Společnými silami 3.část

Obi-Wanův záhadně zmizelý meč byl hlavním předmětem hovoru u oběda. Garen a Reeft se předháněli ve vymýšlení řady divokých a nepravděpodobných scénářů, vysvětlujících jeho zmizení, až se Banta a Obi-Wan dusili smíchy. Jejich stůl byl v místnosti nejhlučnější. Obi-Wan si všiml mnoha přímých i postranních pohledů, vrhaných jejich směrem. To bylo trochu příliš na to, že se snažil vypadat nenápadně, pomyslel si hořce.

Ozvalo se slabé vyzvánění, které studenty upozornilo, že do začátku odpoledního vyučování zbývá už jen několik minut. Obi-Wanovi přátelé si vyměnili vyděšené pohledy a rychle se zvedali.

"Uvidíme se večer, platí?" řekla Banta.

Obi-Wan přikývl a sledoval je, jak se připojili k houfu studentů proudících z jídelny. V srdci se mu usadil nádech melancholie. Překvapilo ho to, neboť se domníval, že mu setkání s přáteli přinese ničím nezkaženou radost. Bylo fajn je znovu vidět, povídat si jako dřív, ale Obi-Wan se cítil podivně odtržený. Několik vteřin meditace mu odhalilo, proč je tomu tak: už sem nepatřil, ne tak jako před pouhými dvěma týdny. Neuvědomil si, jak moc se jeho pocit "domova" soustředí kolem jeho Mistra, dokonce i přesto, že byl učedníkem teprve krátce. Neoficiálně učedníkem.

Otřásl se a zahnal tu myšlenku. Obavy jsou projevem slabosti, pomyslel si. Takže: Qui-Gon tu není. Stále ještě mohu udělat to, co po mně žádal, a trochu na sobě pracovat.

Musí si dojít do svého pokoje pro datapad. Tak. Sebral ze stolu plášť, opustil jídelnu a zamířil do Studentského křídla, zkrátil si cestu vedlejší chodbou. Už byl téměř v hlavní hale, když to ucítil: temné zčeření Síly, tak slabé, že bylo snadné ho přehlédnout, přesto však přítomné. Pohroužil se hluboko do sebe a snažil se na něj soustředit a zachytit ho, ale proklouzlo mu.

Soustředil se tak usilovně, že nevnímal kroky za svými zády. Mezi lopatky ho hrubě udeřila surová ruka, až klopýtnul. Sevřel rám dveří, aby neupadl a otočil se kolem své osy. Před ním stál jeho odvěký nepřítel, Bruck Chun, a spolu s ním několik jeho přátel. Jeho tvář byla ztělesněná nevinnost a ruce měl rozhozené v gestu přehnané lítosti.

"Ach, je mi to tak líto, Spratko-Wane," pronesl. "Neviděl jsem tě. Vážně bys neměl jen tak postávat kolem a snít za bílého dne, vždyť víš. Někteří lidé potřebují někam jít a ty jim stojíš v cestě."

Obi-Wan spolknul náhlý hněv, který zaplnil jeho hrdlo, a podařilo se mu zachovat chladnou tvář, když mírně nachýlil hlavu a řekl, "Nazdar, Brucku."

"Tak už jsi zpátky, Spratku? Ani na farmáře tě nechtěli, co?"

"Mé poslání na Bandomeeru bylo úspěšné." Obi-Wan se snažil hovořit zdvořile, aby si zachoval odstup od Bruckova provokování.

"Ach, tvé poslání!" Bruck vyvalil oči a posmíval se. "Velké, důležité poslání, ha, rozhodoval jsi, kam složit hromadu hnoje? Nebo možná, jak nejlépe vyčistit chlév?"

Bruckovi přátelé se hlasitě řehtali. Obi-Wan cítil, jak rudne, a rozhodl se, že okamžitě odejde, než to přeroste v něco, čeho by později litoval. Obrátil se k odchodu, ale viděl, že Bruck zvedl ruku k dalšímu pohrdavému šťouchnutí. Obi-Wan se rychle otočil zpátky ke svému protivníkovi, předloktím ho blokoval a hravě úder odrazil. Z Bruckova obličeje se vytratil pohrdavý úšklebek a vystřídal ho hněv, když zvedl druhou ruku a vztekle udeřil Obi-Wana do tváře. Obi-Wan sebou mrštil dozadu, aby se ráně vyhnul, dopadl na zem, rychle a ladně se odkulil, a ocitl se opět na nohou o tři metry dál v hale. Vyzývavě pozdvihl jedno obočí, návnada, které, jak věděl, nebude Bruck schopen odolat. Když jeho protivník vyrazil vpřed, ustoupil v poslední chvíli stranou a mávl svým pláštěm, takže se do něj Bruckovi zamotaly nohy a poslal ho užaslého k zemi. Bruckovi společníci dočasně strnuli a Obi-Wan se usmál jejich překvapeným obličejům. Mávnul rukou nad Bruckem, který se snažil postavit na nohy, a řekl, "Na Bandomeeru se takhle chytá mimořádně hloupý dobytek."

Bruckovu tvář zbrunátněla hněvem. S nesouvislým zavrčením se sápal po svém světelném meči, jeden z jeho společníků však zasyčel, "Mistryně Adim!"

Krásná, vysoká Mistryně skutečně z hlavní haly zahnula za roh. Dlouhou chvíli je bezvýrazně studovala a pak se zeptala, "Mohu vám být nějak nápomocná?"

"Ne, Mistryně," řekl Obi-Wan zrovna, když Bruck zaskřípěl zuby, "Vše je v pořádku, Mistryně."

Mistryně poněkud nevěřícně zvedla obočí, ale přikývla a prošla kolem nich dál halou. Obi-Wan se obrátil, aby kráčel v jejích stopách, ale pocit rostoucí hanby ho zarazil. Náhle se mu vybavila Qui-Gonova slova: staré bitvy, staré pasti. Nový přístup.

Polkl a obrátil se zpět. Bruck odcházel; jeho druzi už zahnuli za roh. Obi-Wan šel za ním, chytil ho za rameno a řekl, "Brucku, zachoval jsem se velmi ošklivě..."

Bruck se obrátil a zlomyslně ťal svým vypnutým světelným mečem. Tupý konec zbraně zasáhl Obi-Wana rovnou na vnější stranu pravého kolena, ta náhlá intenzívní bolest ho srazila jako kámen. Jak se sehnul, Bruckovo koleno ho zasáhlo do hrudi jako výstřel z blasteru. Obi-Wan hlasitě zalapal po dechu, jak těžce dopadl na kolena, kde mu pravým projela ošklivá ostrá bolest a seslala ho k zemi, kde se svíjel ze strany na stranu. Pak jen tiše ležel a lapal po dechu.

Bruck stál chvíli nad ním a pak se zasyčením "Možná tě tu někdo najde, jak se dusíš jako ryba, farmářský spratku," odešel.

Zahnul za roh a hala se až na bolestivě oddechujícího Obi-Wana vyprázdnila.

Planeta Triki měla tak rozlehlou rovníkovou oblast, že obklopovala oba hlavní kontinenty a poskytovala jim bujnou zeleň a prostředí bohaté na deštné pralesy. Qui-Gon Jinn oceňoval vzácnou krásu takové planety, ale z nedávných zkušeností také věděl, že spolu se smaragdovou nádherou jdou ruku v ruce dusno a vlhko, tropické lijáky a mračna útočícího hmyzu. Zkroutil rty ve slabém úsměvu. Navzdory tomu všemu planeta pulzovala živoucí Sílou; na okamžik si dopřál luxus toho pocitu.

Jeho pilotka něco zamumlala. Qui-Gon na ni pohlédl. "Promiňte, neslyšel jsem, co jste říkala."

Vypadala vyvedená z míry. "Ne, já se omlouvám, Mistře Jedi. Ve skutečnosti jsem nemluvila na vás. Jen jsem komentovala... to vedro."

Qui-Gonův úsměv se o zlomek rozšířil. Vlhké dusno se valilo otevřenými dveřmi kurýrní lodi jako velký příliv. Po tváři pilotky stékaly pramínky potu.

"Ale aspoň tu nezůstanu tak dlouho, abych opravdu začala trpět," řekla už o něco veseleji.

Úsměv na Jediho tváři vystřídalo zamračení. "Prosím?"

"Ach, vy to nevíte?" Pilotka k němu vzhlédla. "Musím odvézt na Deigidd nějaké dokumenty. Pak to otočím a zase vás tady vyzvednu. Není to spěšná dodávka; proto jsem taky měla čas vás tu nejdřív vysadit. Přesto ale, zítra tamního času to tam musí být."

Qui-Gonovy chmury se prohloubily. "Kdy se vrátíte?"

"Ach, předpokládám, že asi za třicet šest hodin. Kancléřův úřad tvrdí, že to bude stačit na to, abyste... abyste udělal cokoliv, co zde máte na práci."

"Ano. Dostatek času." Qui-Gon zahnal chmury. Nebyla jiná možnost a šestatřicet hodin není zas tolik. Obi-Wan bude v pořádku..."

Uvědomil si, že na něj pilotka hledí s ustaraným výrazem. "Je to pro vás... přijatelné, Mistře Jedi?" zeptala se trochu váhavě.

"Ovšem," pospíšil si s ujištěním. "Tohle je krásné místo; svých šestatřicet hodin si vychutnám."

Zaplácla letícího duhového brouka velikosti poloviny její ruky a pochybovačně přikývla. "Když to říkáte."

Obrátila se zpět k lodi a na chvíli sledovala její doznívající prázdnotu a pak řekla, "No, jelikož nemáte k vyložení žádná zavazadla, myslím, že poletím."

Qui-Gon se vděčně usmál. Tak tedy za šestatřicet hodin."

"Správně." Věnovala mu poloviční strnulou úklonu, což bylo od té bodré osůbky poněkud zvláštní, a zmizela v lodi. Qui-Gon scházel dolů po rampě a přitom si všiml malé delegace trikanských vojáků, pochodujících elegantně vzhůru po dřevěném chodníku, který vedl z a na přistávací plochu. Můj doprovod, odhadoval. Za nimi zběsile cupital úhledně oděný, bledolící muž, snažící se s nimi udržet krok, očividně rozzuřený z výsledné ztráty své důstojnosti. Mohl to být jedině člen vlády, nejspíš nějaký kulturní funkcionář. Naštěstí byl Qui-Gon dobře znalý trikanských tabu a až na světelný meč byl jeho opasek prázdný.

Trikané se nevyhýbali technologii, ve skutečnosti byly jejich zbraně a komunikační systémy na vysoké úrovni. Ale integrace moderních počítačů do prastarého náboženství mělo za následek komplikovanou řadu neotřesitelných tabu, obzvláště co se týče komunikace, která byla jejich bohům posvátná. Následkem toho byl jakýkoliv návštěvník na Triki zdvořile ale rozhodně požádán, aby zanechal veškerá komunikační zařízení na své lodi. Návštěvník s vysílačkou by byl přijat s postranními pohledy a zarputilým nesouhlasem, zatímco Qui-Gonův světelný meč, smrtící zbraň, byl při jeho předešlé návštěvě přivítán náhodnými pohledy a otevřeným obdivem.

Čestná stráž se zastavila u dolního konce rampy. Těžce oddychující hodnostář se protlačil mezi nimi a postavil se přímo Qui-Gonovi do cesty.

"Vítejte, Svatý Posle, jsem kulturní referent Kai. Byl jsem vyslán, abych vás doprovodil k Jeho Veličenstvu, králi Orthu Belovi, a uvedl vás ke dvoru."

"S Jeho Výsostí i se dvorem jsem již obeznámen. Jmenuji se Qui-Gon Jinn. Před měsícem jsem doručil Smlouvu."

Referent nejevil známky poznání nebo dokonce vzetí Qui-Gonových slov na vědomí. Hladce se otočil na podpatku a razil si cestu zpátky po pěšině. Vojáci se obrátili, aby ho následovali, ale jeden z nich, jak si Qui-Gon povšiml, střelil po Jedim pobaveným pohledem z pod přivřených víček. Qui-Gon mu oplatil slabým úsměvem a dal se na cestu po jeho boku.

"Mé jméno je Qui-Gon Jinn," zkusil to znovu.

"Generál Molu." Voják pohodil bradou směrem k referentovi v jejich čele. "Omlouvám se za něho, bere své postavení příliš vážně."

"To je jen malé nedopatření, vážně. Je mi ctí, že se obtěžoval a přišel mě pozdravit samotný generál."

Moluova tvář nabyla slavnostního výrazu. "Samotní bohové pro vás jmenovitě poslali. Setkat se s vámi osobně je to nejmenší, co mohu udělat."

"Přesto jsem poctěn." Qui-Gon se odmlčel a pak se zeptal, "Jak to, že si mě vyžádali bohové?"

"Orákulum vyslovilo své instrukce. Říká, že beze jména Svatého Posla, které by ji potvrdilo, by byla Smlouva neposvěcená."

Qui-Gon přikývl. "Musí být každá smlouva potvrzena jejím doručitelem?"

"Každá ne," usmál se Molu. "Ve skutečnosti byli všichni slovy Orákula ohromeni. Ale slova zněla velmi jasně a musí být uposlechnuta."

"Ovšemže."

"Proto si všichni kmenoví vůdci tak oddechli, když jste souhlasil, že se vrátíte. Nikdo nechce, aby znovu začala válka. Nikdo."

Qui-Gon to chápal. Trikanské kmenové války byly strašné a vlekly se už velice dlouho. Chtěl se vyptávat dále, ale když zahnuli za roh, ohlédl se a uviděl, že voják, pochodující těsně za ním, upírá na jeho záda zlověstný pohled. Když se letmo setkal s jeho pohledem, mladík rychle sklopil zrak, což Qui-Gona udivilo.

Bylo možné, aby každý na Svatého Posla nepohlížel příznivě?

Neměl čas o tom dále přemýšlet, protože se prosmýkli skrze široké vyřezávané dveře hlavního královského sídla do obrovské čtvercové místnosti, zvané audienční sál.

"Á, Mistr Jedi!" ozvalo se zahřmění ze vdálené části sálu. Vysoký svalnatý muž, oděný pouze v krátké, trikanské, královské sukni kráčel vpřed.

Qui-Gon se usmál a uklonil se. Vaše Veličenstvo."

"Nedokážu vyjádřit, jak jsem vděčný, že jste přijel. Muselo to pro vás být velice nepohodlné!"

Navzdory své hrozivé postavě byl Orthu Bela veselý a starostlivý muž. Qui-Gon ho považoval za nejsympatičtějšího panovníka, co kdy potkal.

"Jsem rád, že vám mohu být opět k službám," řekl. "Ačkoli musím přiznat, že mě to předvolání překvapilo."

"Vy a překvapený!" Orthu Bela se hlasitě zachechtal a poplácal Qui-Gona po rameni. "Měl jste vidět obličeje šlechty, když se obdrželi zprávu od Orákula. Nikdo ještě něco takového neslyšel."

Qui-Gon cítil, jak celá jeho bytost ztuhla rostoucím podezřením, které mu projelo páteří. Oba, jak Molu, tak nyní i král, zdůrazňovali neobvyklost instrukcí, jež ho sem přivedly.

"Vaše Veličenstvo," pravil pomalu, "smím navštívit vaše Orákulum?"



Obi-Wan se několik dlouhých minut snažil dostat vzduch do nespolupracujících plic. Jeho mysl byla spoustou bolesti a zmatku, které ani nedokázal utišit, aby k sobě přivolal Sílu, s jejíž pomocí by je dokázal snést. Dech se mu vrátil natolik, že se mohl posadit, zády se opřel o chladnou kovovou stěnu haly. Dostatečně soustředil svou mysl, aby obklopil svou bolest Sílou jako hojivým balzámem. Opíraje se o zeď opatrně vstával. Bolest v jeho těle ustupovala, ale koleno křičelo na protest, když se pokoušel ustoupit od stěny.

Zjistil, že je pro něho obtížné přijmout, že na něj druh ve studiu bez varování zaútočil s takovou zuřivostí. Ano, mazi ním a Bruckem byla zahořklost, ale považoval to za pochopitelnou rivalitu, bohužel s nepředvídatelnými výsledky. Tento útok byl zcela odlišný. Obi-Wan spatřil v uplynulých dvou týdnech dost nenávisti, aby ji dokázal rozpoznat v Bruckově posledním jednání, nechápal to však. Pohrdání a odpor: pro ty viděl důvod. Věděl, že ty pocity s Bruckem sdílí, ať se sebevíc snaží povznést se nad ně. Ale čirá nenávist mezi dvěma Jedii se mu zdála nepochopitelná.

Qui-Gon, pomyslel si. Kdyby tady tal byl Qui-Gon.

Ale jeho Mistr byl pryč. Obi-Wan byl sám.

Pevně sevřel čelist a dal se do chůze. Ošetřovna se nacházela jen pár chodeb odtud, ale jeho tvář byla křídově bílá a stékal mu po ní pot, když tam konečně došel.



"Tys ho napadl?" Moranův hlas byl klidný, ale ve tváři mu zacukal sval.

Bruck mrzutě zíral do země. "On si začal! On... podrazil mi nohy před kamarády!"

"Chápu. Takže, aby ses mu pomstil za chvilkové zahanbení, ohrozil jsi celý náš plán."

Bruck trhnul hlavou. "Co tím myslíte?"

"Nebuď blázen. Určitě chápeš, že od této chvíle budeš ze všech špatností v Kenobiho životě obviňován ty."

"Nic dalšího jsem mu neudělal."

"Ne? Ale já ano. A protože cílem tohohle všeho bylo, abys ty vypadal úchvatně a on jako ufňukaný kňoural, měls mít dostatek rozumu, aby sis uvědomil, že musíš zůstat zcela mimo podezření. Co když se ta novina dostane ke Qui-Gonovi? Vybere si tě potom?"

Bruck sebou trhnul. "Kenobi to nikomu neřekne. Vrhlo by to špatné světlo i na něj."

Morranovi se zúžily oči. "Přesně tak. Kenobi to nikomu neřekne. Tvé pošetilé jednání způsobí, že nebude ochoten komukoli cokoli říkat."

Bruck pokrčil rameny. "Nechápu, proč je to tak důležité."

Morran se odvrátil. "Odejdi."

"Ale Morrane..."

"Jdi. Hned."

Bruck otevřel ústa, aby se ohradil, ale něco v mužově příliš tichém tónu ho varovalo, a tak se odšoural pryč.

V potemnělé místnosti Morranovy oči žhnuly temnými emocemi.

"Hlupáku. Nemáš nejmenší tušení..."