|
|
Společnými silami 9.část
Autor: René Austen
Překlad: Yanna
Shrnutí: Obi-Wan svádí velkou bitvu; Qui-Gon a Molu při svém úsilí opustit Triki čelí překážkám.
Obi-Wan stál se skloněnou hlavou přesně uprostřed výtahu, zrychleně dýchal a jeho myšlenky uháněly jako o závod. Jednoduchý počítač výtahu, naprogramovaný tak, aby zabraňoval plýtvání energií, vyzýval jemným tónem svého pasažéra.
„Ach," zavrtěl Obi-Wan hlavou, rozptyluje spletitý proud nesoustředěných myšlenek, zaměstnávajících jeho mysl, a vzhlédl k digitálnímu panelu počítače. „Odvez mě do sněmovny Rady." Trpce pomyslel na své obavy předchozího dne a na své rozhodnutí pomlčet o zkáze svého pokoje a útoku nožem. Tyto incidenty se nyní ve srovnání s temným nepřítelem, kterého objevil v útrobách Chrámu, jevily skoro triviální a jeho obavy o vlastní postavení mu připadaly k smíchu. Mistři se o tom musí ihned dozvědět. A jestliže musí vyhledat nějakého Mistra, bude nejlepší jít přímo k tomu nejsamozřejmějšímu zdroji...
„Toto je sekundární výtah, pane. Přístup na úroveň sněmovny Rady není k dispozici." Hlas výtahového počítače zněl mírně netrpělivě.
„Pravda." Obi-Wan o tom kratičký okamžik přemýšlel a pak řekl, „Vezmi mě na nejbližší úroveň, kde je výtah s přístupem na úroveň sněmovny."
„Úroveň šest, pane." Výtah se prudce rozjel a vděčně ztichl. Obi-Wan se opět ponořil do úvah, přehrávaje si poslední okamžiky tam dole v chodbě a mračil se při tom.
Chtěl, abych odešel, pomyslel si. Chtěl, abych unikl. Proč? Nedává to žádný smysl...
Jednou rukou nevědomky svíral jílec světelného meče. Chtěl, abych odešel, opakoval jeho vnitřní hlas. Chtěl, abych... o tom řekl Mistrům? Chtěl, aby Mistři věděli, že je tam dole? Proč?
Ale jeho mysl mu odmítala poskytnout jakýkoliv přijatelný důvod pro takové přání ze strany temného útočníka. Každý scénář, který si Obi-Wan dokázal představit, vedl k tomu, že byl muž v plášti přistižen a zadržen velkým počtem zkušených Mistrů Jedi. Proč by chtěl být temný nalezen? Co by tím získal?
Navzdory nedostatku racionality se v jeho srdci zhmotňovalo rostoucí přesvědčení. Ten muž CHTĚL, aby Obi-Wan jeho přítomnost ohlásil. Jaký jiný důvod mohl mít k tomu, aby ho nechal uniknout?
Výtah hladce zastavil a dveře se tiše odsunuly. Obi-Wan zůstal naprosto tichý, jeho mysl pátrala po motivech jiné mysli, nacházející se o šest úrovní níže.
„Na tento výtah čekají další," pronesl digitální hlas varovně.
Probodnuv počítač nedůtklivým pohledem, Obi-Wan vystoupil do chodby a směřoval své kroky k hlavnímu výtahu na vzdáleném konci.
Teď už to vážně není můj problém, pomyslel si. Mistři jsou moudřejší než já, mnohem způsobilejší, aby si s tím poradili. Oni už budou vědět, co dělat...
Ale už když se ta myšlenka zrodila, jeho chůze zpomalila, až se nakonec tři kroky před hlavním výtahem úplně zastavila.
Naslouchej svým instinktům, Obi-Wane.
Téměř slyšel Qui-Gonův hlas. Nějakým způsobem věděl s naprostou jistotou, že právě takhle by zněla slova jeho Mistra, kdyby tu Qui-Gon byl, aby mu poradil.
Jeho instinkty...
Co mu říkají?
Temný chtěl, aby se vědělo o jeho přítomnosti. Používal Obi-Wana jako svého mluvčího. Chtěl, aby Obi-Wan běžel za Mistry.
Obi-Wan sevřel rty do úzké chmurné linky.
Tak tedy dobrá. NIKAM nepůjde. Nestane se nástrojem svého nepřítele.
Ale co má dělat? Tvář mu zkřivila ošklivá křeč. Zůstat tady nebo jít... kam? Co si počne?
Prudce vydechl s pocitem marnosti a obrátil oči ke stropu.
A jeho pohled zamyšleně spočinul na lesknoucím se krytu ventilační šachty.
* * *
Qui-Gon následoval Molua po dřevěném ochozu shora zakrytém klenutým mřížovím, v němž se splétaly kvetoucí popínavé rostliny. Ve vzduchu se vznášela sladká sametová vůně a slabý zvuk tekoucí vody, které spolu s ptačím zpěvem a bzučením hmyzu vytvářely jemnou harmonii. Sínna spokojeně podřimovala stočená kolem Moluových ramen. Každým pórem živoucí džungle se zdál prostupovat naprostý mír.
Byl to však falešný dojem. Qui-Gon se ponuře usmál, cítil jak se do jeho srdce vkrádá strach. Vnější mír ho zrovna teď vůbec neuklidňoval a ze svého společníka cítil, aniž by se o to nějak snažil, mučivý nepokoj. Krása kolem nich sebou zbytečně plýtvala na obecenstvo, které jí nevěnovalo pozornost.
Po několika stech metrech se chodník stáčel a začínal stoupat řadou širokých schodů. Qui-Gon si uvědomil, že tmavý obrys, který viděl před sebou skrze stromy, je zadní hradba královského sídla.
„Molu," řekl hlubokým a mírně nebezpečně znějícím hlasem. „Proč se vracíme ke dvoru?"
Generál otočil hlavu, aniž by na Qui-Gona pohlédl či zpomalil. „Pokud mám porušit tabu, poruším jej se ctí. Neopustím svou planetu jako zbabělý zloděj."
Qui-Gon se natáhl a sevřel Moluovo rameno a donutil ho, aby zastavil a pohlédl mu do očí.
„Generále," řekl, „Nechápu, co máte v úmyslu, ale zní to ohromně a neodvolatelně. Nechci vám u vašich lidí nebo bohů způsobit potíže. Takže se znovu ptám, řeknete mi, kde jsou lodě a odejdete?"
Molu zavrtěl hlavou. „Ne. Čest si někdy žádá oběti, příteli. Nepokažte naše přátelství tím, že mě o ni připravíte. Co dělám, dělám pro sebe a pro Teeka, který už nemůže jednat, jak by si to žádala jeho čest, a úkol zbavit galaxii zla, jež napáchal, tedy připadá na mě. Bohové to tak chtějí."
Qui-Gon na něj chvíli zamyšleně hleděl, vnímaje naprostou upřímnost jeho slov. Pak pomalu přikývl a ustoupil, naznačuje Moluovi, ať ho vede dál.
Generál sklopil pohled, železná tvrdost v jeho tváři s každou minutou povolovala. „Díky, příteli Jedi. Snad jsem hoden úcty, kterou mi prokazujete."
Společně vešli do Orthu-Belova sídla. Hlavní nádvoří bylo plné dvorních úředníků, členů šlechty a obyčejných Trikanů s žádostmi na krále. Jejich barvitá konverzace se rozléhala sálem, vlnu zvuků zesilovala podlaha z tvrdého kamene. Za obzvláště hlučnou skupinkou dvořanů uviděl Qui-Gon Orthu Belu, stojícího na vyvýšeném stupínku, hluboce ponořeného do rozhovoru s několika poradci. Ležérně se opíral o opěradlo svého dřevěného trůnu, navzdory své uvolněné póze, stále si zachovávaje mocný královský vzhled.
Molu prošel hlučným zástupem a zastavil se pouze, aby zvedl ospalou sínnu na vysokou římsu jednoho sloupu. Oči upíral na Orthu Belu, tvář měl tak nehybnou, že vypadala spíš jako dřevěná než z masa a kostí. Když došel ke královu stupínku, vykročil a hluboce se poklonil se zápěstími zkříženými před obličejem. Nehybně čekal, až ho král vezme na vědomí.
„Generále Molu," zahřměl Orthu Bela zvesela na celé kolo. „Mohu pro tebe něco udělat?" Pohlédl přes Molua na Qui-Gona, zvedl ruku na pozdrav a blýskl svým bodrým úsměvem. Qui-Gon se na oplátku poklonil.
„Můj králi," Moluův hlas byl pevný a obřadní, „Mistr Qui-Gon Jinn se musí vrátit na Coruscant. Doprovodím ho na palubu jednoho z našich vojenských transportů."
Orthu Bela přikývl s mírně zmateným pohledem. „Výborně. Vážně jsi mě nemusel žádat o svolení..."
„Odpusťte, Vaše Veličenstvo. Nevyjádřil jsem se přesně. Musíme odletět na Coruscant hned teď."
Čekal se skloněnou hlavou, až význam jeho slov králi i ostatním poblíž dojde. Napjaté ledové ticho se začalo šířit od stupínku jako kapka černého inkoustu v umyvadle s čistou vodou.
Nakonec král pravil hlubokým hlasem. „Nemůžeš letět, příteli. Bohové obcházejí."
Vzduchem zašumělo souhlasné mumlání. Několik poblíž stojících dvořanů o několik kroků ustoupilo, zanechávaje kolem Molua prázdný kruh. Qui-Gon otočil hlavu a upřel svůj pohled na jednoho z nich, až ten zahanbeně uhnul očima.
Molu zvedl hlavu a jeho pohled se utkal s královým.
„Můj králi, ty víš, že jsem těmto bohům a lidu mnoho let sloužil celou svou duší. Vzdával jsem bohům patřičnou úctu. V tomto případě si čest žádá, abych bohům posloužil nejlépe tím, že poruším čistotu jejich oblohy. Nemám čas vysvětlovat okolnosti. Musíme odletět hned a na základě mé letité věrné služby mi musíte věřit, že to, co dělám, je správné."
„Správné!" zazněl zezadu rozhořčený hlas. „Co ty víš o tom, co je správné?"
Qui-Gon se obrátil a spatřil nevysokého, honosně oděného muže, razícího si cestu davem. Okamžitě poznal ten výraz se staženými koutky úst: Byl to kulturní referent Kai, s nímž se setkal hned po svém příletu u transportéru. Když kolem něj cupital, střelil muž po Qui-Gonovi jedovatým pohledem, a pak celou svou pozornost zaměřil na krále.
„Vaše Veličenstvo, takové znesvěcení nemůžete dovolit! Obloha musí zůstat neposkvrněná; pro takové znesvěcení neexistuje omluva! Tito muži mohou jistě těch osm nebo deset hodin, než začne měsíc ubývat, počkat?"
Qui-Gon předstoupil. „Osm nebo deset hodin může na Coruscantu znamenat smrt jednoho či mnoha."
„'Může'?" vyprskl Kai. „Nevíte to jistě?"
„Víme toho dost," řekl chladně Molu. „Tato záležitost se vás netýká, Kai. Mluvím s králem."
„A co říká král?" odplivl si Kai. „Náš král takové zlo nedopustí."
„Skutečné zlo se stává věčností, zatímco my tu hovoříme. Musíme letět na Coruscant a zastavit ho." Molu nepřestával upírat pohled na Orthu Belu, který odvrátil zrak, jeho pohled byl nepřístupný a rty měl sevřené. „Bohové to tak chtějí."
Kai zalapal po dechu a ustoupil. „Co vy víte o tom, co bohové chtějí? Bohové promlouvají pouze prostřednictvím Orákula!"
„Dost!" Král trhnul bradou směrem ke Kaiovi a oči mu planuly podrážděním. „Teď není čas na teologické spekulace." Obrátil se k Moluovi a Qui-Gonovi. „Nemůžete počkat?"
„Ne." Qui-Gonův hlas byl pevný jako ocel.
Dlouhé mlčení se prodlužovalo a tlačilo na příslušníky dvora, až se začali neklidně vrtět. Královy oči provrtávaly Moluovu tvář a generál mu jeho pohled oplácel bez jediného mrknutí. Konečně, po několika minutách, král vzhlédl. Jeho hlas byl přísný a promlouval k celému shromáždění.
„Molu dnes mluvil pravdu. Věří, že jeho počínání je správné." Odmlčel se a jeho hlas změkl prostoupivší ho bolestí. „Nemohu však souhlasit. Obloha musí zůstat neposkvrněná. Molu a Qui-Gon Jinn musí zůstat, dokud měsíc nezačne ubývat."
Qui-Gon nakrátko zavřel oči a přelilo se přes něj zklamání. Teď opravdu bude muset najít ty lodě sám a jeho odlet jistě způsobí to, čemu jeho přítel Valorum s oblibou říkal „meziplanetární zmatek", ale neměl na vybranou. Cítil, že Živoucí Síla ho volá okamžitě zpátky na Coruscant.
Tyto myšlenky se bezprostředně mihly jeho hlavou a on otevřel oči, rozhodnutý podniknout cokoliv, aby dosáhl svého cíle. Molu stál vedle něho se svěšenými rameny. Qui-Gon znepokojeně zaznamenal, že tvář jeho přítele je popelavě šedá, jako kdyby bojoval s pronikavou fyzickou bolestí. Přistoupil blíž a sevřel generálovu paži těsně nad loktem.
„Molu," řekl tiše, „jste v pořádku?"
Generál zavrtěl hlavou, zkroutil rameno a vysvobodil se z jeho sevření. Napřímil se a zamumlal, „Ustupte."
Qui-Gon přistoupil blíž. Jeho hlas přešel v naléhavý šepot. „Ne. Nedělejte nic, čeho byste musel litovat. Najdu cestu sám..."
Molu kráčel vpřed s očima upřenýma na krále. V chůzi vytáhl z opasku lesknoucí se dýku a zvedl ji do výše ramen s čepelí těsně před obličejem. Král s výkřikem ustoupil a dva těžce odění strážní přiskočili, ale Molu se zastavil dva kroky před stupínkem a vykřikl, „Poslouchejte mě!"
Otočil se dokola, čepel se leskla a mihotala ve slunečním světle, vlévajícím se stropními okny. Dav ucouvl, nechávaje kolem něj prázdný kruh, když dokončil otočku a oslovil krále.
„Můj žal je veliký, neboť můj král mi odmítl věřit. Mé srdce je pokořené, neboť mě napadl ten, kdo neví nic o tom, o čem mluví."
Všechny oči spočinuly na Kaiovi, který neklidně přešlápl, ale neoblomně hleděl na Molua s rozhořčenou červení, rozlévající se mu po tváři. Molu zvedl dýku výš, nad hlavu a namířil ji přímo na strop. Jeho hlas přešel v chraptivý šepot, který se nesl do každého koutu velkého sálu.
„Neboť mi nikdo nenaslouchá, obracím se na samotné bohy. Jen oni na mě shlížejí a posoudí mé činy!"
Sálem se nesl vzdech. Orthu Bela s výkřikem vyskočil a jeho ruka sáhla po dýce, ale Molu byl příliš rychlý. Rozhalil svou tuniku bez rukávů a pak, uchopiv jílec dýky oběma rukama, obrátil čepel proti vlastní hrudi a dvakrát rychle sekl těsně pod svou klíční kostí. Qui-Gon jediným rychlým skokem překonal vzdálenost mezi nimi a zadržel generálovo zápěstí. Z křižujících se šrámů na Moluově hrudi proudila krev, která mu nerovně stékala k pasu, ale Qui-Gon okamžitě viděl, že nejsou smrtelné. Tázavě pohlédl do Moluových očí.
K jeho překvapení se generál téměř nepostřehnutelně usmál. „Vysvětlím vám to později, příteli Jedi," zamumlal.
Neklidné vrtění zaplnilo dvůr. Qui-Gon se odvrátil od Molua a uviděl, že všichni lidé v sále sklopili oči a začali ustupovat, jako kdyby generál náhle prohlásil, že má smrtelnou nemoc. Dokonce i král ustoupil za svůj trůn, ale stále na ně s pokleslými rameny upřeně hleděl.
Molu se hluboce poklonil, vzdávaje Orthu Belovi úctu dalším zkřížením zápěstí. Pak hodil bradou směrem k hlavním dveřím. „Pojďte, Mistře Jedi. Letíme na Coruscant. Nikdo se nás nebude snažit zastavit."
Nevšiml si, že kulturní referent Kai vyklouzl postranním východem se třemi královskými strážemi.
Ale Qui-Gon si ho všiml.
Došli ke dveřím, když je zastavil pronikavý nářek. Otočili se a uviděli sínnu, která seskočila ze svého vyvýšeného stanoviště a pelášila za nimi, mírně podkluzujíc na hladké podlaze. Škrábání jejích drápků hlasitě znělo do ticha, prostupujícího místnost.
„Zdá se, že jste si svou záchranou opatřil přítele na celý život."
V odpověď se Moluovi ve tváři mihl úsměv tak krátký, že ho téměř nebylo vidět. „Potřebuji přátele. Obávám se, že jsem jich dnes mnoho ztratil."
Qui-Gon místo odpovědi pouze pomalu přikývl. „Doufám, že se v tomhle mýlíte, ale vážně nerozumím tomu, co se právě stalo."
„Vysvětlím vám to cestou. Tudy."
Rychle scházeli úzkou uličkou lemující severní hradbu sídla. Po několika krocích začal Molu hovořit, ukazuje na své rány na hrudi.
„Tím, že jsem se takto poznamenal, svěřil jsem se zcela do rukou bohů. Oni sami mě budou soudit. Pokud je to, co jsem udělal, potěší, pak mě za příštího dorůstajícího měsíce Orákulum před lidem očistí."
Ochoz se vepředu rozděloval a Molu ukázal doprava. Qui-Gon změnil směr a pomalu se zeptal, „A pokud bohy vaše činy nepotěší?"
Molu mlčel. Nakonec po mnoha krocích řekl, „Orákulum vynese rozsudek. Pravděpodobně budu zbaven svého postavení a navždy vyhoštěn z Triki."
„Příliš riskujete ve jménu cti. Kéž bych..."
Molu ho přerušil, vrtě hlavou. „Nic neriskuji. Pokud je vyhoštění cenou, kterou bohové požadují za mou čest, tedy budiž."
Qui-Gon zamumlal, „Děj se vůle Síly."
Vynořili se zpod stromů a uviděli dokovací kráter, obklopený budovami, otevřenými na jednu stranu. V každé budově stála malá hladká loď, natřená jasnou základní barvou. Molu ukázal na nejbližší, jasně modrou, a řekl, „Vojenská přepravní loď. Pojme až deset pasažérů."
Qui-Gon nepřítomně přikývl, byl roztěkaný. Síla kolem něj neklidně zavířila a on zvedl hlavu právě včas, aby zahlédl záblesk kovu ve stromoví napravo. Bez přemýšlení nechal Sílu, aby ho vedla a zlehka se postavil před generála, jednou rukou zachytiv kovovou šipku, mířící na tělo jeho přítele. Druhou rukou vytáhl a aktivoval světelný meč a odrazil další tři šipky.
Ze stromoví vyšel hněvivý výkřik. Molu, který teprve teď začal reagovat, tasil svou dýku. Sínna zapištěla a schoulila se do klubíčka na Moluově rameni.
„Ne!" Qui-Gon ukázal k lodi. „Připravte ji k odletu!"
Molu skočil dopředu a když Qui-Gon odrážel pátou šipku, zamířil ke stromům. Z pod stromů vyběhli tři královští strážní a za nimi v těsném závěsu Kai, přesně jak Qui-Gon očekával. Nechal stráže ještě o pár metrů popojít a pak zvedl ruku a pomocí Síly je zastavil. Odrazili se, jako kdyby v plné rychlosti narazili do kamenné stěny.
Omráčeně zůstali zhroucení na zemi a ignorovali Kaiův křik, jímž je nabádal, aby znova zaútočili.
„Kai," řekl Qui-Gon přísným hlasem. „Generál Molu kráčí pod zraky bohů. Proč usilujete o jeho smrt?"
„On porušuje tabu!" Kaiova tvář překypovala hněvem. „Vysmívá se bohům!"
„Není to snad jejich rozhodnutí? Předtím jste Molua obvinil, že hovoří za bohy. Neděláte teď náhodou totéž?"
„Ne! Já jsem kulturní referent! Dělám to, co je správné!"
Qui-Gon viděl, že mužík bere další šipku. Rychlým švihnutím svých prstů vytrhl Kaiovi zbraň z ruky a odhodil ji mezi stromy. Kai vydal neartikulovaný výkřik a pohnul se, jakoby pro ni chtěl běžet. Qui-Gon ho zastavil varovným zavrtěním hlavy a tvrdým pohledem.
„Kai, Molu má závazek vůči bohům a já mám závazek zachránit životy na Coruscantu. Jste si jist svými vlastními závazky? Vaše počínání zde je stejným porušováním tabu jako generálovo."
Za sebou uslyšel burácení lodních motorů, jak došlo k jejich zažehnutí. Cítil, že Kaiův hněv zaplňuje mýtinu, ale pod ním zachytil závan zoufalé nejistoty. Schválně se k němu obrátil zády a kráčel k nástupní rampě do lodi. Pak se ke Kaiovi opět otočil tváří.
„Molu spočívá v božích rukou. Radím vám, nechte ho tam."
Vystoupil po rampě do lodi a v duchu se již zcela soustředil na jejich cíl.
Obi-Wane, zůstaň naživu! pomyslel si a vyslal své volání v Síle. Naslouchej svým instinktům!
Molu už seděl připoután v pilotním křesle a zvedal loď z atmosféry Triki. Když se Qui-Gon usadil do křesla vedle něj a začal si připínat pásy, vzhlédl.
„Už jsem vypočítal trasu." Pokynul k sínně stočené u jeho nohou. „Myslím, že máme třetího pasažéra."
Qui-Gon přikývl s nepřítomným pohledem. Nevědomky pevně sevřel opěradla svého křesla.
Deset hodin na Coruscant.
* * *
V potemnělé místnosti, skryté na nejnižší úrovni Chrámu, muž zvaný Morran přecházel sem a tam jako divoké zvíře jeho kroky vyšlapávaly staccato, kypějící vzrušením. Bruck Chun, sledující ho ze svého vyvýšeného místa na vrcholu skladového kontejneru, cítil, že jeho hněv ustupuje, zatlačován pláštěm nepokoje, který na místnost seslaly Morranovy temné a podivné emoce.
Muž pohlédl na chlapce a silně se zašklebil.
„Už je skoro po všem," řekl a jeho hlas prostupovalo temné uspokojení.
„Teď už každou chvílí. Každou chvílí..."
|
|
|
