Společnými silami 7.část

Usazeni na špinavé podlaze Teekova domu, dva muži a chlupaté stvoření na sebe vážně hleděli. Nezapomenutelný hlas se dutě ozýval v Qui-Gonově srdci. Obrátil se na Molua, jehož tvář odrážela tíhu, již pociťoval i sám Qui-Gon.

„Váš dávný nepřítel?" zeptal se Molu a trhnul bradou směrem k sínně, která odpověděla hlubokým zavrněním.

Qui-Gon si povzdechl. „Ano. Jmenuje se Xanatos. Býval to... můj učedník, obrátil se na stranu zla." Náhle se křivě usmál. „Zajímavá shoda mezi námi dvěma, generále. Ztracení chráněnci."

„Zdá se, že váš ztracený chráněnec vám to má za zlé."

„To opravdu ano. Během uplynulých dvou měsíců se mě pokusil zabít už dvakrát."

„Dvakrát? Teekův útok a...?"

„Má poslední mise mě zavedla na planetu Bandomeer. Xanatos to zařídil tak, aby se zbavil mě i mého učedníka, Obi-Wana..."

„Obi-Wan Kenobi." Sínna se vyšplhala po Moluově paži, usadila se na jeho rameni a rychle mrkala.

„Obi-Wan Kenobi. Obi-Wan Kenobi." Znovu Xanatosův hlas, ačkoliv to opakování bylo určitě dílem sínniny rtuťovité mysli. Qui-Gonovu duši sevřela mrazivá předtucha. Proč by Xanatos s Teekem hovořil o jeho novém učedníkovi?

Soustředil se na malé stvoření, které svým jiskřícím pohledem upoutávalo jeho pohled. „Obi-Wan Kenobi?" pobízel ho.

„Obi-Wan Kenobi je mladý a nechráněný, bez oficiálního přijetí Mistrem nejistý."

Na okamžik ho přemohla vlna zděšení. Věděl, že ta slova jsou alespoň zčásti pravdivá a pravda že je mocnou zbraní v rukou obratného nepřítele. Na Bandomeeru měl Xanatos zhoubný vliv na Obi-Wanovo mládí a nezkušenost. Snažil se nějak zopakovat tutéž taktiku? Jak? Obi-Wan tu nebyl; byl na Coruscantu. Se zvedajícím se žaludkem si vyvolal ten drtivý strach, který ho v noci probudil. Co se tam dělo?

Natáhl ruku k sínně. „Coruscant?" zeptal se.

„Coruscant." Pronesla zubatá zvířecí ústa krutým hlasem. „Máme nový plán. Nezabíjej ho tady, snaž se ho tu zdržet. V jeho nepřítomnosti navštíví Coruscant smrt."

„Cože?" Molu se předklonil. „To zní moc ošklivě."

„Smrt?" pobízel Qui-Gon zvíře naléhavým hlasem.

„Smrt navštíví Coruscant," opakovala sínna ochotně.

„Co to znamená?" Molu natáhl ruku a poškrábal zvíře na čumáku. To se otřelo čelistí o mužovy prsty a spokojeně zavrnělo.

Qui-Gon zavrtěl hlavou, s divokým soustředěním pátral ve své mysli po dalším podnětu, který by povzbudil užitečný jazyk zvířete. „Pomsta?"

Sínna dvakrát pohodila hlavou a začala čenichat v Moluových vlasech.

„Zabít?" Slabě se otřásl při strohé krutosti toho slova.

Sínna na něho hleděla a pak roztáhla svou čelist v širokém zívnutí. Qui-Gon otevřel ústa, aby to zkusil znovu, když tu zvíře dozívalo a řeklo, „Zabiju je všechny."

Odmlčelo se a jednou štíhlou tlapkou si upravilo ucho a pak pokračovalo. „Využiju jeho učedníka k zabití jich všech."

* * *

Bant nikdy předtím nezkoušela nikoho sledovat, ne když bylo v sázce tolik.

Když se vtiskla, jak nejvíce to šlo, do malého výklenku za stromem v květináči, pochmurně uvažovala o tom, že ať už je toto cvičení v plížení sebepřínosnější, raději by se mu učila ve třídě od nějakého Mistra, místo aby získávala praxi tak říkajíc na bitevním poli.

Ačkoli byla nezkušená, její přirozený sklon k opatrnosti ji doposud uchránil před Bruckovým odhalením. Když odešel z meditační místnosti, dorazil velkou oklikou až k jedné z knihoven, kde se nějakou dobu zdržel. Bant se postupně přibližovala, využívajíc různých stanovišť a studijních kroužků coby úkrytu, dokud nezískala výhodné postavení, odkud byl jasně vidět jeho frustrovaný výraz. Navzdory jeho přemlouvání a prudkého vyťukávání počítač mu očividně neposkytl informaci, kterou hledal. S tlumeným protestem, který zněl Bant až podezřele jako sprostá kletba, se od něj vyřítil. Jakmile vyšel ze dveří, Bant riskla okamžik zdržení, nutný k tomu, aby vyvolala z počítače poslední hledaný údaj.

Teď, když se jí nad hlavou a po zádech nepříjemně plazily vějířovité větve rostliny, o tom údaji přemítala. Proč by se Bruck zajímal o životopisy Jediů, kteří opustili Řád? Rozhodně nevypadal na to, že by se horlivě zajímal o historii pro své vlastní dobro. Tak co to hledal?

A kdy, pomyslela si unaveně, hodlá vůbec vyjít ze svého pokoje?

Z knihovny přišel sem, do svého pokoje ve studentském křídle a zde už také zůstal. Nejdříve byla Bant ráda, že má trochu času schovat se na dobrém místě, ale jak minuty ubíhaly, každá další delší než ta předchozí, začalo jí dřevěnět tělo a strašně se nudila.

Začala se bavit tím, že pomocí Síly rozechvívala vějířovité listy rostliny. Pak si zkoušela představit, co všechno může takový Rytíř dělat na misi, když se potřebuje při sledování někoho zaměstnat. Rytíř by možná pomocí Síly poskládal větve stromu do nějakého krásného vzoru, nebo by možná svůj čas navíc využil k předání velkého moudra svému horlivému Padawanovi...

Svist otevíraných dveří vrátil Bant zpět do přítomnosti. Přinutila se k úplné nehybnosti, když sledovala, jak Bruck kráčí dolů halou opačným směrem, než se nacházela rostlina, jež ji kryla. Počkala, až zahne za roh na vzdáleném konci a pak se vyškrábala ven. Netrpělivě si z límce tuniky smetla vějířovitý list a sprintovala za ním.

Teď se pronásledování ztížilo, protože Bruck rázoval přímo nejrušnějšími částmi Chrámu, kolem tělocvičen, veřejnými prostorami a rozlehlou zimní zahradou. Všude Bant překáželi ve výhledu studenti, Mistři a další, a ona statečně bojovala, aby neztratila Brucka z dohledu. Pohyboval se rychle, tak rychle, že ho málem ztratila. Na vzdáleném konci zahrady náhle zabočil do postranní chodby. Jen mezerou ve velké skupině mladších studentů procházejících před ní ho Bant zahlédla, jak zahýbá.

Se zamumlanou omluvou se protlačila mezi studenty, doběhla na roh. Opatrně za něj nakoukla, jen aby zahlédla, jak se dveře výtahu o půl chodby dál tiše zavírají. Zklamaně zaťala pěst, došla ke dveřím a rozhořčeně na ně hleděla a kroutila hlavou. Nebyla si jistá, které části Chrámu tento zvláštní výtah slouží.

Za ní se ze stínu malé besídky oddělila temná postava. Dlouhá ruka se natáhla a sevřela jí rameno. „Hledáš někoho?" zamumlal majitel ruky úlisně.

S obdivuhodným ovládáním obrátila Bant obličej k mluvčímu. Její tvář byla bez výrazu, když ho její oči studovaly: vysoký člověk, zahalený v tmavém rouchu, jeho tvář se skrývala pod širokou kápí.

„Už ne," odpověděla podle pravdy a vykroutila své rameno z mužova sevření.

O dva kroky couvla, oči stále upřené na postavu. „Jestli mě omluvíte, pane, mám ještě nějaké povinnosti."

Kápě přikývla a ona bez ohlédnutí odkráčela.

Zahalený muž nastoupil do výtahu. Když se za ním dveře zavřely, zašeptal, „Velmi zajímavé..."

* * *

Obi-Wan mávl svým novým světelným mečem, seknul jím a zastavil ho ve zcela svislé poloze, pak podnikl výpad a odrazil neviditelného protivníka. Meč se jen málo lišil od jeho původního, přesto ten rozdíl silně pociťoval a hůře se soustředil na cvičení, jež prováděl.

Leštěné ocelové stěny tělocvičny odrážely jeho pohyby, ale on se zarputile pohledu na sebe, největšímu to pokušení, vedoucímu k selhání, vyhýbal a místo toho se soustředil na žár meče, až to vypadalo, jakoby jím mávala nějaká jiná síla a ne jeho vlastní ruce. Cvičení vyžadovalo postupně rychlejší pohyby, až nakonec, teoreticky, se čepel stala světelnou šmouhou. Soustředil se na ten tanec s mečem, usiloval o ten cíl, když vtom jeho noha ve zlomku vteřiny uklouzla a on ztratil kontrolu. Světelný meč se nemotorně stočil stranou a on to vyvážil právě natolik, aby ho vrátil zpátky, málem do svého vlastního obličeje. Zastavil svůj pohyb jen tak tak a potom tiše stál, dýchal a oddechoval trochu namáhavěji, než by měl.

Podrážděně trhnul rameny. Tohle mi před třemi týdny bezvadně šlo, pomyslel si. Co je to se mnou dneska?

Ale pak se usmál. Věděl přesně, co se děje. Připadal si, jakoby pouze čekal na další pohromu: možná světelný zdroj padající ze tropu? zprávu od Qui-Gona, že zůstává na Triki dalších šest týdnů? pomalu působící jed v džusu, který si dává k večeři?

Jeho úsměv se rozšířil nad melodramatickými návrhy jeho mysli, ale úsměv se záhy vytratil.

Tady jsem k ničemu, řekl si. Cvičím už od snídaně a nijak jsem se nezlepšil. Možná bych měl vyhledat Brucka a konfrontovat ho s tím nožem a mými zničenými věcmi přímo a uvidím, co mi řekne. Uvidím, co mi o něm řekne Síla.

Chvíli přemýšlel se sklopenou hlavou, ale nic ho nenapadalo, takže si v duchu povzdechl, deaktivoval svůj světelný meč, připnul si ho k opasku a šel do haly.

Zamířil do studentského křídla, každým krokem byl rozhodnutější a rozhodnutější okamžitě skoncovat tenhle dlouhotrvající spor s Bruckem. Náhle však, když míjel zimní zahradu, okraje jeho vědomí se dotkla temnota. Ztuhl, vzpomněl si hned, že včera cítil tutéž temnou vlnu, než ji zápas s Bruckem úplně vyhnal z jeho hlavy. Vyprázdnil svou mysl a soustředil se pouze na ten temný otisk, zachytil ho, až si byl jistý, že je skutečný a že směřuje dolů. Pohyboval se pomalu, sledoval ten neurčitý tah temnoty.

Vzhledem k tomu, že to vypadalo, že ten pocit vychází zezdola, našel sekundární výtahovou kabinu a spustil se jí dolů, co nejníže to šlo. Vystoupil do spoře osvětlené chodby. Jako každá část Chrámu i tahle byla prostorná a pečlivě uklizená, ale Obi-Wan současně viděl, že se nachází v samotných základech budovy, ve zřídka navštěvovaných skladištích, mechanických opravárenských dílnách a elektrárnách, které udržovaly život na vyšších podlažích.

Temná vlna zesílila v proud. Obi-Wan se ho pevně chytil, nyní ho cítil, aniž by se musel soustředit. Pohyboval se mnohem rychleji a pustil se dolů chodbou, mračil se, ruku měl položenou na meči, každý nerv v těle napnutý.

Stále neslyšel přicházet žádný útok.

Zasyčení aktivovaného světelného meče ho ve zlomku vteřiny varovalo. Otočil se a s chvályhodnou rychlostí vytáhl svou vlastní zbraň. Tohle však nebyl jeho starý dobrý meč a aktivační spínač byl na rukojeti o něco výš. Jeho palec zběsile klouzal a hledal ho, i když uskočil dozadu, aby se vyhnul prudkému úderu. Čepel jeho protivníka ťala směrem dolů o vlas od jeho vlastního taseného meče, natolik blízko, že mu to spálilo kůži. S výkřikem upustil zbraň. Už nebyl čas ji znovu sebrat; útočník znovu udeřil. Obi-Wan udělal salto vpřed a vzdálil se z dosahu smrtící čepele. Lehce přistál a pokračoval třemi přemety vzad, což mu poskytlo dostatek prostoru, aby vrhnul rychlý pohled na svého nepřítele. Viděl jen vlající temný plášť a beztvarý obličej.

Maska? podivila se malá nezaujatá část jeho mysli. Zbytek byl zahalen strachem, protože čelil neozbrojený zdatnému protivníkovi, mávajícímu mečem, který vypadal, že je odhodlán způsobit mu velký úraz. Z temné postavy sálal hněv smrtící jako exploze.

„Co tady dole děláš?" zasyčel útočník. Znovu učinil výpad a udeřil mečem. Obi-Wan se sklonil a vykopnul stranou do střední části temného a ucítil uspokojující náraz. Přestože měl plášť, který náraz ztlumil, Obi-Wanův protivník zaklel bolestí a reflexivně se ohnul. Obi-Wan se pohyboval bezmyšlenkovitě, veden Sílou, celou svou silou vrazil loktem za sebe do protivníkova maskovaného obličeje. Ten klopýtnul a téměř upadl. Obi-Wan se rozběhl.

Utíkal za roh, věděl, že má jen několik okamžiků, než se jeho nepřítel vzpamatuje. Zkoumal nevýrazné dveře kolem sebe a náhodně si jedny vybral, třetí. Jakmile se za ním zavřely, ocitl se ve slabě osvětleném skladišti, plném sudů, které tiše hučely. Chladící jednotky, uvědomil si. Nejspíš skladiště potravin.

Aniž by ho viděl, vycítil, že jeho nepřítel je opět v pohybu. Tiše vklouzl do temného prostoru za první řadou kontejnerů. Dusil se strachy a věděl, že musí zářit jako maják. Pokud byl jeho protivník alespoň trochu sensitivní na Sílu, strach ho dovede přímo k Obi-Wanovi. Snažil se uklidnit, nechat okolní šero naplnit jeho mysl tak, aby jeho nepřítel necítil nic než šedou mlhu. Ticho v místnosti bylo tak naprosté, že by se dalo krájet. Obi-Wan zklidnil svůj dech, tlukot svého srdce, své myšlenky...

A pak klopýtnul o celý metr zpět, jak ticho prořízlo bzučení jeho komlinku.

* * *

Molu vážně zavrtěl hlavou s rozrušeným pohledem v očích. „Jestli tohle zvířátko opakuje to, co skutečně slyšelo, obávám se, že tohle spiknutí sahá mnohem dál, než jen ke zkorumpování jednoho z mých vojáků.

Jeho poznámce odpovědělo jen ticho. Molu pohlédl na Qui-Gona a pak se prudce předklonil, překvapen prázdnotou v Jediho tváři. „Mistře Jedi? Mistře Jedi?"

Qui-Gon se k němu obrátil, pomalu, ale jeho oči se nesoustředily na generálův obličej. Zdálo se, že se dívá na něco daleko za matnými zdmi, jež je obklopovaly.

„Příteli?" Molu natáhl ruku a poklepal Qui-Gonovi na rameni. „Co je?"

Mezi dvěma údery srdce se Qui-Gonovo soustředění vrátilo zpět k jeho okolí, ale jeho pohled byl zmatený.

„Co je?" opakoval Molu, v hlase mu zněla nejistota, která téměř hraničila se strachem.

„Nevím to jistě." Qui-Gon se jednou rukou poněkud unaveně poškrábal na tváři. „Zase strach, možná. Ale změnil se v... mlhu." Ladným rozhodným pohybem vstal. „Musím se okamžitě vrátit na Coruscant. Musí existovat nějaký způsob."

Molu se také postavil, tvář měl plnou znepokojení. „Neexistuje žádný způsob, příteli. Tabu..."

„To tabu může znamenat smrt mého učedníka. Žádají bohové takovou oběť?"

„Ne, to ne." Molu uchopil sínnu mezi lopatkami a popoběhl pár kroků, aby chytil Qui-Gona za paži, když vycházel ze dveří. „Ale jsou to trikanští bohové, jejich oči se upírají na Triki. Coruscant a, odpusťte mi, váš učedník pro ně nic neznamenají."

Qui-Gon k němu obrátil pohled, oči mu potemněly naléhavostí. „To nejmenší, co mohu udělat, je promluvit s Orákulem a požádat o odeslání zprávy."

Molu přikývl, ale jeho výraz byl pochybovačný. „Ano, to můžete."

Qui-Gon jednou prudce přikývl a vymanil se z Moluova sevření. Oba muži vyšli ze dveří do jasného světla Kruhu, ale náhle, když překračovali práh, vzduch naplnil nepříjemný vysoký zvuk, který na ně zaútočil ze všech stran. Qui-Gon automaitcky sáhl po svém meči a okamžitě pohlédl na Molua, čekaje na vysvětlení.

Generálův obličej na zlomek vteřiny ztuhl šokem, než ho jeho vojenský výcvik vrhl do střehu, což vyžadovalo, aby ovládl situaci. Zaklesli se do sebe s Qui-Gonem pohledy a Molu přes ten hrozný hluk rychle zakřičel.

„To je pavoučí mina. Malá výbušnina nastavená, aby se spustila a explodovala po překročení určité hranice. Ten jekot znamená, že máme méně než minutu, než exploduje."

„Kde je?"

„Nevím."

Ale pak se jich obou zmocnila stejná představa a oni se zaměřili na zvířátko sevřené v Moluově ruce.

Molu volnou rukou pročesával hladkou srst. Za několik vteřin zvolal, „Tady!"

Uchopil Qui-Gona za zápěstí a vedl jeho ruku k sínninu krku, za levé ucho. Qui-Gon okamžitě nahmatal malou vibrující bulku. Molu si přehodil zvířátko do levé ruky, vytáhl svou pravou rukou z opasku lesknoucí se nůž. „Musík to odříznout a zneškodnit."

Než mohl učinit další pohyb, sínna v panice vykvikla a vysmekla se z jeho sevření, zanechávaje po sobě na jeho paži dvě shodné řady krvacejících otisků drápů. Zběsile utíkala pryč a snažila se uniknout týravému jekotu. Molu po ní skočil, ale sínna uhnula a pohlédla na něj vystrašenýma očima. Ucouvla a pak s žalostným zakňučením vyskočila na poblíž stojící strom.

„Kolik zbývá?" křičel Qui-Gon.

„Asi deset vteřin," odpověděl Molu ponurým hlasem.

Sínna šplhala výš, její drápy zoufale škrábaly na tvrdé kůře stromu. Molu běžel ke kmeni, cvakal zuby v marné snaze přilákat drobného savce dolů.

Šest vteřin.

Qui-Gon napřáhl paži, přivolal k sobě Sílu a zaměřil ji na sínnu. Cítil zřetelný strach zvířete.

Čtyři.

Sínna našla na stromě rozsedlinu, stočila se do kuličky a hlavou nemotorně otáčela a chňapala čelistí, marně se pokoušeje kousáním odstranit ten trýznivý hluk.

Tři.

Molu se obrátil na Qui-Gona, v očích měl stín rezignace.

Dvě.

Síla zapulzovala a obklopila zápasící zvíře. Qui-Gon zavřel oči. V Síle cítil sínn ino drobné tělíčko schoulené bolestí. Zaměřil cizí kovový předmět implantovaný za levým uchem.

Jedna.

Vnímal jeho jednoduchou stavbu, našel aktivační spínač, vychýlil ho...

Nula.