Společnými silami 18. část

Dva obřady

Po zbytek dlouhé coruscantské noci se tři jedijští léčitelé zabývali Obi-Wanovým kolenem.

Zpočátku byl Obi-Wan vzhůru, tvář bílou, a to i navzdory podpoře léčitelů, kterou mu skrze Sílu poskytovali. Qui-Gon se snažil pomoci tak, že Obi-Wanovi vyprávěl všechny své zážitky od chvíle, kdy ho před třemi dny opustil, a vynaložil veškerou svou vynalézavost, aby svůj příběh učinil strhujícím, jak nejlépe to šlo. Odměnou mu byla Obi-Wanova neutuchající pozornost, zatímco z jeho tváře vyprchala část bolestného napětí. Potom Obi-Wan stručně vylíčil svůj vlastní příběh, pečlivě popisuje vše, co podnikl, ale nechávaje své pohnutky a pocity, jež ho vedly, nevyřčené. Qui-Gon si toho povšiml a podivil se. Ale nenaléhal a náhle uprostřed věty Obi-Wan usnul.

Qui-Gon zůstal u něj a občas zlehka přejel chlapci prsty po čele a dovolil jemnému impulzu Síly proniknout do jeho hlubokého uzdravujícího spánku. Snažil se napjatě nezírat na Léčitele, skloněné v tichém soustředění nad druhým koncem stolu, na němž Obi-Wan ležel. Alespoň jednou za čtvrt hodiny se musel nutit, aby se jich naléhavě nevyptával, jak pokračují. Obi-Wanova nehybnost ho nijak neuklidňovala.

Nicméně nakonec, když do místnosti proniklo platinové ranní světlo, jeden z Léčitelů, Cattidi Mun, ustoupil od stolu a srovnal si několik svých chapadel do pohodlnější polohy. Mírně se na Qui-Gona usmál a vydal cvakavý zvuk, který u jeho rasy znamenal souhlas.

"Uzdravili jsme ho," prohlásil, když už se Qui-Gon nadechoval, aby se zeptal. "Den nebo dva musí být opatrný, ale nezůstane mu žádné trvalé poškození."

Qui-Gon sklopil hlavu, zkřížil ruce na prsou a vstřebával pocit úlevy, který se mu rozléval v duši. Po chvíli vzhlédl a řekl jen, "Děkuji."

"Sloužíme Síle," Cattidi zvedl jedno chapadlo a svinul ho v uctivém gestu. "A v tomto případě nám výsledek přináší velké uspokojení."

Ostatní dva léčitelé také přerušili své soustředění a souhlasně přikývli.

"Bylo to ošklivé zranění," řekl ten, jehož jméno Qui-Gon neznal.

Cattidi přitáhl lehkou přikrývku Obi-Wanovi k ramenům a pak tázavě zvedl bradu ke Qui-Gonovi. "Zůstanete u něho?"

Když Qui-Gon přikývl, Léčitel pokračoval, "Brzy se probudí a bude se nepochybně cítit celkem odpočatý, což se o vás, myslím, nedá říci."

Qui-Gon se usmál. "To přežiju."

Cattidi souhlasně zacvakal a s kývnutím ke svým společníkům je následoval ven z místnosti. Qui-Gon se posadil na čalouněnou sedačku u zdi a sledoval ranní světlo, které nyní bylo zbarvené do zlatova. Je to skutečně pouhé tři dny, co se s Obi-Wanem za podobného úsvitu rozdělili u hlavního vchodu do Chrámu? A co kdyby to bývala byla jeho poslední rada? "Moc si toho nebal...?"

Qui-Gon si posměšně odfrkl. V tom nebylo zrovna moc moudrosti, která by chlapce přenesla přes všechny ty zkoušky, jimiž musel v následujících hodinách projít.

Obi-Wane, pomyslel si. Tohle jsem nezamýšlel, když jsem tě sem z Bandomeeru přivedl zpátky. Váhavé kroky na chodbě ho vyburcovaly a on se otočil, aby ve dveřích spatřil tři mladé studenty: Calamariánskou dívku a dva chlapce. Všichni měli ve tvářích stejný nejistý výraz.

Qui-Gon zvedl ruku, aby je přivolal. "Pojďte dál. Jste vítáni, i když Obi-Wan ještě spí."

"Ne, nespí," ozval se mírně ospalý hlas.

Qui-Gon se obrátil a automaticky natáhl ruku a položil mu ji na čelo a tři studenti se honem shromáždili v nohách lůžka. Obi-Wanovi se podařilo usmát nejdříve na Qui-Gona a pak na své přátele.

"Dobré... ráno?" řekl.

"Ano, ráno, Padawane." Qui-Gon vycítil Obi-Wanovu další nevyslovenou otázku. "A Léčitelům se podařilo zcela zahojit tvé koleno."

Když sláva, již tato novinka vyvolala, opadla, rozhostilo se mezi nimi trapné ticho. Obi-Wan ho prolomil, když si náhle vzpomenul, že by měl představit své tři přátele, kteří všichni vypadali z Qui-Gonovy imponující přítomností naplněni mírně posvátnou bázní. Mistr to vycítil a usmál se.

"Musím si něco zjistit, Obi-Wane. Brzy se vrátím." Kývl na ostatní a vykráčel z místnosti, ačkoliv jeho krok postrádal svou obvyklou energičnost. Bant, Garen a Reeft sledovali, jak odchází, a pak přesunuli své vyčítavé pohledy na Obi-Wana. Ten zvedl ruce v předstírané kapitulaci.

"Omlouvám se! Prostě jsem vám to ještě nemohl říct."

Toto neadekvátní konstatování spustilo příval otázek a špičkování a v místnosti na dlouho zavládl mimořádný rozruch.

Nakonec se však, když jim Obi-Wan objasnil okolnosti svého učednictví, k jejich naprosté spokojenosti se omluvil a pak jim mnohem vážněji vyprávěl, co se dělo v energetickém rozvodu; a Garen s Reeftem vtipně vylíčili svůj vlastní příběh nekonečného čekání a nakonec usnutí v Obi-Wanově prázdném pokoji; a Bant popsala generála a sínnu a explozi: potom se konečně v místnosti opět rozhostilo ticho, tentokrát příjemné a plné zamyšlené srdečnosti.

Garen si významně odkašlal a střelil mazaným pohledem po Bant. Ta, mírně rudolící vstala ze sedačky, kde dlouho poposedávala, a vytáhla z tuniky malý hedvábně zabalený balíček. S přehnanou úklonou ho podala Obi-Wanovi. Potutelně se na ně pousmál, rozvázal spletený provázek, stáhl látkový obal a do ruky mu vklouzl malý složitý přívěsek na dlouhé kožené šňůrce. Když rozmotal šňůrku a nechal si přívěsek volně viset před očima, uvědomil si, že je to replika, malá ale přesná replika rytiny jeho matky. Jeho ztracený poklad.

Na okamžik se mu stáhlo hrdlo a nedokázal promluvit Odkašlal si a pohlédl na ně, všichni se na něho trochu úzkostně dívali.

"To jste vyrobili vy?" zeptal se.

Reeft přikývl. "Bant si tu kresbu opravdu dobře pamatovala a já jsem ji překreslil do počítače. Garen ji vyřezal laserovou bruskou."

Obi-Wan se teď na ně zahleděl pozorněji a poprvé si všiml známek nevyspání v jejich tvářích.

"Zůstali jste vzhůru po zbytek noci, abyste to dodělali."

Bant trochu stydlivě přikývla. "Skončili jsme asi tři minuty před tím, než jsme šli za tebou. Ale stejně bychom nespali," dodala rychle. "Po všem tom vzrušení a tak."

Obi-Wan přes přívěsek přejel palcem a sledoval, jak se pod teplem jeho ruky vnitřně rozzářil. Pak se usmál a pomalu řekl, "Ta rytina byla... no, představovala mojí rodinu a naděje, které do mě vložili. Myslím, že to stále platí, ale teď také znamená přátelství. Opravdové přátelství."

Zvedl ho a nechal zablesknout se ve slunečním světle. Nakonec řekl, "Děkuju vám. Já... já nemohu uvěřit, že jste to pro mě udělali."

Garen sklopil zrak a zčervenal. "Jsem rád, že jsme to udělali. Teď, když jsi Padawan, tak odejdeš, nejspíš rovnou po dnešním stužkování, takže..."

Obi-Wan vytřeštil oči. "Stužkování! Dneska?"

Přátelé na něho hleděli vyvedeni z míry.

"No ano," řekl Reeft. "Asi před hodinou to všem přišlo na záznamník. ‘Stužkování Obi-Wana Kenobiho v Hlavní síni’..." Jeho hlas zdůrazňoval, jak je to nezvyklé.

"Za účasti celé Rady!" vyhrkla Bant.

Obi-Wan omráčeně seděl neschopen slova. Nebylo zvykem, že by se členové Rady účastnili Stužkování, mnohem častěji se jednalo o neformálnější obřad Mistra, nového učedníka a mnoha jejich přátel a obvykle se konal v jedné ze zahrad. Ale všichni? A v Hlavní síni...!

"To je velká pocta," zašeptal.

"Mistr Jinn ti to neřekl?" Reeftův hlas zněl mírně nevěřícně.

"Chtěl jsem." Otočili se a uviděli Qui-Gona, jak se opírá o dveřní rám, usmíval se a přes ruku měl přehozený hnědý plášť. "Ale vypadá to, že jste mě předběhli."

Bantina korálová pokožka nabyla tmavějšího tónu. "Omlouváme se..."

Qui-Gon zvedl ruku a zarazil ji. "Netřeba se omlouvat. Těší mě, že má Obi-Wan tak oddané přátele. A máte pravdu. Brzy odjíždíme." Usmál se na Obi-Wana. "Právě se mi doneslo, že Clat’Ha požádal, abychom se na pár dní vrátili na Bandomeer a ještě pomohli při organizování místní vlády." Vešel do místnosti a posadil se na čalouněnou sedačku, kterou Bant opustila, a ukázal na plášť ve své ruce a řekl, "Také tě jistě potěší, že tě Léčitel Cattidi propustil do mé péče, takže můžeš slézt z toho lékařského stolu, jestli chceš."

Obi-Wan se hbitě posadil a Garen přiskočil, aby mu pomohl pomalu slézt ze stolu. Zkusil váhavý krok, opatrně otestoval koleno a pak přešel přes celou místnost. Otočil se a zazubil se na ně, "Jako nové," řekl.

Tváře jeho přátel rozzářily úsměvy a pak Reeft trhnul hlavou ke dveřím. "Vážně bych se rád nasnídal. Jde někdo se mnou?"

Bant pohlédla na Garen, který obrátil oči v sloup a přikývl a pak všichni tři opustili pokoj, nechávaje za sebou rozesmáté pozdravy na rozloučenou. Ale o malý okamžik později se Bant znovu objevila a starostlivě Obi-Wana objala. "Tolik ti to přeju," zamumlala a byla pryč.

Qui-Gon se usmál a sklonil se, aby zvedl přívěsek ještě se houpající v Obi-Wanově ruce.

"Je to zdařilá kopie?" zeptal se tiše.

Obi-Wan si odkašlal. "Velmi zdařilá. Já... oni..."

"Já vím. Tví přátelé jsou požehnáním, Obi-Wane."

Obi-Wan přikývl a přetáhl si přívěsek přes hlavu a pak vklouzl do pláště, který mu Qui-Gon nabízel, vděčný, že nemusí z Léčitelského křídla odejít ve zdravotnické tunice.

"Starostliví přátelé..." pronesl Qui-Gon, "Musím zajít do doků a s někým se rozloučit. Půjdeš se mnou?"

"Jistě, Mistře."

Několik minut šli v tichosti ranním chrámovým shonem. Sledovalo je mnoho očí a byli i tací, kteří by je rádi zastavili a popovídali si o mimořádných událostech uplynulé noci, ale ty dva obklopovala jakási zamyšlená tíha a chrámový ruch kolem nich bez ustání proudil a rozděloval se, jako kdyby byli kamenem uprostřed spěchajícího říčního toku.

Konečně Qui-Gon tiše pravil, "Nenašli ho tam dole pod větrákem."

Obi-Wan přikývl, bez překvapení. "Nechápu, jak se dokázal vyhnout rozsekání těmi čepelemi."

Qui-Gon si povzdechl. "On byl... je... obratný v ovládání Síly, i když je to její temná stránka. Nějak se mu podařilo propadnout mezi nimi a zachránit se." Zavrtěl hlavou. "A jsem si jist, že měl připravenou únikovou cestu. Teď už bude mimo planetu."

"Myslíte, že mu někdo od nás z Chrámu skutečně pomáhal? Někdo, kdo ho dostal k počítačovému jádru?"

Qui-Gonova tvář zvážněla a znehybněla. "Doufám, že ne. Možná našel způsob, jak to udělat sám... Pokud by měl komplice, je to někdo s neomezeným přístupem a to je... znepokojující pomyšlení. Rada to prošetří."

Přešli nádvoří a zamířili k hladkým kovovým dveřím, které vedly do doků. Obi-Wan se mračil v hlubokém zamyšlení, až se ho nakonec Qui-Gon zeptal, "Nad čím přemýšlíš?"

Obi-Wan zavrtěl hlavou. "Já prostě nechápu, jak mohl tohle všechno naplánovat a zároveň se nás snažit zabít na Bandomeeru! Nemohl být na dvou místech současně!"

"Ne." Qui-Gon se na chvíli odmlčel a pak pomalu řekl, "Myslím, že pokládal základy na Triki už dlouho. Rozvrátit Teekovu osobnost nebyl ani rychlý ani snadný úkol. Myslím, že měl původně v plánu zabít mě tam a potom po Bandomeeru spěchal zpátky na Triki a pak na Coruscant a přizpůsobil svůj plán, jen aby mě tam zadržel a tebe aby využil jako nástroj své pomsty. ‘Vždycky si nechávám zadní vrátka’, vzpomínáš?"

"Takže si myslím, že na tom nakonec není nic divného, že jel podle dvou plánů najednou."

"Ne. Po pravdě řečeno, je to pro něho nesmírně typické."

Hladké dveře se otevřely a oni vešli do rozlehlého hangáru, opisujícího severní stranu chrámového komplexu. Tohle bylo jedno z Obi-Wanových oblíbených míst, i když jen zřídkakdy měl důvod sem chodit. Teď však byl jeho pohled vzdálený. Tiše řekl, "Zkusí to znovu."

Qui-Gon ho zastavil, když ho chytil za paži, a jakmile k němu Obi-Wan vzhlédl, řekl, "Ano. Ale až se tak stane, budeme tomu čelit společně."

Obi-Wan odvrátil pohled. "Tentokrát jsem se mu nepostavil moc dobře."

"Okolnosti byly složité, Padawane. Každý jsme šli jiným směrem a když jsme pracovali odděleně, jen jsme Xanatose honili a hráli podle jeho pravidel. Pouze společně jsme ho mohli porazit. To si pamatuj. Dva jsou silnější než jeden – tak to chodí mezi mistrem a učedníkem."

"A mezi přáteli." Vzhlédli a uviděli generála Molu, jak se k nim blíží a zvedá ruku v pozdravu. "A vy jste mi opravdovým přítelem, Mistře Jedi."

"Vy mně také," usmál se Qui-Gon.

Všichni tři sešli k řadě doků, sínna pobíhala mezi nimi. Když se zastavili, Qui-Gon sledoval, jak přijíždějící člun parkuje v doku. Tiše pravil, "Musíte se vrátit na Triki." Nebyla to otázka.

"Ano. Předstoupím před Orákulum za příštího ubývajícího měsíce."

Rozhostilo se ticho, dokud Qui-Gon neřekl, "Tady se pro vás vždycky najde místo, pokud..."

Zarazil se, když se Molu pousmál. "Ne, příteli. Děkuji za to, ale ne. Můj domov je tam."

"Ale co když si Orákulum bude žádat vyhnanství?"

Molu neodpověděl. Místo toho si dřepl a natáhl ruku k sínně, která k němu připelášila se zavrněním a energicky mu očuchávala prsty. Molu chvíli studoval její postavičku s uhlazenou srstí a pak vzhlédl ke Qui-Gonovi a Obi-Wanovi. "Vidíte tu sínnu? Je to nádherné stvoření a vypadá spokojeně, jenže není tím, k čemu byla stvořena. Měla by svobodně běhat hluboko v džungli spolu s ostatními svého druhu. Tady je to zvláštnost, jiskra oddělená od ohně, v němž se zrodila."

Napřímil se, upřel pohled za jejich záda, na jasnou oblohu nad doky. "A tak by to bylo i se mnou. Jsem Trikan a na Triki zůstanu." Vrátil se pohledem k jejich tvářím. "Pokud bude Orákulum volat po vyloučení z kmene, odmítnu to přijmout. Vydám se Stezkou cti."

Do Qui-Gonovy tváře se vryla neblahá předtucha a zdálo se, že jeho vysoká postava se mírně nahrbila. Pomalu se zeptal, "Stezkou cti?"

Moluova ruka zabloudila k jílci dýky za jeho opaskem. "Obětuji svůj vlastní život jako cenu za boží soud."

Obi-Wan cítil, že význam těch slov zasáhl Mistra jako okovaná pěst. "Ne!" vykřikl. "Určitě..."

Ale Qui-Gonova ruka se jemně usadila vzadu na jeho krku, uklidnila ho a přerušila zbytek jeho protestů.

Molu se na něho usmál. "Prokazuješ mi čest, mladý Jedi. Ale nechci, aby ses o mě bál. Tvůj Mistr ví, že jsem se snažil jednat podle toho, co chtěli bohové, a až stanu před Orákulem, bohové posoudí, jestli bylo cti dostáno." Pokrčil rameny. "Co se mě týče, mé srdce je čisté."

"I já tomu věřím," řekl Qui-Gon a poklonil se se zápěstími zkříženými před obličejem v trikanském pozdravu.

Molu to gesto zopakoval a s posledním úsměvem se obrátil, aby se nalodil se na čekající člun. U základu rampy se ale zastavil a otočil se zpět.

"Díky vašemu přátelství je můj svět bohatší, Qui-Gone Jinne. A díky vašemu také, mladý Kenobi. Bohové vás sledují." Zvedl ruku na pozdrav a zmizel ve své lodi.

Qui-Gon a Obi-Wan v tichosti stáli, dokud se obdélníkový jas ze dveří lodi nezmenšil na čtverec a pak na škvíru a nakonec nezmizel. Potom se Qui-Gon napřímil v ramenou a usmál se na chlapce po svém boku.

"Pojď. Musíš se pokusit si pár hodin odpočinout. Je to pro tebe důležitý den."

Položil ruku Obi-Wanovi na rameno a řekl, "Pro nás pro oba."

Opustili doky a ve svorném tichu pomalu přešli přes nádvoří. Po několika minutách se Qui-Gon zamračil, když si všiml, že Obi-Wan začíná kulhat. Beze slova provlékl chlapci ruku pod rameny a jemně ho nasměroval hladce tvarované kovové lavičce pod cattalovým stromem zasazeným v květináči. Obi-Wan na ni klesl a nepřítomně si mnul koleno. Qui-Gon se posadil na okraj velkého květináče a natáhl si své dlouhé nohy.

"Padawane, nechceš mi něco říct?"

"Jistě, Mistře."

Qui-Gon výstražně zvedl ruku. "Nevyžaduji odpověď. Jen se ptám."

Obi-Wan přikývl. Odmítnout Mistrovi odpovědět bylo zakázáno, ale Qui-Gon mu dával na výběr, pokud by si to přál.

Qui-Gon pomalu řekl, "Xanatos chtěl, abys šel za Radou. Udělal vše, co bylo v jeho nemalých silách, aby se tak stalo, ale tys za nimi nešel. Tím jsi zachránil životy členů Rady a také svůj vlastní, já si však říkám proč? Proč ses tak tvrdohlavě bránil přirozené reakci?"

Obi-Wan si pečlivě prohlížel jeden svůj nehet. Nakonec promluvil, "Když jsem se tam dole s ním setkal, cítil jsem, že chce, abych šel, tak jsem se snažil dělat přesný opak toho, co chtěl."

Qui-Gon přikývl. "To bylo chytré a ukazuje to vnímavost k Síle, což je obdivuhodné." Nechal Obi-Wana vstřebat ten kompliment a pak pozvolna pokračoval, "Ale nejdřív, ještě než jsi se s ním setkal? Proč jsi nešel za Radou?"

Rozhostilo se mezi nimi dlouhé napjaté ticho.

Qui-Gon se předklonil, položil si lokty na kolena propletl si prsty. Pozoroval Obi-Wanovu skloněnou hlavu očima potemnělýma starostí.

"Řekni mi to, prosím."

Tehdy Obi-Wan pomalu promluvil. "Bál jsem se, Mistře."

Vzhlédl a hleděl do sukovitého větvoví stromu, aniž by ho viděl. Qui-Gon chvíli čekal a pak hlubokým hlasem pobídl, "Čeho?"

Obi-Wan přesunul svůj pohled k botám. "Nechtěl jsem..."

Odmlčel se. Qui-Gon čekal. Konečně po krátkém povzdechu ze sebe krátkými větami vychrlil. "Letěli jsme sem celou cestu až z Bandomeeru. Myslel jsem si, ze se nejspíš obáváte, že mě Rada neuzná jako Padawana a že je musíte přesvědčit osobně. A potom ta rvačka s Bruckem, ztracený meč... bál jsem se, že v tom všem spíš uvidí důvod poslat mě k farmářům natrvalo. Že nejsem hoden stát se vaším učedníkem."

Odmlka. Téměř šeptem Obi-Wan opakoval, "Bál jsem se. Mrzí mě to, Mistře."

Qui-Gonovi ztuhla čelist náhlým citem a on rychle vstal, přidřepl si vedle chlapcovy lavičky a zachytil Obi-Wanův pohled, když překvapeně vzhlédl.

"Nemusíš se omlouvat. Jestli by se tu měl někdo omluvit, pak jsem to já."

Obi-Wan na něho civěl. "Vy?"

Qui-Gon se usmál. "Ano. Já. Obi-Wane, slyšel jsi, co jsem o tobě řekl Xanatosovi?" Počkal, dokud Obi-Wan nepřikývl a pak mnohem vážněji pokračoval. "Řekl jsem mu pravdu. Jsi ten nejlepší Jedi a já jsem se sem z Bandomeeru nevrátil proto, abych o tom Radu přesvědčil, nýbrž abych ti ukázal, jak vysoké o tobě já i oni máme mínění."

Qui-Gon sklopil zrak a když opět vzhlédl, Obi-Wana ohromilo, když v Mistrových očích spatřil neprolité slzy.

"Xanatosova zrada mě hluboce poznamenala, mnohem silněji, než jsem si připouštěl a způsobila, že jsem tě opakovaně odmítl. Ta odmítnutí pro tebe byla bolestná a já jsem to chtěl napravit. Doufám, že mi mou zaslepenost odpustíš."

Malý plamínek strachu, který stále poblikával v Obi-Wanově srdci, zapraskal a zhasnul, poslední chomáčky jeho kouře vymizely s jeho slovy, "Když mi odpustíte můj strach. Měl jsem vám více věřit."

Qui-Gonova tvář povolila do úsměvu. "Tak tedy dohodnuto."

"Ano." Obi-Wan se přehnaně zamračil. "Ale pokud jste slepý, obávám se, že nedojdeme moc daleko, že ne?"

Qui-Gon se postavil a v koutku úst mu zacukal úsměv. "Cítím se nějak méně slepý. A necítím v tobě žádný strach. Myslím, že ve skutečnosti dojdeme hodně daleko."