Společnými silami 5.část

Qui-Gon se vyhnul Moluovu tázavému pohledu a upřeně hleděl do prohlubujícího se šera za planoucími pochodněmi. Odvíjela se tam v temnotě nechtěná vzpomínka: Mladá tvář zkřivená záští, upřený strnulý pohled chlapce, který si před obličejem svíral žhnoucí zlatý kruh. Zlomený kruh. Qui-Gon nad tou vzpomínkou zavřel oči, ale stále ještě slyšel slabé syčení, jak žhavý kov vypaloval své trvalé znamení.

Když otevřel oči, jeho tvář byla naprosto klidná. "Je to znak dávného nepřítele. Ať už zlo prostřednictvím Teeka plánovalo cokoliv, bylo to namířeno na mne. Je mi velice líto, že se má minulost musela stát příčinou zkázy toho mladíka."

Molu zavrtěl hlavou. Na tom nenesete žádnou vinu. Teek si vybral sám. Znal správnou cestu a dobrovolně ji opustil."

"Snad." Qui-Gon se odmlčel, přemýšlel a pak pomalu řekl, "Mohu se podívat do Teekova příbytku? Možná tam najdu nějakou stopu k jejich rozsáhlejšímu plánu, ať už je to cokoliv."

"Samozřejmě. Půjdu s vámi."

"Je to od vás laskavé. Mohu to udělat sám, pokud máte ještě nějaké povinnosti."

"Ne. Teek byl jedním z mých vojáků, sám jsem ho vycvičil. Dělám si s rozsahem jeho pošetilosti stejné starosti jako vy."

Qui-Gon přikývl a tiše se napomenul. Měl by dbát generálova smutku nad ztrátou vojáka. Soustřeďuji se příliš na své nitro, pomyslel si. Nechej to být. Minulost je minulost.

Následoval Molua po dalším dřevěném chodníku, souběžném s líně tekoucí říčkou. Pochodně brzy nechali za sebou a jediné světlo jim poskytovaly hvězdy a velký zářící měsíc, odrážející se v řece. Molu k němu vzhlédl a pak se sklonil, nabral si do hrsti vodu a vyšplíchl ji směrem k obloze.

"Dnešní noci obcházejí bohové," zamumlal.

Ačkoli tomu malému rituálu Qui-Gon nerozuměl, cítil, že to uklidnilo jeho ducha. Bohové obcházejí a Síla proudí silně, říkal si.

Tichá mezihra neočekávaně skončila, když obešli široký strom a přiblížili se k mýtině, zaplněné malými okrouhlými domky a spoustou vojáků s tuctem pochodní. Říčka bublala do temné džungle a Qui-Gon s Moluem vešli do světla, jejich přítomnost způsobila okamžité utichnutí nevázaného hovoru a hlasitého smíchu, obklopujícího družinu.

"Toto je Vojákův kruh," řekl Molu. Teek tady bydlel, ale nevím určitě, ve kterém domku.

Pokynul vojákovi v nejbližší skupince, byla to žena. Přiběhla k nim a snažila se skrýt pohled plný neblahého tušení."

"Máte pro mě úkol, generále?"

"Ne. Jen otázku. Znáte vojína Teeka, syna Jira?"

Přikývla. "Ano, ale celý den jsem ho neviděla."

"Který domek je jeho?"

Hodila bradou směrem k temnému okraji mýtiny. "Támhle. Ten poslední. Bydlel dřív blíž u středu, ale prohodil si domek, aby byl u kraje. Všichni jsme si říkali, že je to zvláštní. Chci říct, kdo by chtěl bydlet přímo u stromů? Je tam víc hadů."

Mile se na ně usmála, viditelně doufala, že uslyší něco o tom, co se tu děje, ale Molu jí věnoval jen nesdílné přikývnutí a řekl jen, "Děkujeme, vojáku." Jeho tón byl odmítavý.

Trochu neochotně sklonila hlavu a zkřížila zápěstí před obličejem dlaněmi dovnitř. Molu to gesto zopakoval a žena odešla, ne však bez letmého pohledu zpět.

Molu a Qui-Gon si vyměnili chabý úsměv a vykročili ke zmíněnému domku. Situován poněkud stranou od ostatních, izolovaný vzhled domku umocňovala pevně zavřená okna a dveře. Qui-Gon se zamračil. Ostatní domky byly otevřené dokořán, aby zachytily sebemenší vánek.

Špatně! Křičela na něho Síla.

Molu sáhl po klice, otevřel a už už vstupoval dovnitř. Jako pohyblivá skvrna Qui-Gon vymrštil paži a pomocí Síly zachytil Molua za ramena a strhl ho zpět. Jak padal na Qui-Gona a oba se svalili na zem, zaslechl Qui-Gon, jak vzduch nad jejich hlavami proťalo zlověstné zasvištění a vysledoval ho ke stromům o několik metrů dál.

Oba muži se zvedli ze země a Molu ironicky pohlédl na Qui-Gona. "Vaše metody jsou velice bezprostřední, jedijský příteli. Ale díky vám za ně. Slyšel jste, jak nás to minulo?"

Qui-Gon přikývl, udělalo na něj dojem, že Molu ten zvuk také zaslechl. Zamířil ke stromu a po chvíli pátrání našel malou kovovou šipku, zarytou hluboko do kůry. Když se k němu Molu připojil, zeptal se ho, "Poznáváte to?"

"Ano. To je wik. Nejspíš je otrávená. Používá se k lovu drobné zvěře." Hlas mu zezlověstněl. "A příležitostně k úkladným vraždám."

"Nalíčil past. Čekal, že bude dopaden?"

"To nevím. Učím své vojáky, aby byli připraveni na každý výsledek. Možná to byla jen opatrnost."

"Dobrá, pokud nalíčil pasti, musel mít co střežit. Podíváme se, jestli to dokážeme najít?"

"Myslím, že ne, příteli. Měli bychom to zkusit zase zítra, až bude světlo. Kde je jeden had, tam mohou být i další."

"Hmmm. Trikanská moudrost?"

Molu se zakřenil. "Ne. Jen ověřená skutečnost z trikanského života."

* * *

Po časném probuzení z neklidného nočního spánku to trvalo Obi-Wanovi dvě hodiny, než posbíral zbytky svého starého života a odvlekl je ke spalovací šachtě, vyžádal si nové oblečení a polštář na spaní, kterým nahradil ten spálený a rozpáraný. Když s tím byl hotov, jeho pokoj byl uklizený a docela prázdný a jeho už tak poraněné tělo ztěžklé únavou. Vzpomněl si na varování lékařského droida: žádná namáhavá činnost celých 24 hodin. Přes jeho tvář přelétl slabý ironický úsměv. To sedí, pomyslel si.

Pomalu a bolestivě se umyl a natáhl si nové oblečení, ale když se vracel z koupelny do svého pokoje, bezútěšná prázdnota ho zasáhla jako rána. Jeho pohled opět ulpěl na hromádce střepů na stolku, jediný důkaz, zbývající z té zkázy, a náhle věděl, že už ve svém prázdném pokoji déle nevydrží. Prudce se otočil a vyrazil za svými přáteli.

Nebylo žádným překvapením, že je nalezl shromážděné u zbytků snídaně v téměř prázdné jídelně. Obi-Wan se neubránil úsměvu. Ti čtyři byli vždycky nuceni zdržet se u jídla, protože Reeft byl vždycky poslední. Samozřejmě si své jídlo vychutnával.

I přes úsměv Obi-Wanovi tři přátelé okamžitě prohlédli tvrdou skořápku, kterou si nasadil jako masku.

"Co se stalo?" zeptala se Bant a stáhla ho dolů, aby si sedl vedle ní.

Obi-Wan zaváhal, ale události uplynulého dne byly příliš nešťastné, než aby je sobě dokázal pohřbít. Krátkými, úsečnými větami jim řekl o svém souboji s Bruckem, zahanbujícímu předání nového světelného meče a hovoříce o něco tišeji – o destrukci jeho pokoje.

"Všechno?" vykřikl Reeft. "Tvoji droidi, náčrtky a tak?"

"Všechno pryč," řekl Obi-Wan pochmurně.

Bantina tvář byla bílá, když zašeptala, "Rytina tvé matky?"

Obi-Wan jen odvrátil pohled.

Mlčeli. Nikdo z nich neměl žádnou upomínku na svůj rodný domov a proto naprosto chápali, co ta rytina znamenala. Nebylo co dodat.

Náhle Garen sevřel ruku v pěst. "Tak co s tím uděláme?"

"S čím?" zeptal se Reeft.

"S Bruckem Chunem. Kdo jiný by to mohl Obi-Wanovi provést?"

"Jestliže to byl on, tak zašel příliš daleko." Bantin obvykle milý hlas byl ledový.

Obi-Wan zavrtěl hlavou. "Ano, ale my nevíme, že to byl Bruck. Nemůžu ho z něčeho takového obvinit bez důkazu."

Garenova tvář byla přísná, když opakoval, "Kdo jiný by to mohl být?"

V srdci Obi-Wan souhlasil. Musel to být Bruck. Také ale přemýšlel o Qui-Gonově jednání při cestě na Bandomeer: jeho tichá diplomacie, jeho spravedlnost ke všem zúčastněným stranám, dokonce i k těm, o nichž si Obi-Wan myslel, že si to nezaslouží. Pohlédl na své přátele a řekl to, co si myslel, že by řekl Qui-Gon.

"Musíme být trpěliví. Potřebujeme důkaz."

Jeho tři přátelé na něho zírali, ve tvářích se jim zračil otevřený obdiv.

"To je od tebe opravdu...rytířské," řekl Reeft.

Obi-Wan se usmál a ta poklona mu zlepšila náladu. "Možná jsem jen skvělý herec."

Zasmáli se, ale opět vystřízlivěli, když se Bant zeptala, "Jak získáš důkaz?"

"To nevím. Na něco přijdu." Obi-Wan se rozhlédl a všiml si, že jsou v místnosti sami. "Pojďte. Všichni přijdete pozdě."

Vstali a pak se krátce zastavili, zatímco Reeft si naposledy kousl pečiva. Obi-Wan byl zády ke dveřím, když vtom spatřil, že se Bant téměř nepostřehnutelně rozšířily oči. Otočil se, jen aby zahlédl pouhý záblesk zářícího projektilu, a pak se ho zmocnil nával prvotního strachu a mrštil sebou na stranu. Ucítil osten bodavé bolesti na kůži na hlavě. Klopýtnul, udělal několik kroků, aby získal zpět rovnováhu a pohlédl na své přátele, ztuhlé šokem, kteří zírali na vibro-nůž, zabodnutý ve stěně a ještě se chvějící po nárazu.

* * *

Qui-Gon ve své nízké trikanské posteli byl vymrštěn do bdělosti, vyskočil z plošiny a přistál v podřepu. Z úložiště na hromádce pečlivě složených šatů vletěl s hlasitým plesknutím do jeho natažené ruky světelný meč. Ale během jednoho úderu srdce, který jeho palci trvalo aktivování zbraně, si plně uvědomil své okolí a narovnal se. Dlouhou chvíli ztuhle stál v dusné tmě, srdce mu tlouklo, měsíční světlo se matně odráželo od jeho potem se lesknoucích svalů.

Co ho to probudilo?

Jeho mysl rychle zkoumala poslední vjemy: Molu, doprovázející ho k jeho hostovskému obydlí a vesele mu přející "hezké sny!", jeho paže, zápasící s otevíráním zaseknutého okna, jeho mysl, zápasící mnohem více při snaze oprostit se od zlomeného kruhu a odpočívat. Dlouhá doba meditace, upadnutí do spánku a pak...zášleh surové emoce. Ta teď vybledávala stejně rychle jako se objevila a zanechala za sebou jen nejasné reziduum.

Strach, uvědomil si. Byl to něčí strach.

Ve tmě jeho rty formovaly otázku.

"Obi-Wane?"

* * *

Nůž se chvěl a zdálo se, že se ta chvíle znepokojivě protahuje, až propukla v horečnatou činnost. S nesouvislým zavrčením se Garen vyřítil z místnosti, Reeft dva kroky za ním. Bant chytila Obi-Wana za paži, aby mu zabránila přidat se k pronásledování, a vykřikla, "Ne! Ty krvácíš!"

Obi-Wan si sáhl rukou na hlavu a opět ji odtáhl, byla pokrytá krví. Bant ho přitlačila k zemi a stojíce nad ním oddělovala od sebe jeho krví nasáklé vlasy a pátrala po ráně.

Obi-Wan upřeně hleděl na nůž ve stěně. Ten strach, zvedající mu žaludek, odezněl skoro tak rychle jako se objevil. Snažil se pátrat v Síle, ale necítil nic. Žádnou hrozbu, žádné nebezpečí.

"Myslím, že to není zlé," řekla Bant s povzdechem. "Jen to dost krvácí. Musíme hned najít nějakého medika."

"Ne!" Obi-Wan ji zachytil za zápěstí. "Ne, jsem v pořádku." Přitiskl si druhou ruku na ránu a pokoušel se zastavit krvácení. "Podívej. Už to přestává."

"Jsi si jistý?" zeptala se nedůvěřivě. Když přikývl, pokračovala, "Dobře, dojdu pro jednoho z Mistrů."

"Ne." Obi-Wan ji opět zadržel. "To není třeba."

"Není třeba!" Bant otevřela ústa. "Obi-Wane, někdo se právě snažil zabodnout ti do lebky nůž!"

Právě v tom okamžiku se vrátili udýchaní Garen a Reeft.

"Nechytili jsme ho... Moc...rychlý," zafuněl Reeft.

"Jediné, co jsme zahlédli, byl lem něčího pláště, když zašel za roh," řekl Garen, když popadl dech. "Když jsme tam doběhli, hala byla úplně prázdná."

"Nic neprozrazovalo, kam šel," dodal Reeft.

"Plášť? Jedijský plášť?" zeptal se Obi-Wan.

"Ne, byl modrý."

"Černý."

Oba chlapci pohlédli jeden na druhého a pak zpátky na Obi-Wana.

Garen lítostivě pokrčil rameny. "Myslel jsem, že je modrý, ale přihodilo se to opravdu rychle."

Reeft zíral na Obi-Wanovy krví slepené vlasy. "Jsi v pořádku?"

"Ano. Není to zlé."

"Ale vypadá to zle."

V Bant to vřelo. "To je šílené! Musíme to říct Mistrům!"

Garen a Reeft k ní obrátili pohledy.

"Dobře, ano, ovšem," řekl Garen.

"Žádné 'ovšem'! Obi-Wan říká ne."

"Proč?" Obrátil se na něj Garen. "Tohle je přece vážné."

"Někdo se tě pokoušel zabít." řekl Reeft.

Obi-Wan pomalu zavrtěl hlavou. "To si nemyslím. Kdo by mě chtěl zabít? Kromě toho, cítil bych v Síle úmysl zabít mě."

Z ostatních vyzařovala skepse, i když to z přílišné slušnosti neřekli nahlas. Všichni studovali Sílu a věděli, že jejich ovládání Síly je nevypočitatelné. Nikdo z nich v tom nemohl dosáhnout mistrovství.

Obi-Wan si nevšímal jejich pochybovačných výrazů a pokračoval, "Možná... že se mě někdo snažil vystrašit a dostal se trochu blíž, než měl v úmyslu."

"Vystrašit tě!" vykřikla Bant. "Viděla jsem ten nůž letět. Mířil ti přímo na hlavu. A kdo je ten 'někdo'? Dokonce ani Bruck by tohle nedokázal."

"Nevím."

Garen položil Obi-Wanovi ruku na rameno. "Podívej, musíme to oznámit Mistrům. Dokonce i kdyby se jednalo o nějaký druh...'žertu'."

"Ne." Obi-Wanův hlas byl rozhodný. "Mají na starosti celou galaxii. Nepotřebují, aby je někdo obtěžoval s takovouhle maličkostí."

"Ma- Maličkostí...!" vyprskla Bant.

"Není to maličkost, Obi-Wane," řekl Reeft. Byl to útok na Jedie a v jedijském chrámu!"

"Nenazýval bych to útokem." Obi-Wan došel k noži a vypáčil ho ze stěny. Obrátil se ke svým přátelům. "Prosím, neříkejte o tom nikomu. Jsem v pořádku a bude lepší... když se o tom nikdo nedozví. Vážně."

Upřel na ně svůj pohled a oni pomalu a neochotně souhlasili, že o tom nepromluví, Poslední ze všech Bant.

"Musím se dát do pořádku." Obi-Wan se křivě usmál. "Ještě, že nemám vyučování. Těžko bych vysvětloval svou nedochvilnost."

Neochotně ale neschopní nalézt způsob, jak odporovat Obi-Wanovu zarytě lhostejnému přístupu, všichni tři přátelé posbírali své věci a odebrali se na své dopolední vyučování.

Obi-Wan stál sám uprostřed místnosti a strnule hleděl na nůž ve své ruce. Měli jeho přátelé pravdu? Mělo se to ohlásit Mistrům? Ale strach v jeho srdci se rychle dral napovrch. Učedník Qui-Gona Jinna by jistě neměl být tak slabý a bázlivý, aby běžel za Mistry pokaždé, když se mu přihodí něco nevysvětlitelného? A pokud by za nimi šel, celý příběh o jeho včerejším zápase s Bruckem by jistě vyšel najevo.

Ne, bylo lepší počkat. Copak Qui-Gon a všichni ostatní Mistři v takovém případě neradili k trpělivosti? Počká a uvidí, co se stane, pokud se něco stane, a pak bude jednat na základě dalších informací.

Pevně sevřel nůž.

Čekat. Možná se trochu porozhlédnout. A zůstat velice ostražitý.