Společnými silami 13.část

Jsem lovec i kořist, pomyslel si Obi-Wan.

Ucítil bodání za krkem, ale I když se snažil všemi svými smysly, necítil z Xanatose nic. Jako kdyby kolem sebe nepřítel roztáhl temný plášť a zmizel v závanu kouře jako čaroděj.

Obi-Wan pomalu vykročil do atmosféry naplněné hrozbou, jeho mysl plaše kroužila neodbytnými otázkami. Maskoval se Xanatos nějak, skrývaje svou přítomnost v Síle? Obi-Wan si zcela zřetelně pamatoval jednu z Mistrových lekcí o tom, že maskování se byla schopností ze samotné hloubi Temné strany, mající kořeny v klamu a zákeřnosti. Pokud se Xanatos takto maskoval, jak ho mohl Obi-Wan najít a odlákat ho od Bant? Mohl být kdekoliv! Mohl být klidně přímo za ním…

Téměř o své vlastní vůli se jeho hlava ohlédla přes rameno. Nikod tam nebyl.

Bludiště chodeb ho vodilo ve zmatených kruzích. Zahnal myšlenky na Xanatosovo důvěrnou znalost Temné strany a snažil se místo toho soustředit na potlačení svých vlastních emocí a zamaskováním jich tenkou vrstvou chatrné vyrovnanosti. Pokusí se udržet svou přítomnost v Síle tak jemně, jak jen to půjde.

Vklouzl za roh a na krátkou chvíli se zastavil a upřeně hleděl dolů opuštěnou chodbou. Výtahové dveře! Ale výtah byl jistojistě o dvě chodby dál. Nebo ne? Musel být dezorientovanější víc, než si uvědomoval a vědomí, že se spletl v tom, kde se nachází, otřásla jeho sebedůvěrou.

A kde byla Bant? Už se sem dostala a vyjela nahoru?

Slabě zavrtěl hlavou a narovnal se v ramenou. Ne, pravděpodobně sem ještě nedorazila. Vzala to delší cestou a pohybovala se velice obezřetně. A pak si náhle uvědomil, že se možná zmýlil I ve směru, kterým ji poslal. Možná už tehdy nesprávně odhadl polohu výtahu. Musí rychle pryč z téhle chodby a potom nějak vyslat svou přítomnost, aby upoutal pozornost nepřítele.

Potichu proklouzl k další křižovatce, zahnul za roh do další chodby a zastavil se, nohu připravenou k dalšímu kroku. Na okraji svých smyslů matně zaregistroval kroky někoho, kdo nechtěl být slyšen. Obi-Wan udělal obličej a vydal se mu odříznout cestu.

Kroky se ozývala na druhém konci a přicházely chodbou kolmou k této. Přitisknuv se ke zdi se pomalu sunul vpřed, jeho mysl rychle sestavovala improvizovaný plán: skočí za roh, srazí překvapeného protivníka úderem do brady a pak se obrátí a uteče… Už stál na rohu. Nebyl čas na další přemýšlení. Jasně cítil přítomnost toho druhého jen několik metrů od sebe. Shromáždil kolem sebe Sílu a vyrazil.

Qui-Gon mávnutím ruky prudce rozrazil těžké hlavní dveře, nechávaje Sílu držet jejich váhu. Všiml si, že Molu po něm střelil zamyšleným pohledem, když dlouhými kroky vkráčeli do Chrámu, ale jeho pozornost se soustředila výhradně na mentální pátrání po jakékoliv známce jeho učedníka.

Tohle předvídal.

Když jejich lesklá modrá loď pronikla atmosférou Coruscantu, okamžitě sáhl pro svůj komlink, přemáhaje pocit předčasné úlevy. Chtěl varovat Obi-Wana před Xanatosovo hrozbou, nařídit mu, aby šel do svého pokoje a zůstal tam, ať se děje, co se děje, a chtěl se ubezpečit, že je chlapec v pořádku…

Jedinou odpovědí mu však bylo ticho. Výsledkem dalších dvou pokusů byly jen další dvě minuty prázdnoty. Spojení s Obi-Wanovým záznamníkem nepřineslo ni, ani běžný nahraný vzkaz. Jako blesk ho zasáhla vzpomínka: jak se napůl krčí v trikanské tmě, a srdce mu tluče tíhou Obi-Wanova strachu. Čelist se mu nápadně sevřela.

Jeho další reakcí bylo zkontaktovat Radu a požádat je o setkání, přestože bylo tak pozdě. V hlavě se mu přehrával závěr onoho nepříjemného rozhovoru:

"Obi-Wan Kenobi?" Hlas Mistra Yareala zněl zmateně. "Mistře Qui-Gone, to je vskutku velmi zvláštní, že se ptáte zrovna na tohoto konkrétního studenta."

"Proč?" V srdci se mu usadil chlad.

"Obi-Wan Kenobi je nezvěstný. Skupiny pátrající po něm zatím nebyly úspěšné."

'Nebyly úspěšné.' Když s generálem vstoupili do velké Vstupní síně Chrámu, pod jejímž vysokým stropem vypadal dokonce i Qui-Gon maličký, s dobře uváženým úsilím odehnal ta slova a pátral po Obi-Wanovi.

Síla byla v pohybu, ale Qui-Gon necítil nic určitého, jako kdyby se chlapec zahalil do vrstvy neprůhledné mlhy. Utichly dokonce I ozvěny fyzické bolesti, to však Qui-Gona spíše zneklidňovalo než uklidňovalo. Qui-Gon raději nechtěl pomýšlet na všechny možné důvody, které mohly být příčinou odeznění Obi-Wanovy bolesti.

Hlavu měl mírně nachýlenou pod tíhou svého úsilí. Molu na něho pohlédl a pak se zadíval na chvíli vzhůru. "Vaši lidé jsou vynikajícími staviteli, ale řekl bych, že se přespříliš shlížejí v kovu."

Qui-Gon také pohlédl nahoru a pokynul k hlavnímu výtahu na konci síně. Na hladkém stropě, tak krásném a odlišném od dřeva a kamene na Triki, se přízračně zalesklo odražené světlo.

"To záleží na tom, jak se na to díváte," odpověděl a vedl generála do výtahu. Když se obrátili tváří ke dveřím a čekali, až se dovnitř doškrábe sínna, krátce zahlédl, že se hlavní dveře opět otevřely a jimi vklouzly tři postavy. Dveře výtahu se zavřely.

"Studentské křídlo," zadal rychle cíl cesty, než měl výtah čas to po něm požadovat.

Molu vyklenul obočí. "My nepůjdeme za vaší Radou?"

"My ne." Qui-Gon se na něho ohlédl a poprvé za ty dlouhé hodiny se na jeho tváři objevil úsměv."Vy půjdete, příteli."

Generál zamrkal a pak pomalu promluvil, "Podle zprávy, kterou jste jim poslal, bych usuzoval, že očekávají vás."

"Očekávání je otcem zklamání." Řekl Qui-Gon, napodobuje svým hlasem známou citaci.

Molu ta slova vstřebával, pak jednou rázně přikývl a řekl, "Přesně tak."

Qui-Gon zavrtěl hlavou. "Ne, nebudou zklamáni. Snad jenom překvapeni…"

Molu zatnul zuby. "Nepřišel jsem sem přivádět vaši Radu v úžas."

Z Qui-Gonových očí se vytratil úsměv. "Promiňte mi, příteli. Neměl jsem v úmyslu váš příchod zlehčovat. Rada však musí být o Xanatosově hrozbě informována a břemeno této povinnosti spočívá na vás, neboť já musím najít Obi-Wana. Okamžitě."

"Ano, chápu to." Molu si přidřepl a natáhl ruku, aby se na ni mohla sínna vyšplhat. Když se zvíře usadilo ve své obvyklé poloze na jeho rameni, napřímil se a zeptal se, "Budou však ochotni přijmout svědectví sínny?"

Qui-Gonovy potemněly oči. "Budou muset."

* * *

A'alin jistý krok zaváhal ve chvíli, kdy se dveře výtahu zavřely za Mistrem Jedi a jeho zvláštním společníkem. Ale pobízení Síly bylo tak silné, že přešla v poklus a dlouhými kroky v mžiku ukrátila vzdálenost od vchodu k výtahu. Garen a Reeft se hnali za ní.

Nastoupila do sousedního výtahu a stěží počkala, až za ní vpadnou oba chlapci. Pak se otočila k ovládacímu panelu výtahu a pronesla, "Autorizace 4563, Tel Udrunn."

"Authorizace potvrzena. Váš dotaz?"

"Jaký je cíl výtahu…" na chvíli se odmlčela, aby si v duchu vyvolala obraz řady výtahů. "výtahu číslo 4."

"Cílem výtahu číslo 4 je Studentské křídlo."

"Vezmi nás tam."

Když výtah vystřelil vzhůru, řekl Garen trochu pochybovačně, "Myslel jsem, že jste říkala, že jdou za Radou."

A'ali se zatvářila mírně pobaveně. "Myslela jsem, že to mi chce Síla sdělit."

"Žádná vize není dokonalá." Pronesl Reeft, cituje Jedijské rčení, které v současné době tak často používali jeho učitelé.

"Přesně jak říkáš," pokývala hlavou A'ali a palcem si přejížděla po čelisti. "Proč by chodili do Studentského křídla?"

"A proč my jdeme za nimi?" Garen slyšel ve svém hlase nedůtklivost, spolkl ji a snažil se místo toho znít zahanbeně. "Ehm, chtěl jsem říci, co jim řekneme, až je doženeme? 'Síla nás za vámi přivedla'?"

A'ali na něho pohlédla a slabě pokrčila rameny.

"Ovšem," řekla. "Nic jiného se k tomu říci nedá."

* * *

Výtah vydával tichý hukot. Molu nervózně šoupal nohama a Qui-Gon se natáhl, aby mu stiskl rameno. "Viděl jste Xanatosovo zlo z první ruky, generále. Přesvědčíte je, aby ho viděli také."

Molu prudce vydechl. "Čest si žádá, abych se o to pokusil."

Qui-Gon přikývl a vystoupil z výtahu. Když se za ním zavřely dveře, zhuboka se nadechl a vybavil si myšlenkový proces, který ho sem přivedl. Když Jedi po něčem pátrá, sleduje jednoduchý princip: začíná v centru dění. Co bylo Obi-Wanovým centrem dění tady v Chrámu? Navzdory vztahu, který mezi nimi v uplynulých několika dnech vznikl, neznal Obi-Wana natolik dobře, aby dokázal předvídat jeho činy. To přijde časem a on ten rostoucí důvěrný vztah jen uvítá, ale v tuto chvíli novost jejich partnerství bránila jeho schopnosti vycítit, kde se nachází. Nejlepší bude začít v chlapcově pokoji. Pokoj byl jistě centrem jeho života tady.

Jak se blížil ke dveřím, bavil se představou, že by se otevřely a uvnitř v pořádku seděl Obi-Wan se zkříženýma nohama na své pohovce a vítající ho výmluvným výrazem ve tváři. Ale tahle vize se rozplynula v okamžiku, kdy aktivoval dveře a spatřil pouze tmavý a prázdný pokoj.

Jakmile byl uvnitř, ta prázdnota ho šokovala. Sice Obi-Wanovi uložil, aby tento pokoj vyklidil, ale na té agresívní prázdnotě bylo něco v nepořádku. Všiml si pláště visícího u dveří a nedbale poskládaného oblečení na polici vedle nich, ale jinak byl pokoj zcela prostý čehokoliv.

Ne tak docela, pomyslel si, když jeho zrak utkvěl na hromádce střepů téměř rituálně spočívajících uprostřed stolu. Přešel k němu a zamyšleně si je prohlížel. Jednou rukou si mnul vousy a stín v jeho očích se prohloubil. Co se tu jen stalo?

Náhle si uvědomil rychle se přibližující kroky a mladý hlas syknuvši, "Co dělá v Obi-Wanově pokoji?"

Obrátil se a uviděl Padawana a dva studenty shromážděné u dveří, toho stejného Padawana a studenty, kolem nichž prošel u hlavního vchodu. Ve zlomku vteřiny si vybavil její jméno: A'ali Cek, Padawan jedné ze starších členek Rady.

"Nazdar," řekl a zvedl obočí v mírném překvapení.

A'ali se rychle uklonila. "Mistře Qui-Gone. Viděli jsme vás přijet a Síla nás nabádala, abychom vás následovali."

Qui-Gon se zamračil. "Rozumím." Náhle se jeho chmury ještě prohloubily. "Smím se zeptat, co jste dělali venku na nádvoří před Chrámem?"

"Pátrali jsme po nezvěstném studentovi."

"Po Obi-Wanovi."

Všichni tři přikývl jako jeden muž, jejich překvapení bylo očividné, ačkoliv jejich tváře zůstaly klidné.

"A proč jste ho hledali mimo Chrám?"

"Jeho spolužák ho viděl odcházet. Prohledávali jsme pozemky ale marně a zrovna jsme chtěli rozšířit hranice našeho pátrání, když jsme se s vámi setkali."

Obi-Wan opustil Chrám? Sám? Qui-Gon vzal v úvahu všechno, co věděl, byť jen útržky vědomostí o chlapcově povaze a rychle dospěl k závěru, že by skutečně udělal něco tak drastického, pokud by to považoval za přiměřené. V mysli mu vyvstala děsivá vzpomínka: Obi-Wan šplhající ventilační šachtou na dopravní lodi k Bandomeeru. Pomalu přikývl. Obi-Wan se skutečně uchyloval k neobvyklým opatřením.

"Půjdu ven a budu pokračovat v pátrání." Řekl rozhodně.

"Musím jít s vámi," řekla A'ali, očekávajíc Qui-Gonovo krátké souhlasné přikývnutí, než se mu vydá po boku. "Vy dva zůstanete tady."

Když se vzpamatovali, Garen a Reeft zírali jeden na druhého. Garen pomalu řekl, "Proč se Qui-Gon Jinn tolik zajímá o nalezení Obi-Wana?"

* * *

Obi-Wan vystřelil zpoza rohu, pěst napřaženou píst, zuby zatnuté. A oči se mu šokovaně rozšířily a zastavil svou ránu právě včas. Ale nemohl zastavit svou setrvačnost, a tak ho jeho skok vehnal přímo na překvapeného Brucka Chuna, I když se snažil uhnout stranou.

Oba chlapci přistáli na zemi ve změti nohou a rukou. Z Brucka vyletěl vyražený dech s výbušností zasaženého frachťáku. Obi-Wan se svinul, aby si chránil koleno a pak vyskočil na nohy a ohromeně shlížel dolů na Brucka. Bruck lapal po dechu, neschopen slova, ale hadí jed v jeho pohledu byl dostatečně výmluvný, když hleděl na Obi-Wana, a navracel mu vzpomínku na nenávistí naplněný výkřik, který vydal, když mu Obi-Wan dříve onoho dne unikl do výtahu.

Obi-Wan mu oplácel pohled a pociťoval povědomý hněv, který Bruck vyprovokoval a který mu naplnil žaludek žlučí. Jeho ruka putovala k opasku, kde nahmatala pouze prázdné poutko po meči.

A pak uviděl, jak se Bruckův pohled přesunul.

Otočil se a zvedl pěst ke zpětnému úderu, ale jeho zápěstí uvízlo v železném sevření a Obi-Wan zjistil, že hledí na Xanatosův úšklebek.

V náhlém napjatém tichu uslyšel, jak si Bruck odkašlal a vyškrábal se na nohy, a také svůj vlastní sípavý dech. Chladné světlo Xanatosových očí ho přišpendlilo na místě jako lapený hmyz. Mužovy rty se rozšířily do ledového úsměvu a potom sklouzl pohledem k Obi-Wanovu opasku.

Oči se mu téměř nepostřehnutelně rozšířily a zaplály nevyzpytatelným vzrušením. S omračující silou se jeho druhá ruka náhle přisála k Obi-Wanovu hrdlu a přitlačila ho zády ke zdi chodby se slyšitelným hrknutím. Před očima se mu roztančily hvězdičky. Když se rozptýlily, zjistil, že celý jeho výhled zaplňuje Xanatosův obličej a muž se ho skřípavým hlasem dotazuje, "Cos udělal se svým mečem?"

Nekonečně dlouhá chvíle, strávená tichým a drtivým soubojem vůlí. Oči se zúžily, až se staly pouhou štěrbinou temné jistoty.

"Dal jsi ho té malé holce." Hřbetem své druhé ruky udeřil Obi-Wana přes tvář s takovou divokou rychlostí, že Obi-Wan neměl čas zvednou ruku, aby ránu vykryl. Matně slyšel zasyčet jeho úlisný hlas, "Jak ušlechtilé."

Xanatos zlomyslně sevřel Obi-Wanovu čelist a tiskl ho hlavou proti nepodajné zdi, násobíce tak doznívající bolest po svém úderu. Druhou rukou vytáhl z opasku vibro-nůž a plochou stranu čepele přitiskl na Obi-Wanovu krční žílu.

Bruckovi řekl, "Ta kalamariánská holka, Bant. Je někde tady dole. Jdi k výtahu a počkej si tam na ni. Hned."

Bruck si nervózně proplétal prsty a zíral na nůž. Tiše zamumlal, "Já nevím…"

Xanatos pomalu otočil hlavu, aby plná intenzita jeho jiskřícího pohledu zaměřila Bruckův obličej.

"Nevíš? Na ti už jsi zašel příliš daleko. Jdi najít tu holku a hned ji sem přiveď nebo se postarám o to, aby se Mistři dozvěděli, jak přesně došlo ke zničení Obi-Wanových věcí a ztrátě jeho meče. To by byl konec tvého pobytu tady v Chrámu, není-liž pravda?"

Bruck ustoupil, čelist mu mírně ochabla a v očích se mu objevil slabý náznak pochopení. Xanatos se usmál.

"Vážně sis myslel, že tohle všechno je kvůli tobě, Brucku Chune? Jdi už. Jdi!"

Jedovatost posledních slov Brucka udolala. Udělal krok a pak další dva. Vrhl poslední pohled na čepel ohrožující Obi-Wanovo hrdlo, obrátil se a spěchal pryč s rameny napřímenými odhodláním.

Bant! Pomyslel si těžce Obi-Wan. Musím ho zastavit…

Přinutil se k pohybu, najednou se snažil osvobodit, ale Xanatos ho držel pevně.

"Takový šlechetný mladík," ušklíbl se a oči se mu leskly nenávistí. "Tak odhodlaný jít po cestách Síly, tak chtivý stát se Jedim! Tolik se starající o blaho své malé kamarádky, které věnoval svůj světelný meč."

Stočil nůž právě tolik, aby zpod linie čelisti vytryskla tenká stružka krve. "Velice dobře vím, že mi neřekneš, kam šla stejně jako vím, že si někde hluboko uvnitř myslíš, že on se vrátí a celou tuhle situaci zachrání." Čepel ještě se nepatrně pootočila. Obi-Wan dělal, co mohl, aby neucukl.

"Ale on se nevrátí, Obi-Wane. Je mi líto, že ti tu špatnou zprávu musím sdělit já."

Obi-Wanovi se sevřelo srdce, až se mu udělalo mdlo. Xanatos si zastrčil nůž zpátky za opasek a vytáhl tenký zakřivený datapad, jaký Obi-Wan ještě nikdy neviděl. Palcem ho aktivoval a strčil ho Obi-Wanovi až pod nos, takže měl maličkou obrazovku přímo před očima. Na chvíli se tam vznášela pouze temnota a pak praskání statiky a obrazy.

Stromy.

Kruhové obydlí.

Velký záběr na vchod: Mistr Qui-Gon!

Qui-Gon prudce se otáčející, jakoby v překvapení, hlavu mírně nakloněnou, naslouchající.

A poté exploze tak obrovská, až její prudké světlo Obi-Wana oslepovalo i přes pevně zavřené oči.

Ne! Ne! křičelo jeho srdce. Jeho tělo se sesunulo po zdi. Oči se odmítaly otevřít.

"Ano," zabručel Xanatos vážným a zadumaným hlasem. Nic tak uspokojujícího jako duel na život a na smrt s blýskajícími světelnými meči, ale něco mnohem prostějšího."

Hlas mu krutě zchladl.

"Qui-Gon Jinn je mrtvý, Obi-Wane. Už se nevrátí."

Ostří nože se zakouslo nepatrně hlouběji.

"A protože jsi zahodil svůj meč, nemáš už nic, čím bys mi zabránil také tě zabít."

* * *

Signál výtahu oznámil, že se blíží ke svému cíli. A'ali se usmála. "Opět do Vstupní síně. Všímáte si toho opakujícího se motivu?"

Žádná odpověď. A'ali vzhlédla a spatřila, že Qui-Gon strnul v postoji absolutního soustředění. Naslouchal.

"Mistře, Qui-Gone?"

Ani ne ve vteřině se výtah zastavil a A'ali tázavě vyslovila Mistrovo jméno. Qui-Gon Jinn ovládl výtah pomocí Síly a ten se řítil směrem dolů.

"Mistře Qui-Gone!"

Velká ruka se natáhla, aby ji uklidnila. "Promiň. Nechtěl jsem tě vylekat."

"Co to děláme?"

Qui-Gon na ni pohlédl. V koutcích úst mu zacukal slabý úsměv, ale v očích měl děsivě bezútěšný výraz, když jí odpovídal, "Jedeme dolů."