při další cestě na druhou stranu, ale v duchu zkontroloval jejich rezervy a zamítl to. Mistr a Padawan už nespali více jak 72 hodin. Tento poslední úkol evakuovat hořící vědeckou stanici je stál téměř veškerou energii. Museli se oba najednou soustředit, aby bezpečně všechny levitovali. Přenesou napřed děti a pak sebe.
Po dvou přenesli přes plot vyděšené děti a bezpečně je posadili vedle Leily na druhé straně.
„Dobře, mám je a teď vy dva. Rychle! Myslím, že sem někdo jde!" volala naléhavě Leila.
Bylo pozdě. Ostřelovači z nedalekých budov započali s otevřenou palbou na skupinku pod nimi.
„Leilo, běžte! Vezměte děti a dostaňte se odsud!" zavelel Qui-Gon a aktivoval svůj meč, aby odrazil střely, které na ně mířily. Obi-Wan učinil totéž.
Leila neváhala, vzala děti a zmizela odtamtud, jak nejrychleji mohla. Věděla, že se o sebe Jediové dokáží postarat.
Qui-Gon a Obi-Wan odráželi střely, které na ně pršely, ale bylo to marné. Byli uvězněni za plotem a neměli kam utéci, jedině zpátky do hořící budovy. Nemohli se levitovat na druhou stranu, když na ně stříleli, a plot byl příliš vysoký, aby ho přeskočili. Nemohli tam zůstat, uvědomil si Qui-Gon chmurně, když střelba zintenzívněla. Bylo to doslova jako jít z deště pod okap. Přesto neměli jinou možnost, než ustoupit do hořící laboratoře.
Plameny už byly téměř všude a strop zlověstně naříkal , že už dlouho nevydrží. Sprška hořících trosek se zřítila přímo před nimi a zatarasila jim cestu do zbytku budovy. Všude kolem nich byly plameny a olizovaly jim pláště a spalovaly plíce.
Obi-Wan se otočil, když uslyšel ječivé třesknutí. Zkumavka, zasažená výstřelem z blasteru, se přehřála nad únosnou mez a explodovala. Zrovna, když se otočil, vybuchla další kádinka a její obsah se rozletěl přes celou místnost a na Obi-Wana. Obi-Wan neměl čas se přikrčit a hořící chemikálie mu vletěly přímo do obličeje a do očí. Skleněné střepy se mu zařízly do oděvu jako šrapnely a rozervaly mu paže a ruce, jak je před sebe vymrštil v opožděném pokusu chránit se. Mladý Jedi ucítil, jak se chemikálie propalují jeho pokožkou jako tekutý oheň, a vykřikl bolestí a šokem. Obi-Wanovy ruce vyletěly k obličeji v zoufalé snaze setřít štiplavou tekutinu rukávem tuniky. Qui-Gon přiskočil ke svému Padawanovi. V té chvíli budovou otřásla obrovská exploze, signalizující její poslední okamžiky. Obi-Wan klesl na kolena. Pršel na ně oheň, jako kdyby svět spěl ke svému zániku. Strop nad nimi povolil a zřítil se dolů.
Qui-Gon se vrhnul přes svého Padawana a přistiskl chlapce k podlaze, když vtom se svět kolem nich zhroutil. Obi-Wan nad sebou nejasně vnímal tělo svého Mistra, ale ve skutečnosti si uvědomoval jen palčivou bolest v obličeji a očích. Pak všechno zčernalo a on si na nic nevzpomínal.