Společnými silami 4.část

Medik, který natřel Obi-Wanova zranění hojivým gelem, byl nucen se zeptat na jejich původ. Obi-Wan však nemusel odpovídat. Se rty sevřenými do tenké linky řekl jen, "Byla to osobní záležitost."

Droid snímal jeho hrudník, pátraje po zlomenině žebra. "Máte štěstí, mladý muži," prohlásil nakonec. Takový tvrdý úder má téměř vždy za následek zlomeninu, ale zdá se, že vy jste jí unikl."

Ukončil snímání a podíval se na něj svým přísným mechanickým okem. "Nejméně 24 hodin nesmíte vykonávat žádnou namáhavou činnost. Musíte nechat gel působit."

Obi-Wan mírně přikývl, oddechl si, že bolest v koleně už ustupuje. "Dám si pozor," řekl a opatrně sklouzl z vyšetřovacího stolu.

Po zralé úvaze se pokusil zaujmout nový postoj, když kráčel do svých komnat. Dokonce i když byl Bruckův zlý a nečekaný, nemohl s čistým svědomím prohlásit, že ho nevyprovokoval. Jeho předchozí jednání nebylo tak hrozné, ale nebylo ani zcela nevinné. Dřívější Obi-Wan by zvažoval způsob, jak mu to oplatit; nový Obi-Wan by se snažil, aby jeho hněv vyprchal. Zůstal by klidný.

Když vešel do chodby, v níž se nacházel jeho pokoj, s překvapením hleděl na drioda chrámové služby, který si před jeho dveřmi pro sebe tiše bzučel. Když se přiblížil, pípnul identifikační kód a řekl, "Jsi Obi-Wan Kenobi."

Obi-Wan přikývl, ačkoli to nebylo nutné.

"Bylo oznámeno, že jste ztratil svůj světelný meč. Byl ti poskytnut nový. Droid mu ho v očekávání podával.

Obi-Wan zrudl. Někdo ho bez něj zahlédl a předpokládal, že o něj svou vlastní nedbalostí přišel. Náhle si vzpomněl na Mistryni Adim a její zkoumavý pohled, kterým si ho měřila předtím v hale, a na Brucka, stojícího tak blízko. V duchu zaúpěl. Bylo to její dílo? Ta myšlenka se zdržela a krystalizovala. To by se velice podobalo tiché Adim, že by si všimla jeho chybějící zbraně a postarala se o tento kousavý ale přesto chytrý návrat. Až ji příště potká, bude se cítit tak zahanbeně! A jak zareaguje na tu novinu, že si ho Qui-Gon vyžádal za padawana? Bude proti, protože si myslí, že je lehkomyslný? Řekne Radě o scéně, jíž byla svědkem v hale?

TSD trpělivě čekal, až si od něj vezme světelný meč. Když ho pomalu uchopil a připnul si ho k opasku, droid se obrátil a klouzal pryč. Obi-Wanova mysl se svíjela v ustaraném kruhu, odemkl svůj pokoj.

Okamžitě na něho zaútočil štiplavý zápach spálené látky. Všechny ostatní myšlenky se vytratily pod tíhou neblahé předtuchy. Skočil k vypínači, udeřil do něj a pak v šoku zíral na tu spoušť ve světle lamp.

Pokoj jedijského studenta není velký, ale za ta léta zaplnil Obi-Wan ten prostor hromadou droidků, kreseb a nápaditých miniaturních karikatur, datapadů, holokrychlí, schémat různých designů světelných mečů a dárečků od přátel. Všechno bylo zničeno. Po zemi se povalovaly kusy droidů a elektronických komponentů; jeho náčrtky byly roztrhané na kousky. Polštáře a přikrývky na jeho pohovce někdo rozpáral světelným mečem a na mnoha místech byly spálené. Jeho cestovní vak, který nedbale upustil na podlahu u dveří, když ráno dorazil, byl přeseknutý vejpůl a obsah sežehnutý na škvarek. Jeho náhradní tuniku někdo opovržlivě omotal kolem jedné z lamp a stále ještě byla slabě cítit kouřem.

Pak jeho pohled spočinul na malém stolku a unikl mu tichý výkřik.

Navzdory všem rozmanitým předmětům ve svém pokoji vlastnil Obi-Wan Kenobi pouze jediný a ten mu byl opravdu drahý. Byla to malá, asi dvacet centimetrů vysoká řezba, znázorňující vířící galaxii, obklopenou spoustou jasných hvězd. Když ho coby nemluvně odváděli od jeho rodiny, aby se stal Jediem, jeho matka pro něj vyřezala tento model a dala mu ho s sebou. Rytíř, který ho objevil a přinesl do Chrámu, mu vyprávěl, co říkala jeho matka, když zastrkávala ten malý balíček do jeho přikrývek:
"Až bude jednou starší, řekni mu, že tahle maličkost je obrazem všech nadějí jeho rodiny. Tím, že ho dáváme Jediům, dáváme ho vesmíru. Slibte mi, že mu to řeknete."

A on mu to řekl. Obi-Wan si nevzpomínal, jak opouštěl svou rodinu a vídal je pouze vzácně, ale ta řezba a láska v ní skrytá byly jeho nejdražším majetkem.

Jeho jediným pokladem.

A ten nyní ležel na hromádce střepů přímo uprostřed stolu, účinný výsměch všemu, co ten malý ornament představoval. Ať to udělal kdokoliv, chtěl, aby pocítil tu nejhlubší ztrátu.

To bylo příliš. V jednom dni ztratil svůj světelný meč, zaútočil na něj spolustudent a nyní přišel i o veškerý svůj majetek. Bruck, pomyslel si. Za tím musí být jedině Bruck.

Chladný hněv, který ho nyní zaplavil, byl nejsilnější, jaký kdy zažil. Vztekle se obrátil a nevšímaje si úpění svého zraněného kolene, vyrazil ze dveří. Najde Brucka hned teď a donutí ho zaplatit za bolest, kterou mu způsobil. Jeho zuřivá představivost před ním vytvářela obrazy Brucka, krčícího se u jeho nohou a on se tím opájel.

Ušel tři kroky a zastavil se ztěžka dýchaje a přemáhaje se. Část jeho mysli – ta, jež prošla výcvikem v Chrámu, na něj křičela, aby na sebe pohlédl a uvědomil si, jaká temnota těžkého hněvu ho naplnila. Síla, kterou mu dala, byla mocná a obrovská, a pokud by se takhle setkal s Bruckem, určitě by ho porazil stejně snadno jako když pouštní šelma usmrtí hlodavce, ale byla to temná, zlá moc. Když se Obi-Wan dostatečně uklidnil, aby se od toho hněvu odtáhl, vyděsil se, jak lákavou moc měl. Obrátil se na patě a vrátil se do svého zničeného pokoje. Ruce se mu chvěly.

Ale pokud to nebyl Bruck, říkal mu slabý hlásek, kdo by to mohl být? Kdo by udělal něco takového?

"Potřebuju svého Mistra," zašeptal. "Nevím, co mám dělat."

Jsou zde i jiní Mistři, upomínal se. Ale pochyby, které se ho zmocnily už dříve toho dne, vzrostly a teď se k nim přidal ještě strach. Pokud by jim o tomhle řekl, mohli by vycítit jeho hněv. Možná by v tom viděli další známku toho, že není hoden stát se padawanem Rytíře tak velkého jako je Qui-Gon Jinn.

Ne. Musí se s tím problémem nějak vypořádat. Sám.



Qui-Gon Jinn stanul před Orákulem na Triki.

Trochu ho překvapilo, když zjistil, že navzdory tomu, že sídlí v chrámu z pečlivě vyřezávaného dřeva, Orákulum je prostý počítačový terminál. Stál na úzkém podstavci uprostřed široké, silně nablýskané podlahy, osvětlené zeshora jediným skrytým zdrojem světla. Bujné kytice mírně povadlých květin a listů se hromadily u paty podstavce. Efekt byl poněkud nepřiměřený, pokud člověk nevzal v potaz trikanský dar slučovat technologii s náboženstvím. Možná to byl jen počítačový terminál, ale byla to také ústa trikanských bohů a zřejmě se s ním zacházelo s velkou úctou.

Buď opatrný, napomínal se. Obrátil se na generála Molu a na kulturního referenta Kaie, kteří ho doprovázeli.

"Mohu se k němu přiblížit?" zeptal se.

"Jistě," pravil Kai poněkud důležitě. "Orákulum vítá všechny, kteří hledají odpovědi."

Qui-Gon uctivě sklonil hlavu a přešel dřevěnou podlahu, jeho kroky se rozléhaly do ticha. Obešel Orákulum, pečlivě ho prozkoumal a konečně řekl, "Nejsou zde žádné výstupní porty."

Kai se zdál jeho připomínkou zděšený. "Ovšemže ne! Orákulum nepotřebuje žádné spojení zvenčí, aby mohlo mluvit!"

Molu se usmál. "Podvod nepřipadá v úvahu, pokud správně chápu, kam směřují vaše myšlenky."

"Podvod!" zalapal po dechu Kai.

"Pokud by chtěl někdo podvádět," pokračoval Molu, jakoby Kaie neslyšel, musel by se osobně dostavit sem do Chrámu a jak vidíte, Orákulum je neustále střeženo."

Qui-Gon si skutečně všiml těžce ozbrojeného Trikana stojícího u vchodu.
"Stráž se střídá po čtyřech hodinách ve dne v noci, takže ani únava nepřipadá v úvahu."
"A stráže jsou... naprosto spolehlivé?" Byla to hloupá otázka, ale Qui-Gon cítil, že ji musí položit.
Molu jednou krátce a prudce přikývl. "Naprosto. Většinu z nich jsem sám vycvičil."
Qui-Gon se usmál. "Účinný systém."
"Ano. Orákulum je centrem našeho způsobu života. Musíme ho chránit."

Qui-Gon pomalu přikývl. Systém se zdál ve své strohé jednoduchosti neproniknutelný a přesto... proč ho Orákulum tak nevysvětlitelně zavolalo? Proč měl ten neodbytný pocit, že je něco špatně? Pohléd na Kaie a zeptal se, "Odpoví na mé otázky?"

"Všichni, kteří hledají odpovědi jsou vítáni," opakoval Kai.
"Možná to bude chvíli trvat," řekl Qui-Gon.

Molu se na něho zakřenil, zcela přesně chápal, co tím chce Qui-Gon říci. "Pojďte Kai, ponechme Mistra Jedi jeho úkolu." Vyšel z budovy a Kai ho neochotně následoval.

Qui-Gon se zamračeně shrbill nad Orákulem. Když ho chvíli studoval, uvědomil si ke své úlevě, že se Orákulum ovládá převážně hlasem.
"Orákulum," řekl hlubokým hlasem. "Přeji si hovořit o Svatém Poslu."
"Jak si přeješ. Všichni ti, co hledají, jsou vítáni," odpovědělo sladkým a velmi ženským hlasem.

Qui-Gon zamrkal a pak, když se rychle vzpamatoval, zeptal se, "Proč byl Svatý Posel informován o své povinnosti až dlouho poté, co původně přišel?"
"Jeho povinnost nebyla původně známa."
"Proč?"
"Nebyli jsme informováni."
"Kdo jsou ‚my'?"
"Bohové."

Qui-Gon to vstřebal. Pak se pomalu zeptal. "Bohové nevědí všechno? Proč požadují informace?"
Orákulum se na dlouho odmlčelo. Pak pravilo, "Na tuto otázku nemám odpověď. Máš jinou?"
Qui-Gon se na chvíli zamyslel. "Můžeš mi říci, kdo informoval Bohy, že se Svatý posel musí vrá - "

Než mohl větu dokončit, jeho Sílou zbystřené smysly ho upozornily na pohyb za ním. Ani ne ve vteřině aktivoval světelný meč a otočil se. Planoucí čepel lehce přeťala kovové kopí namířené na jeho záda. Hlavice kopí neškodně zazvonila o podlahu a jeho držitel klopýtl dozadu, náhle vyveden z rovnováhy, když jeho zbraň nenašla svůj cíl. Ladným, smrtonosným pohybem Qui-Gon vyrazil vpřed, jeho předloktí se sevřelo kolem útočníkova hrdla jako ocelová tyč. Muž se zhroutil na podlahu s přidušeným výkřikem.

Ve světle dopadajícím na Orákulum Qui-Gon uviděl, že útočníkem je trikanský voják, který se na něho předtím díval. Vzhlédl a všiml si, že původní stráž je pryč; vchod nebyl střežen. Obrátil svou pozornost zpět k poraženému mladíkovi, stále kašlajícímu a lapajícímu po dechu. Qui-Gon ho rychle prohledal, jestli u sebe nemá nějakou další zbraň. Odebral mu dva nože a děsivě malý, nebezpečně vyhlížející blaster. Nikdy neviděl žádného Trikana nosit podobnou zbraň, byly tabu.

"Dobrá, můj mladý příteli," řekl laskavě, "Rozhodně jsi přišel připravený na boj. A také jsi velmi obratný. Necítil jsem tě, dokud jsi nebyl docela blízko."
"Neměl jste mě vycítil vůbec," zachroptěl mladík.
"Cos provedl se stráží?"
Přes vojákův obličej se mihl zákmit pýchy a chvástavě pronesl, "Vyřadil jsem ho snadno. Ani sis toho nevšiml."
Qui-Gon přikývl. "Ano. Jak jsi to dokázal?"
"Umím skrýt svou přítomnost; jsem tichý jako vánek."
Qui-Gon se opřel a pozorně ho sledoval. "To je zajímavé."

Jeho nedbalý tón vyvolal u mladého vojáka zlý pohled. Qui-Gon si ho nevšímal a spojil se se Sílou a jemně pátral, hledaje v ní chlapcův otisk. Po chvíli si uvědomil, že jeho zajatec si je Síly také vědom a pokouší se ji s malým úspěchem ovládat.
"Kdo tě cvičil?" zeptal se.
Záblesk zděšení ve vojákových očích rychle vystřídal vzdor. Sevřel rty, očividně rozhodnutý více nepromluvit.

Qui-Gon byl velmi rozrušený. Byly zde spodní proudy, kterým nerozuměl. Pomohl mladíkovi na nohy a řekl, "Možná pro tebe bude nejlepší, když si o tom promluvíš se svými vlastními lidmi."
"Nic neřeknu," bránil se křikem chlapec se strachem v očích.
V tom okamžiku se vrátil generál Molu vesele volaje, "Jedijský příteli, zapomněl jsem vám říci, že Orákulum je..."
Když spatřil scénu před sebou, umlkl.

"Teeku? Co...?" Molu chvíli zíral na mladého vojáka a pak pohlédl na Qui-Gona, čekaje na vysvětlení.
Hovořil jsem s Orákulem, když se tento mladík přiblížil zezadu s kopím v ruce a... zaútočil. Byl jsem nečekaně nucen se bránit." Qui-Gon ukázal na nože a blaster ležící na zemi. "Také měl u sebe nějaké záložní zbraně."

Veselá přátelskost z Moluovy tváře vyprchala a nahradila ji ledová nesmlouvavost. Přistoupil, udeřil mladíka přes tvář tak tvrdě, že se mu zvrátila hlava.
"Uvrhl jsi všechny kmeny do hanby, když jsi zaútočil na našeho nejváženějšího hosta." Moluův tón byl tichý a nelítostný. "Co k tomu můžeš říci, Teeku?"
"Nic."
"Nic? Nenabídneš žádné vysvětlení, nebudeš se hájit?"
Chlapec zavrtěl hlavou a zvedl bradu v otevřeném vzdoru.
"Pak," řekl Molu velice tiše, "poznáš trogo."
"Ne!" Teek zkřivil tvář.
"Budeš tedy mluvit?"
Mladík pomalu sevřel čelist. "Ne."
"Potom je tedy trogo naším jediným východiskem."

Uchopil Teeka za loket a vedl ho ke dveřím. Strkaje chlapce před sebou, ohlédl se přes rameno na Qui-Gona. "Je mi líto. Musíte jít také. Bohové žádají, aby byl trogu přítomen i žalobce."
"Mohu se zeptat, co to je trogo?"
"Je to cesta pravdy," Molu se odvrátil, ramena se mu nahrbila, jakoby na nich spočívala obrovská zátěž. "Pro zrádce je to tvrdá cesta."

Postrkuje Teeka před sebou, Molu vedl Qui-Gona zpět k Sídlu. U dvora se shromáždil čilý dav, volali na sebe, aby je bylo přes veselou rytmickou hudbu slyšet. Jak se ti tři blížili k centru dění, postupně se rozhošťovalo tichu a když došli k Orthu Belovi, místnost ztichla docela. Každý z přítomných slyšel, jak Molu říká, "Musíme podstoupit trogo."

Ke Qui-Gonovu překvapení se nikdo na nic neptal, nikdo nežádal podrobnosti. Byl vyklizen široký prostor a Teekovi bylo přikázáno, aby v něm poklekl. Molu a Orthu Bela se několik dlouhých minut radili a potom král vykročil a zastavil se před Teekem a shlížel na něho, ve tváři vepsaný smutek, jenž vystřídal jeho obvyklou veselost.

"Teeku, synu Jira, jsem tvůj král. Máš k tomu co říci?"
Mladík stočil pohled stranou, odmítaje pohlédnout Orthu Belovi do očí.
"Jsi můj král," zabručel nakonec.
"Uznáváš mou autoritu a přesto odmítáš vysvětlit či obhájit své zrádcovské jednání. Proto podstoupíš trogo. Přijímáš to?"
"Ne! Nepřijímám!"
Králův hlas nabyl lítostivého tónu. "Rozhodl jsem, že i přesto bude trogo provedeno. Podrob se tomu, Teeku. Jinak, znáš následky."

Chlapec vzhlédl, jeho tvář znetvořil vztek. "Tak to udělejte! Já tomu odolám! Nic se ode mě nedozvíte! Má síla je větší než nějaká stará tradice."
Král zavrtěl hlavou. "To říkáš teď snadno. Ale potom, ty jsi ve skutečnosti ještě nikdy nespatřil trogo, že ne?"
Teek tvrdohlavě sklopil oči.

Orthu Bela ustoupil a Molu spolu s pěti Trikany, podle oděvu významnými členy dvora, utvořili kolem Teeka kruh. Každý položil ruku dlaní dovnitř na čelo svého souseda po pravici a soustředil svůj pohled bez jediného mrknutí na mladíka v jejich středu.
Dlouhou chvíli se zdálo, že se nic neděje. Ale Qui-Gon viděl velké krůpěje potu, tvořící se podél Teekovy vlasové čáry, a jeho krk se počal s mučivou pomalostí sklánět, jakoby proti tomu pohybu chlapec bojoval celou silou. Qui-Gon pátral v Síle, ale kromě života, pulzujícího v místnosti, necítil nic. Cokoliv se zde odehrávalo, nebylo vyloženě způsobeno Sílou.

Náhle vydal chlapec hlasitý udýchaný výkřik, zhroutil se na zem a zůstal tiše ležet. Šest mužů okolo něj spustilo ruce, ale nepřestávali na něho hledět. Přes místnost cítil Qui-Gon jejich smutek.

Po dlouhé chvíli se zhroucené tělo pohnulo a chlapec se posadil. Jeden z Trikanů přispěchal s židlí a dva členové dvora pomohli na ni Teeka posadit. Molu kývnul na Qui-Gona, aby se k nim připojil.

Qui-Gon vstoupil do kruhu a pak se v šoku zastavil, když spatřil, že Teekův pohled je mrtvý, bez sebemenší známky inteligence. Obrátil se na Molua, který tiše řekl, "Trogo je způsob prosévání mysli za účelem získání informací. Pokud se subjekt podrobí dobrovolně a otevře svou mysl, není to nic nepříjemného a nemá to žádné vedlejší účinky."

"A on se nepodrobil," řekl smutně Qui-Gon.
"Snažil se tu informaci skrýt. Výsledek vidíte."
Qui-Gon si klekl a jednou rukou vzal chlapce za bradu a studoval jeho prázdné oči. Po chvíli ticha zašeptal, "Jakou informaci skrýval?"
"Byl to on, kdo si pohrál s Orákulem."
"Ale proč? Nikdy předtím jsem Teeka neviděl. Proč by mě tady tak strašně chtěl mít, že by kvůli tomu porušil tabu?"

Molu znepokojeně svraštil čelo. "To vám nedokážeme říci. Chlapcovy mentální schopnosti byly nějakým způsobem zesíleny. Podařilo se nám pouze zachytit tu informaci o Orákulu a několik neurčitých obrazů."
"Obrazů čeho?"
Molu se zamračil. "Nebyly zřetelné. Viděli jsme pouze postavu muže, celého oděného v černém, a zvláštní znak."
"Znak?"
"Ano. Neviděli jsme, kde je ten znak umístěn, či jeho velikost nebo barvu, ale jeho tvar byl zcela zřetelný. Pojďte, nakreslím vám ho."

Molu zavedl Qui-Gona postranními dveřmi ven, kde hořely pochodně. Shrbil se, vtlačil prst do měkké hlíny a nakreslil znak.

Zlomený kruh.

Celá Qui-Gonova bytost utichla a ztuhla, celé jeho soustředění se omezilo jen na ten prostý znak, který zaplnil celé jeho vidění.

Molu k němu vzhlédl a pak se honem napřímil a uchopil Qui-Gona za paži.
"Mistře Jedi! Vy znáte ten znak?"
"Ano," odpověděl Qui-Gon. "Znám ho. Znám ho velmi dobře."