Společnými silami 15.část

Bant na Brucka pátravě hleděla a srovnávala chlapce před sebou s tím, který jí před pár minutami zablokoval cestu k výtahu. Oplácel jí pohled a z tváří mu pod jejím odměřeným pohledem sálal hněv.

“Mistr Jinn řekl, že máme najít cestu z tohohle podlaží,” řekl příkře. “Tak jdeme.”

“Já už znám cestu,” zamumlala a otočila se na patě. Aniž by se ohlédla, rozběhla se mírně stoupající chodbou a zahnula na druhou křižovatku chodeb. Bruck spolkl hrubou nadávku a zlobně za ní pohlédl, jeho hněv navenek maskoval strach uvnitř. Co řekne, až dorazí do sněmovny Rady a podají hlášení? Řekne jim o jeho slovech a činech, o tom jak tasil meč? Na okamžik zaváhal a zamyslel se nad svými možnostmi, vzal v úvahu pokušení nechat ji jít a tvářit se jakoby nic, nebo jít za ní, opravdu jí nějak pomoci a tím pádem učinit vynikající dojem na Mistra Jinna. Nakonec s očividným úsilím udržel svůj hněv na uzdě a vyrazil chodbou za ní.

Zlehka se pohybovala bludištěm chodeb, jistá si svým cílem, takže běžela naplno, aniž by se musela zastavovat a přemýšlet o další odbočce. Jediným důvodem, proč ji Bruck dokázal udržet v dohledu, byly jeho dlouhé nohy a i přesto, když zahnul za poslední roh, viděl jen, jak proklouzla do potemnělé místnosti.

Když do místnosti s podrážděným pohledem vstoupil Bruck, se zakloněnou hlavou měřila vzdálenost mezi podlahou a otevřenou ventilační šachtou. Na půl vteřiny na něj pohlédla a pak se opět beze slova obrátila k ventilaci a zarputile se soustředila na svůj úkol. Zamračil se. Kdo si myslí, že je, tahle malá Kalamariánka, že ho tak snadno odbyla?

“Qui-Gon Jinn mi řekl, abych ti pomohl,” zavrčel.

“To ano.” Hlas měla klidný a zcela rozhodný, zněl jako medem natřené ostří. “Ale myslím, že bude lepší, když půjdu sama.”

Obrátila se k němu a stříbrné oči odrážely ledovost v jejím hlase.

“Tasil jsi na mě meč, Brucku. Nevím jistě, jestli ti můžu věřit, že budeš ctít instrukce Mistra Jinna.”

Bruck vyprsknul a nutně se snažil vyvolat ten správný dojem spravedlivého rozhořčení. “Nemůžeš věřit… Jak jen můžeš…”

Bant si ho nevšímala. Nakráčela přímo pod ventilaci a řekla, “Nechoď za mnou.”

Pomocí Síly vyskočila a zachytila se okraje šachty vyhoupla se dovnitř.

Bruckův výraz uražené nevinnosti zmizel, když naslouchal tichým zvukům jejího postupu šachtou. Oči se mu zúžily, jak uzda jeho hněvu povolila, a vydal se za ní. Pak se ale zarazil a znovu v sobě potlačil emoce. Radši jí nebudu odporovat, pomyslel si. Jestli zuří, mohla by hned vyzradit, že… že jsem se jí postavil tam u výtahu. Musím nejdřív vymyslet dobrý důvod, jak to vysvětlit. Radši ji nechám jít.

Radši najdu Morrana.

Ten hluboký hlas nabil molekuly vzduchu těžkým elektrizujícím proudem napětí a naděje. Obi-Wanovi se sevřelo srdce a naplnilo se takovou radostí, že se musel opřít o zábradlí. Málem se bál podívat z obavy, že je to nějaký trik spáchaný temnými schopnostmi jeho protivníka. Ale viděl, že Xanatos zvedl zrak, mírně se pootočil a oči se mu rozšířily. Tehdy se nečekaně Obi-Wan rychle otočil a koleno se pod ním bezmocně podlomilo, takže musel sevřít zábradlí, aby se udržel vestoje.

A tam na lávce, přitisknutý ke konkávní zdi pět metrů nad nimi se v celé své výšce tyčil Qui-Gon Jinn, nepopiratelně živý!

Záznam musel být zfalšovaný, pomyslel Obi-Wan a z divoké úlevy se mu rozklepaly ruce.

Qui-Gonův jako meč ostrý pohled provrtával Xanatos, ale ta tvrdost okamžitě zmizela, jakmile se podíval na Obi-Wana. Proběhl mezi nimi záblesk emocí, vzájemná radost, ačkoliv si Qui-Gon se zachmuřil, když zhodnotil Obi-Wanův nahrbený postoj. Vzplanula v něm vzpomínka: ozvěna něčí palčivé bolesti.

“Jsi v pořádku?” zeptal se a vrhl pohled na zbělalé klouby Obi-Wanových pěstí.

“Ano,” odpověděl Obi-Wan, I když očividně nebyl.

“Jak dojemné,” Xanatosovo zamumlání však postrádalo osten úlisnosti. Cítil, jak mezi mistrem a učedníkem pulsuje Síla a věděl, že rovnováha se pro tuto situaci radikálně změnila. Oči se mu žúžily.

“Opětovné shledání.” Zvýšil se mu a zdrsněl has. “Šťastné shledání Mistra a Padawana. Mistrovi se nějakým způsobem podařilo uniknout z Triki, navzdory všem pastem a tabu, a Padawan navzdory své vlastní neohrabanosti stále ještě stojí.”

Xanatos náhle postoupil vpřed a chytil Obi-Wana za paži a zvedl meč do výše hrudi. Obi-Wan se přitiskl k zábradlí, aby se vyhnul čepeli, ramena napnutá, jak se snažil udržet svůj nemotorný postoj.

“Překvapils mě, Qui-Gone,” začal Xanatos a civěl na Mistrův bezvýrazný obličej, “když jsem zjistil, že sis vybral dalšího učedníka. Ale pak, když jsem poznal, jak je nešikovný a… a hloupý, uvědomil jsem si, že je to samozřejmě jenom jeden z tvých dalších ubohých dobrých skutků.”

Poslední tři slova vyplivl jako jed.

Navzdory všemu: radosti, že vidí svého Mistra živého a zdravého, bolesti v koleni, vědomí, že A’ali leží smrtelně zraněná dole, navzdory tomu všemu Obi-Wan cítil, že se mu srdce svírá žalem a uzavírá se před těmi bolestivými slovy. Ale I přesto do něj vklouzly, jako břitva se do něj zařízly a odhalily surový okraj jeho obav.

“Ano,” zašeptala temně jeho mysl. “Z jakého jiného důvodu by mě přijal?”

Neviděl, jak se Xanatosovi zkroutily rty do krutého úsměvu, v očích se mu leskla výzva Qui-Gonovi, neviděl, jak se Qui-Gonovi na chvíli v očích zaleskl hněv a smutek. Vstal s odvrácenou tváří a snažil se od toho pomyšlení oprostit, než mu v srdci zakoření. A proto také v tom půlvteřinovém tichu, jež následovalo po Xanatosových slovech, Obi-Wan neviděl, že jeho Mistr skočil.

Pohybuje se s děsivou rychlostí a ladností, Qui-Gon se zachytil zábradlí na své lávce, přeskočil ho a s kovovým zaduněním přistál na ochozu před nimi s aktivovaným a pozdviženým mečem v rukou.

Xanatos na něj však nezaútočil. Otočil se na patě rychlostí blesku, diagonálně švihl mečem a zastavil ho jen několik centimetrů od Obi-Wanova zmrzačeného kolene.

Qui-Gon sám zachovával naprostý klid, meč v pohotovosti a očima provrtával Xanatosův pošilhávající obličej. Obi-Wan se celým tělem přitiskl k zábradlí, couval od čepele a mrkáním zaháněl náhlou děsivou vizi meče odsekávajícího mu nohu.

“Už je zraněný,” zasyčel Xanatos. “Chtěl bys, aby přišel o nohu, nebo byl natrvalo mrzákem? Už teď není moc Padawanem, ale s protézou by jím byl ještě míň, nebo ne? Zpátky s ním na farmu, řekl bych.”

Obi-Wanovi ve tváři zacukal sval, jako by mu čelistí projel život…

Qui-Gon se stále nehýbal, z očí mu planula neúprosnost.

“Xanatosi,” řekl formálním hlasem. “Poslouchej mě.”

Xanatos posměšně ohrnul ret.

Qui-Gon věnoval pohled Obi-Wanovi, ale svá slova adresoval Xanatosovi.

“Tento chlapec,” řekl, “je tím nejlepším Padawanem, jakého jsem kdy viděl. A i kdyby byl zmrzačený, stále by byl ve svých 13 letech více Jedim, než jsi byl ty ve svých 25.” Opět pohlédl na Xanatose s jeho tvář kupodivu poznamenal soucit a smutek nad tím, co se z jeho bývalého Padawana stalo a pro to, co byl teď nucen říci. Mírně se naklonil a hlubokým pravdou prosyceným hlasem řekl, “On je teď víc Jedim, než bys ty kdy vůbec byl.”

Xanatosovi zaplály oči hněvem a celé jeho tělo se napřímilo, jak s ním lomcoval vztek. A v tomto okamžiku zatmění Qui-Gon udeřil a ťal svým mečem s takovou silou, až vzduch kolem něj zahvídal. Obi-Wan také vyskočil, vrhl se stranou a oběma rukama se chytil zábradlí na druhé straně. Koleno se mu podlomilo a spadl, nohu za sebou táhl jako břímě. Se zajíknutím se vytáhl na zdravou nohu, otočil se na patě a očima zoufale sledoval boj.

* * *

Bant s prudkým vdechnutím vykopla kryt ventilace a doplazila se k okraji, aby se podívala, jak kryt s rámusem dopadl na podlahu pod ní. Jasné světlo na tomto patře u ní vyvolalo úlevný vzdech, plně osvětlené patro jistojistě znamená, že se plně používá a hlavní výtah Chrámu je zde v provozu. Protáhla se ven z šachty a lehce přistála na zemi. Po chvíli zmatené dezorientace se rozběhla do centra.

Za druhým rohem polkla triumfální výkřik. Tam, na opačném konci chodby, spatřila první dvoje dveře velkých výtahů a uháněla k nim, jako by ji poháněla vichřice, Obi-Wanův meč se jí divoce houpal u boku.

* * *

Čepele vířily a klesaly, v tichém a smrtelném tanci, přerušovaném pouze škřípáním bot na kovu, meče kvílely, ozývalo se hučení napájecích článků a třeskot srazivších se opačných energetických polí. Xanatos měl tvář zkřivenou hněvem a vypětím, když blokoval boční úder a jeho vlastní čepel odskočila směrem k přísně sevřené čelisti bývalého Mistra. Qui-Gon ji hladce vykryl a zatlačil ji zpátky zvednutím svých mocných ramen a uvolnil se k dalšímu úderu. Tlačil bitvu pryč od svého zraněného učedníka, aby tak Obi-Wanovi poskytl možnost utéct.

Ale ten neměl útěk v plánu.

Jak bych mu jen mohl pomoci? Přemýšlel Obi-Wan horečnatě. Jak? Jak? Nemohu bojovat ručně, noha mě neposlouchá. Proč jen jsem dal svůj meč Bant…?

A pak uslyšel slabý zvuk, šelestění, škrábání zezdola.

A’ali!

Odvrátil zrak od Qui-Gona a Xanatose a pohlédl dolů, kde se pohnula A’ali, převalující se na bok. Na lávce vedle ní se leskla krvavá skvrna.

Musím jí pomoct, pomyslel si zoufale.

Náhle na něj zaútočil zvuk pěsti dopadnuvší na tělo a Obi-Wan s trhnutím otočil hlavu, aby spatřil Xanatose, jak vrávorá po úderu do tváře, meč nakřivo. Černý hněv, který se kolem něj vzedmul, zeslábl a vystřídalo ho cosi velice podobného strachu nebo zděšení. Qui-Gon využil své převahy, jednou rukou deaktivoval meč a druhou natáhl. Rychlým pohybem ruky ovládl Sílu a vytrhl Xanatosovi meč z rukou a odhodil ho na zem, okud se roztočený odkutálel a přepadl přes okraj do propasti.

S náhlým mrazivým klidem nechal ruku napřaženou a jeho oči se vpíjely do Xanatosovy tváře.

“Vzdej se. Tuhle bitvu nemůžeš vyhrát.”

Xanatosovy oči na chvíli naplnila prázdnota ze šoku, že přišel o svou zbraň, ale pak opět zajiskřily škodolibou záští.

‘Tuhle? Konkrétně tuhle? Nejspíš ne. Ale ty další…”

Otočil se. Qui-Gonova ruka klesla a znovu aktivovala zbraň, když skočil vpřed. Xanatos učinil výpad, tak tak se vyhnul zásahu Qui-Gonova meče. Jak se za ním mihl oblouk meče, znovu se s šokující hbitostí otočil a s ošklivým úderem svého předloktí zatlačil Qui-Gona zpátky. Qui-Gon sotva klopýtl, ale zlomek vteřiny, který potřeboval k tomu, aby získal rovnováhu, Xanatosovi stačila. Třemi rychlými skoky se přenesl k zábradlí, naklonil se přes něj, vymrštil ruku a vyprostil meč z A’aliina ležícího těla a přivolal si ho celou svou temnou mocí, aktivuje ho v okamžiku, kdy mu vklouzl do dlaně. Qui-Gon se hnal za ním, ve tváři vepsáno soustředění na ukončení boje, a uštědřil Xanatosově natažené paži ostrý kolmý úder. Xanatosovi se jen tak tak podařilo naklonit špičku svého meče natolik dozadu, aby úder odrazil a pak kde se vzal, tu se vzal v jeho druhé ruce nůž a Xanatos jím celou svou silou vedl výpad na Qui-Gonovo srdce.

“Mistře!” Obi-Wan se vrhl kupředu, snaže se zkrátit třímetrovou vzdálenost mezi ním a bojujícími jediným namáhavým skokem.

Jedině reflexy Jedie dokázaly člověka ochránit před takovým výpadem. Qui-Gon volnou rukou téměř nepostřehnutelným pohybem chňapnul po čepeli otevřenou dlaní a úder odvrátil, ale ať už byl ten pohyb jakkoliv rychlý, nedokázal zabránit, aby nůž nerozřízl látku tuniky a nezpůsobil mu rudý šrám na svalstvu nadloktí. Uskočil a švihl svým mečem instinktivně po Xanatosovi. Xanatos se zavrčením ucuknul nožem a uskočil do strany, aby se vyhnul Qui-Gonově ráně. Setrvačnost ho zanesla dál, než zamýšlel a on klopýtl a téměř spadl Obi-Wanovi pod nohy.

A zezdola Obi-Wan uslyšel sténavý vzdech, zvuk naplněný bolestí. Jak se tlačil dopředu, Obi-Wan vrhl pohled z Mistrova krví nasáklého rukávu na Xanatosovu klopýtající postavu a pak opět přes zábradlí na A’aliino zhroucené tělo.

Věděl, co musí udělat.

Xanatos znovu získal rovnováhu. Jeho pohled se na zlomek vteřiny zaklesl do Obi-Wanova a jeho sevření na noži zesílilo. Zvedl paži, aby zablokoval Qui-Gona s mečem a namířil nůž na Obi-Wanův hrudník.

Qui-Gon se stáhl, zadržel svůj meč uprostřed dalšího úderu a Xanatos na něj zlomyslně vycenil zuby. “Tak co bude, Mistře?” Jeho hlas zbavil ten titul veškeré cti. “Zabiješ mě? Nemáš jistotu, že já ho nezabiju dřív. Můžu na místě zabít.”

Obi-Wan na něho pronikavě pohlédl, svaly na ramenou se mu napnuly, když pevně sevřel zábradlí.

“To je pravda. To můžeš. Ale jednu věc nemůžeš.” Obi-Wan pohlédl přes Xanatosovo rameno Qui-Gonovi do tváře. Mistře, pomyslel si, doufám, že tušíš, co chci udělat.

“A co to je?” zeptal se Xanatos s jedním obočím výsměšně pozdviženým.

Obi-Wan nepřestával upírat pohled na svého Mistra a spatřil záblesk pochopení a pak téměř nepostřehnutelné přikývnutí. Pohlédl opět na Xanatose a tiše řekl, “Nemůžeš mě následovat.”

Volnou rukou chytil Qui-Gon Xanatose za zápěstí a vyvedl ho z rovnováhy. Obi-Wan se odrazil od zdravé nohy a přeskočil lávku a přivolal k sobě Sílu. Udělal stojku na zábradlí a pak se na jedné ruce otočil na opačnou stranu. Když rozhoupal své tělo a vycítil tu prázdnotu nad sebou a pomalu se otáčející hrozbu v podobě velkých čepelí větráku dole, nejasně za sebou uslyšel disharmonický zvuk srazivších se mečů. Pak povolil sevření na zábradlí a celou svou silou se odrazil.

Jeho tělo letělo a vyklenulo se do oblouku. Viděl, jak se k němu blíží nižší lávka, na níž se na pozadí černého kovu jako mušle na zčernalé pláži rýsovalo A’aliino zkroucené tělo, a Obi-Wan kolem sebe ovinul Sílu.

* * *

Generál Molu cítil jejich nelibost vůči jeho slovům. Seděli usazení ve svých křeslech a nezaujatě ho pozorovali. Vzdáleně ho napadlo, čím by je musel dojmout, aby projevili vůbec nějaké emoce.

Pak se předklonil a promluvil bělovlasý Mistr. “Generále, domnívám se, že bychom Xanatosovu přítomnost dokázali odhalit, kdyby zde v Chrámu opravdu byl.”

Ten malý našpulil rty a uši se mu mírně zvedly. “Možná ne. Temnotu těžko vidět jest.”

Molu pokrčil rameny. “To není můj obor. Já jsem jen předal vzkaz.”

“Qui-Gon Jinn požádal o toto shromáždění. Proč tu není sám, aby nám o tom řekl?” Tentokrát promluvila elegantní postarší žena.

“Cítil úzkost a šel se přesvědčit, jestli je jeho učedník v bezpečí.” Molu zkřížil ruce na prsou. Sněmovnou kolovala zdvořilá nevíra. Molu to viděl v jejich zúžených očích, semknutých rtech a poposedávání. Po chvíli ticha opět promluvil maličký Mistr.

“Žádného učedníka nemá Mistr Qui-Gon.”

Žádného učedníka? Molu se zamračil, když si snažil srovnat to, co právě slyšel s tím, co věděl o svém jedijském příteli, a s tím, co za uplynulé dva dny viděl. Pomalu zavrtěl hlavou.

“Odpusťte mi, ctihodní, ale myslím, že se mýlíte. Skutečně má učedníka. Někoho, kdo se jmenuje Obi-Wan.”

Sínna se stočila generálovi kolem nohy, zvedla hlavu a zašveholila, “Obi-Wan Kenobi.”

Sněmovnou proběhla vlna úžasu. Mistři se dívali jeden na druhého a vypadali málem rozpačitě. Molu se neubránil slabému úsměvu, který mu zacukal v koutku úst. Tak takhle na ně, pomyslel si.

Nahlas se však zdvořile zeptal, “Vy jste to nevěděli?”

Elegantní žena se náhle naklonila dopředu, obočí naléhavě svraštěné. “Říkal jste, že se šel Qui-Gon přesvědčit, jestli je Obi-Wan v bezpečí. Má nějaký důvod věřit, že je ten chlapec v ohrožení?”

Molu přikývl. “Cítil strach a bolest a domníval se, že jejich zdrojem je ten chlapec.”

“A já jsem řekla A’ali, aby ho šla zkontrolovat…” Ženina tvář nabyla neutrálního výrazu, jak se od nich vzdalovala, a potom se zkřivila náhlým znepokojením, když se její pozornost opět vrátila. “Nemohu ji najít! Jediné, co cítím, je nejasná úzkost…”

Všech dvanáct Mistrů vstalo jako jeden muž.

“Všechny je najít my měli bychom,” řekl přísně ten malý. “Okamžitě.”