Společnými silami 2.část

Qui-Gon byl v půli cesty k ohromnému komplexu budov Senátu, když zabzučela vysílačka.

Když se postaral o člun a vložil do něj příkaz, aby ho odvezl k Senátu, Qui-Gon se ponořil do hluboké meditace, cvičení, jenž už bolestně postrádal během té horečnaté činnosti uplynulých čtrnácti dnů. Soustředil se na bližší prozkoumání nového citu ve svém srdci a musel připustit, že uplynuvší osamělé roky zanechaly jeho duši vyprahlou. Staré jedijské přísloví praví: 'Srdce, jenž soustředěno jen na sebe jest, pusté jest.' Tím, že se uzavřel do sebe a žil jako osamělý bojovník, upíral si dar péče o blaho a růst druhých. Než potkal Obi-Wana, neuvědomil si, že být Mistrem je větším přínosem pro učitele než pro žáka.

Ztracen v těchto myšlenkách se téměř vylekal, když ho bzučení vysílačky vrátilo zpět do přítomnosti. Zapnul ji a pak se opět překvapeně opřel. Na kontrolním panelu před ním se otáčel hologram s osobním kódem Nejvyššího kancléře. Qui-Gon uvedl své jméno do hlasové identifikace, kód zmizel a zformoval se do holografické podoby samotného Kancléře Valoruma. Qui-Gon se mírně poklonil. „Kancléři. Jsem právě na cestě do vašeho Úřadu."

Valorum zavrtěl hlavou. „Na tohle není čas, obávám se. Musíš ihned jet na hlavní kosmodrom."

„Na kosmodrom?"

„Prostě tam zamiř, vysvětlím ti to." Valorum si povzdechl a prsty si přejel po svých hustých bílých vlasech. „Vzpomínáš si ještě na tu smlouvu, cos ji před měsícem doručil na Triki?"

Byla to zřejmě jen řečnická otázka, ale Qui-Gon na ni stejně odpověděl. „Ovšem. Ty dva vládnoucí kmeny odmítali byť jen vstoupit na tutéž zem, aniž by s sebou měli někoho, kdo by dohlížel na mír, a když jsem konečně dorazil se smlouvou, vrhli se jeden druhému do náruče a zahájili týdenní oslavu, než se rozpomněli a skutečně ji podepsali."

„Ano. Správně..." Zdálo se, že Valorum má potíže s udržením vážného výrazu. Jeden koutek úst se mu kroutil nahoru, když říkal, „Zdá se, že nyní si stěžují, že je smlouva bez podpisu 'Svatého Posla' nad jejich vlastními neplatná."

„Cože?"

„Ano, ó Svatý Posle." Valorum se teď široce usmíval. „Musíš se vrátit na Triki a umístit svůj podpis nad jejich za přítomnosti kmenových vůdců."

„Já nejsem žádný Svatý Posel."

„Jejich bohové patrně tvrdí, že ano, příteli." Kancléřův staro-mladý obličej zvážněl. „Qui-Gone, oni trvají na tom, že válka se západem slunce znovu propukne, pokud nepotvrdíš tu smlouvu. Víš, co to znamená."

Qui-Gon chmurně přikývl. Stovky, ne, tisíce Trikanů mrtvých než pomine noc. Ovšemže musí udělat, co je třeba, aby tomu zabránil. Pátral v mysli po jiném řešení.

„Co třeba hologram?"

„Říkají, že to musíš být ty se skutečným perem a inkoustem."

„Zpráva, doručená..."

„Musíš to být ty, Qui-Gone, a musí to být ještě dnes. Jejich Orákulum bylo velice neústupné."

„Proč takový spěch? A jak věděli, že se dnes vracím na Coruscant?"

Valorum rozhodil rukama.

„To jsou dobré otázky. Navrhuji, aby ses zeptal samotného Orákula. Vypadá to, že to pro tebe bude velká zábava."

Qui-Gon si povzdechl a promnul si oči. Triki bylo deset hodin jednotvárného letu hyperprostorem daleko. Viděl, jak se v dálce nejasně rýsuje kosmodrom, který opustit ani ne před dvěma hodinama.

Valorumova tvář vyjadřovala účast. „Můj asistent už informoval jedijskou Radu o tomto vývoji a vybavil pro tebe jednu z mých kurýrních lodí. Jestli ti můj úřad může ještě nějak pomoci...?"

„Mám čas vrátit se do Chrámu a vyzvednout svého učedníka?"

Valorum na něho chvíli hleděl, jedno obočí se mu pátravě pozdvihlo. „Odkdy máš učedníka? Vidím, že se musíme brzy opět setkat u oběda a dlouze si pohovořit."

Přes Qui-Gonovu tvář přeběhl slabý úsměv. „Ne příliš dlouho. Oficiálně ještě nebyl uznán mým učedníkem. Dnes jsme se to chystali napravit."

Valorum pomalu přikývl. „Chápu. Zní to jako dobrý příběh, ale nemáme na něj čas. Abys ho mohl vzít s sebou, musel bys to vysvětlit Radě, že? Nemyslím, že by zbývalo dost času na to vrátit se do Chrámu, najít chlapce, předstoupit společně před Radu, získat jejich souhlas a vrátit se zpátky na kosmodrom a tak dále a tak dále. Soumrak na Triki přichází rychle.

Qui-Gon se neochotně odmlčel, ale o pravdivosti těch slov nebylo žádných pochyb. „Máte pravdu."

„Je mi líto, že to tak musí být."

„Je to, jak to je."

„Existuje jedijské přísloví, jestli jsem kdy nějaké slyšel. Hodně štěstí. Ne, tobě řeknu, 'Ať tě provází Síla,' příteli."

„I tebe."

Qui-Gon ukončil spojení, převzal řízení člunu a zamířil ke kosmodromu. S Kancléřovými prověřenými kódy bylo přistání a zaparkování otázkou několika minut. Opřel se na svém sedadle a opět vytáhl svou osobní vysílačku, aby zavolal Obi-Wanovi. Z hloubi duše nerad se chystal mu způsobit zklamání. Doufal, že se mu Obi-Wan za těch několik uplynulých dní naučil věřit natolik, že pochopí, že neměl jinou možnost. Setkání s Radou bude odloženo spolu s Obi-Wanovým oficiálním uznáním Padawanem.


Obi-Wan v té době vzrušeně demonstroval svou vylepšenou techniku přiblížení se a useknutí hlavy. První, co udělal, když vstoupil do Chrámu bylo, že vyhledal své tři nejlepší přátele: Garena, Reefta a Bantu. Po srdečném přivítání reagovali tak, že po něm žádali okamžitý výčet všech jeho dobrodružství od chvíle, kdy opustil před čtrnácti dny Bandomeer. Obi-Wan byl celý nedočkavý říci jim o svém učednictví, ale to byl až konec příběhu a jeho pořádná mysl požadovala, aby začal pěkně od začátku.

Zvedl tedy ruce nad hlavu a simuloval bojový postoj, když v tom zabzučela jeho vysílačka, uváděje do jeho dramatického příběhu tak nepravděpodobný zvuk, že se všichni jeho kamarádi rozesmáli. Obi-Wan palcem aktivoval vysílačku.

„Obi-Wane?"

Ten hluboký velitelský hlas přitáhl pohledy všech tří Obi-Wanových přátel. Znali ho už od dětství; všichni znali tytéž lidi. Ale nikdo z nich nepoznal ten hlas. A co bylo ještě překvapivější skutečností, že Obi-Wan nevypadal ani trochu vyvedený tím hlasem z míry. Usmál se na ně řka, „Omluvte mě, prosím," a ustoupil do vzdáleného rohu společenské místnosti. Tři přátelé na něj s úžasem hleděli. Obi-Wan nikdy předtím nejevil potřebu soukromí.

Obi-Wan skloněný nad vysílačkou pozorně naslouchal Qui-Gonovi, který mu popisoval situaci na Triki.

„Chápeš, proč musím okamžitě vyrazit?"

„Ano, Mistře. Zdá se, že jejich společnost je... velmi neobvyklá."

Zvuk, který vyšel z vysílačky, byl něčím mezi smíchem a zavrčením. „'Neobvyklá' je obdivuhodně neztrální způsob, jak to vyjádřit. Doporučím tvoji taktnost."

Obi-Wan se mírně usmál trpkosti v Qui-Gonově hlase. „Kdy se vrátíte?"

„Doufám, že brzy."

„Pokud nepropukne další týdenní oslava."

„Udělám vše, co bude v mých silách, aby se ta smlouva podepsala před započetím jakýchkoli oslav." Qui-Gon se odmlčel. „Omlouvám se za to, Obi-Wane. Vrátím se, jak nejrychleji budu moci a předstoupíme před Radu, ale do té doby se tvé postavení bude ostatním zdát... nejisté. Zvládneš to?"

„Ano, Mistře," odpověděl Obi-Wan a snažil se nemyslet na strach, který mu sevřel žaludek. „Pokusím se vypadat nenápadně. Možná si ani nikdo nevšimne, že jsem zpátky."

„Obávám se, že to je nepravděpodobné." Qui-Gon se znovu odmlčel. „Obi-Wane, poslouchej mě." To byla formální slova Mistra žádajícího o žákovu plnou pozornost.

Obi-Wan se uklonil, dokonce i když ho Qui-Gon nemohl vidět. „Ano, Mistře?"

„Když jsem se s tebou kdysi v Chrámu poprvé setkal... pral ses."

Obi-Wan cítil, jak rudne. Vzpomínal si na ten den. Na svůj hněv, své zoufalství, pral se s Bruckem.

„To není výtka," řekl Qui-Gon jemně, jakoby viděl učedníkovo zahanbení. „Ale chci, aby ses snažil čelit starým sporům svým novým přístupem. Za posledních několik týdnů jsi dospěl, ale návrat na místo dřívějších bitev vyžaduje opatrnou snahu, abys nevlezl do staré pasti."

Obi-Wan sebou trhnul, ale byl opravdu vděčný za Mistrovu radu. „Budu dbát vašich slov," řekl a tentokrát to myslel vážně.

„Dobře. Pokud to pro tebe budou těžké chvíle, vždycky můžeš pracovat na svém studiu. Pak, až se vrátím ze svého úkolu... Svatého Posla, můžeme spolu probrat, co ses naučil."

Ta slabá známka sarkasmu, která zněla při vyslovení ‚Svatého Posla', Obi-Wana rozesmála.

„Mír s vámi, Mistře."

„I s tebou, Padawane."

Obi-Wan vypnul vysílačku a obrátil se ke svým přátelům, aby zjistil, že mají spoustu práce, aby se na něj nemuseli podívat. Znovu se k nim připojil a cítil, že vzduch houstne jejich nevyslovenými otázkami, až Garen vyhrknul, „KDO to byl?" Obi-Wan otevřel ústa, aby jim to řekl, vychutnávaje si předem rozruch, jaký Qui-Gonovo jméno způsobí, ale zlomek sekundy předtím, než promluvil, si uvědomil, že učinit to, aniž by byl jejich stav schválen Radou, by nebylo ničím jiným, než vychloubáním, nečestnou pohnutkou, nezdvořilou ke Qui-Gonovi. Řekl tedy jen, „Přítel, kterého jsem získal cestou na Bandomeer."

Přikývli, ale Banta na něj upírala tázavý pohled.

Změň téma, pomyslel si trochu zoufale. Ukázal ke dveřím společenské místnosti a řekl, „Tolik jsem cestoval, vážně bych chtěl chvíli cvičit. Co takhle pár přemetů?"

Garen pohlédl na Reefta, který pokrčil rameny. „Dobře. Ale možná budeme cvičit s meči." Garen nebyl obzvlášť nadaný na akrobacii a snažil se vyhnout jejímu procvičování, dokud to nebylo nevyhnutelné.

„V pořádku," řekl Obi-Wan a vedl je ven z místnosti.

Cestou na sobě cítil Bantin pohled. Když se k ní obrátil, řekla tiše, „Něco se ti tam venku přihodilo, něco víc než dobrodružství."

Obi-Wan mlčky přikývl.

Banta odvrátila pohled. „Nechceš mi to říct."

„To ne! Chci, Banto, opravdu, ale zrovna teď nemohu. Nebylo by to správné."

Několik kroků šla mlčky. „Tak dobře. Já počkám."

Po Chrámu bylo roztroušeno mnoho malých tělocvičen, ale pouze jedna místnost s překážkami, široký obdélníkový prostor, vybavený silně vypolstrovanou podlahou, mnoha velkými bloky, lany, žebříky a tyčemi. Využíval se výhradně k procvičování hbitosti a byl dějištěm zoufalství a nezdaru mnoha studentů. Zvládnout přemety a skákání nebylo snadné.

Obi-Wan to zbožňoval. Možná nebyl nejlepší student šermu v Chrámu a v ovládání Síly poněkud nejistý, ale byl velice dobrý ve skákání a přemetech, dosahuje při těchto pohybech snadného spojení se Sílou, jež jindy udržoval obtížně.

Dychtiv začít odepnul si opasek a svlékl si svrchní tuniku, pohodil je nedbale přes vypolstrovanou sedačku u dveří. Ostatní učinili totéž a Garen s Reeftem se přesunuli do prázdného prostoru na jednom konci místnosti a přešli do základního postoje klasického výcviku se světelným mečem. Banta se vyšvihla na jeden z vysokých žebříků a ladně vykročila po úzké tyči k druhému žebříku na druhé straně. Obi-Wan naběhl doprostřed místnosti, cítil, jak se jeho tělo uvolňuje a zahřívá, a jediným přemetem vyskočil na vrchol jednoho z největších bloků v místnosti. Z výšky tyče vysoko nahoře na něj Banta zavolala, „Kéž bych to dokázala taky tak snadno!"

Obi-Wan se na ni nahoru zakřenil, zmocnil se ho důvěrně známý pocit radosti. Přemetem seskočil dolů přes další tři bloky a zahájil rychlý okruh místností, skákaje, otáčeje a přesunuje se, mysl oproštěnou ode všeho vyjma Síly a radosti z pohybu. Garen a Reeft dokončili své cvičení a přesunuli se, aby se posadili na několik menších bloků a sledovali Bantu, jak seskakuje se žebříku a Obi-Wana, jak dokončuje svůj okrzh obratným kotoulem vpřed, až skočil u jejich nohou v tureckém sedu.

Garen zavrtěl hlavou a hlasitě si povzdechl. „Nemusíš dávat všem tak najevo, že jsi v tom nejlepší."

Obi-Wan se zasmál, svalil se na záda a zíral do stropu. „Ne lepší než kdokoli jiný," řekl. „Možná jen o trochu lepší než ty, viď?"

Garen zasupěl. Banta hravě šťouchla do Obi-Wana nohou. „Je skoro čas na oběd a takhle přece jít nemůžeme." Zatahala Reefta za zpocenou tuniku. „Pojďme se umýt."

Reeft, který byl ustavičně hladový, hbitě vstal a šel ke dveřím. Ostatní tři se na sebe zakřenili a loudali se za ním. Ve dveřích se zastavili a vklouzli zpět do svých odložených tunik.

„Já nevím," pronesl Obi-Wan škádlivě k Reeftovi. „Možná bychom měli pro tentokrát oběd vynechat." Reeft vyděšeně vzhlédl, což u všech vyvolalo výbuch smíchu. Obi-Wan si připínal opasek a měl ho už skoro zapnutý, když si všiml, že na něm není zavěšený jeho světelný meč.

„Má někdo z vás u sebe můj meč?" zeptal se. Jeho přátelé si přestali připínat své vlastní opasky a hleděli na něj s výrazy rostoucího zmatku a zájmu ve tvářích. Garen si klekl, aby se podíval pod sedačku, zatímco Reeft se otáčel kolem dokola a rozhlížel se po zemi. Obi-Wan a Banta marně pátrali po obvodu místnosti.

Žádný meč neobjevili.

Rozrušeně na sebe hleděli.

„Nemohl přece zmizet sám od sebe," řekla nakonec Banta.

„Ne," řekl Garen a vyměnil si s Obi-Wanem bezradný pohled, „Někdo mu musel pomoct."


V místnosti bez oken, osvětlené pouze přenosnou světelnou tyčí, se nad improvizovanou pracovní stanicí, sestrojené z plochého panelu položeného přes dvě sudovité nádoby, skláněla temná postava. Ladnými a obratnými pohyby uzavřela do malé baterie zvláštní diskovité zařízení a tu potom zasunula do rukojeti světelného meče. Baterie s hlasitým cvaknutím vklouzla na své místo. Muž v plášti zbraň aktivoval a pozorně studoval její bzučící čepel. Se spokojeným pokývnutím hlavy meč vypnul a pak, když venku zazněly kroky, ji skryl v temných záhybech svého pláště.

Dveře se odsunuly a dovnitř vstoupil udýchaný Bruck Chun.

Muž, který si říkal Morran, zvědavě pozvedl obočí.

Bruck se vítězoslavně zašklebil.

„Tedy jsi uspěl." V Morranově hlase bylo znát vřelé uznání.

„Bylo to snadné. Všichni byli tak zaměstnaní tím, aby se jeden před druhým předvedli, že si ničeho nevšimli."

Bruck odepnul z opasku světelný meč, který visel hned vedle jeho vlastního, a hodil ho na stůl.

„Morrane," řekl. „Vysvětlíte mi teď, proč jsme museli sebrat jeho meč?"

„Proč? Abychom ho vyvedli z rovnováhy. Abychom ti poskytli výhodu v boji."

„Prostě jen půjde a vyžádá si jiný. To by přece udělal každý student, kdyby ho ztratil."

„Ale nebude to ten, na který je zvyklý, nebude to ta samá zbraň, kterou celou dobu používal. To ti poskytne výhodu."

„Nepotřebuji žádnou výhodu." Bruck se zamračil. Kenobiho porazím v jakémkoli souboji!"

Morran se usmál. „Jsem si jistý, že ano. Je lepší však kráčet po nevyšlapaných cestách, nemám pravdu?"

To byla jedijská fráze; Bruck ji od Mistrů slyšel už tucetkrát. Zvědavě na toho muže pohlédl a podivil se.

Morran ignoroval jeho nevyslovenou otázku. „Teď jdi. Budou tě postrádat."

Když se za Bruckem zavřely dveře, muž se přesunul do rohu místnosti a ze stínů zabzučel chrámový služební droid. TSD byly pohyblivé stroje, jejichž jednoduchým myslím se dala zadat široká paleta úkolů. Morran vytáhl světelný meč, který ukryl před Bruckem, podal ho droidovi a zamumlal řadu instrukcí. Potom sledoval, jak se droid valí pryč a v koutku úst mu zacukal slabý úsměv.

„Dobře." řekl. „Velmi dobře."