Společnými silami 12.část

Když si Obi-Wan svlékl černé rukavice, všiml si, že se mu třesou ruce.

No jistě, pomyslel si. Teď na konci zápasu ztratím soustředění.

Rozhodně doufal, že už se blíží konec. Od chvíle, co zosnoval svůj plán, připravil si výstroj a posbíral nezbytné části oděvu spolu s přestávkami, kdy se vyhýbal tomu, aby si ho někdo všiml, už uplynuly dlouhé minuty. Jen nerad obětovával každou vteřinu, kdy si představoval, že je Xanatos čím dál zuřivější a ubližuje Bant. Ve tváři mu zaškubal sval, jak nemilosrdně zaháněl myšlenku na svou kamarádku. Musel se teď plně soustředit na to, co měl před sebou.

Tiše vstoupil do malé postranní chodby, klekl si a ignoroval bolestné bodnutí sve svém křehkém koleni, když položil záznamník, který měl s sebou, na studenou podlahu. Pouze vrozená sebekázeň jedijského studenta mu zabránila, aby se při každém zvuku opakovaně ohlížel přes rameno. Mírně sebou trhnul, když zpoza rohu zaslechl ozvěnu smíchu, jehož divoká zlomyslnost se s rostoucí vzdáleností zmenšovala.

Xanatosi, pomyslel si. Jestli jí ublížíš, tak...

Ne, zarazil se. Ne, to byla přísaha pomsty, zasažená temnotou. To by ho jen sklíčilo.

Nutnost naprostého ticha ho přiměla pohybovat se pomalu, když opíral záznamník o zeď a nastavoval hlasitost na maximum. Jeho prsty vyčkávaly nad ovládáním, když ho upřeně studoval a učil se ho nazpaměť a vtloukal si do hlavy jeho podrobnosti. Sevřel nad ním ruku v pěst. Bude ho muset aktivovat pomocí Síly.
Zvládnu to, pomyslel si. Je to jednoduché. Vzdálenost nic neznamená.

Neměl na výběr. Celý jeho plán stál na tom výstupním tlačítku. Ten plán nebyl nijak důvtipný.

A ani nemá moc velkou šanci na úspěch, konstatovala suše logická část jeho mozku.

Vypni se! odpověděl poněkud zlostně zbytek jeho já.

Poslední upřený pohled na ovládání a pak vyklouznul z postranní chodby do hlavní. Potichu a jen s nepostřehnutelným kulháním si to šinul k chladnému šepotu za vzdáleným rohem.

Bant se vyhýbala jeho pohledu.

Teď už věděla, že je to nepřítel, který si libuje ve strachu a zastrašování a který jí medovým hlasem sdělil své záhadné hrozby. Neposkytne mu to potěšení vidět, jak se naděje v jejích očích mění v odevzdanost. Odhodlaně zírala na horní okraj otevřených dveří a dovolila si slabý úsměv, když se jeho hlas náhle stal úsečným a podrážděnějším.

"Nechápu, co tě může zajímat na těch dveřích." Jak přecházel, jeho stín se přes ní přeléval.

Ano. Chtěl vidět její strach. Tu radost mu nedopřeje.

"Tvé hlídkování je zbytečné, malá Bant." Jeho hlas zdůraznil její jméno, jen pokus. "Jestli čekáš na záchranu, čekáš marně."

Možná. Možná, že ne. Očima sklouzla k modřině, která se jí tvořila na zápěstí. Pouta byla příliš pevně utažená. Ani tím, že by to dala najevo, mu nedopřeje potěšení.

Na něco čekal, cítila vlny netrpělivosti, které z něj proudily. Ať už to bylo cokoliv, jen si vroucně přála, aby se stal pravý opak. Nechala to slovo konejšivě kroužit svou zmučenou myslí a soustředila se na něj, jakoby to byl meditační rituál.

Opak. Opak. Opak.

"Xanatosi!"

Bant s trhnutím zvedla hlavu a očima mimoděk zabloudily k jejímu vězniteli. Byl to Obi-Wanův hlas! Mužovi se zablýsklo v očích poznání a s divokým zavrčením ohrnul rty.

"Xanatosi!" vykřikl znovu Obi-Wanův hlas. "Chtěl jsi, abych přišel. Tady jsem."

"Ze všech hlupáků, co jich v galaxii je," zasyčel Xanatos, "tenhle kluk je určitě tím největším!"

"Řekl jste mu přece, aby přišel," řekla Bant mírně výsměšným hlasem.

Xanatos se otočil a zvedl ruku se zlým záměrem. Ucukla hlavou, aby se vyhnula ráně, ale jeho klouby ji drtivou silou zasáhly do tváře. Schoulila se do klubíčka.

"Pojď, Xanatosi," Obi-Wanův výkřik se nesl chodbou. "Já čekám. Skončeme to!"

"Ach, ano," řekl muž. "Máš pravdu."

Když procházel dveřmi, zamumlal, "Budeš muset nahlásit smrtelné zranění, malý padawane..."

Bant se pohnula a s chvějícíma se rukama se napřímila. Síla úderu jí roztříštila jemnou pokožku zakrývající kost a Bant cítila, jak jí z rány pomalu prýští krev a stéká jí po čelisti. Mimoděk se otřásla. Bant nikdy nikdo v hněvu neudeřil, nikdy za celý její život v Chrámu. Byl to zážitek, po kterém netoužila, aby se opakoval.

Slyšela Xanatosovy hněvivé kroky odeznívat chodbou. Obi-Wane, pomyslela si zoufale, možná jsi vážně blázen...

Snažila se postavit na nohy, ústa sevřená do úzké linky, když vtom dveřmi dovnitř vklouzl stín. Okamžitě se skrčila do obranného postavení, připravena zabránit jakémukoliv útoku, ale stín zvedl ruku v nejasně podvědomém gestu a sykl, "Bant! To jsem já!"

Po okamžiku překvapení poznala ve stínové siluetě Obi-Wanův postoj. Byl celý v tmavém, v černém, světlopohlcujícím oděvu, který se nosil při nočním cvičení. Vše, co z něj viděla, byly oči, žhnoucí hněvem, když si všiml krvavého šrámu na její tváři.

Přesto nic neřekl a jen jí naléhavě pokynul, aby ho následovala.

Dobře, pomyslela si a spěchala za ním, přece jenom nejsi blázen.

Jakmile byli na chodbě, Obi-Wan se rychle rozběhl opačným směrem, než kudy odešel Xanatos, jeho kroky byly tiché, ale zvláštně trhané. Bant s ním snadno držela krok, i když musela běžet s jednou rukou nešikovně drženou před sebou. Je v pořádku? říkala si. A potom málem údivem zakopla, když za sebou uslyšela Obi-Wanův hlas, volající, "Už jdeš, Xanatosi?"

Zaběhli za další roh a Obi-Wan se na chvíli zastavil, aby se ohlédl. Shrnul si těsně přiléhající kapuci a zazubil se na ni. "Nahrávka ze záznamníku," zašeptal krátce. "přidělaného tam vzadu na zeď."

Bant mu statečně oplatila úsměv. Znovu uslyšeli hlas z nahrávky.

"Bojíš se..."

Hlas byl s šokující náhlostí přerušen. Obi-Wanovi zaplanuly oči. "Už ho našel. Honem, musíme se dostat k..."

Z dálky je zastavil Xanatosův hlas. "Jsi velice chytrý! Ale bez výtahu se odsud nedostaneš a já to k němu mám blíž než ty. Takže si říkám, co asi budeš dělat teď?"

Temný hněv v jeho hlase byl hrůzostrašný. Když se na ni Obi-Wan ohlédl, její pohled byl sklíčený. "Co budeme dělat?" zašeptala.

Obi-Wan upřeně hleděl do prázdna za ní a urputně přemýšlel.

"Musíme sundat ta pouta," zamumlal. "Pak se rozdělíme. Já ho odlákám od výtahu a ty vyjedeš nahoru."

"Jak ho chceš odlákat?" Bant znepokojeně zvýšila hlas.

"Nevím. Síla mě povede!" Obi-Wan ji vlekl přes křižovatku čtyř chodeb do nedaleké místnosti, plné kontejnerů a strojů jako ty ostatní. Posadil se na podlahu na paty, zaměřil se na pouta kolem jejích zápěstí. Bant si klekla vedle něho.

"Nesmíme myslet na Xanatose. Zapomeň na všechno, kromě těch pout."

Bant se narovnala v ramenou. "Ano." Natáhla se a nemotorně ho popadla za ruku. "Nedokážeme to." Znělo to spíše jako prosba než konstatování, ale Obi-Wan souhlasně přikývl a hněvivě vydechl.

"Dobře, tak jdeme na to," řekl a zavřel oči. Cítil, jak uvnitř něho víří Síla se svou nevyužitou a nekontrolovanou mocí. Pomalu napřáhl svou volnou ruku směrem k Bantiným zápěstím, jeho prsty visely nad kovovými pouty, ale nedotýkaly se jich. V duchu je jasně viděl, matná chladná ocel ostře kontrastující s Bantinou teple korálovou pletí. Viděl bolestivé zarudnutí tam, kde se jí pouta zaryla do zápěstí, modřiny na jejím předloktí. Pocítil vlnu hněvu nad takovým necitlivým zacházením s jeho laskavou kamarádkou a strávil dlouhou chvíli potlačováním toho hněvu. Zaměřil se se na pouta, pouta, Síla...

Vedle sebe ucítil náhlou vlnu mocného rozjaření, jak Bant s povzdechem vydechla a uslyšel cinknutí, jak pouta spadla na vyleštěnou podlahu.

Otevřel oči a uviděl, že se Bant usmívá.

"Věděla jsem, že to zvládneme." Vyškrábala se na nohy, odkopla pouta a okamžitě se zatvářila zděšeně, když hlasitě zazvonily o podlahu. Dívala se, jak zajely pod skladištní barel. Obi-Wan řekl, "No, stejně jsme je potřebovali schovat..."

Pak nasadil kamenný výraz a zašeptal, "No tak, já Xanatose znám..."

"A on zná tebe!" skočila mu do řeči Bant. "Jak..."

"Všechno ti řeknu později, slibuju! Poslyš, možná, že ten výtah ani nehlídá. Hledá nás a nesmí nás najít."

Bant se kousala do rtu. "Takže se rozdělíme?"

"Ano." přikývl Obi-Wan souhlasně, pak se odmlčel a pohlédl na ventilační kryt nad jejich hlavami a pak opět na svou kamarádku drobné postavy. "Když sundáme ten kryt, mohl by ho najít a myslet si, že jsme tam vlezli."

Bant také zaklonila hlavu. "Dobře," zašeptala, "a proč to vlastně neuděláme?"

"Proč neuděláme co?"

"Nevlezeme do té šachty. Nečeká to."

"Ale ano, čeká. Nechceme přece udělat nic, co by od nás očekával.."

"Proč by to měl čekat?"

"Tedy... Už jsem vytvořil precedent." Ukázal nahoru. "Chceš mít tu čest?"

S většinou svého obvyklého půvabu vyšplhala Bant Obi-Wanovi na ramena a opatrně sundala ventilační kryt, aby nenadělala žádný hluk. Podala mu ho a sevřela okraje šachty a volně visela, zatímco on ho pokládal. Když se nátáhl, aby jí pomohl dolů, záblesk kovu na jejím opasku upoutal jeho pozornost. Byla to její spona na světelný meč a byla prázdná. Nebyla ozbrojená.

To věci komplikuje, pomyslel si, když oba stáli a trochu nerozhodně na sebe hleděli.

"Víš jistě, že to bude fungovat?" zeptala se.

"Ne. Ale je to to jediné, co mě napadá."

"Takže, co mám dělat, až odtud vyjdu ven?"

Obi-Wanova tvář náhle znejistěla. "Nevím. Zatím jsem to nikomu neřekl, protože... protože mám silný pocit, že když to udělám, chytím se do jeho pasti. Nemohu rozhodovat za tebe. Musíš udělat to, co považuješ za správné. Všechno co vím, je, že on chce, aby všichni věděli, že je tady.

Bant zavrtěla hlavou. "To nedává žádný smysl, ledaže... Věřím ti. Nevzburcuju celou Radu nebo něco podobného. "Její tvář najednou zvážněla. "Ale poslouchej mě, Obi-Wane. Je v tom víc než jen temný nepřítel tady dole. Když ti chtěl poslat vzkaz, chtěl po mně jméno a vyhrožoval mi... Nevím čím...abych mu ho řekla."

Obi-Wan sevřel ruce v pěst. "Takhle jsi tedy přišla k tomu šrámu."

Dotkla se hřbetem ruky své tváře. "Tohle? Ne, to se stalo později. Ale poslyš, všechny ty hrozby byly jen...pro zábavu...myslím, aby viděl můj strach, protože když jsem mu neřekla své jméno, vytáhl záznamník a naboural se přímo do archivu. Vzhledem k tomu, že jsem jediná kalamariánská dívka v Chrámu, nezabralo mu to víc než tři vteřiny zjistit moje jméno..."

Když Obi-Wan okamžitě nezareagoval, naléhavě sykla "Nechápeš to? Nějak získal přístup k zakázaným informacím. Zakázaným! Tam smí pouze Mistři! Jak to udělal? A především, jak se dostal do Chrámu?"

Obi-Wan přikývl a ponuře se na ni zahleděl. "Myslíš si, že tady má informátora."

"Ano! Jak jinak by mohl..."

Náhle ztichla, když si oba uvědomili kroky blížící se k nim zvenčí chodbou, které byly schválně hlasité, aby je vystrašily a vyprovokovaly je k pohybu.

Bant vylétla ruka k ústům a rozšířily se jí oči. Obi-Wan ztuhnul a napnul všechny smysly. Kroky se přibližovaly a pak náhle utichly.

"Vzal to jinou chodbou." zašeptala Bant.

Obi-Wan se narovnal v ramenou a učinil rozhodnutí, pak sáhl k opasku. Uvolnil svůj světelný meč, podal jí ho a zašeptal, "Tohle si vezmi."

"Cože?" zasyčela na něj. "Nevezmu si přece tvůj meč! Zbláznil ses?"

"Vezmi si ho! Musíš se odtud dostat a najít někoho mlčenlivého a říct mu o nabourání do systému! Musíš mít zbraň, pro všechny případy. Vezmi si ho!"

Bant se nepohnula. "Co chceš dělat?"

Obi-Wan se nepřítomně rozhlédl. Odlákám ho a odvedu ho pryč, potom se schovám."

"Slibuješ? Schováš se. Slibuješ, že s ním nebudeš bojovat?"

"Budu se snažit." Pokusil se o nonšalantní úsměv ale jen s částečným úspěchem a pak mu zmizel z tváře. "Vezmi si ho, prosím, a běž!"

Bant si váhavě vzala světelný meč. Vyměnili si s Obi-Wanem neradostné, rozechvělé pohledy a společně vyšli ze dveří. Chodba byla prázdná až na miazma nejistoty a nebezpečí. Vyvěrajících pravděpodobně z mých vlastních panikářských myšlenek, pomyslel si Obi-Wan hořce. Tiše ukázal nahoru chodbou, ohýbaje ruku doprava, doleva a a pak znovu doleva, aby naznačil Bant, kde najde výtah. Spočinula na něm upřeným pohledem, přikývla na srozuměnou a vyklouzla. Sledoval ji jen chvíli a pak se obrátil a zamířil ke křižovatce chodeb, následuje po paměti těžké kroky.

* * *

Garen se ztěžka dovlekl k jižním dveřím do zahrady. Už dávno nastal soumrak, šero nyní přešlo do sametového uhlově černého odstínu nastávající noci. Vysoko nad jeho hlavou mezi budovami systematicky probíhal neutuchající provoz coruscantské dopravy a skryté svítilny, které osvětlovaly zahrady, vytvářely mnohonásobné stíny jeho unavené postavy. Po konzultaci s A'ali věděl, že její dvouhodinová lhůta už dávno minula a že ani ona nenašla žádnou stopu po Obi-Wanovi.

A proč bychom měli? pomyslel si. Založili jsme celé tohle pátrání na tom, co nám řekl Bruck Chun!

Od ztemnělého výklenku jižních dveří se oddělil vysoký štíhlý stín a zamířil k němu. Když se přiblížila k pruhu světla vycházejícímu z nedaleké svítilny, spatřil, že se tváří pobaveně.

"Právě jsem dokončila několik zajímavých rozhovorů," řekla. "Tvůj kamarád volal a říkal, že jeho pátrání bylo marné a že má 'další schůzku'..."

Garen svraštil čelo. "Jakou mohl mít Reeft schůzku?"

A'ali se mírně usmála. "Ach, ne. Myslela jsem toho druhého chlapce, Brucka."

"Ach." Garenův hlas zněl bezvýrazně.

A'alin úsměv se na chvíli ještě zvětšil a pak zmizel. "Moje Mistryně nařídila jednomu ze zdějších Rytířů, aby prohledal všechny studentské areály. Po Obi-Wanovi ani stopy."

Takže Bruckovi tak docela nevěřila, pomyslel si Garen zběžně v koutku mysli, kterou ještě nestravovala starost.

"A také," pokračovala A'ali, "volal Reeft, že je u hlavního vchodu a že skončil pátrání se stejně neuspokojivým výsledkem. Řekla jsem mu, aby tam zůstal, že se tam s ním setkáme. Musíme si vzít člun a porozhlédnout se mimo pozemky Chrámu."

Rychle kráčeli k průčelí rozlehlé budovy, zahalovalo je ticho a rozčarování na Garenově tváři narůstalo. Konečně vyhrkl, "Já tomu prostě nevěřím...že by Obi-Wan odešel z Chrámu, aniž by to komukoliv oznámil."

A'ali přikývla. "Ano, to chápu. Ale musíme ho někde najít. A tohle se zdá být další rozumný postup."

Když zahnuli za roh, spatřili impozantní hlavní dveře, topící se v záplavě hřejivého světla. Reeft seděl na širokém schodišti, jeho opuštěná postava působila miniaturně oproti obrovským vertikálním plavidlům kroužícím vysoko nad ním. Zrychlili krok a Reeft vstal, aby se s nimi pozdravil neutrální poklonou. Očividně do toho nedával své srdce. "Kde jen může být?" řekl, když se k němu připojili. "A co Bant? Víš, pozapomněli jsme na ni, ale ani ji jsme celý den neviděli."

"Bant? Tu Kalamariánku?" A'ali se zamračila. "Kamarádí se s..."

Náhle se odmlčela a oči se jí rozšířily, když pohlédla Garenovi přes rameno. Ten pohlédl překvapeně na Reefta a viděl, že čelist jeho kamaráda mírně poklesla, a otočil se.

Téměř poklusem, který by měl vypadat komicky ale jaksi nevypadal, se k nim blížil muž, jakého Garen nikdy neviděl. Nevysoký, robustní, svalnatý, nahý trup rozdrásaný nedávnými šrámy a vybavený zeleným koženým bandalírem se spoustou lesklých nožů. Vypadal jako válečník z dávných mýtů, naprosto se nehodící do kovových kaňonů Coruscantu. Kolem jeho nohou se motalo a poskakovalo s radostnou vervou malé mrštné stvoření a přecházelo sem a tam, očividně mající uhýbání jeho krokům za hru.

A jemu v patách kráčel Mistr Jedi Qui-Gon Jinn, kápě mu povlávala ve víru jeho vlastní rychlé chůze, s neproniknutelným výrazem ve tváři, jeho oči se upíraly přímo vpřed k jeho nezaměnitelnému cíli. Plášť za ním vlál jako brázda za velkou lodí a jeho světelný meč se kýval v dokonalém rytmu s jeho dlouhými kroky, zachytávaje světlo a odrážeje ho zpět jako tichý signál.

Dva muži a zvíře se bez zastávky přehnali kolem nich, ačkoli Mistr Jedi každému věnoval odměřené kývnutí.

A'ali a oba chlapci se jednomyslně otočili za nimi, aby sledovali, jak vcházejí do obrovských hlavních dveří. Po chvíli se Reeft mírně omráčeným hlasem zeptal, "Kdo to byl?"

"Mistr Qui-Gon Jinn," odpověděla nepřítomně A'ali.

"To vím. Ale kdo byl...ten druhý?"

A'ali zavrtěla hlavou. "Nemám nejmenší tušení." Zamračila se, vnitřně zapátrala v Síle a pak pomalu řekla, "Jdou za Radou. Pojďte, máme tam také namířeno."

"Ale co bude s Obi-Wanem?" zvolal Garen.

"Nevím! Cožpak necítíte, kam nás volá Síla? Pojďte!"