Barvy

Autor: Clarus
Překlad: Silver

Yoda seděl trpělivě na podlaze svého pokoje, zelenýma očima pozorně sledoval činnost svého mladého padawana. Qui-Gon Jinnovi , ač byl větší než je u kteréhokoliv dítěte jeho věku běžné, bylo pouhých jedenáct let. Byl Yodovým učedníkem jen několik měsíců, ale už zvládal spoustu náročných dovedností. Síla kolem chlapce neplynula, ona do něj přímo proudila při každém jeho vrtochu. Někdy i pouhá přání měla nečekané následky.

Qui-Gon, neboli Jinny, jak ho Yoda s oblibou nazýval, měl nyní spoustu práce s balancováním na jednom palci a zároveň se snažil levitovat s několika předměty na podlaze. Lampa (levná), krabice (duracelová), světelný meč (s bezpečně vypnutým energetickým krystalem) a prázdný květináč poletovaly ve výšce Yodovy hlavy. Yoda ještě nebyl ochoten nechat chlapce levitovat sebe samotného. Ani cokoliv cenného.

„Mistře", odvážil se Jinny promluvit. Jeho koncentrace polevovala – byl už přece jen unaven.

Yoda se usmál, měl z chlapce radost. Vydržel v této pozici už dobrou hodinu, což bylo více, než dokázali chlapci dvakrát tak staří.

„Pomalu je ty teď polož na zem," přikázal Yoda. Při nárazu, se kterým krabice přistála na zemi, sebou Yoda škubnul, ale raději se rozhodl počkat a připomenout chlapci trpělivost a sebeovládání až později. Svoje ostatní učedníky by nechal meditovat, protože neměli tento druh cvičení rádi – na rozdíl od Qui-Gona. On byl prostě jiný. Tak rád meditoval, že se Joda uchyloval k zákazu meditace jako k trestu. Stařík si povzdechl. Měl vědět, že s tímhle chlapcem bude více potíží než s ostatními.

„Mistře, mohu jít po obědě do zahrady?", zeptal se Jinny téměř ostýchavě. „Tedy, pokud nemáte nic v plánu." Dobře věděl, že si Yoda po obědě vždycky zdřímne. „Prosím...."

Yoda se nahrbil. „Na levitování unaven příliš, ale na lítání po zahradách čilý dost, hmm, hmm.....".

Jinnyho tvář ztuhla v mírné panice. U někoho spojeného se Sílou tak jako byl tento chlapec, to nebylo nic divného. Jinny pokaždé přinášel domů zatoulaná zvířata, o které se pak staral. Jednou dokonce našel lidské batole zatoulané v zahradě. Bylo mu tehdy pouhých 10 let a tak se prostě posadil k dítěti a skrze Sílu si s ním povídal a pak ho vzal k Yodovi. „Ten chlapeček se protáhl otevřenou brankou ve zdi", dozvěděl se Jedi. „Měli bychom s tím něco udělat, nemyslíte, Mistře Yodo?", navrhl Jinny bystře, ještě než odběhl do dílny vypůjčit si šroubovák.

Yoda mu svým přikývnutím udělil svolení, i přesto že se Jinny vyřítil zbrkle ze dveří, aby přinesl něco k jídlu. Ten chlapec byl věčně v pohybu stejně jako Síla, kterou následoval s takou vírou, až to Yodu bralo za srdce. Jako mnoho mladých z Chrámu byl Jinny bystrý a optimistický. Už ho poučili o Temné straně a on s důstojností sobě vlastní se od ní odvracel tak daleko, jak jen to bylo možné, kdykoliv byl rozčilený nebo vystrašený, dost daleko na to, aby úplně spustil své obranné mentální štíty. Měl by mít raději mysl otevřenou všem útokům, zkoumáním a pokusům, než riskovat, že někoho zraní. Yoda začal dávat dohromady seznam úkolů, na kterých je třeba pracovat a ono náhlé spouštění obranných štítů mezi ně rozhodně patřilo.

Yoda se posadil za nízký stůl. Všechen nábytek zde byl přizpůsoben jeho výšce, kromě Jinnova soukromého pokoje. A všem Yodovým učedníkům až na jednoho, to nečinilo žádné potíže (tou vyjímkou byl Wookie). Nyní, ve věku 11 let, byl Jinny tak vysoký, že i když seděl s nohama složenýma pod sebou, byl při jídle nepříjemně vysoko.

Jinny se vrátil s úsměvem ve tváři, protože se mu podařilo přinést tác s jídlem, aniž by do něčeho narazil, nebo cokoliv rozbil. Byl vysoký, docela chytrý, samá ruka, samá noha. Yaddle označila chlapce za „nemotorného a neohrabaného", Yoda si jen povzdychl a odpověděl: "Ale ne, prostě stále roste, jen je hrozně … hubený".

„Podívejte, Mistře, nesu těstoviny a salát", zajásal Jinn a ještě odběhl pro příbory a nádobí. „Tohle prostě zbožňuju!".

Yoda si povzdechl, v těstovinách nebyl problém. Byl to nevyhnutelný nepořádek, který při jídle Qui-Gon vždy nadělal, a zelenému Jediovi tak zkazil veškerý požitek ze stolování.

Jak už Yoda zjistil dříve, Jinny byl chytrý. Během předchozích výstřelků s jídelním náčiním se postupně naučil, jak zůstat čistý. Takže teď srovnal nohy pod stůl, pod límec si zastrčil ubrousek a poté, co Yoda požehnal jídlu, bral opatrně kousek po kousku, oči upřené na kluzké nudle s omáčkou. Yoda měl radost, že se chlapci podařilo neupustit ani kousek a jediná nehoda se přihodila, když chlapec vsál do úst náhodnou nudli, přičemž ta stihla zasáhnout chlapcův nos a potřísnit ho rudou omáčkou. I když se dovedl soustředit na žvýkání a polykání jídla, vždy si našel chvilku na zasmání.

Yoda si povzdechl a zakroutil hlavou.

Pak jen vyděšeně sledoval, jak mu z vidličky padá do klína kousíček masa.

A poté už to šlo všechno s kopce.



Yoda podřimoval. Qui-Gon věděl, že i když spojeni s jeho Mistrem je velmi tiché a klidné, stále k němu vysílá pocity míru. Dokonce i na tuto vzdálenost, kdy byl ve své oblíbené zahradě – divoké zahradě, cítil, že Yoda očekává, že se bude chovat slušně. Qui-Gon věděl, jaký trest by následoval za přestupek: dva dny domácího vězení.

Což je pro malého chlapce doslova věčnost.

Qui-Gon neměl rád život na Coruscantu. Dle jeho názoru to byla jen jedna velká železná koule. Matně cítit energii planety, ale byla němá, neživá. Když o tom přemýšlel, způsobovalo to, že se cítil, jako kdyby po něm lezli červi, takže o tom pokud možno nepřemýšlel. Už si moc nepamatoval na svou rodnou planetu, ale všechny tyto vzpomínky byly plné zelené, modré a bílé barvy. Barev života, silných a ryzích. Byl jen na jediné podobné planetě - na Alderaanu a strávil podstatnou část tohoto výletu tím, že si jen tak hověl v trávě. Bylo skvělé, mít pod nohama půdu, nikoliv jen vrstvu půdy na ocelovém podloží; když zavřel oči a naslouchal, cítil tep planety.

Dokázal cítit tep většiny věcí. A kontakt s živými organismy způsoboval, že toto vnímání bylo ještě ostřejší. Yoda se nahlas podivoval chlapcově potřebě objímat svého Mistra, potřásání rukou s lidmi, které potkal, mazlení se zvířaty, dětmi a rostlinami. Qui-Gonovi trvalo dvě hodiny, než se mu to podařilo vysvětlit, ale stále měl pocit, že musí být nějaký jiný lepší způsob, jak popsat a vysvětlit pocit jednoty, jaký při kontaktu se všemi těmito věcmi zažíval.

Qui Gon seděl v zahradě, ponechané volnému růstu, za křovím, zakrývajícím mu výhled, a ve svých dlaních držel stéblo trávy, spojený tak kořínky s životadárnou půdou. Maje zavřené oči, ponořil se hlouběji do sebe a objevil své já.

A aniž by si to uvědomil, Qui-Gon plynule přešel do meditačního transu.

Tak Qui-Gon objevil Sílu.



O hodinu později procitnul. Z napůl bdělého meditačního stavu se vrátil do ultrabdělé zvídavosti, příslušející jedenáctiletému chlapci. Yoda se probudil a volal ho.

Opatrně uvolnil stébélko trávy, postavil se a oprášil kolena. Někdy vnímal pocity bolesti rostlin (což byl důvod, proč nikdy neryl iniciály do stromů), ale nic takového nepociťoval v případě trávy, když po ní šel. Kdyby cítil, musel by jinak levitovat od kameni ke kameni, než by běžel zahradou.

Jsa pozorován, šel klidně, jen bažanti běhají po chodbách a on už byl Padawan. Ale sprintoval po nich, kdykoliv byly prázdné. Qui-Gon dorazil do Mistrovy komnaty. Uklonil se hluboce Yodovi, který byl ve společnosti dalšího člena Rady. "Qui-Gone, znáš-li ty Mistra Li's Dena?"

"Ne, Mistře", odpověděl Jinn. Uklonil se Mistrovi Li's Denovi. A protože ještě neabsolvoval cvičení Jedijského klidu, nebyl schopný zakrýt radost ze setkání s někým novým. "Jsem poctěn, že Vás poznávám", a jak bylo zvykem na jeho rodné planetě, nabídl k pozdravu svou pravici. Mistrovi se podařilo skrýt úsměv, ale Qui-Gon přesto postřehl záblesk v jeho očích. Li's Denův tep byl pravidelný, ale slabý a Qui-Gon poznal, že ač to bude smrtí přirozenou, brzy zemře. To ho rozesmutnilo, ale jen potud, než si uvědomil, že Li's Dene je Mistr Jedi a jeho duch, jeho lidskost, se bude dál účastnit koloběhu života.

"Já tobě o tom říkal," komentoval to Yoda zarmouceně. Li's nechápavě zavrtěl hlavou.

"Jak to může vědět? Je přece tak mladý."

"Padawane?" pobídl Yoda Qui-Gona pozvednutým obočím.

Qui-Gonova tvář se nervozitou lehce zachvěla. "Víte, Mistře, já to poznám. Děti jsou silné, protože jsou plné života. To poznám i bez doteků. Ale staří lidé jsou slabí."

"A co je na nich slabé?", zajímal se dál Li's.

"Je to něco jako srdeční tep, ale ne úplně přesně", řekl Qui-Gon po chvíli rozjímání. "Tep srdce, který pumpuje s krví, je něco jiného, ten cítím taky. A vaše srdce je silné, Mistře Li's."

"Ano. Srdce není to, co mě zabíjí," usmál se Li's. Qui-Gonovi se také podařilo vyloudit úsměv. Někteří lidé nejsou schopni akceptovat vlastní smrtelnost a přijmout blížící se změnu svého stavu, i když to vědí předem. A pokoušejí se s tím bojovat. Kdyby existovalo jen jedno jediné pravidlo, které by Qui-Gon dodržoval, určitě by to bylo: "NIKDO SE NESMÍ PROTIVIT VŮLI SÍLY."

"Poznat zkus, můj Padawane, proč Li's umírá", požádal ho Yoda.

"Ano, Mistře", řekl Qui-Gon a postoupil o krok dopředu. Dotkl se něžně Li'sovy hlavy a zavřel oči. Li's vypadal zdravě. Síla, jenž ho obklopovala, byla nádherně bílá i když matná. Jen v jednom místě byla tmavá, téměř šedá. V centru choroby.

"Je to žaludek, že ano?" a jeho hlas zesmutněl. Nikoliv tím, že Mistr zemře, ale protože poznal, že Mistrovo umírání bude pomalé a bolestivé. Takhle Jediové obvykle neumírají.

"Ano, je to tak", řekl Li's laskavě, hladíc Qui-Gona po tváři. "Ale nedělej si kvůli mně starosti. Síla je mým stvořitel a volá mě zpátky. A až přijde můj čas, budu mezi přáteli a milujícími. Netruchlím kvůli tomu."

"Ani já ne, ale bude to moc bolet."

"Ach, ano, je to snad soucit?" Když Qui-Gon přikývl, Li's se zasmál. "Netrap se, naši léčitelé mají skvělé léky".

Qui-Gonova tvář se znovu zkřivila. Neměl rád jakákoliv léčiva, a to už v tomto věku, a braní prášků se vyhýbal. Jednou byl nucen strávit dvě hodiny v zásobníku bacty a jakmile se pak dostal ven, málem zabil Mace Windua. Cítil, že by udělal jedině dobře, protože Mace byl podle něj za všechno odpovědný, ale matka představená s tím nesouhlasila.

"Umírání je přirozenou součástí života", pokračoval Li's.

Qui-Gon souhlasně přikývl, "Ano, a Vaše tělo bude vráceno zemi, aby zas rostliny mohly růst."

„Ano, na mé planetě, Corelii. Ačkoliv si Jediové mohou zvolit kremaci, já nechci. Já jsem také součástí Síly. Rozumím ti Qui-Gone."

„Na pozici svoji rezignoval už, Mistr Li's. Povinnosti jeho převezmu, a on tvému výcviku věnovat se bude. Dobře se uč, můj Padawane. Větší porozumění Síle nepoznal jsem, hodně nauč se od něj, příležitost velkou teď máš."

Tak začala nejšťastnější část Qui-Gonova mladického života. Spolu s Mistrem Li'sem trávili hodiny a hodiny v zahradách, parcích a rezervacích a dokonce si udělali výlet na jednu blízkou planetu, téměř stejně zdravou jako Alderaan.

Dva týdny poté seděli vedle sebe na kraji bazénu, Qui-Gon čeřil nohama vodu, Mistr měl nohy natažené v trávě. „Co se stane, až zemřete?" zeptal se Qui-Gon. Doposud dodržovali nahlas nevyslovenou dohodu, že nebudou mluvit o nemoci Mistra Li'se. Ale oba cítili, že čas, jenž spolu budou moci ještě strávit, rychle utíká, a že barva Mistrovy kůže získala sinalý nádech, který v době jejich seznámení neměla.

"Můj duch opustí mé tělo a připojí se k Síle", odpověděl Li's.

„Jak?" nedalo to Jinnovi.

Li's se usmál: „Nevím, chlapče, umírám popr..... ach"

Qui-Gon se rychle ohlédl a viděl jak se Mistr hroutí. „Přivolám pomoc," vyhrkl a utíkal, seč mu síly stačily.



„Věděls ty, že nemoc Li'sova neléčitelná jest," řekl Yoda mírně. Qui-Gon přikývl, čistě rozumově mu to bylo jasné. Ale sledovat někoho blízkého, jak umírá, bylo něco úplně jiného. Qui-Gon seděl vedle svého Mistra na pohovce, nohy přitažené k hrudníku, bradu položenou na kolena. Na lůžku před ním slabě dýchal Mistr Li's. Chtěl zemřít na Corellii, jak řekl před rokem Mistru Yodovi, v době, kdy u něj byla nemoc zjištěna.

Tak se oni dva, Mistr Li's a jeho tři další nejbližší přátelé z Chrámu ocitli na palubě lodi směřující ke Corellii. Ti ostatní Jediové byli Li'sovi Padawani – Mistryně Elina a Mistr Fhen a Fhenův Padawan – podstatně starší než Qui-Gon. Nebyl to dlouhý let.

Jejich tváře vypadaly cize, bledě. Vyčerpaně. Měli spoustu času, aby se s jeho nemocí vyrovnali, ale vždycky je obtížné vidět milovanou bytost trpět. Všichni tři se tyto pocity odstiňovali a jejich bolest plynula kolem nich a narážela ve vlnách do Qui-Gona. Chytil mistra Yodu za ruku a zašeptal: „Mohl byste mi, prosím, ukázat, jak spustit silnější mentální štít?"

Yodovy oči zúžily, putujíc od Padawana k Jediům a zpět. „Teď není na to čas, Padawane, já sám tebe teď zaštítím".

Qui-gon byl náhle obklopen Sílou. Bolest se zastavila a on dokázal na Li'se podívat jiným pohledem. Truchlil upřímně, protože byla ještě spousta dovedností a znalostí, které mu Li's nestihl předat.

Li's otevřel oči a usmál se. „Jsme bytosti světla," řekl Jedi. „Ne .... tahle hrubá hmota," pak zavřel oči a znovu usnul.

A probudil se až na Corellii.

Li's ležel na slaměném lůžku na jednom z Corellijských polí. Yoda, Qui-Gon a zbývající tři Jediové se shromáždili kolem jeho tak náhle křehkého těla. Silou vůle přemáhal nemoc, aby dosáhl svojí planety, místa svého narození, kořenů své rodiny. A cena, kterou za to platil, byla více než zřejmá.

Ještě otevřel oči, aby naposled spatřil vycházející slunce.

Pak Li's Dene tiše zemřel.

Qui-Gon vnímal duši opouštějící tělo, zavřel oči a uviděl ji.

Byla jasně bílá, s tepem právě narozeného dítěte.