Společnými silami 16.část

Obi-Wanovo tělo zmizelo Qui-Gonovi ze zorného pole, i když tasil meč, aby blokoval Xanatosův shora vedený úder. Hluboká rána od ostrého nože na jeho nadloktí zasténala na protest, jak se mu kůže a svaly napjaly a stáhly se při jeho odvetném máchnutí mečem. Odrazil Xanatosovu čepel s naprosto klidným výrazem ve tváři a šlehl svým mečem k pasu svého protivníka. Xanatos ránu rychle vykryl, čepele se do sebe zaklesly a oba se na chvíli ocitli v bezvýchodné situaci, kdy každý usiloval o to, aby se osvobodil první.

A pak, Qui-Gon na zlomek vteřiny riskoval, což jeho šermířské učení obvykle zakazovalo, pohled stranou, neboť jeho srdce si žádalo, aby se ujistil, že Obi-Wan přežil pád ve zdraví.

Síla byla s Obi-Wanem. Stejně jako vzpomínka na jisté cvičení, na lekci o využití Síly při akrobacii.

V okamžiku, který mu zbýval na přemýšlení, jeho myšlenky uháněly o překot a zdůrazňovaly mu drastický rozdíl mezi silně vypolstrovanou podlahou tělocvičny a ledově kovovou lávkou na dosah a uslyšel v hlavě další hlas, překrývající jeho obavy: byl to hlas starého Mistra Jedi, "Rozdíly ty jen v tvé mysli jsou!"

Vymrštil ruce před sebe, napnuté od ramenou až po konečky prstů a představil si Sílu, jak se mu odvíjí z rukou jako ocelové lano. Ruce se mu zatnuly v pěsti, svíraje neviditelná vlákna, a jeho pád se náhle zřetelně zpomalil, necelý metr nad lávkou. Zatáhl ruce a zbývající vzdálenost seskočil, jakoby pouze sestupoval na nižší plošinu, a zachytil se zábradlí, aby podepřel svou zraněnou nohu. O pár metrů dál ležela A'ali zkroucená jako zvadlý list a Obi-Wan k ní nemotorně dohopkal, poklekl na zdravé koleno a tiše vyslovil její jméno.

Neodpovídala.

Opatrně jí dlaní podložil tvář a otočil jí hlavu, potom spatřil příčinu jejích potíží: krvavou tržnou ránu na jejím spánku. Mrknul nahoru a uviděl rudou skvrnu na zábradlí poblíž. Uhodila se při pádu do hlavy.

Musím ji odsud dostat, pomyslel si Obi-Wan. Musím jí pomoct...

Podíval se výš na lávku nad sebou, kde zápasily dvě postavy, jedna se skláněla nad druhou, jejich tváře se koupaly ve světle zkřížených mečů.

Tam nepomůže. Teď ještě ne.

S očividným úsilím odvrátil zrak a jednoduchými slovy, jakoby hovořil k dítěti, si promlouval do duše.

Qui-Gon vyhraje. Vím to. Ale teď musím pomoct A'ali. Nezbývá jí moc času.

Opět se vytáhl na nohy, pohlédl do šera a nahrbil se před divokým hukotem světelných mečů nad hlavou. Musí existovat cesta pryč z téhle lávky. Nejdříve musí najít východ a teprve pak si bude dělat starosti, jak se dostane s A'ali do výtahu.

Můj Mistr bude v pořádku, uvažoval prudce a nutil se, když si to šinul po lávce, nedívat se s děsivou fascinací nahoru. Můj Mistr je nejlepší šermíř v Řádu.

* * *

Xanatos uskočil, vyhýbaje se mocnému úderu zespodu, a pobaveně se zašklebil, ústa se mu ve tváři roztáhla jako jizva.

"Jsem mladší a silnější, Qui-Gone. A taky rychlejší."

Jedinou Qui-Gonovou odpovědí bylo pronásledování, hnal se vpřed a znovu udeřil, takže byl Xanatos nucen vykrýt jeho ránu s neobratně ohnutým zápěstím. Škádlení soupeře během boje bylo vždycky k ničemu a patřilo k chybám mládí, což byly dvě vlastnosti, kterými už Qui-Gon nedisponoval.

* * *

Obi-Wan se náhle zastavil a konternovaně zíral na holou zeď, která se před ním vynořila z šera. Nebyly tu žádné dveře!

Jak to? Proč by někdo stavěl lávku, na kterou není přístup? Ledaže by tu byly jen jedny dveře na druhé straně, ale... ani to nedávalo žádný smysl.

Jeho pohled sklouzl dolů a zarazil se na otáčejících se listech obrovského větráku. Takhle zblízka byl jejich rytmus hypnotizující, uklidňující. Chvíli na ně fascinovaně zíral a pak pomalu uvažoval. Jestliže byla tato lávka postavena k obsluze větráku, pak musí existovat nějaká cesta dolů k němu a jestliže existuje cesta dolů, musí existovat i cesta nahoru...

Nyní soustředěný dohopkal na slepý konec a pečlivě ho zkoumal, až konečně uviděl řadu malých tmavých knoflíků na samotném zábradlí u zdi. Sklonil se nad nimi a po chvíli zkoumání si uvědomil, že zábradlí je tu odděleno zbytku lávky a je místo toho připojeno k úzké drátěné plošině, která vyčnívala zpod lávky. Zamračil se a snažil se ignorovat zoufalý pocit spěchu, svírající mu ramena, objevil spínač, vypadající jako ovladač a udeřil do něj. Okamžitě se zeleně rozsvítil a zábradlí sjelo a otočilo se, aby odkrylo dva metry čtvereční širokou plošinu, volně se vznášející na antigravitačních repulsorech. Obi-Wanovu tvář rozzářil napjatý triumfální úsměv. Ostatní knoflíky ji musí řídit do stran a dolů.

A nahoru.

Teď už věděl, jak odsud dostane A'ali.

Chytil se zábradlí plošiny a vytáhl se na ni a pak se během chvíle obeznámil s ovládáním a pilotoval plošinu zpátky k A'ali s lehkostí ostříleného technika.

* * *

Nahoře se zatím souboj přiostřil, nabral na rychlosti a divokosti a Xanatos poznal, když se mu do úsměvu vplížil úlisný strach, že začíná být unavený.

Jeho útoky se teď změnily v kryty a preventivní obranu. Qui-Gonova čepel byla tím agresorem a hledala sebemenší skulinku v jeho obraně, jako voda netrpělivě dorážející na trhliny v hrázi. Bez mrknutí hleděl na klidnou tvář svého bývalého Mistra a s mrazivou jistotou věděl, že Qui-Gon v této bitvě nepřijmě žádný jiný výsledek než jeho úplnou kapitulaci.

Nebo jeho smrt.

Musí uniknout.

Potom, zoufale se rozhlížeje po nějaké cestě, jeho oči zachytily pohyb. Dole uviděl Obi-Wana, jak řídí malou obslužnou plošinu na lávce poblíž A'alina zhrouceného těla.

Oči se mu zlověstně zúžily.

Se silou zrodivší se z divokého pudu sebezáchovy zahákl svým mečem Qui-Gonův a odstrčil ho. Jednou rukou pustil meč a vší silou pěstí udeřil do Qui-Gonova zraněného ramene a pak se vrhl zpět a vložil do toho nárazu veškerou temnou moc svého hněvu a strachu. Qui-Gon klopýtl, nechtěně ucuknuv bolestí ve svém rameni a Xanatos zhasnul svůj meč a zaháknul si ho za opasek. Vteřinu propočítával svůj skok a pak se vrhnul přes zábradlí.

Jako temný anděl padal a přistál na plošině přímo za Obi-Wanem, který se z toho šoku okamžitě vzpamatoval a přitiskl ruku na opasek, prsty zkroutil do sevření kolem rukojeti meče.

Který tam nebyl.

Oči potemnělé odhodláním zvedl ruku, připraven udeřit pouhou pěstí; která byla jeho jedinou zbývající zbraní, ale Xanatosova ruka se mihla a znovu se objevila, svíraje nůž, jehož hrot mířil na Obi-Wana. Zrcadlový povrch čepele na Obi-Wana blýskl zpod stružky Qui-Gonovy krve.

Obi-Wan zůstal naprosto klidný. Soustředil se na čepel a zoufale vymýšlel způsob, jak ji překonat, až konečně pozvedl zrak k nepříteli.

Xanatosovu tvář byla rozžhavená doběla nenávistí. Schválně se podíval dolů, naklonil hlavu a prohlížel si prázdnou přezku na Obi-Wanově opasku. Pak opět vzhlédl a s pomalu se rozšiřujícím úsměvem zamumlal:"Neměl jsi ho dávat své malé oranžové kamarádce." Jeho úsměv se ještě více rozšířil. "To je její poukázka na smrt."

Obi-Wan neměl čas vstřebat žaludek zvedající šok, který jím otřásl.

Ten meč! Bant!

V tu chvíli jeho soustřeění zakolísalo a Xanatos ho jedním nízkým a zlomyslným kopnutím srazil z plošiny. Otočil se a zastrčil si meč zpátky za opasek, rukama sevřel ovládání plošiny a řídil ji nahoru, pryč od lávky.

Právě v tu chvíli Qui-Gon seskočil z horního zábradlí.

Vzdálenost byla příliš velká a plošina rychle ujížděla pryč a přesto to vypadalo, že se nějakým způsobem Qui-Gonův skok prodlužuje, než by se zkracoval, jako kdyby ho zemská přitažlivost nadzvedávala místo stahovala dolů. Otřes po jeho dopadu způsobil, že se plošina prudce naklonila na jednu stranu, než to repulsory vyrovnaly. Xanatos se celou svou paží zahákl za zábradlí, aby nespadl a Qui-Gon se ho také zachytil a okamžitě se vrhnul vpřed a jednou svou širokou rukou sevřel zápěstí Xanatosovy vymrštěné druhé paže. Plošina se vyrovnala a Xanatos pustil zábradlí, tvář mu zkřivilo zuřivé zavrčení. Ale Qui-Gon ho chytil i za druhé zápěstí, když se vymrštila jeho volná ruka, svírající nůž. Vypukla divoká a namáhavá bitka, prosté měření sil, které malá plošina, na níž se odehrávalo, a čepel lstivě se blýskající mezi nimi, činily extrémně nebezpečným.

* * *

Obi-Wan skoro přistál na A'ali a jeho ruka zavadila o tenký kovový váleček, který jí napůl vypadl z tajné kapsy u tuniky. Zíral na něj s rozšířenýma očima.

* * *

Náhle, když se svorně zastavili u dveří, sledujíce stejný proud myšlenek, sněmovnu naplnilo kovové bzučení. Stařena, kterou Molu sám pro sebe nazval 'Nóbl dáma', popadla malé zařízení na svém opasku a vydechla jediné slovo: "A'ali!"

Stiskla tlačítko a se skloněnou hlavou stála a naslouchala naléhavému mumlání, linoucímu se z útrob zařízení. Výraz naděje na její tváři rychle odumřel.

"Kde jsi?"

Další nezřetelné slabiky.

"Hned tam jsme."

S cvaknutím ho vypnula, rozhlédla se po ostatních a rychle hovořila, chladná síla jejího hlasu mírnila úzkost v jejích očích. "Jsou v hlavním energetickém rozvaděči, neví přesně, na které úrovni. A'ali je těžce zraněna. Qui-Gon bojuje s Xanatosem. Jeho kamarádka Bant je nějak ohrožena. Jeho hlas se přerušil dřív, než mi stihl říct víc."

* * *

Obi-Wan upustil komlink, když A'ali náhle začala sténat a házet sebou v objetí nějaké divoké a bolestivé vize. Ve strachu, že by těmi pohyby mohla přitížit svému zranění, přešel k ní a snažil se jí co nejjemněji přitlačit ramena k podlaze. Na tváři se mu usídlil chmurný výraz mnohem staršího muže, když se ji snažil udržet nehybnou, zoufale natahuje krk ve snaze spatřit zároveň svého zápasícího Mistra.

* * *

K Moluovu překvapení nenásledovaly žádné vyděšené výkřiky, žádné přísné výroky. Mistři Jedi pouze kráčeli ke dveřím sněmovny jako dvanáctičlenná armáda. Molu si pomyslel, navzdory tomu, že velel tisícové armádě doma na Triki, že by nechtěl stát proti takovému nepříteli.

Ale ještě než stačili udělat víc než dva kroky, zaznělo tlumenné zazvonění a na konci krátké chodby vedoucí ke sněmovně, se otevřely výtahové dveře.

Jako maličké torpédo z něj vystřelila malá postava a řítila se chodbou k nim. Molu náhle kolem sebe vnímal ticho, které zavládlo mezi Mistry. Když se k nim přiřítila, její oči se mezi dveřmi setkaly s Moluovými a rozšířily se jakoby poznáním.

Proč? Podivil se. Znám to dítě?

Vrhla se do dveří a vyhrkla, "Odpusťte, Mistři, ale já..."

Její slova náhle utonula v příšerném pronikavém pískotu, který se zdál vycházet odevšad, ze samotného vzduchu. Ten neznámo odkud přicházející zvuk naplnil celou sněmovnu, když se Mistři okamžitě rozptýlili, aby pátrali po jeho zdroji a rybí děvčátko se nahrbilo s rukama přitisknutýma k uším.

Molu okamžik strnule stál, zasažen šílenou vzpomínkou na stojícího Qui-Gona Jinna s prsty roztaženými směrem ke schoulené sínně na stromě u Teekovy malé kruhové chýše.

Zvuk se snižoval: hrozila bezprostřední exploze.

Kde je ta pavoučí mina? Kde je? Kde?

Přistoupil k děvčátku, věděl, že to musí být ona, kdo má u sebe buď spínač nebo samotnou minu a ona od něj utekla s doširoka otevřenýma očima. Mistři Jedi ji obklíčili s vážnými tvářemi, ale nebyl čas vysvětlovat jim, co mají hledat.

Kde jen je?

Sínna kroužila, divoce poštěkávala na vzpomínaného nepřítele, ten zvuk už na ni předtím zaútočil. Náhle odhalila zuby a drápy zaťala do vzorované podlahy sněmovny. Se zavrčením – napůl vzteklým, napůl bláznivým – se hubené zvířátko samotné vrhlo na dívku.

Přímo na světelný meč, připnutý k jejímu pasu.

Se zábleskem pochopení po ní Molu skočil, strhl jí zbraň z opasku a odstrčil otřesenou dívku stranou.

Co teď? Zoufale se otáčel. Co s tím?

Okna! Ne, nevypadají, že jsou skleněná. Není čas provrtat se tím, z čeho byly vyrobeny.

Tak co? Kam tedy?

Rozhlížel se a cítil, jak mu hrdlo svírá strach. Náhle se zaměřil na otevřené dveře, krátkou chodbu, výtah na jejím konci a otevřené dveře...

Dveře se začaly zavírat...

S bojovým pokřikem, za jaký by se nestyděl žádný z jeho válečnických předků, se Molu vrhl vpřed. Dva, tři, čtyři kroky, vymrštil své svalnaté tělo jako biče a hodil mečem dolů chodbou.

Meč přeletěl po naleštěném povrchu, ostře se zaleskl ve světle za okny prolétajícího nic netušícího vozidla. Meč proletěl plochou klenbou dolů chodbou a rychle se uzavírající mezerou výtahových dveří.

Když se dveře zlehka dovíraly, zahlédl ještě, jak meč narazil na zadní stěnu a spadl na podlahu.

Uběhla jedna vteřina.

Molu smykem zastavil a otočil se na patě, vrhnul se zpátky do sněmovny a hřbetem ruky udeřil do ovládání dveří. Dvě vteřiny.

Dveře do sněmovny se tiše zavřely.

A pak Chrámem do základů otřásla exploze.

* * *

Jakoby hřmění daleké bouře rozvířilo vzduch kolem nich a prach odněkud zeshora se zatřpytil ve sloupcích slabého světla, které pronikalo potrubím. Ve zkřivené tváři před sebou Qui-Gon spatřil bezednou propast temného triumfu, stoupající z nitra Xanatosovy duše. Přestal se bránit Qui-Gonovu sevření, naklonil se k němu a zašeptal, "Všichni jsou mrtví, Mistře. Tvoje milovaná Rada. Všichni do jednoho. A vy dva jste další na řadě. To přísahám při jméně svého otce."

A vtom se sklonil a vrhnul se dozadu na samotný okraj plošiny a vytrhnul se z Qui-Gonova sevření. Pak vykopl, maje v úmyslu botou podrazit Qui-Gonovi nohy, Mistr však už jeho zradu předvídal a botu přeskočil, zachytiv se zábradlí, aby nespadl. Xanatos se vydrápal na nohy a vrhnul se vpřed, nožem míříce nízko. Qui-Gon pěstí odrazil ruku s nožem a druhou ruku vymrštil, aby pomocí Síly zastavil Xanatosův pohyb vpřed. Xanatos klopýtl dozadu, v poslední chvíli se chytil zábradlí a paty mu visely přes okraj. Qui-Gon instinktivně postoupil dopředu, aby ho strhl za paži zpátky a zabránil jeho pádu. Navzdory veškerému zlu, které ho od něj odloučilo, tento muž byl kdysi jeho drahým učedníkem. Ale Xanatos divoce bodl nožem a toužil jen zabíjet.

Neexistuje způsob, jak to rychle skončit, pomyslel si Qui-Gon thought. A ono to musí skončit. Hned. Rada...

A skrze Sílu vyslal myšlenku: Padawane, tohle sám nezvládnu. Musíš mi pomoci.

Obi-Wan si dole stáhl tmavou tuniku a zabalil s ní A'ali ramena, doufaje bezmocně, že jí trochu tepla navíc pomůže. Viděl plošinu vznášející se nad sebou, s Xanatosem balancujícím na samotném okraji a Qui-Gonem stojícím jen na dosah nože v obranném postoji, očividně čekající na vhodný okamžik, aby se zbraně zmocnil.

Náhle mu v mysli zazněl Qui-Gonův hlas. Sám to nezvládnu, Padawane. Pomoz mi.

A s jeho hlasem se dostavila také představa, nečekaný plán akce, kterou musí provést. Pustil ji do své mysli a vymrštil se na nohy, sebral odhozený komlink a skryl ho v dlani jako by to byl poslední dar jeho matky. Síla v něm zpívala a on se opět postavil na nohu, na níž neměl být schopen stát a pak se rozmách. Vložil do toho jediného plynulého pohybu všechno a mrštil komlinkem vzhůru.

Jeho přímý neochvějný let nepohánělo nic víc než chlapcova paže. Jako štíhlý stříbrný dravec se rozletěl a explodoval v mračnu miniaturních blesků, když zasáhl regulátor gravitace na spodní straně plošiny.

Na jeden nekonečný okamžik se Qui-Gonův pohled střetl s pohledem jeho padlého učedníka.

Plošiny se zmocnila gravitace a ta začala padat.

Qui-Gon jedním dlouhým krokem seskočil a jak se odrazil, plošina se prudce naklonila na druhou stranu. Ladným saltem přistál na horní lávce.

Xanatos se pustil zábradlí a po zádech spadl z plošiny, ve vzduchu se převrátil a s rozpřaženýma rukama se snažil zachytit zábradlí dolní lávky, odkud to celé ztrnulý hrůzou sledoval Obi-Wan.

Když Qui-Gon znovu nabyl rovnováhy a otočil se, Xanatosovy prsty zrovna sklouzly po zábradlí.

A nezachytily se.

S výkřikem čirého hněvu spadl mezi masivní čepele pomalu se otáčejícího ventilátoru a zmizel.